FF: „Volba-část IV“-12.Kapitola

Zdravím všechny své čtenáře a jelikož je středa (ikdyž už večer :-) ), mám pro vás další kapitolku své povídky Volba. Takže vám přeju pěkné počtení, doufám že se vám bude kapitola líbit a že budete komentovat. A příští kapitola zase v neděli! :-)

12.

„Aha… A jak, moc velký problém to je?“ Snažil se Stefan opatrně zjistit co nejvíc a Damon k němu konečně zvedl oči, ve kterých se zračila směs mnoha emocí, studem počínaje a odevzdaností konče. „Já bych řekl, že… Docela dost.“ Připustil neochotně, jenže Stefan doufal v poněkud konkrétnější informace. „A co si mám představit pod pojmem „docela dost“?“ Položil bratrovi další otázku a v duchu se modlil, aby to celé nebylo tak zlé, jak se obával. A on se pochopitelně pokud šlo o krev, obával okamžitě toho nejhoršího, ikdyž Damona znal a věděl, že on nikdy netrpěl podobnými vraždícími choutkami jako on sám. Ale na druhou stranu nikdy netrpěl ani nadměrnou žízní, která ho od návratu z Anglie, podle jeho vlastních slov, trápila a kterou mu teď tím pozvednutým transfuzním sáčkem jen potvrdil. Takže kdo ví, co všechno od něj vlastně může čekat…

Ale Damon nejspíš pochopil, kam svými otázkami jeho bratr míří, protože mu to nebylo těžké vyčíst z napjatého obličeje a okamžitě zvedl ruce v odmítavém gestu. „Hej, tak moc, jak si nejspíš myslíš ty, zase ne!“ Odpověděl Stefanovi na jeho nevyslovenou otázku a ten musel uznat, že se mu trochu ulevilo. Vážně se mu nechtělo řešit někde nějakou napadenou oběť! Dokud se to týkalo jen konzervované krve, připadalo mu to celkem OK. „To je dobře, takže… Povíš mi, v čem přesně ten tvůj problém tkví?“ Rozhodl se jít na bratra opatrně a donutit ho svou situaci přesně formulovat, což by mu mohlo při jejím řešení pomoct a docela se mu to podařilo, protože Damon se s povzdychem pustil do vysvětlování. „Já… Prostě mám pořád žízeň!“ „No ano, to vím, proto ses rozhodl k té své pochybné krevní dietě, kterou jsem ti mimochodem už od začátku rozmlouval.“ Poukázal nenápadně na to, že se spolu o krvi nebaví poprvé, a Damon se nervózně ošil. „No jo, já vím. Jenže ona ta dieta… nějak nefunguje.“ Dodal zkroušeně a Stefan ho sjel mírně nechápavým pohledem. „Jak nefunguje?“ „No, tak… Prostě… Jsem doufal, že když tu krev omezím, tak mě ta otravná žízeň brzy přejde a zase mi budou stačit stejné dávky krve, jako před tou zatracenou dovolenou, jenže to se právě nestalo! Praktikuju tu dietu už hrozně dlouho a nic! Spíš je to pořád horší. Na tom zatraceném maturitním plese mezi tolika lidmi jsem měl co dělat, abych někomu neskočil po krku a dneska…“ Odmlčel se a nešťastně zvedl sáček s krví. „A dneska už jsem svou běžnou dávku dávno vyčerpal a stejně mám tak příšernou žízeň, že z toho šílím!“ Poslední věta zněla spíš, jako zavrčení, přesto, že to tak Damon ani v nejmenším nechtěl a Stefanovi došlo, že je to nejspíš horší, než si doteď myslel. Celou dobu bral to Damonovo blbnutí kolem krve, žízně a toho všeho jen jako jakousi formu recese a projev jeho pověstné marnivosti, ale tahle jeho otevřená zpověď zněla mnohem vážněji a její naléhavost ho tak trochu děsila.

„Jen klid, snaž se zhluboka dýchat, to pomáhá.“ Zamumlal upřímně a zlehka pohladil bratra po tragicky svěšeném rameni. „Jo, to se snažím celou dobu a stejně mám co dělat, abych udržel tesák pod kontrolou.“ Pokračoval Damon útrpně a Stefanovi bylo jasné, že musí zjistit ještě mnohem víc, než mu bude moct nějak pomoct (ikdyž on nejspíš nebyl na problémy s krví zrovna ten pravý, jenže nikoho lepšího po ruce bohužel neměli!). „A kolik těch sáčků jsi vlastně už dneska vypil?“ Sklouzl ke chlácholivému tónu, protože si pořád ještě uchovával poslední jiskřičku naděje, že to přeci jen nebude tak hrozné, ale Damon mu jí vzápětí spolehlivě uhasil! „Od rána už tři.“ Přiznal se, ikdyž si ještě nedávno přísahal, že tohle se nesmí nikdo dozvědět a Stefan raději sklopil oči, aby mu z nich bratr nemohl vyčíst šok. Tři, to bylo…opravdu hodně! Na to, že bylo teprve něco kolem desáté, až přespříliš a když měl navíc Damon pořád ještě žízeň, znamenalo to, že by to do večera mohlo bít i dvakrát tolik. Možná víc! To opravdu nebylo v normě, zvlášť když předtím jeho bratrovi stačilo… Kolik vlastně? „A kolik to bývalo dřív?“ Vyslovil nahlas to, o čem přemýšlel a Damon se zatvářil ještě zahanbeněji. „Maximálně tak dva za celý den. Ale spíš míň.“ „Hm, to je docela velký rozdíl…“

Připustil Stefan neochotně, ale pak se rozhodl Damona alespoň trochu povzbudit. „Ale v Anglii to bylo přeci ještě mnohem víc, ne?“ „To ano, ale…“ „No tak vidíš, takže už se ti to podařilo snížit…“ znovu mu přejel dlaní po nepatrně roztřesené paži, ale Damon se jen nevesele zasmál. „A to ti přijde, jako úspěch? Že se mi to podařilo zredukovat z těch hektolitrů, co jsem do sebe musel nalít v Heat House, na dávku, která by stačila tak třem běžným upírům?“ Znělo to dost zahořkle, ale Stefan to nevzdával. „Ovšem, že ano! Je to slibný začátek…“ „Raději bych bral slibný konec!“ Odfrkl a Stefan musel nad jeho tvrdohlavostí zakroutit hlavou. „To je mi jasné, ale už jsem ti to přeci říkal! Musíš na to jít pomalu a pozvolna, jinak naděláš víc škody, než užitku, což už jsi ostatně zjistil sám.“ Poukázal na jeho současnou situaci, ale Damon prostě nebyl zrovna trpělivý typ. „Jak pomalu? Copak tohle není dost pomalu? Je to přeci moje tělo a můj apetit a proto bych já měl rozhodovat o tom, kolik krve budu, nebo nebudu pít!“ Zněl jako tvrdohlavé děcko, kterému někdo odpírá lízátko, ale vlastně si ho tak trochu odpíral on sám. „Ovšem, že je to tvoje tělo, ale i to se proti tobě může hravě spiknout. Věř mi, jsem expert!“ Pokusil se mu vysvětlit, jak se věci mají, ale dočkal se jen mírně hysterického uchechtnutí.

„Myslím, že už se spiklo docela dost! To mu ta věčná žízeň a plný šatník oblečení, od kterého se už nemám šanci nikdy nacpat, nestačí? Mě teda docela jo!“ „Na šatník se teď vykašli, tady jde o důležitější věci.“ Mávl rukou Stefan a povzbudivě sevřel bratrovi ruku. „Například?“ Nechtělo se Damonovi připouštět, že je tu nějaký zásadnější problém, než řada značkového oblečení, se kterou mohl leda tak zatopit, ale přitom moc dobře věděl, že tu je. A Stefan to věděl taky. „Například sebekontrola.“ Poznamenal s myšlenkou na Damonovy stížnosti na nedávný maturitní ples a ten odevzdaně sklopil oči. „Jo, to taky…“ „To hlavně!“ „No, jo já vím… Ale, co mám dělat? Stefane, já…“ Pohlédl bratrovi upřímně do očí a Stefan pochopil, že mu chce říct něco hodně osobního. A taky, že ano! „Já ještě nikdy sebekontrolu neztratil! Myslím ohledně žízně a vysávání lidí… Nikdy jsem nikoho nenapadl, když jsem nechtěl, natož abych při krmení někoho neplánovaně zabil!“ „Já vím…“ Uklidňoval ho Stefan a propletl své prsty s bratrovými, aby mu tím dodal odvahu. Jenže to nejspíš nestačilo, ikdyž to bylo jedno z nejdůvěrnějších gest, která k sobě navzájem v poslední době projevily, protože Damon okamžitě pokračoval a obavy v jeho hlase už se nedaly přehlédnout. „A já… Mám strach, že by se mi to teď mohlo stát a já to nechci! Nechci, být jako…“ Zaraženě se odmlčel, ale Stefan věděl, co chtěl říct a kupodivu se ho to ani nijak nedotklo. „…jako já.“ Dokončil za Damona perfektně vyrovnaným hlasem a ten trochu zahanbeně přikývl. „To je v pořádku, že nechceš. Ono není o co stát, to mi věř. A nebudeš! Postaráme se o to!“ Snažil se, aby to znělo odhodlaně a Damon na něj nejistě pohlédl. Tohle tedy zrovna nečekal, ikdyž vlastně přesně nevěděl, co čeká od toho, že to Stefanovi poví, ale spíš se chtěl někomu svěřit, ale pomoc od něj… No, to zrovna neměl na mysli. Vlastně mu to přišlo tak trochu směšné, aby mu Stefan pomáhal s žízní, protože to vždycky přeci bylo opačně! To on měl pomáhat jemu a taky chtěl, ikdyž se to pak celé tak nějak podivně zamotalo… Jenže o to teď nešlo, šlo o to, že on si ani nebyl jistý, jestli tu pomoc od bratr chce! To by totiž znamenalo se mu zcela otevřít a poslouchat ho a to… A to co? Promluvilo škodolibě jeho podvědomí a on se za tu myšlenku okamžitě zastyděl. Původně ho totiž napadlo, že to je nemyslitelné a potupné, nechat si radit od Stefana (a to v čemkoliv!), ale to z něj musela mluvit ta příšerná žízeň, která ho neustále otravovala, protože on by něco takového sám od sebe přeci nikdy neřekl! Možná dřív, ale teď… Po tom všem co už spolu zažili a po tom, co se jejich vztah tolik změnil, to přeci bylo v pořádku. Stefan mu určitě pomoct chtěl, to se mu snadno dalo vyčíst z očí a navíc byl z určitého úhlu pohledu na tuhle práci zcela kompetentní, protože to sám zažil už několikrát, takže… Takže by bylo dobré trochu potlačit vlastní hrdost a pýchu a navízat na to utužování vzájemných vztahů, které jim v poslední době tak pěkně šlo… A on to tak najednou chtěl! Vážně chtěl a tak se pokusil nasadit přesvědčivý úsměv a zhluboka se nadechl k důležité otázce.„ Takže… Pomůžeš mi s tím?“ Ujistil se ještě jednou, jestli to celé chápe správně a Stefan okamžitě přikývl.

„Samozřejmě, že ano, brácho! Přeci si nemyslíš, že bych tě v tom nechal.“ Dodal pak a Damonovi znovu trochu zatrnulo, protože tu byla ještě jedna věc, která ho náhle napadla… „Ale já… tě v tom nechal, vzpomínáš?“ Připomněl trochu nečekaně události z přelomu století a Stefan se na okamžik zarazil. Jo, v tom měl jeho bratr pravdu. Tenkrát ho v tom skutečně nechal, ale to… „To už je strašně dávno, Damone.“ „Já vím, ale…“ „Žádné ale!“ Přerušil ho, dřív, než mohl namítnut něco dalšího a byl si svým postojem neochvějně jistý. „Co bylo, bylo. Teď je tady a teď a já udělám cokoliv, abych ti s tímhle malým problémem pomohl, protože věř mi, když řeknu, že to není zase tak hrozné. Platí?“ Stiskl pevněji Damonovu ruku a ten bez váhání přikývl, přičemž mu z očí sálalo upřimné nadšení a byl upřímně rád, že si udělal v hlavě pořádek a o bratrovu pomoc stál.. A Stefan to cítil stejně, ikdyž mu připadalo tak trochu zvláštní mluvit o těchto problémech z pohledu toho, kdo je momentálně nemá, ale rozhodně chtěl bratrovi pomoct a také jako jeden z mála věděl velmi dobře jak. Znal to z vlastní zkušenosti a přesto, že Damon v tom nebyl tak hluboko, jako býval on (díky bohu!) a nejspíš u něj ani nehrozilo nějaké vypínání emocí, mohl mu v lecčem poradit. Vždyť to už koneckonců absolvoval i s Elenou a tam to vyšlo víc, než dobře, tak proč by nemělo i u Damona? On se postará, aby ano a ihned se do toho pustí!

„Takže za prvé, už žádná krev potají, platí?“ Ukázal přísně na sáček v Damonově ruce a ten mu ho po krátkém vnitřním boji neochotně odevzdal. Jenže on mu ho nečekaně vrátil a zjemnil svůj autoritativní výraz úsměvem. „Za druhé, už žádná přehnaná dieta! Není možné, abys nějak radikálně snížil spotřebu krve jen tak, ze dne na den. To by ti akorát hrozila pořádná recidiva!“ Pokračoval, ale Damon se okamžitě ohradil. „Ale ty to tak děláš!“ Připomněl Stefanovi jeho vlastní poměrně nedávná ripperská extempore, ale ten jen mávl ruku. „Ano, ale jen proto, že už v tom mám letitou praxi. Ty jí nemáš! Všechno tohle je pro tebe nové a tak není možné to uspěchat. A nepřerušuj mě!“ Znovu se zatvářil nedůtklivě, ale Damon na něm poznal, že tu svou přísnost jen předstírá, aby trochu odlehčil atmosféru. A kupodivu to fungovalo. „Rozkaz pane…“ Pousmál se bratrově péči a ten měl co dělat, aby zakryl cukající koutky. Ale musel pokračovat. „Za třetí…“ Vrátil se zpět k udílení pokynů a tentokrát zvážněl. „Když budeš mít nějaký problém. Jakýkoliv problém, rozumíš? Přijdeš s tím za mnou a společně to vyřešíme! Hlavně na to nesmíš být sám. Nikdy…“ Hleděl bratrovi vážně do očí a Damon bez váhání přikývl. „Jasně.“ „Za čtvrté, musíš se naučit svou žízeň ovládat. Vím, žes to nikdy nepotřeboval a já ti to už od přeměny tak trochu záviděl, ale teď je to jiné. Teď nestačí říct si prostě: „Nemám žízeň.“ A čekat, že to zabere. Ne, tentokrát je to komplikovanější a já ti můžu vyjmenovat pár věcí, které ti můžou pomoct.“ „Ale nebudeš mě nutit pít jen zvířecí krev, že ne!“ vyděsil se Damon upřímně a Stefan zvedl oči vsloup. „Na zvířecí krvi není nic špatného a tu a tam by ti rozhodně neuškodila, stejně jako Eleně, ikdyž ta železná pravidelnost snad u tebe nebude nutná, ale ne! Neboj, jen tu pít nebudeš, to už jsem pochopil, že moc nefunguje a navíc u někoho tak vybíravého a pohodlného jako jsi ty, na to nemám nervy.“ „Uf, to se mi ulevilo!“ oddechl si a pak znovu zvědavě zvedl obočí. „Ale když ne zvířátka, tak o čem to mluvíš. Jaké věci by mi mohli pomoct?“ Zajímal se a Stefan si jeho pozornost i přes to lamentování užíval. Ani si nevzpomínal, kdy naposledy mu bratr tak ochotně naslouchal. „Třeba fyzická aktivita. Jakékoliv fyzická aktivita. Třeba běhání, cvičení, uklízení, stěhování nábytku… Prostě cokoliv, co zaměstná tvoje tělo, aby na okamžik zapomnělo na to, že má žízeň.“ „Hm…“ Zahučel Damon, protože tohle tedy zrovna nečekal a Stefan se musel pousmát. „Hele, já chápu, že až na to uklízení to nejsou zrovna tvé oblíbené činnosti, ale třeba ti to jako vedlejší efekt pomůže vyřešit tu tvou oděvní krizi, když ti na tom tak moc záleží.“ Neodpustil si další rýpnutí, ale Damon jen obrátil oči vsloup. „To vážně pochybuju, takže… Neměl bys tam nějako jinou alternativu?“ „Nějakou pro línější upíry?“ Popíchl ho Stefan, ale on mu to už ani nevymlouval. „Jo, tak nějak..,“ „No, možná by se něco našlo. Když se ti nelíbí fyzická aktivita, můžeš se soustředit na tu duchovní. Třeba si číst, nebo poslouchat hudbu. Můžeš si pustit nějaký seriálový maraton, nebo třeba něco psát! Mě vždycky pomáhal můj deník, ale je mi jasné, že na to ty nemáš dost trpělivosti.“ „Hm, deník není zrovna moje parketa.“ „Jo to, je mi jasné, ale…“ Zaleskly se mu oči a napadlo ho něco fantastického. „Nebo bys třeba mohl pomoct Eleně se zařizováním svatby. To by ti jistě taky pomohlo…“ Čekal, že se tomu Damon zasměje, ale ten nečekaně rychle zvážněl a zdál se být najednou nervózní. „A co Elena?“ zformuloval pak veškeré svoje obavy do jedné jediné otázky a Stefanovi došlo, že má nejspíš strach z její reakce a možná se před jejich společnou láskou dokonce i trochu stydí. A on se mu nedivil…

„Myslíš, jestli jí řeknu o tvých problémech?“ „Hm…“ „Pokud si to nebudeš přát, tak ne.“ „Vážně?“ Spadl Damonovi zcela evidentně obří kámen ze srdce a Stefan na něj spiklenecky mrkl. „Jasně! Tedy…“ Na oko znovu zvážněl a Damon zatajil dech. „Pokud se budeš chovat slušně a budeš dělat pokroky.“ „Nic jiného, než dělat pokroky si ani nepřeju, to mi věř!“ Odfrkl a Stefan se musel pousmát. „To ti věřím víc, než ochotně, takže Eleně nic neřekneme.“ „Díky.“ „Nemáš zač, ale hele, teď vážně…“ Odmlčel se a jeho oči znovu našly Damonovy. „…kdyby ses cítil hodně špatně, nebo kdyby ta žízeň prostě byla nesnesitelná, musíš mi to okamžitě říct. Ten bod tři platí na sto procent a bez vyjímek! Jakmile na to budeš sám, bude to špatné, rozumíš?“ „Jasně…“ „Žádné jasně, slib mi to!“ Naléhal nezvykle vážně Stefan a Damon se rozhodl mu raději vyhovět, přesto, že nějak nechápal, proč je to pro bratra tak hrozně důležité. „Slibuju, Stefane! Fakt jo!“ „Dobře…“ Bylo vidět, že se mu ulevilo a Damon byl z jeho reakce ještě zmatenější, ale Stefan moc dobře věděl, co dělá. I tohle znal z vlastní zkušenosti. Nejdřív to začne zapíráním problémů, aby zbytečně nezatěžoval toho, kdo mu s nimi pomáhá (v jeho případě to vždy byla Lexi), pak to pokračuje zapíráním, protože „Do toho nikomu nic není“ a „On to zvládne sám,“ a končí to tajnými pohřbíváním nevinných obětí, výčitkami a totálním zhroucením veškerých terapeutických plánů! Samota je prostě v tomhle naprosto přelomová věc a on byl připraven do toho bratra nenechat spadnout, protože ten kolotoč, co by pak následoval, až moc dobře znal a Damonovi ho nepřál. Nezasloužil si ho, protože on si celý tenhle malér s krví nevybral! Mohla za to ta mrcha Kate, kterou se jim bohužel podařilo identifikovat a zlikvidovat až příliš pozdě a jeho bratr si za to nezasloužil pikat. A taky nebude, o to se on postará! Ale teď by se měl Damonovi zase věnovat, napadlo ho při pohledu na bratrům mírně zmatený výraz, protože se teď Stefan na podivně dlouho odmlčel a on se na něj okamžitě usmál a snažil se, aby to působilo zcela bezstarostně. „A začneme s tím hned, takže tohle si koukej vypít, než mi tu omdlíš žízní…“ Poklepal na sáček v bratrově ruce a ten se nenechal dvakrát pobízet…



2 reakce na FF: „Volba-část IV“-12.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Pěkné jako vždy:-)

  2. terulka napsal:

    Pěkné! Defan♥ :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich