FF: „Autonehoda Snů“-14.Kapitola

 Zdravím všechny! Mám tu pro vás další kapitolu své povídky „Autonehoda snů“. Doufám, že se vám bude líbit a byla bych opravdu moc ráda, kdybyste mi zanechali komentář, abych znala vaše názory. Moc mi to pomáhá při psaní. Další díl bude zase ve středu.

14.

„Tak co, pomáhá mu ta krev?“ Vrátil se Stefan do salonu s dalším transfuzním sáčkem, který vydoloval z mrazáku ve sklepě, ale Elena jen zoufale zavrtěla hlavou. „Bohužel ne…“ Vzlykla a odhodila jeden prázdný, na podlahu. Sice se jí podařilo do Damona ležícího na pohovce dostat celý jeho obsah, ale opravdu to nemělo téměř žádný účinek.

Maximálně už nebyl tak hrozně bledý, jako když ho sem Stefan dostal, aby mu s ním mohla pomoct, když nahoru nesměla. Ale nic víc… „Jak to, že ne?“ Zamumlal Stefan vyděšeně a klesl na kolena vedle pohovky. Veškerý chlad z jeho hlasu dávno vymizel a k ničemu nejspíš neměl momentálně tak daleko, jako k sakrasmu a ironii! A Elena z toho ani nedokázala mít radost, protože celá ta situace kolem Damona a toho, co nahoře v její nepřítomnosti provedl, jí kazila veškerou radost ze Stefanovy obnovené bratrské starostlivosti. A mělo to být bohužel ještě horší! Protože Stefan vzápětí stiskl Damonovo levé zápěstí a strnul. Ale i kdyby to neudělal, on i Elena neměli problém zaslechnout tlukot Damonova srdce, který neměl daleko k tachykardii! „Sakra!“ Odfrkl Stefan a navíc zjistil při letmém kontaktu s bratrovou kůží ještě něco, co si ihned ověřil na jeho čele. „Co?“ Zašeptala Elena, ale okamžitě jí bylo jasné, že ať je to cokoliv, je to špatné. A taky že ano! „Nevím jak je to možné, ale myslím, že má horečku!“ „To je u upíra dost divné, ne?“ „Ano, to je, a hlavně je to divné vzhledem k tomu, kolik krve nedávno ztratil! Ještě před pár minutami byl tam nahoře v koupelně studený, jako kus ledu, ale teď…“ Znovu sáhl Damonovi na čelo. „…má nejméně osmatřicet, možná víc, což je na upíra fakt hodně!“ „Možná proto se neprobouzí…“ Napadlo Elenu, protože správně by měl Damon po doplnění krve dávno procitnout, ale to se bohužel nestalo a ani nic nenasvědčovalo tomu, že by se to v dohledné době stát mělo. „Možná…“ připustil Stefan a zvedl k Eleně vyděšené oči. „Volalas té Bonnie?“ „Jo, volala. Za chvíli tu bude.“ Informovala ho Elena a v duchu se modlila, aby „za chvíli“ bylo už brzy, jenže Stefan jí vzápětí vyrazil dech. „Fajn, takže tu na ní počkej a dávej na něj zatím pozor, ano?“ oznámil jí totiž bez jakéhokoliv zaváhání a vstal. „Počkej, kam chceš jít?“ vyhrkla Elena, ale on se na ní radši vůbec nepodíval. Na přemlouvání neměl čas! „Musím najít tu zatracenou Grace! Hele, ne že bych Bonnie nedůvěřoval po tom, všem co už mi za tu dobu, co jí znám předvedla, ale nemyslím si, že toho moc zmůže, když nebude znát kouzlo, které Grace použila. O tom už jsme přeci mluvili! Plán se nemění, najdu Grace, přivedu ji sem, a…“

„Ale já už jsem tady…“Přerušil ho však náhle plachý ženský hlas ode dveří a Elena i Stefan, kteří byli tak zabraní do svého rozhovoru, že nikoho a nic neslyšeli, sebou poplašeně škubli. „Grace?“ Zamumlal Stefan nechápavě, ale byla to ona! Zhruba třicetiletá, atraktivní žena tmavé pleti nervózně postávala na prahu salonu a Elena musela uznat, že je vážně hezká. Na pár vteřin jí dokonce bodl osten žárlivosti, ale rychle ho zaplašila a místo něj se nechala ovládnout údivem, protože tahle osoba tedy ani zdaleka nevypadala tak, jak očekávala, že vypadat bude. Šílenou, nebezpečnou, zhrzenou čarodějku si tedy představovala jinak! Tahle skutečně působila spíš plaše a hlavně podivně smutně a Stefan z ní byl evidentně také zmatený. „Co tu děláš?“ Zajímal se, když si přivykl na její přítomnost, ale ona ho neposlouchala. Její oči totiž zabloudila kamsi za něj a když našly Damona na pohovce… Objevily se v nich slzy! Bože, ona pláče? Napadlo Elenu šokovaně, a Stefan byl na tom podobně. Tohle tedy opravdu nečekal, ale Grace jim tu záhadu brzy objasnila. „Jsem, ale… Obávám se, že už je stejně pozdě.“ Zašeptala a je oba nepříjemně zamrazilo. „Pozdě na co?“ Ozvala se první Elena, a Grace si nejspíš teprve teď všimla, že tu je, což způsobilo, že na pár vteřin se na ní dívala dost nepříjemně, ale pak znovu sklopila oči k Damonovi a plačtivě pokračovala. „Na zrušení toho mého pitomého kouzla!“ „Na zrušení kouzla?“

Opakoval po ní Stefan nechápavě a ona přikývla. „Ale proč…bys ho chtěla rušit?“ Odmítala si Elena přiznat, že Grace právě řekla, že to nejde a snažila se soustředit na něco jiného, protože tamto bylo moc děsivé. A vyšlo jí to, protože Grace na ní upřela pohled plný slz, a bylo na ní vidět, že vážně trpí. „Protože tohle jsem nechtěla!“ Zasténala upřímně a Stefanovi zatrnulo ještě víc. Sakra, sakra, sakra, tohle nebylo dobré! Původně měl v plánu Grace najít a klidně jí mučit, aby Damonovi pomohla, ale teď to vypadalo, že to ani nebude potřeba a přesto to jeho bratrovi nijak nepomůže. „Jak nechtěla? A co jsi tedy chtěla?!“ Zavrčel nebezpečně, až Grace poplašeně ucouvla a Elena mu varovně stiskla paži. Ještě jim uteče! Ale Grace nechtěla utíkat, protože by to nemělo smysl. A tak jen pokrčila rameny a rozhodla se dál držet pravdy. „Já… vlastně ani nevím, co jsem chtěla! Damon mě opustil a mě to hrozně zasáhlo a chtěla jsem se mu nějak pomstít a tak jsem hledala něco speciálního a našla tohle kouzlo. A tak, když jsem ho pak vystopovala, použila jsem ho a… A to jsem neměla.“ „Proč jsi neměla, to je to tak…zlé?“ Zajíkla se Elena a Grace k její hrůze přikývla. „Bohužel…“ „Počkat!“ Vpadl jim ale do řeči Stefan a vůbec se mu směr jejich dialogu nezamlouval. „Jak zlé? Jaké kouzlo jsi na něj vlastně použila?!“ Snažil se na to jít pomalu a logicky a Grase si znovu zoufale povzdechla. „Já…chtěla, aby se cítil stejně jako já! Podvedeně a zrazeně, a aby ztratil něco, co by pro něj hodně znamenalo. To byla moje pomsta a myslela jsem si, že tohle kouzlo se k tomu báječně hodí.“ Odmlčela se, ale pak si otřela slzy, které jí stékaly po tvářích a statečně pokračovala. „Víte, tohle kouzlo dokáže v mysli zasažené osoby vyvolat určité představy…“ „Ano, to Damon říkal, že jsi mu nasadila do hlavy něco nepříjemného.“ Vyhrkla Elena, ale Grace na ní udiveně pohlédla, a když si uvědomila, že to myslí vážně, dokonce se nevesele zasmálo. Jo, přesně jak čekala… „Nepříjemného? Ale ne. Pokud vám tohle Damon řekl, tak lhal, protože tak to není.“ „A jak to tedy je?“ Zjišťoval Stefan chladně a ona trochu zahanbeně sklopila oči, protože se najednou za svůj čin styděla. Ale musela mu to říct. „Ty…představy nejsou špatné. Naopak, to kouzlo je velmi úzce spjato s jeho myslí a vlastně s ní spolupracuje. Vytvoří mu v hlavě obraz jakési jeho vysněné reality. Dokonalý svět, kde je všechno perfektní a přesně takové, jak si on kdy přál.“ „A to je tvoje pomsta?!“ vyhrkla Elena a nechápala vůbec nic, protože tohle neznělo špatně. Dokonce to znělo velice pěkně a její strach o Damona tak na okamžik polevil, protože pokud Grace nelhala, tak byl teď vlastně někde, kde je mu dobře a kde je šťastný, ale ta představa se jí velmi rychle rozsypala, protože Grace se jen znovu mírně hystericky uchechtla. „Jo, přesně tak! To měla být moje pomsta, protože jsem si plánovala, jak ho do toho světa uvrhnu a pak to kouzlo zruším a vytáhnu ho z něj zase ven. Sem, kde je všechno šedivé, hnusné a složité a jediné co mu zůstane, bude vzpomínka na místo, kde byl šťastný a na které už se nikdy nevrátí. Tak jako mě, když mě podvedl a opustil…“ na okamžik se zasnila, ale pak potřásla hlavou a upřela na Stefana a Elenu prázdný pohled. „No dobrá, ale já pořád nechápu, co je tedy špatně? Proč jsi to neudělala?“ Zašeptala Elena, ale Stefan už začínal tušit, v čem je asi zrada. Ostatně teď už to Damonovo blábolení v koupelně dávalo mnohem větší smysl a bylo to opravdu hodně zlé! Tedy pokud měl pravdu a on… podle toho, jak se na něj Grace dívala a co vzápětí řekla, měl! Ach ne…

„Protože jsem si ten popis kouzla nepřečetla správně, proto! Protože jsem ho akorát našla v prababičině grimoáru a zjistila si jeho základní účinky, ale už nic víc. A to byla chyba… To kouzlo… není takové, jaké jsem si myslela, že je. Je mnohem horší a složitější, než jsem předpokládala a nejhorší na něm je, že se nedá jen tak zrušit. Teď už ne.“ Znovu propukla v tichý pláč a Elena zděšeně pohlédla na Stefana, který na Grace zíral v němém šoku. „Já to pořád nechápu!“ Vyhrkla potom a zoufale toužila po nějakém jednoduchém a hlavně nadějném vysvětlení, ale toho se bohužel nedočkala. Dočkala se od Grace jen dalších slz a měla chuť s ní pořádně vymést podlahu, aby se konečně dozvěděla co a jak. „Každé kouzlo přírodní magie přeci musí jít zrušit, ne?!“ Zavrčela proto, aby čarodějku donutila přestat plakat a komunikovat s ní, jenže ta jen bezmocně rozhodila rukama. „Vždyť ano, ono technicky vzato zrušit jde. Klidně ho můžu z Damona sejmout hned teď, ale k ničemu to nebude, chápeš? Ta kletba mu už pronikla tak hluboko do hlavy, že není možné jí vyrvat a zrušit to, co tam napáchala. Teď už je to jeho mysl, ne magie, co si s ním zahrává a to já zpravit nedokážu. Hned jak jsem se dozvěděla, oč jde, chtěla jsem to zastavit, ale už je pozdě. Už mu nemůžu pomoct, i když bych vážně moc chtěla. Nechtěla jsem, aby se mu tohle stalo! Nechtěla jsem mu tak moc ublížit. Jen tak, jak on ublížil mně.“ Zopakovala znovu a Stefan konečně našel ztracenou řeč. „Takže tím chceš říct, že ikdyž to kouzlo teď zrušíš, jemu ty představy zůstanou?“ zašeptal vyděšeně, ale Grace jen zmučeně zavrtěla hlavou. „Ne jen, že mu zůstanou. On…“Odmlčela se a pohlédla zpět na Damona. „…on už se neprobudí. Nikdy.“ Dodala a Elena měla pocit, že se jí zastavilo srdce…

„Nech to být a běž si sednout, já to udělám.“ Usmála se Elena a sebrala Damonovi z ruky tác s nádobím, které se chystal donést ven k zahradním stolům, u kterých se všichni shromáždili ke grilování. „Ale já ti chci pomoct!“ bránil se, protože nedokázal jen tak v klidu sedět (na to měl moc energie) a navíc jí pomoct doopravdy chtěl. Stejně neměl hlad! Klidně by mohl být u grilu. Popravdě řečeno mu bylo spíš zle, když pomyslel na jídlo, ale to byly nejspíš vedlejší účinky těch Elijahových léků. Tušil, že o tom někde četl, že amfetamin způsobuje nechutenství. No co, tak si dá domácí hamburger někdy jindy, to není taková tragédie. Hlavně, že je tu s lidmi, na kterých mu záleží. Jen kdyby už ho zase tak příšerně nebolela hlava! „Já vím, že chceš, miláčku, ale já zase chci, abys odpočíval.“ Objala ho však v tu chvíli Elena a on na bolest na okamžik zapomněl. „Tvé přání je mi rozkazem.“ Informoval jí, když si dostatečně užil dalšího jejího polibku a vydal se na zahradu, kde se právě Jeremy s Mattem dohadovali, kdo z nich vydrží déle pod vodou a už byli nakročení, že si dojdou pro plavky, protože bylo krásně a přilehlý bazén, který tu skutečna byl, jen lákal do svého chladivého náručí. A Damon jim v tomhle rozhodně fandil, protože aspoň bude legrace, když už se on necítil moc dobře…

„Jak nikdy!“ Zasténala Elena zděšeně a odmítala uvěřit tomu, co Grace právě řekla, ale ta jen zoufale přikývla, ikdyž pak na okamžik zaváhala a kradmo na Elenu pohlédla. „Pokud to tedy nebude sám chtít…“ Zašeptala a Stefan se toho chytil, jako poslední naděje. „Počkat! Jak pokud nebude sám chtít? Takže se může vzbudit? Může se vrátit sem do reality?“ Zoufale si přál, aby řekla ano, přesto, že bezvědomí jeho bratra se zdálo být stále stejně hluboké a teď už dávalo perfektní smysl, ale Grace se jen nejistě ošila. „No, teoreticky může, protože teď už je to jen na něm. Takhle to prostě funguje. Nejdřív se přechod mezi těmi, řekněme světy, odehrává ve spánku a je na něm závislý, ale pak… Postupně postižená osoba pochopitelně začíná vyhledávat ten nereálný, překrásný svět a je to jako závislost. Droga, které se nedokáže ani nechce vzdát…“ „Tak proto ty léky na spaní a pak… to v koupelně.“ Zašeptala Elena vyděšeně a Stefan mlčky přikývl. Jenže Grace ještě neskončila. „A je toho víc, protože čím déle je pod vlivem toho kouzla, tím těžší je pro něj rozlišit realitu od smyšlenky. A časem… uvěří, že reálné je to, co si vysnil. Chce tomu uvěřit a tak jeho mozek dělá všechno proto, aby ho o tom přesvědčil, a to je ten zlomový bod. To je ten okamžik, kdy vlivu toho kouzla plně propadá a stává se dobrovolným vězněm své mysli. Tak jako Damon teď…“ Povzdechla si, ale Stefan to pořád nevzdával. „Ale řekla jsi, že se může osvobodit. Jak!?“ „Musí chtít…“ Informovala ho tiše, ale to už jednou slyšel. „Já vím, ale jak ho donutíme, aby chtěl, když…“ odmlčel se a konečně mu definitivně došla vážnost celé situace. No ano, jak donutí Damona, aby se chtěl probudit z vysněného dokonalého světa, který považuje za skutečný? Na to odpověď neexistovala a Grace mu jen kývnutím potvrdila, že pochopil správně. Ale Elena to ještě pořád nepobírala, nebo spíš nechtěla pobrat. „Tak jak ho donutíme?“ Zasténala zoufale, ale Stefan jen zdrceně zavrtěl hlavou. „Nijak…“ „Přesně. V tom je ten problém… Je pryč, je mi to líto.“ potvrdila jeho tvrzení i Grace a Elena nemohla uvěřit tomu, že to tak snadno vzdávají.

To přeci ne! Damon je přeci pořád tady! Je pořád naživu. Slyší, jak mu tluče srdce, dýchá a jen spí! Není mrtvý! Musí přeci jít nějak probudit! „Stefane, nesmíme to vzdát! Něco vymyslíme!“ vyskočila a vrhla se k mladšímu Salvatorovi, ale ten byl příliš šokovaný a zoufalý, než aby se na něco zmohl. Teď už naprosto přesně chápal co se to s Damonem nahoře v koupelně dělo a o čem to mluvil „Jsi jen představa, kterou jsem si sám vymyslel, ale já už tě nechci! Nechci tě, protože mě nenávidíš, ale on ne. Jemu na mně záleží!“ Ano, přesně tohle mu řekl a on už věděl, o kom to mluvil. Mluvil o něm! V obou případech. To jemu na něm v té snové realitě záleží, nejspíš je tam teď Damon šťastný spolu s milujícím bratrem, kterým on nedokázal být. Ach ne, je to i jeho vina… Napadlo ho a do očí se mu tlačily zoufalé slzy. I kvůli němu a kvůli jeho hloupým činům a slovům chtěl být Damon raději tam, než tady! A on už s tím nemohl udělat vůbec nic…

Jenže Elena se s tím nemínila smířit. „Stefane no tak, vnímej mě! Musíme něco udělat! Co třeba… ta horečka? Má horečku a hrozně rychle mu buší srdce, čím to je?“ Obrátila se ke Grace a na okamžik měla pocit, že v jejích očích spatřila ještě větší bolest, ale pak čarodějka pokrčila rameny a uhnula pohledem. „Nevím, nejspíš se něco děje v té jeho vysněné realitě. Teď už jí plně ovládá jeho mysl, takže cokoliv co se s ním děje tam, může se dít i tady. Je to psychosomatické…“ „Aha, a nešlo by mu skrze to nějak pomoct! Přesvědčit ho, že realita je tady?“ Chytala se Elena každé naděje, ale Grace zavrtěla hlavou. „To si nemyslím, je mi líto. Něco by ho muselo nakopnout tam, v zajetí jeho myšlenek, aby se chtěl vrátit zpátky, a to my neovlivníme. Čarodějky nedokážou proniknout takhle přímo do mysli upíra, takže já nemůžu…“ „Ale já ano!“ Vyhrkla náhle Elena a v duchu si spílala za to, že jí to nedošlo dřív. No ano, ona přeci může! Upír do hlavy upíra vstoupit může, to už věděla dávno, sice to sama nikdy nezkoušela, ale Damon v tom byl dost dobrý! Zvlášť ve spánku! Ano, přesně tohle je jejich poslední naděje! A jestli to nevyjde, nevyjde už nic!



2 reakce na FF: „Autonehoda Snů“-14.Kapitola

  1. barča napsal:

    geniálna kapitola :) neviem sa dočkať na ďalšiu :) ale nemyslím si, že Elenin nápad bude fungovať, skôr ho ešte viac donúti zostať tam :D dúfam,že aspoň Bonnie na niečo príde… prečo má tú horúčku? však ani v tom druhom svete ju nemá… to som celkom nepochopila… keď sa človek predávkuje liekmi potom má horúčku? každopádne, veľmi dobrá práca ;) a ty asi nebudeš vedieť, prečo už nevychádza poviedka Zázraky sa dejú,že? lebo na tej bočnej lište to riešila nejaká holka, kedysi aj ja a reakcia na to bola len taká,že sa čaká na nejakú jednu kapitolu… to ju nemôžu preskočiť,však jedna kapitola nie je zase až tak veľa… teda, v tej poviedke nie, v týchto tvojich by to dosť chýbalo zvhľadom na prepracovanosť deja :) každopádne, toto píš ďalej, je to hrozne fajn :) dúfam,že aj cez leto bude niečo od teba vychádzať… na tvoje poviedky sa teším viac ako na samotný seriál tento rok :D

  2. terulka napsal:

    Prostě dokonalá kapitolka.♥ Taky si nemyslím že Elenin nápad bude fungovat.
    No a jako vždy nemůžu se dočkat další kapitoly!:D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain