FF: „Volba-část III“-53.Kapitola

Tak a máme tu středu a s ní i Další kapitolku Volby (a už se vážně kloníme k závěru). Tak si ji užijte a další zase v neděli! :-)

53.

„Co budeme dělat!?“ Pokusila se Elena překřičet řinkot rozbitého skla z dalších a dalších vinných lahví a ještě těsněji se přitiskla k chladné kamenné stěně sklepního výklenku. „Nevím! Nějaký nápad?“ Odvětil stejně hlasitě Damon, který se kryl na protější straně a skutečně neměl nejmenší tušení, jak by teď měli postupovat. Jasně mohli by počkat, až Kate dojdou síly, nebo munice, ale dle intenzity útoku se bohužel nezdálo, že by to mělo být v dohledné době. „Musíme se dostat k ostatkům a provést ten rituál!“ Ozval se Stefan po Elenině boku, ale Damon se jen nevesele zasmál. „Jo? A jak, když jsme přímo v palebné linii?!“

Na to Stefan odpověď neměl. Sice je lahve nemohly doopravdy vážně zranit (hlavu jim s nimi Kate těžko urazí!), ale to neznamená, že by kdokoliv z nich nějak zvlášť toužil po tom, aby mu nějaké to Chateauneuf du Pape přistálo na hlavě! Nemluvě o tom, že by asi ani nebylo možné pod cílenou palbou kvalitně zapálit svíčky a provést obřad, do kterého litry vína rozhodně nepatří! Tak ale co? Co mají dělat? Vážně se tu budou, jako tři pitomci krýt kdo ví jak dlouho a čekat, až to Kate omrzí? A co když jí to neomrzí ani jí nedojde síla? Co když bude tímhle způsobem svůj hrob střežit už pořád? Jistě, mohli by z domu odjet a nechat to celé být. Ke schodům ze sklepa by se dostali snadno (maximálně trochu pořezaní a zlití), ale Elena jim dala jasně najevo, že hodlá Kate z Heat House vyhnat a ani teď, když se musela krýt před střepinami a litry vína se nezdálo, že by změnila názor a byla ochotná Kate nechat být. Pořád měla v očích stejné odhodlání a Damon ani Stefan neměli sílu jí to vymlouvat. Budou holt muset něco vymyslet a rychle, než Kate napadne po nich házet ještě něco dalšího (například police, ze kterých doteď jen vylétávaly lahve, byly dřevěné a jejich případné užití v boji by už mohlo být skutečně nebezpečné i pro upíry).

A právě v téhle chvíli, kdy už se to celé zdálo být celkem ztracené a Damon i Stefan se marně snažili něco vymyslet, napadla Elenu spásná myšlenka. Tedy… Pro ní moc příjemná nebyla, ale neměla bohužel na výběr. „Mám nápad!“ Vyhrkla tudíž odhodlaně a oba Salvatoří k ní zvedli zvědavý pohled. „Damon má pravdu, ten rituál takhle nikdy neprovedeme, ale kdyby se nám podařilo Kate odlákat…“ nedořekla a rozhodně strčila vedle stojícímu Stefanovi do ruky papír s návodem od Bonnie. „Na, teď je to na tobě!“ „Co? Počkej… Co chceš dělat?!“ Koktal Stefan a Damon se pokusil Elenu chytit za ruku a stáhnout zpět, protože se odvážně odtáhla od zdi a vyrazila vstříc další várce letících lahví, ale ona se mu šikovně vyhnula a přes rameno zavolala jen: „Vím, co dělám!“

No, snad to skutečně ví! Napadlo Stefana zoufale, když jí zasypalo sklo a od hlavy k patě zlilo červené víno, ale Elena nepovolila. Věděla moc dobře, co musí udělat! Jen ona jediná může… Jen jí jedinou Kate nesnáší natolik, aby zaměřila svou palbu pouze na ni a přestala se věnovat svému hrobu. A ona té nenávisti, kterou k ní Kate chovala, hodlal ještě vydatně pomoct! „Hej to nic lepšího neumíš?“ Zavolala kamsi do prostoru, ale odpovědí jí byla jen další várka letícího skla. Elena se mu ale díky svým kočičím reflexům snadno vyhnula a nenápadně udělala několik kroků stranou. „Vedle!“ Dodala pak a dokonce se jí podařilo vymáčknout ze sebe celkem přesvědčivý ironický úsměv. A ono to vážně fungovalo! Lahve, které se náhle vynořily z temnoty, byly zcela cíleně zamířené jen a jen na ni! Damon a Stefan, kteří se stále krčili ve výklenku byli další palbě ušetřeni a už jim došlo, o co se Elena snaží. Pokouší se Katinu pozornost strknout na sebe a dát jim tak prostor a čas na provedení rituálu. To bylo… Šílené, ale nadějné! Mohlo by to vyjít. Sice by oba byli raději, kdyby jejich milovaná neměla v nově vzniklém plánu sehrát roli návnady a ochotně by si to s ní vyměnili, ale bylo jim jasné, že Elena to má promyšlené. Pokud někdo z nich Kate skutečně štval, byla to právě ona. To ona měla to, co Kate nikdy mít nemohla-lásku dvou mužů, které milovala současně a spokojené soužití bez nutnosti bolestné volby. A proto byla Elena na odlákání pozornosti tou nejvhodnější osobou.

„Jdeme na to?“  naznačil tudíž Stefan rty otázku a Damon odevzdaně přikývl. Jistě, čím dřív budou mít rituál za sebou, tím dřív přestane být Elena bombardovaná desítkami těžký skleněných lahví, které se neúnavně tříštily v její těsné blízkosti. Ale ona to přesně takhle chtěla a když postřehla, jak se Stefan pomalu a nenápadně přesouvá k otvoru v podlaze a byla si tak jistá, že on i Damon pochopili její plán, mohla ještě přitvrdit. Hlavně ať si Kate všímá jen jí! Ostatně zařídit to, nebude zase tak těžké. „To se vážně nezmůžeš na nic jiného, než na pár lahví vína? Vážně jsi tak hrozně neschopná?“ Vypálila další posměšnou větu a dočkala se výjimečně prudké várky Katiny munice. „Hm, nejspíš jsi. Ostatně jaká jiná, než neschopná můžeš být, když akorát parazituješ na nevinných obyvatelích domu!“ Další lahev jako odpověď zasáhla stěnu těsně za Eleninými zády, takže jí sprška střepů nepatrně poranila obličej, ale ona na sobě nedala nic znát. Sice to trochu bolelo, ale zhojilo se to dřív, než si stihla otřít těch několik málo kapek krve. Ale pořád to ještě nestačilo! Musela Kate ještě víc naštvat, aby jí snad proboha nenapadlo starat se o to, co právě provádějí Salvatoři. A že toho měli na práci dost… Stefan se totiž momentálně zabýval chvatným odklízením hlíny z pod oné vylomené dlaždice (Katiny ostatky tak přeci někde musely být!) a Damon zatím chystal podle seznamu vše potřebné. Potřebovali ještě čas… Hodně času! A Elena byla připravená jim ho dát, ikdyž jí bylo jasné, že led, na který se momentálně v popichování Kate pustí, bude dost tenký. Moc se jí do toho nechtělo, ale pak si připomněla, že Kate už prostě není tou dívkou, kterou viděla ve svém snu a že jí prostě ublížit musí, aby dala tomuhle domu konečně pokoj! Tak do toho!

„Víš, napadlo mě, že je to docela smutné. Že ti dva co tě milovali, museli umřít kvůli někomu tak ubohému, jako jsi ty! Stálas jim vůbec za to? Nebo spíš oni za moc nestáli?“ Vykřikla tudíž co nejpřesvědčivějším hlasem a tentokrát skutečně trefila do černého… „NE!!!“ ozvalo se z temnoty před ní a Elena byla náhle vržena zády na stěnu, jako by jí tam smetla vichřice. Ale nebyl to obyčejný vítr! To Katein vztek právě dosáhl mnohem vyšší úrovně a dokonce jí pomohl nabýt znovu téměř lidské podoby. Jen okraje její siluety byly mírně rozmazané, jak tam tak stála mezi poloprázdnými regály vína, ale její oči byly až příliš živé. Živé a plné nenávisti… „Ne! Tohle ne! Už nikdy! Nikdy! Se neopovažuj o nich takhle mluvit, ty mrcho!“ Zasyčela a její hlas se nesl pod klenbou sklepení jako burácející hrom. Damon i Stefan na okamžik ztuhli a Stefan dokonce udělal pár kroků k Eleně, aby jí pomohl, protože Kate vypadala skutečně nebezpečně, ale Elena mu nenápadným gestem naznačila, ať se nepřibližuje. Kate si totiž jeho ani Damona prokazatelně nevšímala a to bylo přesně to, co Elena chtěla! Tohle byla jejich šance a Damon to naštěstí pochopil dřív, než jeho mladší bratr (přesto, že se mu to stejně jako Stefanovi vůbec nelíbilo), takže stáhl svého sourozence zpět k otvoru v podlaze. „Nech jí, Kate jí nemůže ublížit, má přeci v sobě a na sobě pelyněk. Ale my musíme pohnout!“ Šeptl mu navíc tiše do ucha a Stefan neochotně poslechl.

Elena si nenápadně oddechla (vážně nechtěla, aby se do toho Stefan pletl, protože ho sice měl stejně jako ji chránit pelyněk, ale kdo ví, zda Kate nedokáže ve svém vzteku překonat i to!) a dál se věnovala ženské siluetě stojící několik metrů od ní. „Ne? A proč ne? Jak se vlastně jmenovali? William a… Edward, že!“ Protahovala posměšně každou slabiku, ikdyž jí bylo jasné, že to k těm dvěma mrtvým chudákům není vůbec fér, ale jinak to nešlo. „Přestaň!“ Prskla Kate a znovu přinutila svou sílu zvednout z polic další várku vinného skla! Zvláštní… Přestože se cítila ještě před chvílí slabá a téměř bez energie a myslela si, že se už bude muset vzdát, vzpomínka na Williama a Edwarda, navíc tak hnusně pošlapaná tou mizernou upíří courou, jako by jí vlila novou sílu do žil! Nedovolí, aby o nich ta hnusná nemorální pijavice takhle mluvila! Nikdy!

Ale Elena neměla v plánu přestat, zvlášť když Stefanovy dlaně konečně narazily v hlíně na něco pevnějšího, co se v zápětí ukázalo být lidskou kostí. „Ano!“ Vyhrkl tiše a honem se snažil ostatky co nejvíce obnažit, aby mohli provést rituál. Sice ho trochu překvapilo, že Katino tělo nebylo pochováno v rakvi, tak jako těla všech jejích příbuzní, kteří odpočívali v hrobce rodu De Vere, ale pro ně to byla obrovská výhoda. Nejspíš Kate pochovali jen tak do hlíny (a ještě k tomu ve svatebních šatech, jejichž cáry Stefan teď už s Damonovou pomocí postupně odkrýval spolu s kostrou), ale tím líp! Otevírání rakve by mohlo upoutat Katinu pozornost, takhle to bude tiché a snadné… Snad! „Honem, podej sem ty svíčky a bylinky!“ Instruoval Damona, když konečně odklidili veškerou dostupnou hlínu a on sevřel v rukou návod od Bonnie. Šou začínala…

A na druhé straně sklepení, kam Elena zatím Kate nenápadně odvedla jejich šou naopak stále pokračovala. „Myslíš, že by se Williamovi a Edwardovi líbilo, co teď děláš?“ Pokračovala Elena a šikovně se vyhnula další várce střepů. „Mlč!“ „Já? Proč? Protože by se jim to nelíbilo? Nelíbilo, viď. Kdyby jen mohli vidět, jak se ta, kterou tak moc milovali, změnila… Ale oni nemůžou, protože jsou mrtví!“ Schválně dala důraz na poslední slovo a Kate jen vztekle zaryčela. „Ano, mrtví! Kvůli tobě! Kdyby tě nepotkali, mohli žít a mohli být šťastní… To, co je potkalo je jen tvoje vina!“ Poslední větu vykřikla Elena schválně hodně nahlas, aby přehlušila chvatné rozmisťování svíček, kterému se věnovali Damon a Stefan, ale Kate si nevšimla ani toho, že je vzápětí zapálili. Měla oči jen pro Elenu a hleděla na ní tak ledově a nenávistně, až jí z toho mrazilo. Ale nesměla toho nechat! Byly jen krůček od konečného vítězství… „To ty můžeš za to, že ti co tě milovali, zemřeli. A proto jsi teď tady. Sama a nemáš nikoho, komu by na tobě záleželo!“ Rozhodla se zasáhnout Katiny city i z téhle strany, protože jí bylo jasné, jak osaměle se musí někde hluboko uvnitř cítit a zase to vyšlo. „Přestaň! Slyšíš! Už mlč!“ Zařvala Kate nepříčetně, ale pak se stalo něco, co Elena nečekala.

Nejspíš vinou Katina nekontrolovatelného výbuchu vzteku se místo lahví, vznesl do vzduchu celý regál, který musel vážit víc než metrák a tentokrát Elena uhnout nestačila. Dřevěná konstrukce do ní prudce narazila a než mohla cokoliv udělat, i s ní se poroučela k zemi. Rána to byla velká… Elena téměř okamžitě ucítila prudkou bolest, vycházející hned z několika částí jejího těla a k tomu ještě tvrdý náraz zády na kamennou podlahu, takže se neubránila tlumenému výkřiku. Ale ne! Nesmí křičet! Nesmí Kate udělat takovou radost! A hlavně nesmí děsit Damona a Stefana, kteří už byli tak blízko tomu to té mrše natřít. A když bude ona křičet, vykašlou se na to a půjdou jí pomoct a zase bude všechno v háji. Už teď je vyrušila, to viděla jasně… Jak ztuhly a oba pohlédly jejím směrem, ale on jen zoufale zavrtěla hlavou. To gesto bylo jasné: „Nevšímejte si mě!“ říkaly její oči a ikdyž to bylo těžké, oba Salvatoři nakonec poslechli…Výborně, pomyslela si Elena a stočila svůj pohled zpět ke Kate, která se opájela svým triumfem (aniž tedy přesně věděla, jak to vlastně udělala-nechtěla po té upírce mrsknout celý regál, jen pár dalších lahví, no ale podařilo se..). Jenže Elena jí to neměla v plánu jen tak tolerovat! Ona nevyhraje! „A to je vše! Na víc se nezmůžeš, ty ubožačko!“ Křikla proto co nejpohrdlivěji mohla a chystala se z pod regálu co nejrychleji dostat, jenže ouha…

Těžká dřevěná konstrukce jí musela polámat pár kostí, což by tedy zas tak moc nevadilo (téměř okamžitě totiž pocítila, jak se jí rovnají), ale mnohem horší bylo, že ta proklatá věc, co na ní ležela byla příliš těžká, než aby jí sama zvládla nadzvednout. Ou, tak to byla komplikace, se kterou nepočítala! Potřebovala být mobilní! Sakra! Možná kdyby nebyla zraněná a neměla žízeň (nějak v tom pátrání a objevování zapomněli na pravidelnou dávku krve), dokázala by se z pod regálu nějak dostat, ale bohužel… Uvízla pod ním a marně se pokoušela vyprostit. Sakra, sakra, sakra! Bušila jí v hlavě panika, zvlášť, když spatřila Kate, jak se k ní triumfálně blíží, ale nemohla toho moc dělat. Jen se modlit, aby si Damon a Stefan pospíšili…

„Prosím, ať už s tím začnou…. Přála si v duchu, ale Damon a Stefan teprve sypaly na ostatky sůl a byliny. Ještě museli pronést celé dlouhé zaříkávání a pak podle Bonniina návodu vše v hrobě zapálit. Oheň sice kosti nezničí, ale to nevadí. Jeho očistná síla společně s pozitivní silou kamenné soli a proti-démonickými účinky zvolených bylin by měla Kate poslat definitivně pryč. A to Elena momentálně vážně potřebovala, protože ta mrcha už byla jen pár kroků od ní. „Ale to víš, že se zmůžu i na víc, děvenko…“ Zazpívala navíc a Eleně znovu přeběhl mráz po zádech. Sice věděla, že se jí Kate nemůže přímo dotknout kvůli pelyňku, ale mohla jí ublížit i jinak a byla zcela jistě rozhodnutá to udělat.

„Dělejte!“ Vyhrkla tudíž trochu hystericky směrem k Salvatorům a bylo jí najednou fuk, že si jich Kate všimne. Teď už na uhýbání stejně nebyl čas. „Vydrž, už to bude!“ Opověděl jí proto i Damon normálně nahlas a Kate ztuhla. Co to… Zapátrala očima směrem, kterým hleděla Elena a měla chuť začít vztekle vřískat! Tak takhle to je! Oni jí podvedli! Ta mrcha strhla pozornost na sebe, aby ti dva zatím mohli… Ale to ne, to nedovolí! Nejdřív si to vyřídí s nimi a pak se vrátí k téhle uvězněné potvoře. „Jen počkej, tohle těm tvým miláčkům neprojde… Pak už ti nepřijde vtipné posmívat se tomu, co jsem zažila, když i ti které jsi milovala ty, budou mrtví!“ Zavrčela směrem k uvězněné Eleně a vydala se naproti ke svému hrobu. Co to ti dva vlastně provádějí? Viděla svíčky a cítila nějaké bylinky, ale to bylo vlastně jedno. Pomstí se jim, ať už chystali cokoliv. „Ne!“ Vyhrkla však v tu chvíli Elena a horečně přemýšlela, jak Kate zastavit. Došlo jí totiž, že pokud Kate teď zaútočí (a bylo jedno jak a čím) zničí v první řadě celý přichystaný rituál a ikdyž se jí Damon se Stefanem ubrání (a že by ne, na to si rovnou zakázala myslet!), bude to v háji! A to nesmí dovolit! „Nikdy se nebudu cítit jako ty!“ Vyhrkla proto co nejhlasitěji a tím Kate skutečně zaujala, takže se k ní pootočila. „Ne, nebudu a víš proč? Protože i když ublížíš těm, které miluju, nebude jejich smrt má vina! Já je nezradila tak, jako ty Williama a Edwarda! I když je zabiješ a mě pak taky, nedopadnu jako ty, protože budu moct být zase s nimi, ale to ty už nikdy nebudeš!“

Snažila se Kate ranit co nejvíc a zdálo se, že to… vyšlo! Kate se totiž v očích objevila nefalšovaná bolest a pak nenávist tak hmatatelná, že Elenu její chlad málem přimrazil k podlaze. „Buď už konečně zticha!“ Zařvala nepříčetně a nejspíš si rozmyslela pořadí, v jakém hodlala ty tři zlikvidovat. Bylo to vlastně fuk! Tak půjde první ta mrcha a bude konečně mrtvá a tudíž bude konečně mlčet! Otočila se zpět k Eleně a vyrazila jí definitivně rozdrtit… A přesně v tom okamžiku pronesl Stefan hlasitě první slova zaříkávání: „Vocans omnes vires naturales…“



5 reakce na FF: „Volba-část III“-53.Kapitola

  1. elisa napsal:

    napínavá kapitola :) doufam, že už Kate konečně zlikvidujou. Škoda, že už bude konec. Mam tuhle povídku strašně ráda :)

  2. kristin napsal:

    fakt pěkná kapitola, doufam že jí konečně zlikvidujou.

  3. terulka napsal:

    Páni to je napínavý ale v tom nejlepším skončit?:DD né už se blíží ke konci jen doufám že budeš pokračovat:)

  4. kaťul napsal:

    Úžasný!:)

  5. mine napsal:

    jj hezké

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde