FF: „Volba-část III“-9.Kapitola

No a už tu máme zase neděli a já vám přináším další kapitolu Volby. Doufám, že si ji užijete a budete komentovat, protoe tady jsem docela zvědavá na odezvu :-) . Přeji pěkné počtení a další díl zase v úterý!

9.

„Co to…děláš?“ Zamumlal omámeně Stefan, když Elena konečně propustila jeho rty a ona měla co dělat, aby na něj nezařvala: „Líbám tě, ty pitomče!“ Vážně jí jeho zatvrzelost (a po alkoholu možná i trochu natvrdlost) neskutečně iritovala. Ale pořád si musela připomínat, že se tak chová proto, že mu záleží na ní i na Damonovi a že ona musí být trpělivá (v mezích!). „Nelíbí se ti to?“ Vydechla a přitom mu jemně kroužila rty po tvářích.

„Líbí… Ale…“ Nenechala ho domluvit a znovu ho políbila. Řekl „líbí“ a toho musela využít! Věděla, že čím hloub ho stáhne do vln vášně, tím hůře se bude dostávat zpátky na hladinu. „Miluju tě…“ Dodala něžně, když znovu poodtáhla svá ústa od jeho rozechvělých rtů a vážně mu pohlédla do očí. V duchu se přitom modlila, aby tam spatřila něco víc, než jen alkoholové opojení a na okamžik se jí skutečně zdálo, že se někde hluboko v té jeho nadpozemské zeleni zaleskla touha. Jenže pak zmizela a vystřídala ji… Ach ne, zase vina! „Já tebe taky, ale… Tohle… Nemůžeme.“ Vypravil ze sebe, přesto, že její vyznání ho neskutečně potěšilo (naposledy ho od ní slyšel tam na hřbitově, když si myslel, že jí vidí naposled), jenže tohle opravdu nešlo! Nemohl jí líbat ani se jí dotýkat, tak jak by ona nejspíš chtěla! Prostě nemohl!

Měl tudíž v plánu jí od sebe jemně odstrčit, ale Elena se tak snadno nevzdávala. Šikovně se jeho dlaním vyhnula a ve vteřině mu seděla obkročmo na klíně. Bylo to asi nevhodné (zvlášť jen tak venku u řeky!), ale ona neměla na výběr! Musela dotáhnout do konce, co začala a navíc… Navíc to i chtěla! Už to dávno nebyla jen součást plánu. Stefanovy rty v ní znovu rozdmýchaly zpola zapomenutou vášeň a ona najednou chtěla, aby se jí dotýkal… Aby jí líbal! Chtěla cítit vůni jeho kůže…Vlasů… Musela to cítit! Nemohla si prostě pomoct! Milovala ho tak moc, až jí ta láska najednou dusila a ona věděl, že jediná možnost, jak se znovu nadechnout, je líbat ho tak dlouho, až on bude souhlasit a udělá pro ní cokoliv na světě!

Bylo to vlastně poprvé, kdy jako upírka pocítila pravou a nefalšovanou vášeň a touhu k někomu jinému, než k Damonovi a už předem věděla, že přesto, že se Stefanem se líbala i milovala nejméně stokrát, bude tohle zase něco docela jiného! „Eleno, prosím… Přestaň.“ Pokoušel se vyhnout jejím rtům, ale neuspěl. Znovu ho políbila a tiskla se k němu tak naléhavě, jako by na tom, jak blízko u něj bude, závisel její život. Kdo ví… Možná i závisel! „Ale já nechci přestat.“ Protestovala zoufale a její dlaně ho něžně, ale důrazně hladily po celém těle. „Ale Damon…“ Pokusil se jí pročistit hlavu vzpomínkou na svého bratra, ale ona ho znovu nenechala domluvit. „Damon tu není!“ „Ale ty a on…“ „Nechci teď mluvit o něm, chci být s tebou. Miluju tě.“

Znovu a znovu ho líbala a on se marně snažil vyprostit z jejího železného sevření. Nechtěl jí ublížit a navíc měl pocit, že i kdyby použil sílu, nebylo by to k ničemu! Dokud byla jeho láska ještě člověk, dalo se ubránit (ne že by to používal často!), ale teď neměl nejmenší šanci a navíc… Navíc možná někde hluboko ani nechtěl, aby přestali s tím, co dělali! Její polibky a doteky byly tak příjemné a ve spojení s alkoholem, který mu každou minutu víc a víc uvolňoval mysl, to byl velmi nebezpečný koktejl! Nebezpečný pro jeho svědomí a zdrženlivost! Ale nesmí se poddat! Sakra, nesmí! Miluje ji, ale nesmí dovolit aby… Aby co, vlastně? Nějak si nemohl vzpomenout, protože Elenina dlaň se právě probojovala skrze knoflíčky jeho nové košile k jeho nahé hrudi a dokonale odvedla jeho pozornost jinam.

„Eleno, prosím…“ Na víc se nezmohl, ale už dávno to neznělo tak odhodlaně, jako na začátku! A v její mysli znovu zaplála jiskřička naděje. Možná to dokáže! Možná se jí ho podaří přesvědčit! „…ne…“ Vydechl v té chvíli nejspíš jako poslední známku skomírajícího odporu, ale ona se k němu přitiskla ještě vehementněji a pevně ho objala. „Ano!“ Odvětila stejně tiše, ale velmi důrazně a téměř přesně odhadla ten okamžik, kdy ho definitivně zlomila! Stefan už prostě neměl sílu se bránit a ikdyž na něj jeho svědomí křičelo, že tohle musí přestat, už ho neposlouchal. Toužil po dívce ve svém náručí tak moc, že mu bylo najednou všechno jedno! Už hodně dlouho se takovémuhle výbuchu vášně nepodal, ale tentokrát to prostě nemohlo skončit jinak! Všechno kolem jako by zmizelo! Nic už nebylo důležité jen ona a on. Dokonce ani Damon a jeho láska k Eleně už pro něj nebyla překážkou, protože si jí prostě odmítl připouštět. Alkohol v krvi mu to navíc hodně usnadnil a pomohl mu zcela zbořit veškeré zábrany on tak náhle udělal něco, s čím ani Elena nepočítala!

Doufala totiž, že prostě bude jen souhlasit a ona jim zavolá taxi a v minutě budou na hotelu, jenže k tomu už nějak nedošlo. Stefan jí totiž k sobě nečekaně silně přitáhl a jeho dlaně, doteď pasivní, nebo spíše odolávající, vystřelily ke knoflíčkům její sukně! „Ou!“ vydechla překvapeně a její první reakcí bylo ho zastavit. Ale pak se vzpamatovala a na odpor rychle zapomněla! Nejen že by se jí ubránit už asi nepodařilo (Proč jen měla náhle podivně vtíravý neodbytný pocit, že právě odjistila atomovou bombu?!), ale navíc to ani nesměla udělat! Sice bylo zcela nevhodné, aby jí svlékal (a nejspíš nejen svlékal!) tady na břehu Seiny, kam mohl kdykoliv, kdokoliv přijít, jenže ona sama ho sem zatáhla a teď bylo pozdě couvat. Ale možná by se alespoň, mohla pokusit…

„Nepůjdeme do hotelu?“ Zašeptala toužebně, ale Stefan jí nejspíš neslyšel. Nebo možná slyšel, ale byl už tak hluboko ponořený do vlastní vášně, že se od něj odpovědi nedočkala! Místo toho se vykašlal na zapínání její sukně, které bylo příliš rafinované na to, aby ho v téhle pozici dokázal rozepnout a prostě jí ji jen vyhrnul tak, aby mu nepřekážela. Nezvyklé a možná i trochu nevhodné, ale Elena mu za to byla docela vděčná, protože druhá možnost (kterou tak rád volil jeho bratr!) byla jí sukni prostě servat a ona by konkrétně o tuhle nerada přišla! O co ale přišla vzápětí, byly krajkové kalhotky značky Victoria’s Secret, které mu bohužel taktéž překážely, ale na jejichž poměrně složité sundávání neměl čas ani náladu. Bez skrupulí jí je strhl a ona se zmohla jen na tichá uchichtnutí.

Ano, čekala, že to, co nyní mělo následovat bude jiné, než cokoliv, co kdy se Stefanem zažila, ale že to bude až takhle jiné…. Ne, že by jí to vadilo, to rozhodně ne. Byla spíš ráda, že se jí vůbec podařilo ho k něčemu přesvědčit, ale překvapovalo jí to tedy hodně! Celou tu dobu, co Stefana znala, žila v představě, že on je ten něžný pozorný a opatrný partner, který jí vystele lože okvětními plátky růží a za každých okolností bude dbát na romantiku a láskyplnou předehru, ale teď to tak tedy rozhodně nevypadalo! Asi za to sice mohlo z velké části i to všechno vypité víno a v neposlední řadě samozřejmě i to, že ona souhlasila a byla ochotná se mu podvolit (kdyby nebyla, nikdy by k něčemu takovému pochopitelně nedošlo!), ale to nic neměnilo na tom, že takovýhle výbuch vášně opravdu nečekala!

Ale co, romantiky a něžného milování si užila dost s Damonem (neuvěřitelný paradox, že!), tak proč to nezkusit i jinak? „Miluju tě.“ vydechl jí navíc Stefan v té chvíli do ucha, jako by tak trochu omlouval to, jak se chová (přesto, že to celé nebylo zas až tak docela vědomé!) a ona ho se šťastným úsměvem objala a nadzvedla se mu v náručí tak, že jeho ruce mohly zapracovat na zipu jeho nových společenských džín! A samozřejmě že zapracovaly a než si Elena vůbec plně užila jeho blízkost a jeho rty, které jí nepřestávaly hladově líbat, přesunul dlaně k jejím bokům a opatrně (ikdyž velmi nesmlouvavě) jí posunul tak, aby do ní mohl pohodlně vstoupit.
Bylo to sice docela narychlo, takže se Elena neubránila tichému zasténání, ale bolest byla jen tak krátká, že ve výsledku neznamenala vůbec nic! Naopak, to co následovalo dál, jí ji bohatě vynahradilo a ať už to byly Stefanovy vášnivé polibky, kterými jí zasypal rty, tváře i odhalenou šíji, nebo jeho dobyvačné a přesto dokonale sladěné pohyby, kterými jí během pár minut přivedl na pokraj extáze, stálo to všechno za to!

Ale ona nechtěla jen na práh ráje! Chtěla mnohem dál a Stefan byl na tom stejně. Mohl to celé ještě dlouhé minuty prodlužovat (věděl, jak na to), ale prostě to nedokázal! Vehementně k sobě Elenu přitáhl a několika posledními razantními pohyby přivedl k vrcholu ji i sebe! Tolikrát už spolu něco podobného prožili, ale přitom to nikdy nebylo tak intenzivní! Těžko říct, zda za ten ohňostroj, který jim oboum vzplanul v myslích mohla Elenina nová upíří podstata, nebo jejich neskutečně dlouhé odloučení, které dneškem definitivně skončilo, ale bylo to prostě nepopsatelné! Krásnější něž poprvé, krásnější, než kdykoliv předtím! Patřili k sobě! Navždy! Bylo to tak dokonalé a správné, jako by se jeden pro druhého narodili! Bylo to… Vlastně to bylo stejné, jako s Damonem! Došlo Eleně, když byla zase schopná myslet a přesto, že se to celé lišilo v milionech detailů, bylo to tak! Ty pocity dokonalého splynutí dvou těl i duší byly zcela totožné a ona konečně definitivně přijala fakt, že to co dělá je správně! Milovat je oba nebylo jen v pořádku, jak jí kdysi řekla Katherin! Bylo to jediné možné! Nemohlo to být jinak! Oba byli stvořeni k tomu, aby jí milovali a ona byla pro oba ta pravá! A oni pro ni! Nebylo o tom třeba víc přemýšlet, nebylo třeba to nijak ospravedlňovat! Bylo to prostě tak!

„Miluju tě.“ Na víc se Elena po tom překvapivém poznání nezmohla a Stefan neměl ani sílu jí odpovědět. Pořád měl hlavu vysoko v oblacích a nemohlo za to jen těch několik litrů vína, které mu kolovalo v žilách! Ne, mohlo za to tisíc dalších věcí a on najednou ve své zamlžené a popletené mysli, která se i nadále zuby, nehty bránila vině a výčitkám svědomí, věděl jediné… Že chce, tohle všechno prožít znovu! „Já tebe taky, takže…“ zašeptal trochu udýchaně. „…nezavoláme si ten…taxík?“ A Elena se mohla jeho bezelstné nabídce, která vedle k jedinému možnému pokračování dnešního večera, jen smát…

O několik hodin později, ležel Stefan na lůžku v Elenině hotelové ložnici a zíral do stropu. Jeho láska vedle něj hluboce a spokojeně spala a on se konečně začal pomalu, ale jistě vzpamatovávat z toho, co prožil. Zvolna z něj vyprchával jak alkohol, tak to zvláštní opojení, které mu způsobila ona (a to, že se dnes večer a pak už vlastně v noci milovali celkem třikrát!) a to nebylo bohužel zrovna ideální! Sice si všechno nepamatoval zas až tak moc do detailů, ale jedno věděl jistě! To co se dnes mezi nimi odehrálo, bylo to nejkrásnější, co si dovedl představit, ale bohužel tady už zase byla spousta věcí, které ho tížily. Když pominul fakt, že se s Elenou spolu vyspali tak trochu pod vlivem všeho toho vypitého vína, byly tu mnohem zásadnější problémy. Neměl to dovolit! Prostě neměl! Kruci! Elena byla jistě stejně na mol jako on! Sice ho svedla, ale to neznamenalo, že si to zcela uvědomovala. Nejspíš na tom byla podobně jako on! Ach bože… A co bude teď?

Jak bude Elena reagovat, až se probudí? Bude mít výčitky? Jistě bude! A co Damon? Jak zareaguje, až se to dozví? Až se dozví, že on, jeho vlastní bratr se vyspal s dívkou, kterou on miluje a pro kterou by udělal cokoliv na světě? Neznamenalo to samozřejmě, že by se s Elenou dali jako pár zase dohromady, to bylo nemyslitelné (kruci vždyť si to s Damonem vlastně nepřímo slíbili, že ani jeden s ní nebude nic mít) a jeden sex na tom rozhodně nemohl nic změnit, ale i tak to byla rána pod pás a Stefanovi z toho bylo vážně zle. Nemělo k tomu dojít! Nikdy nic podobného neudělal a dokonce i když spal ještě jako člověk s Katherine, neměl nejmenší tušení, že ta proradná mrcha se současně intimně stýká i s jeho bratrem! Kdyby to věděl, neudělal by to! Jenže teď u Eleny to věděl a přesto to udělal! Už zase zradil vlastního bratra ji i sebe a teď se tomu bude muset nějak postavit čelem. Ale jak, to už mu nikdo neporadí…!

Ale nejspíš by měl začít tím, že půjde zpět do své a Damonovy ložnice. Bratr se jistě brzy vrátí, a nesmí najít jeho polovinu postele prázdnou. Okamžitě by mu došlo, kde asi jeho nezvedený mladší sourozenec tráví noc a to by nebylo dobré. Dozvědět se to sice bude muset, ale takhle opravdu ne! S těmito myšlenkami se Stefan šikovně vyvlékl z Elenina náručí (alkohol v její krvi i únava, kterou jí způsobil on sám mu to značně usnadnily) a vstal z postele. Po paměti nasahal své oblečení, jakž takž ho na sebe natáhl a vydal se ke dveřím. Potichu jimi proklouzl do obývacího pokoje a s úlevou se vydal naproti ke dveřím do své a Damonovy ložnice. Jenže tam nedošel!

Tolik se soustředil na Elenin vyrovnaný dech a tlukot jejího srdce, aby měl jistotu, že se neprobouzí, že absolutně zapomněl svým dokonalým upířím sluchem monitorovat okolí. Byl přesvědčený o tom, že zbytek jejich nového apartmá je zcela prázdný, jenže nebyl. „Nemusíš se tak usilovně plížit.“ Ozval se tudíž kus od něj známý hlas a on málem nadskočil leknutím. Na pohovce v potemnělém obývacím pokoji seděl Damon se sklenkou burbonu v ruce a nejspíš ho celou dobu pozoroval. Stefan na místě ztuhl a nejradši by se propadl do země. To o čem před pár minutami přemýšlel, bylo mnohem blíž, než si myslel!  Konfrontace, která jistě zničí jejich nově upevňované bratrské pouto a která rozdrtí na prach všechny jejich společné plány a sny o tom, že se budou o Elenu starat oba dva, ho zastihla zcela nepřipraveného a ikdyž mu bylo samozřejmě jasné, že dnešní noc by těžko mohl zazdít tak, jako onen včerejší polibek, byl by ocenil možnost všechno si srovnat v hlavě a až pak s tím jít za Damonem. No, nepovedlo se…

„Damone…“ zamumlal hloupě a jeho bratr jen pokýval hlavou. „No jo, jsem to já, brácho. Asi jsi mě tu nečekal co?“ Stefan mu sice neviděl do tváře, ale jeho hlas ho mírně překvapil. Nezněl tak, jak očekával, že bude znít. Nenávistně a ublíženě, spíš… Ale to se mu určitě jen zdálo! Nemohl přece znít spokojeně?!  Asi je to spíš smutek a on to jen špatně vnímá! Asi mu zbytkový alkohol mate smysly! Na smutku by se totiž dalo alespoň maličko stavět. Jenže ani tak nevěděl, co by měl vlastně Damonovi říct? „Ne.“ vypadlo z něj tudíž absolutně pitomě a Damon se musel chtě nechtě zasmát. „Jo, to mi tak nějak došlo.“ Rozhostilo se další ne tak docela nepříjemné ticho, ale Stefan by i tak nejradši na místě utekl! Nic nechápal, nic mu nedávalo smysl a nejradši by byl kdekoliv jinde, ale to bohužel nešlo! Utíkal před konfrontací s Damonem celý život a nikam to nevedlo. Jen k nenávisti a odcizení a to byl stav, do kterého se zoufale nechtěl vracet. Musí to spolu nějak vyřešit! Sice nevěděl jak, ale musí!

„Mrzí mě to.“ Zašeptal tudíž trochu nejistě a popošel o pár kroků blíž k pohovce, aby bratrovi mohl pohlédnout do očí. Jenže se skutečně nesetkal s ledovým pohledem plným zloby, jak by se dalo předpokládat. Ne, spíš… Naopak! Damon na něj hleděl s jakýmsi, zvláštním nejasným výrazem, který ze všeho nejvíc připomínal… Radost!. „Vážně.“ Dodal tedy Stefan pro jistotu, protože začínal mít strach, jestli není jeho bratr v nějakém podivuhodném šoku, ale Damon jen tiše přikývl. „Já vím, že tě to mrzí! Věř mi, na to tě znám, až moc dobře. Ale ikdyž tě to teď mrzí, stejně jsi to udělal.“ „Ano.“ Co víc mu na to mohl Stefan říct? Bylo mu děsně, dokonce ho i trochu bolela hlava a k tomu ta příšerná vina a bolest a strach… Ach ne!

Damon ho prostě za tohle musí nenávidět a on se chtě nechtě musel na takovou budoucnost připravit. Možná mu dokonce bude chtít svou frustraci demonstrovat ručně, ale tak ať! Bude to muset vydržet, protože si pár facek rozhodně zaslouží. Jenže k fackám nedošlo… Damon se totiž  náhle znovu tak nějak podivně pousmál a pak řekl něco co, Stefan skutečně nečekal a co ho šokovalo, jako nic na světě!. „A já už se vážně po dnešku bál, že k tomu nedojde, brácho“ Odvětil totiž s nepopiratelnou úlevou v hlase a Stefan jen překvapeně otevřel pusu. Copak se Damon zbláznil? Nebo se zbláznil on? Nebo tu jeho bratr vůbec není a on prožívá nějaké podivné poalkoholové delírium spojené s halucinacemi? Ale Damon tu nepopiratelně byl a Stefan tak jen nechápavě potřásl hlavou, aby si pročistil mysl a pátravě na bratra pohlédl. „Ehm, cože?“ vypadlo z něj a Damon se jen znovu usmál. „Ani nevíš, jak příšerně otravnej podnik, ten slavnej bar Ritz je! Vážně by mě docela naštvalo, kdybych v něm celou noc seděl zbytečně a pak tě našel cudně spát v naší ložnici, to mi věř!“

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde