FF: „Autonehoda Snů“-5.Kapitola

Zdravím všechny a tak jak jsem slíbila, mám tu pro vás další kapitolu své nové povídky nazvané „Autonehoda snů“. Takže doufám, že se vám bude líbit a byla bych opravdu moc ráda, kdybyste mi zanechali komentář, abych znala vaše názory. Moc mi to pomáhá při psaní. Další díl bude opět v neděli a ve středu se zase těšte na Volbu.  :-)

5.

„Hele, už bysme asi měli jít, Damon si potřebuje odpočinout.“ Navrhla nesměle Elena, po několika hodinách návštěvy, ale Damon se náhle přistihl při tom, že nechce, aby ti tři odešli. Jejich přítomnost se mu líbila a dokonce ani Klaus mu už nijak nevadil. Tohle jeho já bylo evidentně mnohem milejší a přátelštější, než to, které doteď znal a přesto, že se někdy i tenhle neskutečný choval trošku arogantně, nebo naopak zase dětinsky, byla s ním dokonce i legrace.

Akorát když začal něco vykládat o muzeu a o práci, připadal si Damon ztracený, ale to se naštěstí moc často nedělo, protože Stefan ho vždy okřikl, že na práci má jeho bratr času dost, za což mu byl vážně vděčný. Ale jinak bylo tohle dopoledne skutečně příjemné a on by si ho velice rád ještě prodloužil. Stejně teď těžko usne, a dokud neusne, nedostane se zpátky do reality, takže není kam spěchat. Kdyby odešli, byl by tu zase sám a byl nucen jen ležet a zírat do zdi a to se mu fakt nechtělo. „Ještě ne, prosím. Necítím se unavený.“ Bránil se proto upřímně a Stefan, který se už už zvedal ze židle, se okamžitě usadil zpět a bylo na něm vidět, že se mu od bratra taky moc nechce. Ale Elena přesto váhala. „Ale už jsme tu dlouho a ty potřebuješ klid.“ „Ale já jsem v klidu, koukni. Naprosto v klidu.“ Sklouzl honem do lehu a zářivě se na ní usmál, takže neměla na výběr a úsměv mu musela oplatit. „No dobře, ale budeš ležet, a odpočívat. Přitáhla si ho nečekaně do náručí a on se u ní pohodlně uvelebil. „Rozkaz madam.“ Zapředl spokojeně a nechal si od ní láskyplně probírat pocuchané vlasy. „No jo, to se tak někdo má…“ Mrkl na něj Klaus a Stefan se toho okamžitě chytil. „Nezáviď, vždyť ona se jednou taky najde nějaká, která bude ochotná snášet ty tvoje nálady.“ „Jo, tak tomu už pomalu přestávám věřit, i když…“ Odmlčel se a nervózně zamrkal. „i když co?“ Zajímal se dychtivě Stefan a Klaus nepatrně zrudl. „Nic! Do toho ti nic není!“ „Není, ale chci to vědět. Neříkej, že si se konečně rozhoupal k tomu nějakou oslovit?“ „Možná…“ Připustil neochotně a Damonovi ho bylo až líto, protože vypadal, že by o tom radši nemluvil. Ale Stefan to ignoroval. „No tak, povídej, přeháněj. Jaká je? Znám ji?“ „Hele brzdi, zatím není nic jisté, takže bych byl radši, kdyby se o tom zatím nemluvilo.“ „Ale no tak, nehraj si na tajnůstkáře!“ Dožadoval se Stefan odpovědi a Elena na něj vrhla káravý pohled, který jako by říkal: „Tak už ho netrap!“ Ale Klaus věděl, jak obrátit jeho pozornost jinam. „A ty si přestaň hrát na vyzvědače a radši si srovnej svůj vlastní milostný život. Taky to není až tak ideální.“ „Proč myslíš?“ Odfrkl Stefan mírně dotčeně a Damon zpozorněl. Hm, o bráškových milostných eskapádách v této realitě by se velice rád něco dozvěděl, ale rozhodně nečekal to, co vzápětí Klaus vyklopil. „Mám tě pozdravovat od Rebeky.“ Zašklebil se totiž mnohoslibně a Stefan protočil oči. „Bože ne! Už zase ta tvoje šílená sestra! Kdy už konečně pochopí, že o ní nestojím?!“ Znělo to značně otráveně, ale Klaus se jen uchechtl. „Jak jí znám, tak nejspíš nikdy. Ona je velmi…. cílevědomá.“ Zdůraznil ironicky poslední slovo a Stefan se zatvářil jako by kousl do citronu. „Slovo cílevědomá bych skutečně nepoužil. Spíš otravná, ujetá či neodbytná!“ Odfrkl a Damon byl zvědavý, zda bude Klaus svou sestřičku bránit, ale k tomu podle jeho očekávání nedošlo. „S tím naprosto souhlasím, ale to víš, já s tím nic nenadělám. Sourozence si nevybereš.“ „A že jich máš víc, než dost, viď?“ Popíchla ho dobrácky Elena a on s úsměvem pokrčil rameny. „No jo, někdo má a někdo nemá. Ale věř mi, že kdyby jich bylo o pár míň, nezlobil bych se.“ „Jasně, mě by taky vůbec nevadilo, kdybys měl o sestru míň!“ Skočil mu Stefan do řeči a Damon si snadno domyslel, že v tomto světě mu nejspíš Rebekah leze pěkně na nervy. i když… V tom reálném vlastně taky!

Ale Klaus se konečně zachoval jako slušný bratr a varovně zvedl prst. „Hele, nenavážej se do mojí malé sestřičky, vždyť mám jen jednu. To spíš nějakého toho bratra bych klidně oželel.“  „Díky bohu! Být tvých sester víc, asi mě trefí šlak!“ Brblal Stefan a Damon v Elenině náručí radši zavřel oči, protože tohle vypadalo na dlouhý rozhovor a jemu ho úplně stačilo poslouchat. A navíc byl najednou skutečně unavený… Jako by to na něj Elena těmi řečmi přivolala, ale to jistě zase přejde. Zvlášť když Klaus se Stefanem pokračovali ve vzájemné konverzaci. „Náhodou, já bych nějakou další klidně bral. Třeba by byla pro změnu normální.“ Zasnil se Klaus nad představou o normální, slušné sestře, ale Stefan se jen uchechtl. „Normální? V tvojí rodině? To těžko, to byste jí museli adoptovat.“ „Hm, rád bych ti odporoval, ale bohužel máš pravdu. To budou nefunkční geny…“ „Pokud ano a Rebekah je tak obrazem tvojí drahé matky, vůbec se nedivím, že se tví rodiče rozvedli. Já bych jí namístě tvého otce už po měsíci manželství uškrtil!“ „Já se taky nedivím a jasně, že je Beka druhá máma, ale to nebyl ten důvod…“ „Já vím, tys byl ten důvod.“ „Hele nech si to, já za to nemůžu! To si vyřiď s mou matkou. Ona se chovala…nemravně!“ „Jasně, ale nebýt tebe, tak by to neprasklo.“ Rýpal vytrvale Stefan, ale Damon už vnímal jejich hlasy jen vzdáleně, stejně jako ten Elenin, který je náhle přerušil: „Už toho nechte kluci. A ty už ho netrap Stefane, spíš přemýšlej, jak se šetrně zbavit Rebeky.“ „Té se nedá šetrně zbavit, jen velmi násilně!“ Bránil se Stefan a Klaus mu svorně přizvukoval. „Jo jo, já jí musel dokonce jednou zamknout v koupelně, aby i přes můj výslovný zákaz nešla na schůzku s jedním příšerným pitomcem. Tuším, že se jmenoval Alexander, nebo tak nějak…“ „No jo, Lex! Na toho jsem úplně zapomněl, nebyl to blázen do posilování?“ „Jasně, že jo! Proto jsem taky zblokoval jí a ne jeho. To by ze mě moc nezbylo, kdybych si na něj troufal…“ „Měl jsi jí zamknout do rakve, to zabírá…“ Zamumlal Damon v polospánku a málem slyšel, jak Stefan i Elena zvedli oči v sloup. Ale Klause jeho návrh zaujal. „Do rakve? Hm, to není špatnej nápad! Odtamtud mi neuteče světlíkem, jako z tý koupelny! Dík za radu…“ Nemáš zač…“ Vydechl Damon už málem v limbu a Elena ho něžně pohladila po tváři. „Jestli chceš spát, tak půjdeme pryč. „ „Ne, prosím nechoďte…“ Na víc už se nezmohl. Usnul ani nevěděl jak…

…A náhle znovu uslyšel Elenin hlas, ale tentokrát nebyl něžný a láskyplný, ale vyděšený. „Damone! Damone, slyšíš mě? Stefane, myslím, že se probírá…“ „Nechoďte pryč…“ Zopakoval zastřeně, protože najednou vůbec nevěděl, která bije a ucítil něžný dotyk na čele. „My nikam nejdeme, Damone. Jsme tady, neboj… No tak, zkus otevřít oči…“Prosebný tón Elenina hlasu ho donutil zamrkat, ale vzápětí si přál, aby to neudělal. Sice ho do očí praštilo jen jakési tlumené světlo, ale s ním se vrátila bolest. Příšerná, mučivá bolest v hlavě, která ho donutila zasténat a vystřelit rukou k levému spánku. Omámeně vnímal, že částečně leží na něčem tvrdém a částečně ho objímají čísi paže (nejspíš Eleniny) a až o několik vteřin později si uvědomil, že to na čem spočívá, je pohovka v salonu a Elena tu s ním skutečně je. A nejen ona. Z druhé strany se k němu skláněl i Stefan a on okamžitě poznal, že tenhle je reálný. Oba byli, i Elena, takže to znamenalo, že se mu přeci jen podařilo v té snové hře usnout a teď je zpátky ve skutečném světě. „Ach Damone, co je to s tebou? Hrozně jsi nás vyděsil.“ Mumlala Elena zoufale, ale on jí nemohl odpovědět. Další mučivá křeč ho zasáhla jako blesk a on znovu zasténal. „Copak je? Bolí tě něco?“ Zajímala se starostlivě a jemu se podařilo mezi zatnutými zuby procedit, že hlava. „Ale proč?“ Ozval se poprvé od jeho probuzení Stefan a zněl podivně dutě. „Co se ti stalo?“ Doplnil další otázku a naštěstí se nejspíš nechystal vrátit k jejich hádce, což Damon docela ocenil. „Grace se stala…“ Vydechl a Elena na něj vytřeštila oči. „Kdo je Grace?“ Připomněla mu nevědomky Elenu z jeho snu a on by se asi rozesmál, kdyby k tomu měl sílu. Bylo to všechno tak absurdní! Ale skutečný Stefan na rozdíl od toho druhého nejspíš věděl, o kom to mluví. „Grace? Ta Grace, kterou jsi odkopl v Richmondu? Čarodějka Grace?“ „Jo, přesně ta!“ Odfrkl Damon a vší silou blokoval další vlnu bolesti. „Ona je tady?“ Ozval se znovu nevěřícně Stefan a on by rád protočil oči, ale ani k tomu neměl dost energie. „Není! Kdyby byla, už jsem jí dávno zakroutil krkem! Ale byla tu. Ve městě, napadla mě…“ „Aneurysma?“ Napadlo Elenu při vzpomínce na oblíbené útočné kouzlo její kamarádky Bonnie, ale Damon se jen nevesele zasmál. „Kéž by! Ale ne, tohle je něco…horšího!“ Měl, co dělat, aby to dořekl bez zasténání, protože bolest se pořád stupňovala a Stefan se k němu sklonil ještě víc. „Co? Co ti provedla?“ Nebylo v tom moc soucitu, ale Damon to i tak ocenil… Jenže se mu nedařilo odpovědět, protože už zase stěží bojoval s nastupujícím bezvědomím. „No tak! Damone! Musíš mi říct, co ti provedla!“ Zatřásl s ním Stefan, ale Elena jeho ruku prudce odstrčila. „Nech ho být, copak nevidíš, že je mu zle?“ Ale on si to od ní nemínil dát líbit a najednou začínal litovat toho, že jí volal. Sice o jejích (nejspíš neskutečných!) citech ke svému bratrovi věděl, ale teď jim nesměly komplikovat situaci! Museli z tohohle stavu Damona co nejdřív dostat, protože měli na práci důležitější věci, než nějaké tahanice se zhrzenou čarodějkou! „A nebude mu líp, dokud mu nějak nepomůžeme!“ Odbyl jí proto stroze a znovu zatřásl bratrovým ramenem. „Prober se! Co ti udělala?“ „To…kouzlo…“ Víc ze sebe Damon nedostal a i to ho stálo téměř veškerý zbytek sil, které mu teď chyběly v boji s hrozící ztrátou vědomí. „Ale jaké kouzlo?!“ „Já…nevím…jen nesmím…usnout…nesmím…“Opakoval zastřeně, ale i když nesměl, přesně to se mu stalo… A Stefan na něj marně mluvil a volal, protože on už ho neslyšel…

…Místo toho zcela jasně zaslechl Elenin jemný, láskyplný hlas, který ho doslova pohladil po duši. „Miláčku, vstávej. Je tu sestra s léky.“ Omámeně otevřel oči, a v duchu se obrnil proti další vlně bolesti, jenže ta nepřišla. Křeče zmizely a on hleděl do zářících očí své snové lásky. „Musíš si je vzít…“ Informovala ho něžně a on očima přeletěl celý nemocniční pokoj. Stefan i Klaus byli stále na svých místech a kromě nich u postele postávala i mladičká sestřička s táckem plným pečlivě rozdělených tablet. „Pak můžeš zase spát, jestli chceš.“ Upozornila ho ještě Elena, ale on se opatrně vytáhl do sedu. „Ne, nechci…“ Zamumlal rozhodně a prášky si od sestry způsobně vzal. Sice mu jeho instinkt velel, že by měl ihned zalehnout a chovat se rozumně, ale on… Se najednou nechtěl chovat rozumně! A hlavně se nechtěl vrátit k té bolesti. Ne tak brzy…!

 

„Stefane, přestaň, myslím, že už tě neslyší!“ Mírnila Elena mladšího Salvatora, který se stále ještě snažil přivést svého bratra zpět k vědomí voláním jeho jména, a bohužel měla pravdu. Damon evidentně ani jednoho z nich nevnímal a přesto, že pod prsty, kterými mu naléhavě tiskla zápěstí, cítila poměrně silný a pravidelný tep, nevypadal, že by se chystal v dohledné době znovu probudit. Bože, byl vzhůru jen pár minut a i to stačilo, aby jí bylo jasné, že je na tom zle. Byl zmatený a vyděšený a ta bolest hlavy se jí ani trochu nelíbila. Cítila, jak se jí strachem třesou ruce a srce jí buší až v krku, ale musela sebrat všechny síly a uklidnit se. Hned! Zoufalství jim nijak nepomůže. Musejí něco udělat! Nějak Damonovi pomoct! Jakkoliv…

„Stefane, co budeme dělat?“ Vrhla na mladšího Salvatora zdrcený pohled, ale ten jen pokrčil rameny. „Nemám tušení. Dokud nezjistíme, co s ním je, tak asi nic. A to nejspíš nezjistíme, dokud se znovu neprobere a nebude s námi komunikovat. Zatím víme jen to, že ho Grace napadla nějakým kouzlem, ale těch možností jsou tisíce. Mohla proti němu použít jakoukoliv útočnou magii, a bez dalších vodítek těžko odhalíme jakou.“ Jeho hlas zněl chladně a nezúčastněně a Elena měla chuť na něj začít křičet. Ale tím by ničemu nepomohla, takže naopak nebezpečně ztišila hlas a zabodla do Stefana ledový pohled. „Nepředstírej, že je ti to jedno!“ Zasyčela potichu, ale Stefan nehnul ani brvou. „Nic nepředstírám!“ odvětil, aniž by dal najevo jakékoliv emoce a veškerou hrůzu, která ho zasáhla, když se mu Damon složil do náruče, pohřbil až na dno své mysli. Ale Elena raději znechuceně odvrátila oči. Nechtělo se jí na něj dívat, když říká takové věci. Dost dobře si dokázala představit na jeho místě Damona, který by byl strachy bez sebe, a na okamžik si dokonce přála, aby to tak bylo a na pohovce teď místo svého bratra ležel Stefan! Ale pak tu myšlenku rychle zaplašila a její mysl přepadla zvědavost. „Kdo je Grace?“ Zašeptala, přesto, že část odpovědi už znala a část si dokázala domyslet, ale chtěla to slyšet naplno. Stefan se však jen ušklíbl. „Nemyslím si, že by Damon chtěl, abys o ní něco věděla, takže se podle toho jako poslušná připoutaná upírka zařiď a mě z toho vynech.“ „Co by Damon chtěl, nebo nechtěl, mě teď nezajímá. Ptám se tebe a řeči o poutu si nech!“ Zpražila ho však rychle a on neměl na výběr. „Byla to Damonova… přítelkyně. Tak trochu. Není to zase tak dávno. Měl s ní pletky, když studovala v Richmondu na vysoké. Pak jí podvedl a opustil a ona se z toho nikdy nevzpamatovala. “Vysvětlil jí chladně a tón jeho hlasu jako by říkal: „Podívej, jak bys taky mohla dopadnout…“ Ale Eleně to bylo jedno. Věděla, že Damon by jí tohle nikdy neudělal. Grace pro něj nejspíš nic moc neznamenala, stejně jako třeba Bree. Měl prostě jen slabost pro čarodějky, to pochopila už dávno. I Bonnie ho svým způsobem fascinovala, i když na ni pochopitelně nikdy nic nezkusil (asi poznal, že nemá šanci). Ale to byla všechno minulost a Stefan nemá právo jí naznačovat, nic takhle odporného! „Díky za informace!“ Odsekla proto přezíravě a samotnou jí bolelo, že se k němu tak chová, ale začal to on. Ona by na něj ráda byla milá a vysvětlila mu, jak moc jí mrzí, že mu s Damonem ublížili, ale už se o to pokoušela několikrát a k ničemu to nebylo. Nebude se před ním do nekonečna ponižovat! „Nemáš zač.“ Odvětil podobným nezaujatým tónem a ona se rozhodla znovu vrátit k věci. „Dobrá, ale co s tím tedy budeme dělat? Co když už se neprobudí? Chápu, že potřebujeme znát to kouzlo, ale mohla bych požádat o pomoc Bonnie.“ „Když myslíš, že to k něčemu bude.“ Pokrčil Stefan rameny a vstal, aniž by se na svého bratra znovu podíval. Nechtěl ho znovu vidět… Nechtěl, aby ho opět přepadl pocit viny, z jejich nedávné hádky. Nemohl za to, že je Damonovi zle. Bál se, že ano, ale ne. Je to Graceina vina a on s tím nemá nic společného. Zaplašil veškeré pochybnosti a vydal se do svého pokoje, zatímco Elena telefonovala s Bonnie. Než se ta čarodějka objeví, bude to trvat a on si nahoře alespoň odpočine. Netoužil totiž sledovat, jak Elena svědomitě pečuje o jeho bratra. To vážně vidět nemusel… 

 



4 reakce na FF: „Autonehoda Snů“-5.Kapitola

  1. Veru napsal:

    Dneska nějaká krátká, ne?! :O :( :D Ale opět dokonalá!! Hrozně moc se těším na další!!! :) :)

  2. terulka napsal:

    Dokonalý!:) Nemůžu se dočkat další kapitolky!:D

  3. elisa napsal:

    nádherný :) že by Klausův objev byla Caroline? :) moc těšim se na další :)

  4. Andreva napsal:

    Super!!! Krásné čtení a hlavně skvělý nápad:-) takový Inception ve Vampire diaries! Až jednou napíšeš knihu, prosím pošli mi na mail, kde se dá koupit:-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich