FF: „Volba-část III“-54.Kapitola

Tak, zdravím všechny, kdo čtou mé povídky a mám tu pro vás předčasný Vánoční dárek a to závěrečnou kapitolu třetí části mé povídky Volba. Ano, ano tímto dílem Volba III končí a já budu moc ráda, když se v komentářích vyjádříte ohledně toho, jak se vám líbila a zda byste stáli o Volbu IV, kterou mám v hlavě, ale ještě jsem jí nezačala psát. Takže si to hezky rozmyslete, já si zatím vyberu osobní Vánoční pauzu a uvidím podle reakcí, jestli se do toho pustím, nebo ne. Jinak všem děkuji za to, že mé výplody čtete a předčasně přeji všem Šťastné a Veselé Vánoce a mnoho štěstí do nového roku :-)

54.

„Veni. A mundatis haec ossa. Purgabis eas ab omni malo…“ Pokračoval Stefan okamžitě další větou z poznámek a přesto, že měl jen okrajový přehled o tom, co přesně říká (a to kdysi latinu ovládal dost dobře!), doufal, že to bude fungovat tak jak má. Musí to přeci fungovat! Už kvůli Eleně, která byla stále uvězněna pod dřevěnou konstrukcí vinného regálu a navíc se jí opět podařilo stáhnout Kateinu pozornost na sebe. Jeho láska byla v nebezpečí a čím dřív tenhle rituál dokončí, tím dřív jí ho zbaví! „Dělej, pokračuj!“ Připomněl mu navíc Damon, že on to cítí hodně podobně a Stefan odtrhl pohled od Kate, která už byla jen pár kroků od Eleny a znovu sklopil oči k magickému textu. Snad jim to Bonnie nadiktovala správně!

„Et adducite pace et tranquillitate ad hoc stray tenebris anima.“ Odrecitoval další odstavec ručně psaného textu a modlil se, aby to bylo správně. Ale přesto, že nejspíš bylo, vyhráno zdaleka neměli. Zaříkání mělo ty odstavce ještě dva a pak měl navíc následovat rituální oheň, takže i kdyby Stefan použil upíří rychlost (což ale nejspíš nemohl-kdo ví co by to s rituálem udělalo), stejně by to nestihli! Kate už stála nad Elenou a z očí jí čišela nenávist a touha po pomstě. „Takže, co jsi to říkala?“ Zasyčela vztekle a napadl jí báječný způsob, jak Eleně ublížit, aniž by se jí musela dotknout. Stačilo jen použít svou sílu a dostatečně s ní zatlačit na regál. Ten musel mít sám o sobě víc než sto kilo a když se k jeho váze ještě přidal tlak zvenčí, mohla Elena jen zoufale zasténat a zatnout zuby. Kamenná podlaha, na které ležela se pochopitelně nehnula ani o píď, takže se vlastně ocitla v improvizovaném svěráku, který jí drtil sotva zhojené kosti. Ale nesměla začít křičet! Takovou radost té bestii neudělá!

Jenže ani křičet nemusela… Damon a Stefan si i přes její statečnost nemohli nevšimnout, v jak nezáviděníhodné situaci se nachází a první se vzpamatoval právě Damon. „Potřebuješ mě?“ Zařval na Stefana, který konsternovaně hleděl na výjev v protějším roku sklepení a ten se k němu zmateně obrátil. „Na co?“ „Na dokončení rituálu! Potřebuješ mě?!“ Nenechal se Damon vyvést z míry bratrovým šokem a dlouhým vedením a konečně se dočkal nejistého zavrtění hlavou. „Ne, proč? Co chceš…“ Ale ke slovu „dělat“ už se Stefan nedostal. Damon totiž jen mávl rukou a vyrazil směrem ke Kate. Stefan ho nestihl ani varovat, ať se do toho neplete, ale nejspíš by to neudělal ani, kdyby to stihl. Elena totiž vážně potřebovala pomoc a její útrpný výraz mu svíral srdce. Tedy ne že by se o bratra nebál, samozřejmě bál a byl by radši, kdyby alespoň on zůstal v relativním bezpečí, ale jinak to prostě nešlo. Musí dokončit ten rituál, pak bude všechno OK! Došlo mu a znovu se vrátil k textu zaříkání: „Tolle eam a nostris mundus.“

Jeho slova zněla jasně a zřetelně a Damon si oddychl, že se jeho bratr vrátil k tomu, k čemu měl a nesnaží se ho zadržet. Věděl, že by se Kate neměl plést do cesty, ale nemohl jí nechat Eleně skutečně ublížit. Už se jí natrápila dost! „Hej!“ Křikl tudíž směrem k rozmazané ženské siluetě, která se evidentně bavila tím, že jeho milované láme kosti a Kate sebou překvapeně škubla. „Víš, že se to nedělá? Troufat si na slabšího?“ Zvolil stejný posměšný tón, jaký předtím použila Elena, ale ta jen zoufale zavřela oči. Sakra! Tohle ne! Ona to zvládne! Damon se do toho nesmí plést! Jenže než stihla něco říct, ucítila, jak tlak na konstrukci povolil a bylo jí jasné, že Kate soustředila pozornost právě na něj. Ach ne… „Nech toho!“ Naznačila rty pokyn a upřela doslova prosebný pohled na staršího ze Salvatorů, ale ten dělal, jako že jí nevidí. „A ty nejsi slabší, než já?“ Zazněl navíc v tu chvíli Katin ledový hlas a Elena se marně pokoušela vyprostit z pod regálu. „Řekl bych, že nejsem…“ Snažil se Damon udržet konverzaci, ale bohužel to moc nefungovalo. Kate už jejich snahy o rozptylování prohlédla a tak se mu náhle přestala věnovat a znovu zamířila svou sílu na Elenu, takže ta okamžitě znovu zasténala a Damon měl co dělat, aby vztekle nezavrčel. „Nech jí být, ty mrcho!“ Pokusil se znovu strknout Katinu pozornost na sebe, ale tentokrát marně. „Vydrž, jen tvé lásce zlámu těch zbývajících pár kostí a jsem u tebe!“ Prskla Kate akorát přes rameno a on už neměl čas vymyslet něco jiného, než šílenou věc, která ho před chvilkou napadla, ale kterou chtěl použít až v největší nouzi. No, ta nouze asi právě přišla…

„Hele a co bys řekla tomu, kdybych udělal tohle?“ Zvolal odhodlaně a pak k Elenině i Stefanově hrůze provedl něco, co bylo víc než jen nebezpečné… Sáhl do kapsy a s provokativním úsměvem zahodil to jediné, co mu drželo Kate od těla-sáček se sušeným pelyňkem! Sice měl ještě nějaký v organismu, ale bylo to už poměrně dlouho, co ho do sebe dostal a tak s těmi několika snítkami sušené byliny zmizela i větší část jeho obrany. A Kate to samozřejmě okamžitě pocítila. Najednou už jí nic neblokovalo, když zamířila sílu jeho směrem. Vysávat z něj energii sice díky tomu zbytečku pelyňku, který měl v těle, ještě nemohla, ale jinak si s ním mohla dělat, co chtěla a ona toho mínila okamžitě využít. „Blázne! Umřeš kvůli ní?“ Zasmála se ledově, protože jí Damonův čin přišel naprosto hloupý a nelogický, ale on jí jen pevně pohlédl do očí. „Jistě, že ano! Ale chápu, že tě to udivuje. Pro tebe by to těžko někdy někdo udělal! I ti dva ubožáci co ses s nimi tahala, tenkrát umřeli jen pro svou pýchu, ne pro lásku k tobě!“ Nebyla to nejspíš tak docela pravda, ale on věděl, že to nehraje žádnou roli. Tahle jediná zmínka o Edwardovi a Williamovi posloužila jako dokonalá roznětka Katina vzteku ale i jako skvělé rozptýlení a přesto, že Damonovi bylo jasné, že tohle bude hodně bolet, byl ochotný to risknout a vydržet. Pro Elenu rozhodně…

A přesně na to taky došlo! Kate totiž vztekle vřískla, odvrátila se od Eleny a veškerou svou zbývající sílu vrhla směrem k Damonovi. Uhýbat nemělo smysl… Takže jen zavřel oči a odevzdaně čekal, co bude. „Ne!“ Uslyšel ještě Elenin zděšený výkřik, ale pak už ucítil jak ho Katina magická energie obklopila a silou tornáda jím mrštila proti stěně sklepení. Rána to byla stejně jako předtím u Eleny hodně velká…

Ale s tím se skutečně dalo počítat a nakonec to nebylo zase tam strašné, jak se mohlo na první pohled zdát. Sice mu náraz způsobil pár nehezkých pohmožděnin a dokonce si při kontaktu s drsnou kamennou stěnou sklepení pořídil i několik zlomených kostí, ale rozhodně nebyla ta šlupka tak silná, aby ho poslala do bezvědomí. Ikdyž by to možná bylo na jednu stranu lepší, protože nebyl pořád ještě v plné síle, čili se mu zranění hojila hodně pomalu a bolela jako čert. Ale účel jeho akce splnila! Sice teď zvládl jen bezmocně ležet u stěny a tiše nadávat, ale odvedl Katinu pozornost od Eleny a navíc jí vyčerpal natolik, že se její silueta stala méně zřetelnou. A jako bonus ještě získal Stefanovi další potřebné minuty a ten poněkud roztřeseným hlasem konečně dokončil zaříkání: „Nec eam numquam reverti!“ Dořekl rychle a přesně podle plánu nasypal na ostatky u svých nohou směs koření a soli.

„NE!!!“ Ozval se Katin zděšený hlas, ale už nemohla udělat vůbec nic. Podvědomě cítila, že ať ten mladší upír dělá cokoliv, může jí to ublížit a už je to téměř hotové, ale ten poslední výbuch vzteku i energie jí natolik vyčerpal, že prostě nemohla zasáhnout. Nemohla a neudělala tudíž nic… Nic, jen se dívala, jak Stefan sáhl po zápalkách a poslední, co předtím než zaplál oheň, spatřila, byla úlevu v očích jak jeho bratra, tak té mrchy, kterou chtěla zničit. Chtěla, ale nezničila… A už jí to ani nemělo být přáno, protože v okamžiku, kdy se plameny se svou očistnou silou dotkly soli a bylinek a rozeběhly se po všech Katiných kostech, ucítila podivnou slabost. Jako by jí něco užíralo zevnitř a táhlo jí to pryč z tohoto světa. „Ne!“ Zasténala ještě nezřetelně a její oči se naposled setkaly s Eleninými. A Elena jako by v nich na okamžik znovu spatřila tu nevinnou mladinkou dívku, kterou Kate kdysi byla. Jako by byla na pár vteřin zpět a Eleně se téměř proti její vůli sevřelo srdce. Ale muselo to takhle dopadnout… Jinak to bohužel nešlo a najednou bylo stejně po všem. Jen tak! Žádný oblak kouře, nebo veliký světelný efekt… Nic, prostě jen ticho a temnota. Kate zmizela a její vědomí se zakalilo neprostupnou černou tmou, která jí měla pohltit již před mnoha sty lety. Tmou, která ale nakonec přeci jen přešla v jasné a zářivé světlo…

Jenže to už nikdo ve sklepě Heat House nevěděl. Tam se skutečně rozhostil až nepřirozený klid a jen tiché praskání plamenů a vůně pálených bylin napovídaly, že se tu dělo něco zvláštního. „Jste všichni v pořádku?!“ Vzpamatoval se první Stefan a najednou nevěděl, ke komu se má vrhnout dřív! Jestli k Eleně, která byla stále ještě uvězněná pod dřevěným regálem a marně se pokoušela vyprostit, nebo k Damonovi, který sice nikde uvězněný nebyl, ale s pohybem měl také značné problémy, protože kosti mu pořád tvrdohlavě odmítaly srůst. Nakonec ale přeci jen vyhrálo jeho gentlemanství a láska k Eleně a vrhl se první ke své dívce. „Jsi v pořádku, miláčku?“ Zajímal se honem a jelikož on žádnou nakládačku od Kate nedostal, nedělalo mu příliš velké problémy regál nadzvednout a pomoct Eleně dostat se z pod něj konečně ven. „Je mi dobře, vážně. Opravdu! Ale Damon…“ Krotila jeho snahu o její prohlédnutí okamžitě, jak se vyškrábala do stoje a chtěla se vrhnout k protější stěně, ale moc daleko se nedostala. Taky nebyla tak docela v pořádku a přesto, že se jí kosti hojily rychleji, než jejímu druhému miláčkovi, pořád to ještě nebylo úplně dobré. „Proboha sedni si, já jdu za ním.“ Donutil jí Stefan klesnout na nedaleké schody a vyrazil k bratrovi. „Jak jsi na tom?“ Kontroloval okamžitě rozsah jeho zranění, ale Damon jen s úsměvem mávl rukou. „Přežiju to, hlavně že ta mrcha to už nevydýchá! Vážně je pryč?“ Sbíral se se Stefanovou vydatnou pomocí z podlahy a ostražitě se rozhlížel, jestli se někde nepohne něco podezřelého, ale to už vážně nebylo třeba. „Myslím, že je…“ promluvila místo Stefana Elena, která je i přes celý sklep pohodlně slyšela a která náhle věděla, že říká pravdu. Nevěděla, jak přesně to ví, ale prostě to nějak podvědomě cítila. Katina přítomnost, kterou vnímala ve vzduchu všechny ty předešlé dny (a to ještě dávno předtím, než se o ní skutečně dozvěděla) byla vážně pryč a bylo to, jako by Heat House mohl zase volně dýchat. Téměř cítila, jak je dům šťastný, že se své nevítané nájemnice zbavil a ona byla i přes ten smutný záchvěv na konci obřadu, šťastná s ním. „To bych jí taky doporučoval! A ať už ke mě domů laskavě nikdy neleze!“ Zavrčel ještě Damon nenávistně, ale pak už se se Stefanovou pomocí dobelhal k Eleně a svezl se vedle ní. Automaticky jí ovinul paže kolem těla a ona se k němu vděčně přitiskla. „Opravdu je ti dobře?“ Ujišťovala se ještě, ale on jen přikývl. „Jasně, je to jen pár zlomenin, za chvíli jsem jako rybička.“ „No jen jestli, a jaký ať neleze do tvýho domu? Snad do našeho domu, ne?“ Přerušil ho ale Stefan drobným bratrským rýpnutím a opřel se o stěnu vedle nich. „Jo, jasně do našeho domu.“ Opravil se Damon a Elena mu s úsměvem položila hlavu na rameno. Ano, tenhle dům byl jejich! Ubojovali si ho! Pomyslela si nadšeně a volnou ruku pak vztáhla ke Stefanovi. Jemně sevřela jeho dlaň ve své a něžně se na nšj usmála. Konečně to bylo za nimi…

A před nimi byly jen krásné a příjemné věci. Tedy pokud z tohohle sklepa někdy budou mít sílu vylézt, ale Elena jí plánovala mít už brzy. „Víte, co bych teď chtěla?“ Zašeptala tudíž po chvíli odhodlaně, protože to co se chystala říct, chtěla říct už docela dlouho, ale její vlastní pýcha a nevraživost ke Kate jí v tom bránily. Ale teď už ne a nikdy ne! „Co?“ Zajímali se unisono Damon i Stefan a ona jen unaveně zavřela oči. „Jet domů!“ „Tak to jsme dva!“ „Ne tři…“ „No tak fajn, takže jdeme balit!“

„Nechtěli byste mi s těmi zavazadly pomoct, vy lenoši?“ Zahlaholil Stefan o několik hodin později a marně už po několikáté přerovnával jejich kufry, které se mu ne a ne vejít do auta. Ale Elena s Damonem se k pomoci moc neměli. Pohodlně usazení v nedaleké trávě se spokojeně objímali a škodolibě se bavili jeho marnou snahou. „My ti nemůžeme pomoct, jsme ranění, vzpomínáš?“ Zamával tudíž Damon provokativně sáčkem s ledem, kterým si chladil pohmožděniny, co se mu pořád ještě nechtěly ztratit a Elena se k němu ráda připojila. Bylo nádherné se zase jen tak nevině škádlit a cítit se přitom zcela v bezpečí. „Jo, my jsme na rekonvalescenci!“ „No jasně! A od kdy potřebují upíři jako vy dva několikahodinovou rekonvalescenci, co?“ „No od té doby, co za tebe dělají všechnu špinavou a nebezpečnou práci s likvidací strašidel, zatímco ty si čteš latinská slovíčka a pálíš bylinky.“ Pokračoval Damon v rýpání a Stefan se zatvářil na oko ukřivděně. „A já jsem jako nedělal nic, no teda.“ „Ale jo, něco taky neboj…“ Usmála se na něj Elena, ale on měl ve skutečnosti náladu velice dobrou. Všichni tři to přežili, všechno bylo OK a jeli domů, no co si víc přát? I ty kufry se mu nakonec do toho auta podařilo srovnat. Hurá! „Takže jsem to zvládl i bez vás, čili můžeme vyrazit.“ Přibouchl po poslední zběžné kontrole kufr vozu a Damon s Elenou nadšeně vyskočili (no, tak docela vyskočení to ještě nebylo, ale na rekonvalescenty teda nevypadali ani omylem). Nemám vám jít pomoct nastoupit, když jste takoví lazaři?“ Popíchl je ještě naposledy Stefan, ale pak už se k nim připojil a všichni tři na okamžik upřeli pohledy k domu. Vše bylo zamčeno, správce byl uvědoměn, agentura taky… A Heat House se koupal v nádherném podvečerním slunci, jako by jim děkoval za to, že mu pomohli zbavit se Kate. „Bude se mi tu po tom stýskat…“ Zašeptala zasněně Elena, ale Damon ani Stefan nechtěli, aby byla smutná (ikdyž i je opouštění tohohle místa kapku dojalo), a znali způsob jak to zařídit. „Jo jasně, na ty noční můry…“ „Duchy ve sklepě…“ „Romantické večeře se sporýšovou příchutí…“ „Moje nevolnosti…“ „Vloupávání se do hrobek…“ Střídali se oba v připomínání zdejších zážitků a Elena se musela i přes slzy v očích začít smát. „No jo, jo já vím. Nechte toho, nebylo to tu jen špatné!“ „Vždyť my víme.“ Zasmáli se oba unisono a společně se po posledním pohledu na dům vydali k autu. „Takže zpět do Mystic Falls?“ Ujistil se ještě Damon a Elena nadšeně přikývla. Konečně se cítila připravená a domů se neskutečně těšila! Ale pak schválně na oko zvážněla. „Ale mám z toho trochu strach…“ Připustila a Stefan, který si nevšiml, jejího rozpustilého světla v očích to vzal vážně. „Z čeho, z Klause?“ Ale Elena jen zavrtěla hlavou. „Klause vem čert, ale víte, jak budou vyvádět Bonnie a Caroline, až zjistí jak to mezi námi třemi teď je? To bude keců o morálce!“ Všichni se tomu zasmáli a Damon Eleně galantně otevřel dveře vozu. „A na to já se docela těším!“ Informoval jí zlomyslně a Stefan mu musel dát za pravdu. Jo, čekala je ještě kupa legrace! Tedy snad…

Konec třetí části



9 reakce na FF: „Volba-část III“-54.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Úžasný konec:) teda doufám že ne definitivní protože já sem určitě pro volbu IV. .. Užij si Vánoce a Nový rok:)

  2. kristin napsal:

    Taky doufám, že ten konec není definitivní. Tvé povídky čtu moc ráda a byla by strašná škoda kdyby si je přestala psát, takže doufám, že se dočkám Volby IV.

  3. Osteo napsal:

    Já se také přikládám k té IV. Prosím, prosím :-)
    Krásné svátky! A kdy, že bude ten 1. díl IV. ? :-) :-)

  4. Mája napsal:

    Píšeš fakt dobře tahle povídka byla vážně super :)
    určitě sem pro pokračování ;) :D
    Jinak hezké Vánoce a šťastný nový rok :) :)

  5. kaťul napsal:

    Souhlasím se všema určitě pokráčko!:* Bylo to prostě ÚŽASNÝ! Veselé Vánoce!:)

  6. elisa napsal:

    taky souhlasím. prosím, prosím pokráčko :) ta povídka je dokonalá :)
    Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

  7. Andreva napsal:

    Krásné! Taky jsem pro 4. Díl!!!! Moc mě to zajímá, co se bude dít dál:-) musím říct, že píšeš opravdu skvěle!! Člověk se nenudí a slovní obraty máš opravdu dobré, krásné rozvité věty a zajímavé dialogy. A vtipné připomínky taky, nejvíc mě pobavilo, jak Stefan říká Damonovi o tom, že kdyby měl někdo v domě ducha nymfomanky, tak že to bude jistě on… To jsem se řezala asi 5 min:-DD tak se těším na pokračování;-)

  8. mine napsal:

    Jj určitě další povídku.

  9. kiki napsal:

    Suhlas

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde