FF: „Volba-část IV“-11.Kapitola

Přeji krásný nedělní večer a mám tu pro vás další kapitolku Volby, takže doufám, že se vám bude líbit, budete komentovat a další díl dodám zase ve středu, pokud ho tedy stihnu napsat (ale snad ano) :-D .

11.

 „Tak! Nejdřív ze všeho musíme vybrat místo, kde se bude svatba konat, abychom věděli, co máme dát na pozvánky.“ Rozhodla Elena a nervózně poklepala propiskou na desky speciálního svatebního notesu, který si pořídila a který během těch dvou dnů, co uplynul od jejího zasnoubení se Stefanem, odkládala jen v těch nejnutnějších případech (jako byl spánek, nebo sprcha). A jinak tomu samozřejmě nebylo ani teď, když seděla s Damonem a Stefanem u snídaně a vůbec jí nezajímalo, že její snoubenec a jeho bratr, pasovaný do role svědka, nemají na plánování náladu. „Jak vybrat místo? Myslel jsem, že obřad i hostina se budou konat tady v penzionu. Třeba na zahradě.“

Probrala její poslední věta Stefana z letargie, do které upadal pro jistotu pokaždé, když Elena otevřela pusu a vyšlo jí z ní slovíčko „svatba“, ale ona na něj nesouhlasně pohlédla. „Ale no tak, to snad ne! Dohodli jsme se přeci, že to celé pojmeme ve velkém stylu, protože já si chci svou v pořadí již druhou svatbu pořádně užít. Ta první zrovna moc slavná nebyla!“ Mrkla na Damona a ten na ní zůstal zírat s vidličkou v ruce. „Aha…“ vypadlo z něj pak, protože on byl až do teď přesvědčen, že jejich svatba-nesvatba na pláži byla naprosto dokonalá a Elena okamžitě zaváhala. „Tím samozřejmě nechci říct, že by se mi nelíbila, to vůbec ne!“ Žehlila to honem a něžně stiskla Damonovi volnou dlaň. „Ale každá holka sní o krásných svatebních šatech, družičkách, dortech a květinách, ne?“ Dodala roztouženě a Damon i Stefan si unisono povzdechly. Vážně jí ty přípravy nějak braly…

„No, já sice holka nejsem, tak o ničem takovém nesním, ale jak si přeješ, miláčku.“ Ozval se odevzdaně Stefan a ona se znovu rozzářila. „Díky.“ „Nemáš zač, ale kde by sis tedy tu svatbu představovala? A neříkej prosím tě, že v kostele!“ Dodal opovržlivě a ona jen zvedla oči vsloup. „Jako by nám snad kříže a svěcená voda nějak vadily! Ale ne, ve zdejší ubohé kapli fakt ne.“ „Tak kde?“ Vmísil se do debaty i Damon a Elena nervózně zamrkala. „Víte, říkala jsem si…že by to možná mělo být… Někde úplně jinde.“ „Jak jinde?“  „No, někde mimo Mystic Falls.“ Pípla tiše a Damon i Stefan na ní vykulily oči. „Jak mimo Mystic Falls? To myslíš třeba v Atlantě?“ Plácl Damon první větší město v okolí, ale Elena váhavě zavrtěla hlavou. „Vlastně jsem spíš myslela někde ještě dál…“ Zasnila se, ale Stefan jí její krásné představy přerušil zoufalým zasténáním. „Ale proč, lásko? Copak tu nemáme dost krásných a romantických míst?“ „To samozřejmě máme, jenže pochop, že nám je oběma v očích veřejnosti teprve necelých devatenáct! A co myslíš, že zdejší lidi napadne, když se hned dva měsíce po maturitě vezmeme?“ Měla to Elena promyšlené mnohem víc, než Stefan očekával (a než jeho samotného vůbec napadlo) a on jen naprázdno polkl. „No, že jsi jí zbouchnul, bráško.“ Vyslovil to to za něj Damon s notnou dávkou ironie a on po něm vrhl vražedný pohled. „Dík, to mi došlo!“ „Přesně a já nechci, aby si tohle lidi mysleli. Zvlášť když…“ Eleniny oči posmutněly. „…to nebude nikdy pravda.“ Dodala s povzdechem a všichni tři na chvíli ztichli, protože tohle bylo téma, kterému se snažili vždycky ze všech sil vyhýbat. „A kde by sis to tedy představovala, lásko?“ Vzpamatoval se po pár minutách jako první Damon a rozhodl se posmutnělou Elenu trochu rozveselit, což se mu podařilo na sto procent, protože ta ucítila svou příležitost a její oči se opět rozzářily. „Já myslela… Víš, to jak jsme si na dovolené hráli na milionáře, bylo… prostě, dost příjemné a tak… Co byste řekli třeba… New Yorku!“ Vyhrkla okouzleně a jejím partnerům svorně poklesla čelist. „Cože!“ Znělo to skutečně zděšeně a Elena mírně zaváhala. „No… Zrovna nedávno jsem viděla v televizi pořad o slavné svatbě nějakého milionáře, která se konala v hotelu Plaza v New Yorku a bylo to tak krásné a romantické. A já myslela…“ „Co jsi myslela? Že by to bylo jako fakt cool a všichni by nám to záviděli?!“ Přerušil jí zděšeně Stefan a ona se zamračila. „Ne! Pochopitelně, že tohle jsem si nemyslela, protože jsem neměla nejmenší tušení, že se ještě někdy budu vdávat! Ale když jsem to viděla, prostě mě napadlo, že je to…  no jak říkám, krásné a romantické, nic víc.“ Zdála se být skutečně dotčená a Stefan, který to nemyslel tak útočně, jak to nejspíš vyznělo, hodil raději zpátečku.

„Aha, no jistě. Já to chápu, miláčku, promiň. Je to krásný nápad, ale… Víš, nepřijde mi to moc reálné.“ „Proč ne?“ „Lásko, New York je odtud hrozně daleko a…“ „Letadlem jsi tam za pár desítek minut.“ Odporovala Elena logicky, jenže Stefan se vyděsil ještě víc. „Letadlem! Zlato, to přeci nemyslíš vážně! Jen doprava nás tří na naší vlastní svatbu by nás tak stála několik set dolarů! A co hosti? Nemůžeme po nich přeci chtít, aby letěli do New Yorku a platili si to ze svého.“ Opravdu nechápal, jak tohle celé Elenu mohlo napadnout, ale ta byla známa svou tvrdohlavostí a svatbu v hotelu Plaza si nehodlala nechat jen tak rozmluvit. Ten pořad sice neviděla nedávno, ale už před lety, jenže se do té představy okamžitě zamilovala a teď, když by to bylo možné… Ne! Toho se nevzdá! „Ale jdi ty, tak jsem to přeci nemyslela! Nikoho nebudu nutit, aby si cestu platil ze svého. Zatáhneme to my.“ Dodala s úsměvem a Damon vedle ní se málem začal dusit svou ranní kávou. „Hej, tak to prr!“ Vyjekl během záchvatu kašle a Elena na něj zaskočeně zamrkala, protože opravdu nečekala, že by zrovna on dělal problémy… „Jak MY?! MY nic zatahovat nebudeme, protože pokud vím, ty ani tvůj drahý snoubenec nemáte víc, než pár dolarů a ikdyž svatbu má správně platit rodina nevěsty, tak opravdu pochybuju, že Jeremy to zaplatí z kapesného na oběd a Rick jako tvůj ex-opatrovník z platu středoškolského učitele dá možná tak spropitné oddávajícímu, ale víc od něj můžeme těžko čekat! Takže ten, kdo to tu bude všechno cálovat jsem JÁ! A JÁ placení letenek pro všechny a svatebního salonu v hotelu Plaza kategoricky odmítám!“ „Ale no tak! Nehraj si na strýčka Skrblíka! Ještě před pár týdny ti nedělalo problém objednat soukromé letadlo, nebo zaplatiti tisíce za luxusní hotelové pokoje a drahé šperky a teď budeš třikrát otáčet každý dolar? Ale, ale, kampak se podělo to tvoje: Není nic na světě, co bych ti nedal, lásko?“ Soptila Elena dotčeně, protože se cítila Damonem zrazená a oklamaná a jemu to kafe málem zaskočilo znovu. Takhle prudkou reakci od ní nečekal… „Ale nikam se nepodělo, jen…“ Pokusil se z toho nějak vyvléknout, jenže ona ho nenechala. „Když to bylo pro tebe a pro mě, bylo to OK, viď? Ale Stefan a já ti za to nestojíme, co!?“ Prskla vztekle, jenže okamžitě jí došlo, že tohle přehnala a ihned se za svoje slova zastyděla. Damon se totiž zatvářil jako by mu dala facku a Stefan na ní vrhl dost varovný pohled, protože v tomhle byl s bratrem za jedno a bylo mu jasné, že ten o tom takhle rozhodně neuvažoval. „Aha… Takže tohle si myslíš? No, hlavně že to vím!“ Zašeptal chladně Damon a vyprostil svou dlaň z Elenina ztuhlého sevření. „Ne! Tohle si rozhodně nemyslím! Omlouvám se, já… Nevím, proč jsem to řekla! Mrzí mě to.“  Odvětila plačtivě Elena, jejíž zjitřené upíří emoce opět zapracovaly a ona znovu chňapla po Damonově ruce. „Prosím, prosím, nezlob se. Nechci se hádat! Vážně nechci. Jsem pitomá, neměla jsem to říkat, vím, že to tak není.“ Mumlala zoufale a Stefan se do toho raději nepletl, protože tohle si ti dva museli vyříkat mezi sebou (jen doufal, že to dopadne dobře, protože o nějaké dusno v rodině rozhodně nestál!).

Ale Damona se Elenina slova skutečně dotkla, protože na okamžik zaváhal a pak se jí znovu pokusil vytrhnout. „No… Když se nechceš hádat, tak já asi půjdu na chvíli nahoru. Myslím, že to tak bude lepší. A ten New York si klidně naplánujte, já to samozřejmě zaplatím.“ Řekl nevýrazně a Elena se skutečně vyděsila. „Ne!“ Vyjekla hystericky a než se stihl Damon pořádně zvednout ze židle, vrhla se mu prudce kolem krku a znemožnila mu odejít. „Nechci New York! Chci, aby ses na mě nezlobil! Prosím! Klidně si vezmu Stefana tady v kuchyni a zadarmo, jestli chceš.“ „Ale nechci. Mě o peníze vážně nejde, klidně si uspořádejte svatbu třeba v chrámu svatého Petra ve Vatikánu, je to vaše věc.“ Snažil se Damon vymanit z jejího křečovitého objetí, ale ona ho sevřela ještě pevněji a tiše se rozplakala. „Ne! Nechci žádnou svatbu, když se na mě zlobíš!“ Znělo to jak od čtyřletého dítěte a Damon se musel nad naivitou své lásky pousmát. Ikdyž ho její slova skutečně zabolela, nesmyslný vztek ho už dávno přešel a najednou mu to celé přišlo k smíchu. Vážně se na Elenu nedokázal zlobit moc dlouho a tady navíc ani nebylo proč. „Ale já už se přece nezlobím…“ Odvětil jemně, ale Elena ho nevnímala a vedla si svou. „Zlobíš!“ „Opravdu ne.“ „Ale ano…!“ „Eleno… No tak, podívej se na mě.“ Pokoušel se odtáhnout její tvář od svého ramene, jenže se to ukázalo být nad jeho síly. Nejspíš by si raději nechala ublížit, než aby ho pustila. „Ne!“ Trvala tvrdohlavě na svém a on si odevzdaně povzdychl. „No fajn, tak tu takhle spolu budeme sedět, jestli chceš. Ale dřív nebo později mě stejně budeš muset pustit.“ Políbil jí něžně do vlasů a ona se konečně trochu uklidnila a váhavě mu pohlédla do očí. „Opravdu jsem to tak nemyslela…“ Pípla kajícně a on si teprve teď uvědomil, že skutečně pláče. „Ale no tak, co ty slzy?“ Pohladil jí jemně po tváři a ona se zatvářila zahanbeně. Možná se opravdu chová trochu dětinsky… „Já přeci nechci, abys plakala, a opravdu se na tebe nezlobím. Vím, žes to tak nemyslela. Asi ses nakazila od Caroline-rychleji mluvíš, než přemýšlíš, lásko.“ Mrkl na ní, protože i jemu celá tahle situace připadala zbytečně vyhrocená (a musel uznat, že i on má na tom svůj podíl za což patrně může jeho celkově nepříliš valná nálada v poslední době) a Elena se na něj konečně zase usmála. „Asi…“ Přisvědčila a poprvé od chvíle, co se mu vrhla kolem krku, trochu uvolnila své objetí, takže se Damon mohl zase pořádně nadechnout. „Bezva, takže… Všechno dobrý?“ Vložil se do toho opět Stefan a když Damon i Elena přikývli, dost se mu ulevilo. „Super, už jsem se bál, že spolu nebudete mluvit. Příště si napočítejte v duchu do deseti, než něco řeknete a všechno bude OK.“ Poučil je a pak si znovu povzdechl. „A pokud jde o ten New York… Tak jestli to tobě nebude vadit.“ Pohlédl na svého staršího bratra. „Já jsem teda pro. Ale… držme se při zemi, OK?“ „Ale já na tom netrvám. Měli jste pravdu, bylo to hloupé a dětinské…“ Projevila Elena konečně trochu soudnosti, jenže nejspíš na ní bylo pozdě…

Damon se už rozhodl, že jí vyhoví, protože poznal, jak moc si to přeje a v duchu se rozloučil s další tučnou částkou ze svého konta. „Ale ne, zlato. Máš pravdu, proč to neudělat v opravdu velkém stylu? Bratr se mi přeci nežení každý den a jeho snoubenka mi finanční náklady jistě ráda vynahradí, že.“ Znovu Elenu něžně políbil, tentokrát na tvář a ona se rozzářila nadšením. „Vrátím ti to v naturáliích i s úroky, jestli chceš.“ Šeptla mnohoslibně a on byl konečně spokojený. „Tak fajn, co nejdřív zavolám do hotelu Plaza a zamluvím pro nás termín. Platí?“ „Platí!“ Vyhrkla nadšeně a Stefan nemohl už udělat nic jiného, než souhlasit. „Platí.“ Dodal o něco méně nadšeně a Elena si to s úsměvem od ucha k uchu, zapsala do svatebního notesu. První bitvu se jí podařilo vyhrát. Hurá!

„Tak fajn, takže svatba se bude konat den před mými narozeninami, čili 21.června. Souhlasíte?“ Rozhlédla se s úsměvem a dočkala se dvojitého přikývnutí. „Fajn, takže to máme za… Měsíc a jeden týden. Hm… A my máme zatím dohodnuté akorát místo a termín. No, to je tedy hodně málo!“ Povzdechla si a Stefan už se opět chystal upadnout do letargie, ale Elena mu to nemínila dovolit. „Opovaž se znovu nahodit, ten nezúčastněný výraz!“ Prokoukla jeho úmysly a on měl po legraci. „Jistě, miláčku.“ „No proto! Musíme začít sepisovat seznam hostů, abychom věděli, kolik máme nechat natisknout oznámení a současně i pozvánek, protože já nechci na obřadě nikoho, kdo nebude pozvaný i na hostinu, jinak v tom bude pekelný zmatek.“ Zněla už zase pevně a rozhodně a Stefan jen znovu přikývl. „Jistě, miláčku.“ „To „jistě miláčku“ si nech a pomoz mi přemýšlet.“ „Jistě mil… Ehm, jasně. Jdu na to.“ Přisedl si blíž k Eleně a chystal se pořádně zamyslet, jenže tu se náhle zvedl od stolu Damon a oni na něj překvapeně pohlédli. „Kam jdeš?“ Začala jako první Elena a on se najednou zatvářil nějak podivně nervózně. „Ehm, nahoru k sobě.“ „Ale proč?!“ Vyjekla, až Stefan vedle ní málem ohluchl a Damon sebou poplašeně škubl. „No, tohle je přeci vaše věc, koho chcete pozvat. A já mám nějakou práci, a… A… Musím najít číslo do hotelu Plaza a zamluvit ten termín…“ „Ale nezlobíš se na mě ještě pořád, že ne?“ Přerušila ho ustrašeně Elena a on se pokusil nahodit bezstarostný výraz. „Ne! Ovšem, že ne. To není nějaký odchod na protest, ale vážně to radši zamluvím, co nejdřív. Vrátím se brzy, zatím přemýšlejte a já vám to pak zkontroluju.“ Zmizel na chodbě nějak podezřele rychle, ale Elena byla hlavně ráda, že je mezi nimi skutečně všechno v pořádku. „Má pravdu, mělo by se to udělat, co nejdřív.“ Schválila Damonovi omluvu jeho odchodu a vrátila se k notesu, kde si zdobným písmem napsala nahoru na prázdnou stránku: „SEZNAM HOSTŮ“. Jenže Stefanovi se to nějak nezdálo. „Hm, hele přemýšlej chvilku sama, půjdu na něj dohlédnout, aby to nezamluvil špatně.“ Vstal od stolu stejně, jako předtím jeho bratr a Elena zvedla oči vsloup. „Ale jdi ty, to snad zvládne sám, ne?“ Ale Stefan se už protáhl dveřmi na chodbu a ona tedy jen mávla rukou. No co, ona je tak nutně k přemýšlení nepotřebuje. Zvládne to sama!

Damon však neměl tušení, že se Stefan vydal za ním a už byl dávno v patře. Rázně vstoupil do své ložnice a přesto, že měl skutečně v plánu vyhledat si na internetu číslo na New Yorský hotel Plaza, jako první zamířil opět ke svému prádelníku. Nechtěl to udělat, ale nemohl si pomoct. Hned po probuzení měl sice obvyklou porci konzervované krve, která by mu měla vystačit na celý den (zvlášť když ho nejspíš bude trávit maximálně tak plánováním svatby), ale on už měl zase žízeň. Nejspíš proto byl na Elenu tak nepříjemný a celkově měl blbou náladu. Štvalo ho to naprosto šíleně, jenže s tím prostě nemohl nic udělat. Tak dlouho se už snažil své tělo přesvědčit, že by se mělo vrátit k dřívějším porcím krve, a přitom to snad bylo pořád jen horší! Dodržovat stejný krevní jídelníček, jako před událostmi v jižní Anglii se mu prostě zdálo nemožné a ikdyž se o to snažil, dnů, kdy se mu to povedlo, bylo vážně poskrovnu. A dnešek to prostě být neměl, protože téměř proti své vůli vydoloval z prádelníku další transfuzní sáček a s povzdechem se s ním posadil na okraj svého rozměrného lůžka. Ne, nemá smysl se dál snažit tu žízeň zvládnout, prostě to vypije a bude mu líp. A zítra… Už to určitě bude lepší. Lhal sám sobě, ale ještě než stihl odtrhnout bezpečnostní pojistku, ozvalo se náhle nesmělé zaklepání na dveře.

„A…Ano?“ Vyhrkl zaskočeně a tak tak stihl sáček s krví uklidit pod vyšívaný přehoz lože. „Můžu?“ Nahlédl dovnitř Stefan a on potlačil zápornou odpověď, která mu málem unikla a přikývl. Jenže Stefan i tak poznal, že se něco děje. „Není ti nic?“ Vklouzl do ložnice a opatrně se posadil vedle svého bratra. „Ne, proč?“ „Snad se ještě pořád nezlobíš kvůli té pitomé hádce?“ „Ne! To víš, že ne.“ Bránil se a snažil se své myšlenky vší silou (a bohužel neúspěšně) odvést od sáčku, který měl už málem na dosah. Musí se soustředit na Stefana! No tak! Musí, protože jeho bratr právě tiše pokračoval. „To je dobře. Protože byla vážně, vážně hodně pitomá.“ „Já vím, neměl jsem tak vyletět.“ „Jo, tos neměl a Elena to taky neměla říkat, ale o to tu nejde, viď. Něco se děje a ty mi to nechceš říct, mám pravdu?“ Rozhodl se Stefan přestat chodit kolem horké kaše a Damon mu jeho obavy potvrdil tím, že uhnul pohledem a náhle ho nejspíš velmi zaujala stará dřevěná podlaha jeho pokoje. „No tak, co se děje?“ Nemínil to ale jeho bratr vzdát a Damon měl najednou toho lhaní a zapírání plné zuby. Stefan to s ním myslel dobře a z hlasu mu čišely upřímné obavy a přitom vlastně ani o nic nešlo. Tedy… O nic, co by on sám neznal, že. „Já…“ Zaváhal tedy a nakonec sáhl pod přehoz a vylovil odtamtud transfuzní sáček. „…mám asi tak trochu problém…“ Dodal tiše a Stefan na něj chápavě pohlédl. Sice tohle nečekal, ale najednou mu to dávalo smysl. No, výborně, tohle jim vážně scházelo!



2 reakce na FF: „Volba-část IV“-11.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Suprová kapitolka:) Doufám že Damona ta žízeň přejde:D

  2. elisa napsal:

    pěkná kapitola :) těšim se na další

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde