FF: „Volba-část IV“-1.Kapitola

Ahoj všem, kteří čtou mé povídky! Jak jsem slíbila, pustila jsem se do psaní Volby IV, a jelikož dnes je neděle, mám tu pro vás první kapitolku. Tak si jí užijte, komentujte a doufám, že se vám bude líbit! Další kapitola zase ve středu! :-)

1.

„Tak co ty na to? Jak v tom vypadám?“ „Hm, ukaž… Já bych řekl, že dobře.“ „Jen dobře? Je to Armani! Myslím, že by to mělo vypadat víc, než dobře. Zvlášť za ty peníze…!“ „Pane, prosím nehýbejte se, nechci vás zranit!“ Půvabná modrooká plavovláska s uzarděním pozvedla krabičku plnou špendlíků a na důkaz svých slov s ní nesměle zatřásla. „Ovšem, ovšem, omlouvám se, slečno.“ Odvětil Damona a věnoval dívce oslnivý úsměv. Sice by možná bylo jednodušší jí ovlivnit nejen k tomu, aby neposlouchala, co se kolem ní povídá, ale i k tomu aby byla zticha, jenže jemu se do toho nějak nechtělo. Nepřišlo mu to nutné. Byla velice milá a on se tomu ani moc nedivil. Hodlal totiž v jejich salonu utratit docela dost peněz a tudíž mu přišlo přirozené, že mu byl personál ochotně k ruce.

O ochotě se ale v žádném případě nedalo mluvit u jeho bratra Stefana. Ten se sice uvolil, že s ním pojede do Atlanty na nákupy, ale příliš se svému staršímu sourozenci nevěnoval. Zjevně ho mnohem víc zajímala jakási kniha, kterou s sebou pořád všude tahal. „Taky bys mohl projevit nějaký zájem!“ Poznamenal Damon mírně otráveně, ale Stefan jen roztržitě zvedl oči od četby. „Ehm, cože…?“ „Že tě ta kniha evidentně zajímá víc, než můj nový oblek.“ „Ovšem, protože z tvého nového obleku nebudu už za několik dní maturovat.“ „Ale no tak, stejně už to umíš i pozpátku! Kolikátá maturita to vlastně bude? Patnáctá?“ „Ha, ha vážně vtipné! Pokud jí udělám, bude čtvrtá a to není zase tak moc. Nemluvě o tom, že tohle…“ Zamával knihou. „…je geometrie a z té jsem ještě nikdy maturitní zkoušku neskládal.“ Damon ale jen zvedl oči vsloup. „No nepovídej. Nějaká rýsování trojúhelníků a kružnic zvládneš levou zadní, nedělej z toho drama.“ „Víš bratře, ona se geometrie od tvých školních časů kapku změnila. Trojúhelníky a kružnice to je látka základní školy, nikoliv střední.“

„No co já vím, ty jsi odborník.“ Mávl ale Damon raději rukou a dal Stefanovi jasně najevo, že o geometrii už se vážně bavit nechce. Ani nepočkal na bratrovu odpověď a znovu upřel oči do rozměrného zrcadla před sebou. „A teď po pravdě, jak to vypadá?“ Do hlasu se mu vkradla nejistota a dřív, než stihl Stefan říct jediné slovo, nervózně si poupravil hedvábnou košili. Plavovlasá prodavačka se zatím dál zabývala špendlením jeho oblekových kalhot a jejich rozhovoru nevěnovala pozornost. Přesně jak měla.

„Vypadá to dob… Promiň, skvěle!“ Opravil se Stefan na poslední chvíli, ale pobavený úsměv už skrýt nestihl. „Jasně, jen si utahuj ze svého staršího bratra, který sem přišel jen kvůli tobě, aby si mohl koupit adekvátní oblek, a neudělal ti tak ostudu na tvém maturitním plese.“ Odfrkl Damon, ale ve skutečnosti moc dobře věděl, že to, co řekl, není tak docela pravda. A samozřejmě to věděl i Stefan, takže si neodpustil malé rýpnutí: „Dovol, abych tě maličko opravil, bratře. Za prve to není jen můj ples, ale v první řadě je to Elenin maturitní ples, tudíž je mi jasné, že tu nejsi kvůli mně, ale hlavně kvůli ní. A za druhé, ti s tím novým oblekem nejde o nějakou adekvátnost, ale prostě a jednoduše o to, že doma ve skříni nemáš žádný, který by ti padnul natolik, abys v něm mohl mezi lidi!“ Poukázal navíc nenápadně na Damonův drobný oděvní problém a ten se jen nervózně ošil. „Ha, ha a čí je to vina, že to tak dopadlo? Kdo se mnou uzavíral nesmyslné sázky a nechal mě tak dlouho vysávat tou mrtvou megerou, která mě nutila rvát do sebe hektolitry krve?“ „Já. To bez mučení přiznávám, ale kdo se pak vykašlal na sportování se mnou, co?“ „No dovol! V Anglii mi přeci nebylo dobře, to snad víš, ne?“ „Vím, ale já taky nemluvím o Anglii. Z ní jsme doma už přes tři týdny, dobře ti tudíž dávno je a stejně se mnou odmítáš vyrazit ven.“ „Vždyť jsme venku!“ „Já myslel třeba někam do přírody nebo na hřiště, ne do pánského salonu!“ „No jasně, já s tebou budu místo luxusních nákupů vymetat hřiště a pobíhat po lesích, to víš, že jo!“ „Kdyby ses občas se mnou proběhl po lesích, nepotřeboval bys být tady a kupovat si nový oblek.“

Zakončil debatu vítězoslavně Stefan, ale Damon chtěl mít poslední slovo (a také změnit téma!), takže se chytil příležitosti: „Však tobě by pořádný oblek taky bodnul! Nakonec budeš dělat ostudu ty mě!“ Vrátil bratrovy jeho nepříjemné rýpání, ale Stefan se nedal. „Já mám padnoucích obleků dost, a že nejsou od Armaniho, to mě vážně nemrzí. Na maturitní ples v Mystic Falls to stačí!“ Zarazila se a otráveně odložil knihu. „Nemluvě o tom, že nejspíš nikdy neodmaturuju, protože tady tomu prostě nerozumím!“ Znělo to dost zoufale a Damonovi tak bylo Stefana, i přes to jeho nehezké dobírání, málem líto. „A kdo říká, že ten oblek budu mít jen na ten ples? Co ty víš, kam všude se ještě bude hodit. A k té maturitě… To zvládneš, bráško. A kdyby náhodou ne, tak ovlivníš zkoušejícího a bude.“ „Jo a bude to podvod!“ Bránil se Stefan, ale ve skutečnosti mu to nepřišlo jako zas tak špatný nápad. „No a? Celé tohle tvoje studium na střední je podvod, tak proč by měla být maturita výjimkou?“ „No… To je taky pravda.“ Připustil konečně Stefan a bratr mu věnoval podobně zářivý úsměv, jako dřív té prodavačce, která právě dokončila špendlení a s nenápadným zakašláním se napřímila. „Tak hotovo. Teď ještě sako.“ Natáhla se k ramínku a pomohla Damonovi vklouznout do dalšího značkového kusu oblečení. Sako bylo skutečně z prvotřídního materiálu a sedělo docela dobře, ale blondýnka se i tak pustila do jeho upravování a Damon mohl jen odevzdaně stát a čekat, až bude hotová. A jelikož to vypadalo celkem na dlouho, znovu nenápadně mrkl na Stefana. Ten se sice opět vrátil ke knize, ve které se vší silou pokoušel pochopit jednu z úloh, ale Damon se rozhodl ho znovu vyrušit. Měly dost času, byli tu sami, což se zas tak často nestávalo a tak by mohl bratrovi přednést nápad, který už měl v hlavě delší dobu a ty řeči o oblecích mu ho zase připomněly. „Víš, napadlo mě…“ Začal trochu nejistě a Stefan to s úlohou definitivně vzdal. „Co?“ „No, jestli už máš nějaký nápad co dát Eleně k narozeninám.“ Rozhodl se jít na to oklikou, ale Stefan na něj jen vykulil oči. „K narozeninám? Damone, Elena má narozeniny v srpnu!“ „Jo, já vím, a co?“ „Nic, jen že teď je teprve začátek května.“ „Aha, no jo…Jasně, ale i tak… Máš nějaký nápad?“ Stefan ale jen nevěřícně povytáhl obočí. „Ne, popravdě řečeno nemám. Ty ano?“ „Vlastně jo, něco… Bych vymyšleného měl, ale je to…“ Damon se zarazil a hledal správná slova, protože mu to najednou přišlo trošku nevhodné, ale co už. Nakousl to a musel to doříct, protože Stefan vypadal skutečně zaujatě. Popravdě byl zaujatý snad poprvé za celý den. „Je to co?“ Vyzvídal zvědavě a Damon už neměl na výběr. „Je to… Spíš tak trochu od tebe.“ „Ode mě? Tys mi vymyslel dárek pro Elenu? No, to jsi hodný.“ „Jo, jsem dobrota sama, jen doufám, že se ti to bude taky líbit.“ „Tak ven s tím.“ „Napadlo mě, že bys jí mohl… Při příležitosti toho plesu a oslav zdárně složené maturity…“ „Že bych jí mohl co?“ Nechápal Stefan proč je Damon z vlastního nápadu tak nervózní, ale brzy se to měl dozvědět. Ano, dozvěděl se to a na okamžik dokonce ztratil řeč…

„Hele, nechcete toho studování na chvíli nechat?“ Zívla otráveně Elena a pokusila se Bonnie sebrat atlas, ve kterém se momentálně marně snažila najít Guatemalu. „Ne, nechceme!“ Ozvala se ale místo zaneprázdněné Bonnie Caroline, která pro změnu listovala v učebnici biologie a Elena jen zvedla oči vsloup. „Ale no tak, věnujeme se tomu už hodiny. Nevzpomínám si, že bych se někdy takhle dlouho učila. Už mě to vážně nebaví! Jsem celá rozlámaná…“ Odfrkla znechuceně a na důkaz svých slov se provokativně protáhla. Caroline tím ale výborně nahrála na smeč. „Ale, ale… Tak ty jsi rozlámaná a už tě to nebaví, jo? A přitom ty by ses měla z nás tří učit nejvíc, když jsi toho tolik zameškala.“ Neodpustila si připomenutí Eleniny dlouhé nepřítomnosti v rodném městě a tím pádem i ve školních lavicích, ale její kamarádka jen mávla rukou a pohodlně se usadila v hebké jarní trávě. Seděli spolu na zahradě penzionu a ona sem Bonnie a Caroline pozvala, aby se učili spolu. Jenže tím „učili“ myslela, že se budou studiu věnovat jen chvíli a zbytek proklábosí, ale její nejlepší kamarádky to učení brali nějak moc vážně. To Elena si tím moc hlavu nelámala. Po tom všem, co v poslední době prožila, jí maturita připadala jako totálně nedůležitá a zbytečná maličkost a mnohem víc jí záleželo na jiných věcech (například na tom, aby její soužití s bratry Salvatory bylo co nejpříjemnější a nejklidnější a to se jí zatím celkem plnilo). Ale Caroline a Bonnie to holt viděly jinak.

„Nebo tobě je fuk, jestli odmaturuješ, nebo ne?“ Pokračovala Caroline momentálně v další várce rýpání a ani Bonniin varovný pohled od otevřeného atlasu jí v tom nezabránil. „Ale mě to ani nepřekvapuje, máš teď asi jiné starosti… S tolika partnery na krku…“ Schválně zdůraznila množné číslo a Elena si jen povzdychla. Už zas! Před třemi týdny, když s Damonem a Stefanem opouštěli Heat House měla totiž pravdu. Caroline i Bonnie byly šokované tím, jak to teď mezi nimi třemi je (a pochopitelně nejen oni, nýbrž všichni kdo o tom věděli), ale zatímco Bonnie jí překvapila svým celkem vstřícným (no, spíš neutrálním) přístupem, Carolininu reakci odhadla dokonale! Tolik přednášek o morálce, zhýralosti a nestydatosti snad ještě nikdo nikdy nikomu neudělal. V tom její kamarádka spolehlivě vedla a ikdyž jí dala Elena jasně najevo, že je to její vlastní volba a jí do toho, s prominutím, nic není, nedala si tak docela pokoj. Otevřené konfrontace si sice nechala od cesty, ale jedovaté poznámky, rýpání a dobírání od ní musela Elena poslouchat téměř denně (a Stefan s Damonem pochopitelně taky). „Popravdě řečeno, ano. Mám trochu jiné starosti, než se pořád jen učit. Nemluvě o tom, že jsem si zvolila maturitní předměty tak, aby to nebylo nutné a já měla na oba své partnery dostatek času.“ Zdůraznila tudíž stejně jako předtím Caroline i ona množné číslo a vlastně ani moc nelhala. Skutečně si schválně vybrala jako hlavní maturitní předměty dějepis a literaturu, které měla moc ráda a které jí vždy perfektně šly a navíc měly ještě jednu výhodu… To co v nich zameškala, si mohla pohodlně načíst v desítkách knížek. To se třeba o zeměpisu říct nedalo. „Ale…“ prskla Caroline, jenže zbytek věty radši spolkla. Bonnie totiž konečně zaklapla atlas a vrhla na ní pohled, který jako by říkal. „Mlč, nebo na tebe sešlu nějaké strašné kouzlo!“ „Ale nic!“ Uzavřela Elena hovor a posunula se blíž k Bonnie, jako by u ní hledala oporu. Ta sice také nebyla z jejich zvláštního soužití ve třech moc nadšená, ale alespoň do toho moc nešťourala a momentálně měla stejně jako Elena, učení právě dost. „A kde vlastně dneska ty tvé dva partnery máme?“ Zajímala se a Elena jen pokrčila rameny. „Vím já? Ráno se oba někam vytratili.“ Chytla se nadšeně nového tématu a Bonnie zvědavě pozvedla obočí. „Spolu?“ „Já předpokládám, že ano.“ „Aha, takže spolu vycházejí pořád dobře?“ Znělo to opatrně, ale Elena se jen zářivě usmála. „Perfektně!“ „Nepovídej…“ Odfrkla nevěřícně Caroline, ale dočkala se jen dalšího úsměvu. „Fakt. Sice se tu a tam malé výměně názoru nevyhnou, ale to je mezi sourozenci normální. A ve vztahu konec konců taky.“ „Jo, akorát, že ve vztahu bývají většinou jen dva…“ „Caroline, nech toho!“ Ozvala se znovu varovně Bonnie a Caroline raději zvedla ruce v omluvném gestu. „Fajn, tak fajn. Jen se to nabízelo.“

Chvíli bylo mezi kamarádkami ticho, ale pak se rozhodla Elena navázat tam, kde přestala a Carolinino rýpání nechat opět stranou. „Ne, vážně. Mezi Damonem a Stefanem je to teď o něčem úplně jiném, než dřív. Vycházejí spolu naprosto skvěle a i… No, to naše netradiční soužití jim nedělá nejmenší problémy.“ „Jo, střídají se podle plánu.“ Přerušila jí opět Caroline, ale tentokrát zjemnila svou poznámku úsměvem a Elena se zasmála s ní. „Jo, přesně tak. A vážně se hádají jen občas. Spíš se tak nějak pořád pošťuchují, ale to mě náhodou docela baví.“ „Tak to je dobře.“ Odvětila Bonnie upřímně, ale pak jí něco napadlo. „No a co maturitní ples?“ Zajímala se zvědavě. „S kterým z nich vlastně půjdeš?“ Ale Elena opět pokrčila rameny. „Nevím, asi s oběma.“ Vážně o tom ještě nepřemýšlela. Sice maturitní ples už řešili, ale vždycky jen tak okrajově. V plánu pochopitelně měli jít všichni tři, jenže víc o to nejednali, takže teď neměla, co by řekla. „Ale přijdeš ne? Maturitní ples je přece na celém tom cirkusu se zkouškami nejlepší.“ Ozvala se trochu zděšeně Caroline (pro kterou byla představa, že někdo zmešká nějakou slavnost doslova noční můrou) a Elena jí okamžitě uklidnila. „Samozřejmě, že přijdu. Musím si přece některé z těch šatů, cos mi pomáhala vybrat na dovolenou, zase někam vzít. A maturitní ples je skvělou příležitostí, jak je provětrat.“ „No jasně, bude to super!“ „Pokud teda všichni odmaturujeme.“ Připomněla Caroline opět učebnice, které měly rozložené kolem sebe a Bonnie se radši s povzdechem vrátila k atlasu. Jo, jo maturita nepočká…

Jenže brzy se ukázalo, že klid na učení už asi mít nebudou, protože za chvíli se ozval motor Damonova vozu, který Elena i Caroline bezpečně poznaly už z dálky a netrvalo dlouho a oba Salvatoři se objevili na terase za penzionem. Damon měl na sobě zbrusu novou tmavě modrou košili a džíny, které si se spoustou dalšího nového oblečení přivezl z Atlanty a Stefan ještě pořád v ruce svíral tu prokletou knihu o geometrii. Nejradši by s ní mrskl o zem, zvlášť potom, co mu bratr nadhodil…! „Ahoj studentky!“ Zahlaholil nadšeně Damon, kterého jediného se tohle šílenství kolem maturit netýkalo a Elena mu nadšeně vyrazila v ústraty. „Ahoj! Páni, tobě to sluší. Pěkná košile.“ Pochválila mu výběr a bez uzardění mu vlepila pusu na tvář. Už dávno se před kamarádkami nestyděla a vážně měla radost, že ho vidí. „Díky a není černá, všimla sis?“ „Kupodivu není.“ Popíchla ho vesele a vyrazila ke Stefanovi. „A co ty, jak ti jde geometrie?“ Políbila i jeho a ignorovala Carolinin mírně otrávený pohled, ale Stefan jen roztěkaně zvedl oči od knihy, na kterou s ale stejně nemohl pořádně soustředit. „Ehm, cože?“ „Nic, miláčku. To nic.“ Povzdechla si Elena a raději se vrátila k Damonovi, který se usadil na nedalekou zídku. „Není s ním vůbec žádná legrace!“ Stěžoval si na oko ukřivděně a spokojeně si přitáhl Elenu na klín. „No, my asi půjdeme.“ Vyskočila v té chvíli Bonnie a popadla za ruku i Caroline. Evidentně tu už byli navíc. „Ale myslela jsem, že…“ bránila se Caroline, která se ještě chtěla učit, ale nakonec Bonnie neochotně následovala. Popravdě řečeno nemusela být u toho, jak tu ty tři hrdličky budou společně cukrovat. Pořád si na to nějak nemohla zvyknout! Ale nejspíš to Eleně nerozmluví, takže bude muset…



7 reakce na FF: „Volba-část IV“-1.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Jsem ráda že si zpět:) Opět úžasná kapitolka… Maturita:DD je dobrý že je to momentálně jejich největší problém:) Těším se na další..

  2. Osteo napsal:

    Jupí, je tu pokračování!:-) Už se těším na středu.

  3. Michaela Vašíčková napsal:

    Super, super, super! Opět úžasná povídka :-) ) už ať je středa! :-D

  4. elisa napsal:

    jupí :) jsem zvědavá co to ten Damon vymyslel :D

  5. barča napsal:

    supeeeer :) som rada že pokračuješ v poviedkach :) vidím že si sa rozhodla trochu sa držať seriálu a v poviedke sa tiež bude maturovať :) neviem sa dočkať Damonovho šokujúceho nápadu :) a to,ako Caroline reaguje na novinku o tých troch si vystihla priam geniálne :)

  6. kristyn napsal:

    Fakt super povídka. jsem moc ráda že pokračuješ.

  7. Althea(Abs) napsal:

    Díky moc všem za komentáře a podporu :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde