FF: „Volba-část IV“-13.Kapitola

A přesto, že už je neděle pozdě v noci, mám pro vás další díl mé povídky Volba! Tak opět doufám, že se vám bude líbit, budete komentovat a přeji krásné počtení! Další část ve středu! :-)

13.

„Co jste tam nahoře tak dlouho dělali? Je ten hotel zamluvený?“ Zvedla Elena oči od notesu, když Damon se Stefanem vstoupili zpět do kuchyně a oba jako na povel ztuhli. Kruci na ten zatracený hotel oba zapomněli jako na smrt! Ale kdo se jim mohl divit? Měli zcela jiné starosti a pak, když Damon konečně uhasil akutní žízeň transfuzním sáčkem, Stefan trval na tom, že se oba okamžitě vrátí sem dolů a budou se soustředit na plánování. Jednak tím Damon zaměstná mysl a navíc ho on bude mít pod kontrolou, což bylo v začátcích jakékoliv krevní terapie velmi důležité. A na nějaké volání ani jeden z nich nevzdechl! „Ehm, oni…“ Začal Damon a horečně se snažil vymyslet nějakou uvěřitelnou výmluvu, ale Stefan ho přerušil a bohužel plácl první věc, která ho napadla. „Měli obsazeno!“ Vypadlo z něj trochu nesmyslně a Damon i Elena na něj nejistě pohlédli, protože Eleně to připadalo jako naprostá pitomost a Damon tak ubohou výmluvu skutečně nečekal.

Až doteď totiž žil v domnění, že je jeho bratr inteligentní a pohotový, ale momentálně na to tedy nevypadal. A Elena se to pochopitelně také  nezdálo… „To jako celou dobu?“ Zvedla nechápavě obočí a Damonovi bohužel nezbývalo nic jiného, než bratra v tom nesmyslu podpořit. Lhal koneckonců kvůli němu, ne? „Bohužel…“ Zamumlal a Stefan, který by si za tak pitomou výmluvu nejradši nafackoval, se k němu honem přidal. „No jasně, víš kolik volá do Plazy lidí?“ „Hm, no jo, ale kdy to teda zamluvíme?“ Zatvářila se vystrašeně, ale Damon jí honem spěchal uklidnit. „Hned, jak to půjde, slibuju. Zařídím to.“ „Tak fajn jen aby nebylo pozdě…“ Strachovala se, protože zmínka o návalu na telefonní lince se jí vůbec nelíbila, ale Damon se to rozhodl definitivně zahrát do autu. „Tak tam poletím a osobně ovlivním recepčního, aby nás tam na jednadvacátého vmáčkli, platí?“ A byl vážně ochotný to udělat, protože najednou cítil neodbytné nutkání Eleně ve všem vyhovět a dočinit tak to, že jí momentálně oba se Stefanem lžou a to jen kvůli němu. A Ona se naštěstí rozzářila jako sluníčko a nadšeně přikývla. „Tak jo, to zní dobře.“ Jenže pak znovu zvážněla a sklonila se zpět k notesu. „Ale teď mi musíte jít honem pomoct s tím seznamem hostů! Protože si s tím nevím rady.“

„Tak ukaž nabídl se ochotně Stefan, který byl rád, že už se přestane řešit ta jeho ubohá lež o obsazeném telefonu a posadil se vedle ní, přičemž Damon ho z druhé strany napodobil. Ale Elena měla pod krasopisně vyvedeným nápisem „SEZNAM HOSTŮ“ pusto a prázdno. „Tos nikoho nevymyslela?“ Zamumlal Stefan zklamaně, protože doufal, že jen poradí a ne, že bude muset aktivně vymýšlet celý soupis, jenže Elena nešťastně pokrčila rameny. „Ale jo, jen jsem se rozhodla počkat na vás.“ „To nás těší, ale je to hlavně tvoje svatba, miláčku.“ Připomněl jí Damon, jenže Stefan se rozhodl pro jistotu vrátit k popichování, aby celý ten dnešní den konečně trochu odlehčil. „Jak její? Snad naše! Copak já nemám právo si někoho pozvat?“ „Samozřejmě, že máš, bráško.“ Odfrkl Damon, ale Elena neměla na další zdlouhavé rýpání náladu ani čas. „Nechte toho a radši vymýšlejte! Sepíšeme to všechno, ať víme, kolik nás bude, takže…“ Odmlčela se a na první volný řádek zaznamenala sebe a Stefana.“ „Nevěsta se ženichem se taky počítají?“ Poznamenal Damon zaraženě, ale ona jen zvedla oči vsloup. „No ovšem!“ „Ale pozvánku si posílat nebudete, že ne?“ zaúpěl zoufale, protože mu bylo jasné, že Elena si vybere ten nejnákladnější vzor a o dvě víc, nebo míň tak bude činit docela velký finanční rozdíl. Ne, že by se chtěl zase pouštět do debaty o penězích, když ta minulá před pár desítkami minut dopadla tak neslavně, ale přeci jen chtěl držet svou milovanou alespoň trochu při zemi. Byl ochotný vystrojit jí i Stefanovi pohádkovou svatbu, ale na druhou stranu jeho konta přeci jen nebyla bezedná, že…

Jenže Elena snadno prokoukla, oč mu jde a jelikož ani ona se nechtěla znovu hádat, zatvářila se dotčeně pouze na oko. „Ne, pozvánku ne, ale jinak se počítáme ve všem ostatním, takže to tak s dovolením nechám!“ „OK, jak chceš. Ale co já?“ „Jak co ty?“ „Mě tam nepřipíšeš?“ Poklepal na notes a Stefan raději mlčel, protože se jim do toho nechtěl plést. Kdyby hrozila nějaká další konfrontace, tak by pochopitelně zasáhl ihned, ale tohle bylo jen takové přátelské popichování, takže se rozhodl spíše jen poslouchat. A že bylo co, protože Elena se zatvářila jako že hluboce přemýšlí a pak pokrčila rameny. „To se ještě uvidí, podle toho jak se budeš chovat!“ „Hej, tak to prr! Já mám celou tu svatbu platit a ty mě ani nepozveš?“ Chytil se teatrálně za hlavu a musel uznat, že Stefan měl nahoře pravdu. Plánování svatby a žertování s Elenou mu rozhodně pomáhalo, protože dokonale odvádělo jeho myšlenky pryč od krve a žízně! Jen tak dál… „Přesně tak! Nepozvu!“ Chichotala se Elena, jako školačka, ale pak se nad ním smilovala a připsala ho na řádek pod sebe a Stefana. „Prozatím, ale klidně tě můžu škrtnout, na to nezapomínej!“ Věnovala mu sladký úsměv a on jí za to políbil na tvář. „Děkuji, panno nevěsto.“ „Hm, to zní hezky…“ zasnila se, ale pak se znovu uchechtal. „Akorát s tou pannou bys měl brzdit, což ale jistě moc dobře víš.“ „Myslíš?“ „No rozhodně…“ Škádlila ho, jenže to už se do toho vložil i Stefan, protože ucítil báječnou příležitost. „Hele, nechte toho eroticky podbarveného laškování a věnujte se přípravám!“ Varoval je s výrazem ukřivděného ženicha, ale Elena nejspíš uznala, že s těmi přípravami má pravdu a znovu sklopila oči k notesu. „Máš pravdu, tak dál… Takže koho pozveme jako dalšího? Já bych navrhovala celou naši partu, takže to je: Bonnie, Matt, Caroline a Rick.“ Počítala na prstech a oba Salvatoři proti tomu neměli ani to nejmenší. Akorát… „Miláčku, zapomněla jsi na Jeremyho.“ Připomněl jí Damon jemně a ona se zarazila. „Ježíš, no jo! Ještě že jsi mi to připomněl, kdo by mě odvedl k oltáři?“ Připsala na seznam i bratrovo jméno a trochu se zastyděla, že na něj vůbec mohla zapomenout, ale to bylo tím, že byl tak dlouho pryč. Teď už byl sice zase zpět, ale i tak si na to těžko zvykala. Ale na svatbě ho samozřejmě chtěla, vždyť byl její poslední rodinou! A něco jí říkalo, že by se nádherně hodil jako doprovod k Bonnie… Což jí ale připomnělo, že by vlastně měla rovnou při tom sepisování přisoudit jednotlivým hostům i svatební role a taky to ihned oznámila nahlas. „A když už Jsem Jeremymu přisoudila vedení nevěsty, udělám to i u ostatních.“ Usmála se a vedle Jeremyho jména připsala jeho funkci. „Jak to myslíš?“ Zajímal se Stefan a ona se na něj shovívavě usmála. Vážně toho o svatbách moc nevěděl.

„Přeci si musím vybrat družičky a svědka, miláčku.“ Informovala ho a byla na sebe tak trochu hrdá, že jí to plánování tak jde. „Aha…“ zamumlal zaraženě, ale Elena měla na rozdíl od něj v tomhle jasno. „Ovšem a já už vím, kdo to bude. Hlavní družička bude Caroline, protože kdybych vybrala někoho jiného, nejspíš by byla prvním upírem na světě, který zemřel na následky nervového zhroucení z toho, že se nemůže podílet na organizaci. Ostatně myslím, že jí to hrozilo už u plesu a teď jí to musím vynahradit.“ Mrkla na Damona i Stefana, jestli něco nenamítají, ale ti radši mlčeli, protože plést se od cesty Caroline při zařizování nějaké události bylo značně nebezpečné. „Fajn, další družičkou bude samozřejmě Bonnie, ale pak bych potřebovala ještě nejméně jednu. Napadla m Meredith, co vy na to?“ Znovu je sjela pohledem, tentokrát mírně nejistým, protože netušila, jak na tenhle nápad zareagují, a první se ozval Damon. „myslíš tu praštěnou doktorku, co dělá oči na Ricka?“ „Jo, přesně tu. Doktorku Fellovou.“ Přikývla a on jen pokrčil rameny. „Pro mě za mě… Ale jak myslí Stefan.“ „Stefanovi je to fuk!“ Ozval se mladší Salvatore, který momentálně přemýšlel nad něčím zcela jiným a Elena Meredith nadšeně připsala na seznam. „Fajn, Rick bude mít radost! A teď ještě svědka a to bych byla moc ráda, kdyby byl právě Matt.“ Zašeptala a nepatrně zrudla, protože netušila, jak bude její bývalý přítel na tomto postu Salvator přijat, ale Stefan jí jejího ex rozhodně nemínil rozmlouvat. Sice si s ním nijak zvlášť nerozuměl, nebo se spíš v poslední době moc nebavili, ale to nevadilo. Pro Elenu je důležitý a to je přeci hlavní! A Damon to viděl podobně, ikdyž ho Matt Donovan tu a tam docela štval, žárlit na něj, jako na Elenina bývalého by ho nikdy nenapadlo. „OK,  takže na pozici svědka budeš ty mít svého oblíbeného quarterbacka Donovana a ty?“ otočil se ke Stefanovi a ten konečně mohl nahlas říct to, o čem přemýšlel. „Tebe.“ Řekl prostě a Damon musel uznat, že ikdyž si to ve skrytu duše fakt moc přál, to, že si to přeje i jeho bratr pro něj znamenalo neskutečně moc. „Fajn, jsem… Ti plně k dispozici.“ Usmál se o trochu méně ironicky, než měl původně v úmyslu, ale on se mu tam ten upřímně nadšený úsměv prostě nějak vloudil.

A Elena je oba spokojeně pozorovala, ale pak jim tu bratrskou chvilku byla nucena utnout a pokračovat dál. „Bezva, takže to bysme taky měli a teď zpět k tomu seznamu hostů. Zatím tu tedy kromě nás tří máme Jeremyho, Caroline, Bonnie, Matta, Ricka a Meredith. Takže kdo dál.“ „A to nestačí?“ Pokusil se Damon opět naznačit, že všechny z toho seznamu budou muset nějak dostat do New Yorku, ale ona se zatvářila zhrozeně. „Ovšem, že ne!“ „Aha, jasně. Promiň…“ Stáhl se pro jistotu, protože vážně vypadala odhodlaně a Elena se tak taky cítila. Chtěla mít mnohem víc hostů a už jí i další napadali. „Hele, když zveme Caroline, musíme pozvat i Tylera.“ Připomněla dalšího, koho vynechali a Damon si jen znechuceně odfrkl. „No jasně, pokud nebude svatba při úplňku, tak klidně. A pokud náhodou jo, bude cestovat v zavazadlovém prostoru letadla a to co nejdál ode mě!“ Promnul si dávno zhojené levé předloktí, aby bylo všem jasné, odkud jeho nechuť k mladému Lockwoodovi pramení a Elena se zatvářila káravě. „Ale no tak, zapomněl jsi, že už se jako hybrid při úplňku měnit nemusí?“ „To je taky jen dobře, pak nevěděl, do koho by si kde hryznul!“ Zavrčel otráveně a Elena to radši nechala být. „To je fuk, prostě ho píšu.“ Mrkla na Stefana a ten zvedl ruce v gustu, které jasně říkalo: „Dělej, jak myslíš.“ „OK, no a když už zveme mladou generaci,  měli bysme zabrousit i do té starší, takže bych ráda ještě připsala Liz a Carol, protože nemůžeme pozvat jejich děti a je ne. Nemluvě o zastoupení městské rady, které jsi členem.“ Obrátila se k Damonovi a ten jen rezignovaně pokrčil rameny. „Klidně, ty mi tam vadit nebudou.“ „A co Bonniini rodiče, nebude se cítit podvedená, že z její rodiny nikoho dalšího nezveme?“ Navrhl Stefan nejistě, ale Elena zaváhala. „To by se snad necítila, ale.. Nevím, no. Jejího otce bysme snad pozvat mohli, ale Abby… Nemyslím si, že by přišla. A navíc ani nevíme kde je.“ „No tak prostě Bonnie řekni, že kdyby se ozvala, tak ať přijde a když ne, pozveme jen jejího otce.“ Vyřešil to elegantně Stefan a ona se na něj vstřícně usmála. Zato Damon se tvářil čím dál tím otráveněji. „Díky bohu, že stará Donovanová je bůh ví kde!“ Zamumlal, ale Elena ho sjela tak ostrým pohledem, že raději zmlkl. Ale ona už byla stejně hotová.

„No a to je ode mě tak asi všechno, takže…“ Obrátila se nejdřív ke Stefanovi a pak i k Damonovi. „Teď jste na řadě vy.“ Pobídla je, ale v kuchyni se okamžitě rozhostilo tíživé ticho a jí ihned došlo, že to asi neměla říkat. Damon a Stefan totiž asi těžko měli někoho, koho by chtěli pozvat. A taky, že to tak bylo. „Ehm, mě nikdo nenapadá.“ Ozval se první Damon a Stefan se k němu smutně připojil. „Mě taky ne.“ Snažil se vší silou nemyslet na Lexi, kterou považoval za svou jedinou kamarádku a která byla pryč a to právě kvůli Damonovi, ale nemělo smysl to teď vytahovat. Zvlášť když na tom jeho bratr nebyl dobře a navíc jejího zabití litoval, což Stefan moc dobře věděl. A proto se rozhodl to zase trochu odlehčit. „Teda vlastně…“ začal a vší silou se snažil znít uvolněně. „Mohli bysme pozvat Katherine, ta by se ukousala vzteky, kdyby nás tři teď viděla!“ Uchechtl se a nepříjemné napětí v místnosti skutečně zmizelo, protože se rozesmáli i Damon s Elenou. „To teda jo! Asi by se zbláznila, kdyby zjistila, že to její „no rules“ může fakt fungovat.“ Přidal se Damon a Elena si to na okamžik skutečně představila. Páni, to bylo vážně lákavé! Katherine jí neskutečně štvala (hlavně to, jak moc kdysi oběma jejím miláčkům ublížila!) a vážně by jí velice ráda omlátila o hlavu, že zatímco ona je v roce 1864 rozdělila, jí se teď podařilo je naopak zase spojit a všechno to mezi nimi zpravit, ale to bylo bohužel mimentálně nereálné. „Ne, že bych ráda neviděla ten její vzteklej ksicht, ale bohužel nevíme, kde je, abychom jí tu pozvánku mohli poslat.“ Povzdechla si, ale pak se ještě jednou zasnila. „Hm, ikdyž je to vážně nádherná představa, jak si při jejím čtení rve vlasy…“ Zasmála se pomstychtivě a oba Salvatoři se k ní nemohli nepřidat. „Mohli bysme tu pozvánku dát Klausovi, že by jí jí předal, až jí najde. Tedy těsně předtím, než jí urve hlavu!“ Navrhl žertem Stefan a Damona to docela pobavilo, jenže Elena při těch slovech ztuhla a napadlo jí něco, co nikdy nemyslela, že by jí napadnout mohlo, jenže evidentně ano…

„Hm to bysme mohli. Ale když už tu mluvíme o Klausovi… Tak… Co s ním?“ Nadhodila opatrně a poklepala propiskou na notes, aby bylo jasné, kam svou otázkou míří. Ale Stefan se okamžitě přestal smát a vykulil na ní zděšeně oči. „To jako myslíš, jestli ho pozvat?“ Vyhrkl a Damon se zatvářil velmi podobně. „Pozvat jeho!? To jako vtip?“ „Ne, to jako vážně.“ Pípla Elena a chvilku se obávala, že oba Salvatoři při jejích slovech omdlí, ale to se naštěstí nestalo. „Chceš pozvat Klause na vaši svatbu?“ Vypravil ze sebe nechápavě Damon a Stefan se přidal ještě mnohem hysteričtěji. „Na naši svatbu!? Toho zmetka? Nikdy!“ Protestoval smrtelně vážně a Elena si jen povzdychla. Pochopitelně byl Klaus tím posledním, koho by ve svůj velký den chtěla mít u sebe, ale na druhou stranu… „Ale on se o tom dozví a víte jaký je! Nechci, aby nám to nějak zkazil…“ Zašeptala omluvně a Stefan i Damon museli uznat, že na tom něco je, jenže to je stále nepřesvědčilo. „A myslíš, že když ho pozveš, tak to nezkazí?“ Poznamenala jako první Damon, ale Elena to měla kupodivu promyšlené. „Myslím, že ne. Znáte ho, on si na slavnostní akce potrpí a navíc teď, když mezi námi panuje jakási neutralita beze zbraní…“ „Bodejť, že beze zbraní, když ho nemůžeme propíchnout, aniž bysme všichni zařvali s ním!“ Namítl hořce Damon, ale Elena se k tomu raději nevyjadřovala. „No tak, když ho nepozveme, naštve se! A já ho ve svém okolí rozhodně naštvaného nechci, to už tu bylo a za moc to nestálo!“ Zvýšila trochu hlas, ale Stefan pořád vrtěl hlavou. „Ale já toho hajzla na své svatbě nechci! Vždyť… nám provedl tolik strašných věcí. Mě, tobě, tvojí rodině…“ „A chceš, aby jich bylo ještě víc?“ namítla Elena logicky a on si nervózně prohrábl rukou vlasy. „Ne, to nechci…“ připustil nakonec a Elena znovu poklepala propiskou. „Tak…Mám?“ Tvářila se tak prosebně, přesto, že ani ona nebyla z představy Klause na vlastní svatbě nadšená, ale vážně měla pocit, že nemají na vybranou. Na maturitním plese byl přeci taky a všechno proběhlo v pohodě („Jelikož jste ho výjimečně neplánovali zabít!“ Promluvilo škodolibě její podvědomí a ona musela uznat, že má tak trochu pravdu). A Damon po jejím boku se to rozhodl rozseknout, protože mu došlo to samé, co jí. Na výběr až tak moc neměli. „Ale jo, tak ho pozvi! Když už nic, těším se na ten Carolinin výraz, až se to dozví.“ Uchechtl se, při vzpomínce na tanec na maturitním plese a Elena ho sjela káravým pohledem. Ale vlastně byla ráda, že je na její straně a obrátila se ke Stefanovi. „Stefane, prosím…“ Zaškemrala a jejímu snoubencovi došlo, že jí to už nerozmluví. Sice se mu příčilo zvát někoho, kdo mu málem zničil život, ale nakonec… Přikývl. „Fajn, tak jo! Pozvi ho, ale ať si mě nepřeje, jestli byť jen převrhne skleničku při hostině!“ Zavrčel a Elena se s úlevou sklonila k notesu. „Jo a ať nám kouká dát nějaký pořádný svatební dar! To mu na tu pozvánku připiš, ať využije svůj megalomanský vkus!“ Dodal ještě a Elena se znovu usmála. „Jo, to mu tam rozhodně napíšu.“ Souhlasila a pak se náhle znovu zasnila. „No páni, na dary jsem úplně zapomněla… To nám určitě nějaký dá každý, koho pozveme, viď.“ Mrkla na Damona, ale ten okamžitě zvedl ruce v obraném gestu. „Na mě ani nekoukej! Já to budu celé cálovat, takže na dar ode mě oba hezky rychle zapomeňte! Ani krabičku sirek, vám navíc nedám!“ Prskla, ale přitom se velice dobře bavil, což se mu ještě před pár desítkami minut, před rozhovorem se Stefanem, zdálo nemožné. A ono to vážně šlo…



3 reakce na FF: „Volba-část IV“-13.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Úžasný!:)

  2. mona 1995 napsal:

    Super ako vždy.

  3. Osteo napsal:

    Super, už se těším na středu:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde