FF: „Volba-část IV“-10.Kapitola

Tak a máme tu opět středu a s ní i další kapitolku mé povídky Volba (dnes bohužel až takhle navečer). Doufám, že se vám bude líbit, že budete komentovat a že si jí užijete! Další díl zase v neděli :-)

10.

Příjemně vlahý jarní větřík si jemně pohrával se starodávnou krajkovou záclonou v okně Stefanovy ložnice a její lehoučké šustění stačilo k tomu, aby Elenu vytrhlo z příjemného snu o malebných plážích ostrova Tenerife a vlažné mořské vodě, která je omývá. Pochopitelně se jí nechtělo to nádherné pomyslné místo opustit, ale ve skutečnosti jí probuzení až tak moc nevadilo… Spíš naopak! Realita byla totiž snad ještě kouzelnější, než snění o její nedávné minulosti a přesto, že jí plážové restaurace a palmy celkem chyběly, cítila se dnes prostě nádherně! Život vážně umí být někdy i krásný a příjemný, napadlo jí se smíchem a zatímco se slastně protahovala, pohled jí padl na překrásný diamantový prsten, který jí včera večer přibyl k tomu s lapisem lazuli a který nejspíš stejně jako ten od Damona už nikdy neodloží. Ne, že by musela, ale chtěla to tak!

Ten prsten totiž stvrzoval Stefanovu žádost o její ruku, na kterou nakonec po vyjasnění všech pro a proti samozřejmě odpověděla kladně a ona si přála, aby jí tuhle chvíli připomínal už navždy. Je zasnoubená! Páni, doopravdy je! Už od dětství si tuhle chvíli představovala a snila o okamžiku, až jí nějaký ten vysněný princ navlékne na prst nádherný zásnubní prsten a ona mu řekne „ano“ a teď se to konečně stalo! Sice měla ty vysněné prince nakonec dva, ale ten druhý s tímhle vším nejspíš skutečně souhlasil a ona si nedovedla představit krásnější překvapení ani lepší dárek k narozeninám.

Jenže narozeniny má už za měsíc! Napadlo jí náhle a ta myšlenka jí donutila prudce vyklouznout z postele. Musí se toho tolik zařídit, vymyslet a zorganizovat! A musí to všem říct-Bonnie a Caroline a Jeremymu! Nemá čas se tu jen tak povalovat, jako Stefan, který vedle ní pořád ještě hluboce spal a úsměv na jeho tváři napovídal, že je sice stejně šťastný jako ona, ale rozhodně má se svatbou mnohem méně starostí. Ty jo! Vážně přemýšlí o svojí vlastní svatbě?! Pořád si na to ještě nezvykla, ale říká se, že téměř každá žena při vyslovení slova svatba propadne plánovací horečce a o upírkách to nejspíš platilo dvojnásob! Ale musí se uklidnit a jít na to postupně. Nejdřív… By se asi měla obléknout. Uvědomila si, že má na sobě je tenoučkou saténovou noční košilku a trochu se zastyděla sama před sebou. Ale no tak, klid! Měsíc není moc, ale není to ani málo. Na koupelnu a běžné ranní rituály má času až až! V rychlosti se umyla, učesala a oblékla a zatímco Stefan měl pořád ještě půlnoc, vydala se se spokojeným úsměvem do přízemí, aby si všechno pečlivě promyslela. Měla by si to všechno sepsat, když má teď pár minut pro sebe. Napadlo jí a jako první zamířila do salonu, pro nějaký volný poznámkový blok, jenže náhle jí došlo, že v obrovské, starožitnostmi zařízené místnosti, není sama. Na pohovce u vyhaslého krbu totiž nespal nikdo jiný, než Damon! A navíc byl ještě stále oblečený ve svém novém obleku, košili a mírně pomačkané kravatě, takže bylo víc, než jasné, že nahoře ve své ložnici od včerejška vůbec nebyl. Elena na něj chvíli šokovaně hleděla, protože ho znala líp, než kdokoliv jiný a věděla, že na svých oblecích si velice zakládá (čili bylo dost podivné, že v jednom z nich usne!), ale nakonec pokrčila rameny a vydala se k němu. Sice nechápala, proč spí tady, protože na tom se se Stefanem rozhodně nedohodli (pouze měl přijít pozdě, to už od svého čerstvého snoubence věděla), ale měla v plánu ho vzbudit tím nejsladším způsobem. A také se o to pokusila, jenže to bohužel nemělo kýžený efekt, protože když se k němu opatrně naklonila a zlehka přitiskla své rty na jeho, jen něco nesouvisle zamumlal a nestydatě pokračoval ve spánku! Což se Eleny pochopitelně dotklo. „Hej!“ Zatřásla s ním trochu důrazněji, než měla v plánu a on sebou poplašeně škubl. „Co je…Co se děje?!“ Zamumlal nesouvisle a Elena ucítila nezaměnitelnou vůni whisky. No výborně, to si mohla myslet, že byl na mol, když se tu takhle válí (ale popravdě jí to trochu znepokojilo, protože Damon se zas tak často neopíjel-vlastně skoro nikdy pokud ho neopila ona sama). „Nic, jen už je ráno, ospalče.“ Rozhodla se být na něj i přes tohle podivné chování hodná, protože měla dnes skutečně skvělou náladu a žertovně mu prohrábla už tak dost rozcuchané vlasy. „Už?“ „No ano, a vůbec se neptej, kde jsi uplynulou noc strávil.“ Uchichtla se a on se konečně pořádně rozhlédl kolem sebe. „Kruci…“ Vydechl pak, když mu došlo, kde to vlastně je a marně se pokoušel vzpomenout, jak se sem vlastně dostal. Poslední na co si jasně pamatoval, bylo, že na plese konečně utekl Bonnie a kvůli stále dotírající žízni skončil opět na baru, ale pak… Už si toho moc nevybavoval. Jen že se nějak dopotácel k autu a nejspíš jen díky svým upířím schopnostem neskončil i s vozem někde ve škarpě, ale v pořádku doma. Kruci, to se tedy předvedl! Ještě, že upíři netrpí na kocovinu a obsluha u baru se na plese pořád střídala, jinak by jim muselo být podezřelé, že do sebe nalil tolik panáků a pořád ještě jakž takž stál na nohou. A jak vlastně dopadlo to překvapení? Vzpomněl si náhle a nejistě pohlédl na Elenu, která ale doslova zářila štěstím a ihned mu na jeho nevyřčenou otázku odpověděla. „Hádej, co jsem? Zasnoubená!“ Vyhrkla nadšeně a přímo pod nos mu strčila diamantový prsten, který se tedy Stefanovi vážně povedl vybrat. „No nepovídej…“ Pokusil se i přes nepříjemnou pachuť whisky v ústech vykouzlit nadšený úsměv, a byl vážně rád, že bráška tu žádost o ruku tak pěkně zvládl. „A neříkej, že tebe to překvapuje.“ Mrkla na něj ale Elena a jemu bylo okamžitě jasné, že Stefan se o jeho roli v celém tomhle projektu nejspíš nezapomněl zmínit. „Nepřekvapuje. Takže dovol, abych ti jako první srdečně pogratuloval.“ Odvětil s hranou vážností a než se Elena stihla bránit, stáhl jí k sobě na pohovku a vášnivě jí políbil…

„Hej, nech mou snoubenku laskavě na pokoji!“ Ozval se však v té chvíli Stefanův pobavený hlas a Damon i Elena pohlédli ke dveřím do salonu. „Ou, společenské fopá…“ Zatvářil se Damon na oko zděšeně, ale Stefan se velmi dobře bavil. „Společenské fopá, jsi spíš ty, bratříčku. Co to tu prosímtě vyvádíš?“ Ukázal na Damonův pomačkaný oblek a ten neochotně pustil Elenu a vrávoravě vstal. „Nic, jen jsem byl dnes…ehm, tedy včera… Trochu společensky unaven.“ „No to vidím.“ Uchechtl se Stefan, ale ještě než je stihla Elena přerušit a připomenout jim, že na popichování nemají kdy, protože musí začít plánovat tu slavnou událost, které úzce souvisela s jejím novým prstenem, ozval se zvonek od domovních dveří a všichni tři sebou poplašeně škubli. „Kruci, kdo sem leze takhle po ránu.“ Zavrčel Damon, který netoužil po ničem jiném, než po sprše a hrnku kafe, ale Elena se okamžitě nadšeně vydala ke dveřím. Ať to byl kdokoliv, mohla se konečně někomu dalšímu pochlubit s prstenem a to bylo prostě skvělé! Jenže za dveřmi byl bohužel někdo, kdo o to zrovna moc nestál.

„Bonnie!“ vyhrkla Elena nadšeně, když kamarádku spatřila, ale ta se kolem ní jen s úšklebkem protáhla a s jakýmsi papírem v ruce vtrhla do haly. „Promiň, že ruším, ale potřebuju mluvit s Damonem.“ Začala bez úvodu a Stefan, který Elenu následoval ke dveřím, zvědavě nadzvedl obočí. Slečna čarodějka totiž vypadala fakt vytočeně a on byl náramně  zvědavý, co jí Damon zase provedl. „Jasně, je tady vedle, ale hádej co?“ Nechtěla si však Elena nechat zkazit dobrou náladu a hodlala Bonnie šokovat svým a Stefanovým zasnoubením, jenže vzápětí spíš Bonnie šokovala ji. „Nech mě hádat. Stefan tě požádal o ruku, viď. Gratuluju!“ Odfrkla a Elena překvapeně vykulila oči. „Jak to víš?“ „To je dlouhá historie zlato. Ale teď mi honem přihraj toho svého druhého Romea, mám s ním nevyřízené účty!“ Pozvedla provokativně papír, který zblízka vypadal jako účtenka a Damonovi, který právě vyvrávoral ze salonu (a pak že upírům alkohol neškodí a nezanechává následky!) ihned došlo, co to asi bude. „Ach ty šaty, viď? No jo, dej to sem, já to zaplatím.“ Vyrazil k naštvaně se tvářící čarodějce a vytrhl jí papír s nehorázně vysokou sumou z ruky, jenže pak jí pohlédl do očí a uvědomil si, že se na něj dívá podivně vztekle a nesouhlasně. „Co je?“ Nechápal, oč jí ještě jde, když byl samozřejmě ochotný jí zaplatit vše do posledního centu, jenže Bonnie měla na srdci i další věci. „Nic. Jen čekám, kdy se mě zeptáš, jak jsem se v noci dostala domů!“ Vyštěkla a on zmateně zamrkal. „Jak ses…, co?“ nechápal její slova, jenže pak ho to zasáhlo jako blesk z čistého nebe a on zděšeně otevřel ústa. „A do hajzlu!“

„Jo, přesně tam, zlato! Přesně tam jsem byla, když jsi se včera ožral, zdrhnul a nechal mě trčet  na plese samotnou, bez odvozu!“ Zavrčela nebezpečně a Stefan i Elena na Damona vyčítavě pohlédli. „No Damone! To tedy nebylo moc…gentlemanské.“ Ozvala se jako první Elena a z hlasu jí čišel káravý podtón, jenže Damon byl z toho všeho tak zaskočený, že jí ani moc nevnímal. „Ježíš…já na tebe úplně zapomněl! Omlouvám se.“ Vypálil první věc, která ho napadla, ale tím Bonnie pochopitelně moc neuchlácholil. „Tak zapomněl jo? No, to je výborný…“ Prskla a on podvědomě o krok ustoupil. „Ne, ne, tak jsem to nemyslel! Tedy…myslel, ale mrzí mě to. Fakt mě to mrzí. Promiň mi to!“ Koktal a přitom vůbec nechápal, jak se mu tohle mohlo stát! Zas tak na mol přeci nebyl, ne? Nebo jo? Ale faktem bylo, že na Bonnie skutečně zapomněl jako na smrt a teď měl obavy, zda mu ta smrt od ní náhodou nehrozí (nebo něco podobně nepříjemného). Jenže jeho plesová ex-partnerka právě pochopila, že to nejspíš skutečně neudělal schválně, jak se celou dobu domnívala a zaváhala. Vypadal chudák tak zděšeně… „No jo, omluva se přijímá, ale už nikdy…Nikdy!“ Zdůraznila ostře. „Se mě neopovažuj nikde zapomenout! Kdybych se tedy ještě někdy snížila k tomu někam s tebou jít!“ „Jasně, neboj…. Určitě!“ Sliboval horečně a raději hypnotizoval očima podlahu, protože mu bylo jasné, jak vyčítavě se asi všichni kolem tváří. Ale on to opravdu neudělal schválně! Včerejší večer byl tak… divný! A on byl tak…mimo! No a takhle to dopadlo. Tohle teda opravdu nezvládl! Měl by se sebrat… Povzdechl si zahanbeně a Stefan, který ten povzdech zachytil, se rozhodl trochu odlehčit atmosféru, protože sice nechápal, co jeho bratr včera blbnul, ale bylo mu ho tak nějak líto.

„Hele brácha, to teda klobouk dolů. Já už taky zapomněl leccos leckde, ale partnerku na plese teda nikdy. V tomhle jasně vedeš.“ Popíchl ho dobrácky a Elena i Bonnie se naštěstí svorně rozesmály, takže to odlehčování vyšlo na sto procent. „No jo, co naděláš…“ Pousmál se Damon a mrkl na Stefana jako by mu říkal: „Dík, že mě za to neodsuzuješ.“ „Jo, vybrala jsem si na doprovod špatnýho Salvatora.“ Přisvědčila Bonnie a Elena se k ní s úsměvem otočila. „A jak ses teda nakonec dostala domů, když tady můj „druhý Romeo“ selhal?“ Zajímala se a Bonnie pohasl úsměv. „Ani se neptej! Musela jsem se snížit k tomu, abych vzala za vděk Klausem!“

„Cože!“ Ozvali se po chvilce šokovaného ticha unisono všichni tři obyvatelé penzionu, ale ona znechuceně přikývla. „Jo, přesně tak. Takhle hluboko jsi mě nechal klesnout!“ Ukázala vyčítavě na Damona a ten by se nejradši propadl do země. „Ale proč zrovna Klaus?“ Nechápala Elena, jenže vzápětí dostala nečekanou odpověď. „Viď, kdo by to kdy řekl. Před pár měsíci jsem se ho snažila i za cenu vlastního života zlikvidovat a teď mi dělá odvoz.  Ale ne, tak snadný to nebylo. Nejela jsem s ním sama, měla jsem s sebou Caroline.“ „Cože?! Caroline taky?“ Vykulila Elena oči ještě víc a Bonnie vážně přikývla. „Přesně tak, Caroline taky. Nebo spíš… Ona hlavně.“ „Tak tomu už nerozumím vůbec!“ Uzavřela Elena odevzdaně a měla pocit, že je dneska ráno všechno nějak šejdre! Ona je zasnoubená, z Damona je sklerotický opilec a Caroline se nechává vozit od Klause. Kdy k tomu všemu došlo? Zatímco spala, nebo co? Jenže Bonnie z jejího výrazu pochopila, na co myslí a okamžitě prudce zavrtěla hlavou. „Ale ne! Tak to není, nic nevhodného v tom prosímtě nehledej, ono to vážně bylo včera všechno nějak složité. Prostě den blbec a celý to probíhalo asi takhle: Když jsem zjistila, že není v mých lidských ani magických silách tohohle opilce na plese najít…“ Střelila znovu vyčítavým pohledem po Damonovi a ten vážně toužil splynout s podlahou. „…šla jsem za Caroline, která sice přijela s Tylerem, ale ten musel odejít a tak měla dohodnuté, že jí vyzvedne její máma. Tak jsem myslela, že bych se svezla s nimi, a chvíli to vypadalo, že jo, jenže pak se to celé zvrtlo. Liz volali z práce a ona musela jet vyšetřovat nějakou loupež až na druhý konec města, takže Caroline vyzvednout nemohla a zůstali jsme tam trčet obě. No a do toho se objevil Klaus s nabídkou odvozu a bylo to buď jet s ním, nebo šlapat celou cestu pěšky v lodičkách a jelikož já mám svoje jediné luxusní lodička fakt ráda a zničené šaty mi pro jeden večer stačily, je jasné, co jsem si vybrala. Furt lepší jet domů s psychopatickým hybridem, než se plahočit přes půl města po svých. Konec příběhu.“ Uzavřela své líčení rázně a rozhostilo se mírně nepříjemné ticho. „No… Koukám, že včera se nenudil nikdo.“ Ozvala se nakonec jako první opět Elena, ale pak si vzpomněla na svůj včerejší večer a chtě nechtě se znovu rozzářila. Ať se kolem děje cokoliv, ona je šťastná a Bonnie pořád ještě neviděla její prsten. „Ale já se měla skvěle a tohle…“ Natáhla ke kamarádce ruku s novým diamantem. „…je výsledek.“ Dodala nadšeně a Bonnie taky konečně hodila celý ten pokažený ples za hlavu. „Páni!“ vydechla a zatvářila se přesně tak okouzleně, jak si Elena přála (ikdyž jí už pochopitelně došlo, že Bonnie byla do toho všeho zasvěcena už předtím a proto to dnes tak snadno uhodla). „Jo, páni!“ Opakovala po ní a pak jí nadšeně skočila kolem krku. „Bonnie, musíš mi se vším pomoct! Svatba je plánovaná na moje narozeniny a to už je hrozně brzo! Musíme to všechno sepsat a musíme zavolat Caroline a všem to říct, a…“ Mlela nadšeně páté přes deváté a společně se stejně nadšenou kamarádkou zmizela v salonu, takže Damon a Stefan osaměli.

„Uf, nějak jí ta svatba vzala, co?“ Začal opatrně Damon a Stefan se jen ušklíbl. „No a co jsi čekal? Byl to tvůj nápad a teď jsme v tom až po uši, takže mi doufám budeš při všem tom zařizování k ruce.“ „No jasně, že budu, bráško.“ „Tak fajn, a mohl bys třeba začít tím, že by ses trochu zcivilizoval.“ Krotil jeho propukající nadšení Stefan a znovu ukázal na Damonův pomačkaný oblek. „Aha…No jasně.“ Praštil se Damon teatrálně do čela a měl v plánu vyrazit ke schodům, ale Stefan mu náhle zastoupil cestu a zkoumavě se mu zadíval do očí. „Jsi v pohodě?“ „Jistě…“ Odvětil zaskočeně, ale bratr si ho dál pečlivě prohlížel. „Opravdu?“ Neznělo to jako by mu na sto procent věřil a Damon na okamžik zaváhal, jestli mu nemá náhodou říct pravdu o tom, proč se včera na plese zpil téměř do němoty, ale nakonec to zavrhl. Nebylo to jen kvůli krvi! Bylo to…No prostě mu to trochu ujelo, ale od toho středoškolské plesy přeci jsou! „Je mi fajn a až se osprchuju, převléknu a zavolám do čistírny, aby mi tenhle oblek zase nažehlili, bude mi ještě líp.“ Nahodil bezstarostný výraz a Stefan pomalu přikývl. „Tak fajn, jen běž. A já půjdu dohlédnout na naši budoucí nevěstinku, aby to s těmi přípravami nepřeháněla.“ „OK, za chvíli jsem zpátky.“ Protáhl se Damon kolem něj a zamířil do svého pokoje, zatímco Stefan zůstal stát pod schody a nejistě přešlápl. Ani nevěděl proč, ale neměl z toho, jak se Damon choval moc dobrý pocit. Jeho bratr sice zodpovědností nikdy moc neoplýval, ale že by zapomněl svou partnerku na plese, to se mu tedy ani v nejmenším nepodobalo. Stejně jako zůstat spát půlku noci ve značkovém obleku na nepohodlné pohovce. Něco tu nehrálo, jenže co? Ale možná si to všechno jen namlouvá, protože je ještě pořád rozechvělý z té zpackané žádosti o Eleninu ruku, povzdechl si v duchu a konečně se za svou čerstvou snoubenkou vydal.

To Damon naopak právě dorazil k sobě do ložnice, ale jako první nezamířil ke koupelně, nýbrž k prádelníku, jehož spodní zásuvka skrývala pár sáčků s karmínovou tekutinou, které by tam normální návštěvník asi nečekal. Ale on se na ně nehorázně těšil!



2 reakce na FF: „Volba-část IV“-10.Kapitola

  1. Osteoví napsal:

    Hezké jako vždy :-)

  2. terulka napsal:

    Úžasný a dokonalý!:) Doufám že Damon zkrotí svou touhu pro krev..:/ těším se na další!:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain