FF: „Volba-část IV“-16.Kapitola

Tak a máme tu středu a já mám pro vás další kapitolku Volby a protože jsem se rozhodla, že budu zveřejňovat kromě ní ještě zbrusu novou povídku, tak to ode dneška bude tak, že středy budou patřit Volbě a neděla mému novému literánímu počinu. Čili v neděli se těšte na něco zbrusu nového a dnes pokračujeme Volbou. Všem moc děkuji, že moje díla čtete a doufám, že tomu tak bude i nadále. A vážně budu hrozně moc ráda, když se dočkám nějakého komentáře, takže piště, čtěte a užijte si to. Jak jsem řekla další díl za týden ve středu a v neděli novinka :-)

16.

„Tak co, pojedeš dneska se mnou do té svatební agentury? Myslela jsem, že bychom mohli jet všichni tři, když Caroline jako hlavní družička nemá čas.“ Škemrala Elena, zatímco pokládala na stůl v kuchyni dva talířky se slaninou a vaječnou omeletou, ale Damon z plánovaného výletu nebyl moc nadšený. A to mu Elena dokázala tak úžasně zvednout náladu a zahnat jeho depresi, takže když odcházeli z jeho ložnici, cítil se vlastně docela v pohodě. Žízeň měl sice pořád, ale dalo se to vydržet a komplimenty a ujištění od jeho milované mu dodalo poztrácené sebevědomí, které skutečně potřeboval.

Přesto by byl raději doma a ne někde mezi lidmi! Ale Elena byla tak roztomilá, když na něj upřela své lanní oči. „Prosím…“ „No dobře. Pojedu rád. A co tam vlastně budeš dělat? Myslela jsem, že to všechno vybereš přes katalogy a vzorníky.“ „Bohužel, všechno tak vybrat nejde. Sice ty katalogy mají, ale já bych ráda některé věci viděla naživo a pořádně si je prohlédla.“ Informovala ho Elena rozzářeně a přistrčila k Damonovi talířek se snídaní (kterou sice nepotřebovali, ale jí tahle hra na normální…rodinu bavila). „Například?“ Pozvedl Damon zvědavě obočí, protože vážně nechápal, co si potřebuje Elena na svatbu tak moc prohlédnout, ale ta to měla perfektně promyšlené. „Jde hlavně o propriety na hostinu, takže v první řadě porcelán, příbory, ubrousky…“ Vyjmenovávala nadšeně, ale Damon jí zastavil zvednutím roky. „Moment! Copak v hotelu Plaza nemají vlastní prostírání?“ Ta představa, že se potáhnou, kdo ví kam, jen aby vybrali misky na kompot a vidličky se mu zdála zcela absurdní, ale Elena na něj vrhla otrávený pohled, který jako by říkal: „Proboha, kde to žiješ?“ Ovšem, že mají miláčku! Z podlahy a rukama tam ti nejbohatší hosté světa rozhodně není, a nejspíš by nám v hotelu i vše zapůjčili, ale já si to chci vybrat sama. A navíc je třeba aby to všechno co nejlíp ladilo a s tím mi poradí právě v agentuře.“ „Aha, ladilo…“ Zamumlal Damon a měl co dělat, aby se nerozesmál, protože mu to vážně připadalo šíleně přehnané! No, ale je to Eleina svatba. Ať si na ní objedná třeba artisty a kolotoč, když j to udělá radost. „A to je vše, nebo ještě něco je třeba vybrat na místě?“ Opustil raději téma prostíraní a Elena se znovu rozzářila. „No ovšem! To nejdůležitější! Dort! Protože ten se musím nejen vidět, ale i ochutnat. Tedy nemusím, můžu. Mají tam tu možnost a já jí rozhodně hodlám využít.“ Nadchla se při vzpomínce na informační leták agentury, kde jí slibovali výběr až ze čtyřiceti druhů svatebního dortu a Damon jen nechápavě zavrtěl hlavou. „Prosímtě, to jsem v životě neslyšel, aby se předem ochutnávaly dorty.“ „Ne? Ale to je už dneska při přípravách luxusních svateb zcela normální.“ Poučila ho přísně a on se jen ušklíbl.

„Aha, to jsem nevěděl. Já jsem totiž už docela dlouho žádnou svatbu neorganizoval.“ Odfrkl, jenže pak mu došlo, že pravdivá slova nejspíš dost nešťastně naformuloval. „Jak dlouho? Snad nikdy, ne?“ Chytila se toho totiž ihned Elena a on by si nejradši nafackoval. Tohle vážně nebyl nejlepší rozhovor, na brzkou ranní snídani. „Ale vždyť víš, že už jsem byl ženatý. Vzpomínáš, vyprávěl jsem ti o tom.“ Připomněl jí cestu letadlem, kdy jí vysvětloval, proč v Americe nepoužívá svůj hraběcí titul a ona se ihned zarazila. „Aha, no jistě. To vím, jen mě nenapadlo… Ale to je jedno. Promiň.“ Omluvila se rychle za svou nevymáchanou pusu, protože moc dobře věděla, že Damon nemá na svatbu, o které se zmiňuje příliš hezké vzpomínky, ale on jen mávl rukou. „To nic, nějak už jsem se přes to přenesl.“ Usmál se mírně a Elena ho něžně pohladila po ruce. „Já vím…“ Začala, ale pak jí něco napadlo a prostě si nemohla pomoct, aby to neřekla nahlas. „A to byla…Ehm, jediná svatba ve tvém životě. Tedy, myslím tvoje.“ Zašeptala a Damon měl na sebe skutečně vztek, že s tím vůbec začínal. „Opravdu to chceš vědět?“ Povzdech si a před očima měl Eleninu žárlivou reakci na zmínky o vysokoškolačkách, ale ona se obrnila proti veškerému žárlení a odhodlaně přikývla. Opravdu jí to zajímalo. „No dobře, tak…“ zamyslel se Damon a brzy spočítal správnou odpověď. „Když počítám i tuhle tragickou svatbu a naopak u naši na pláži, která pro mě byla naprosto dokonalá, tak jsem celkem absolvoval čtyři.“ Číslovku řekl mírně nejistě, protože se bál Eleniny reakce, ale ta jen trochu vykulila oči. Pak si ovšem ihned připomněla, že chce být v klidu a nepatrně si odkašlala, aby se vzpamatovala. „Aha, no to je… Docela dost.“ Vší silou se snažila znít klidně a nevzrušeně, ale Damon stejně poznal, že jí to není moc po chuti. „Ale miláčku, vždyť and víš, že to byly hlavně sňatky z rozumu, ne?“ Vzal Elenu jemně za ruku a upřímně se jí zahleděl do očí takovým tím okouzlujícím způsobem, který by se dal popsat větou: „Jsi pro mě jediná!“. A skutečně se mu jí podařilo přesvědčit, protože i když se snažila tomu věřit, jisté pochybnosti přeci jen měla.

Ale přesto, že Damonovi věřila, že šlo jen o peníze a tituly, nemohla si pomoct a moc se jí takové chování nelíbilo. „Copak já to vím. Ale jen jestli to věděli taky ty nevěsty.“ Neodpustila si nepatrně jedovaté rýpnutí a Damon raději sklopil oči ke své stále ještě netknuté snídani. „To spíš…asi ne.“ Zamumlal, ale Elena ho nechtěla zbytečně trápit. Koneckonců, bylo to všechno dávno promlčené. „No jo, to se holt někdy stane, že holka narazí na zmetka, kterému jde jen o peníze.“ Pousmála se odevzdaně a slovo zmetek schválně vyslovila tak, že znělo spíš jako kompliment, než jako urážka, což Damona sice překvapilo, ale také značně potěšilo. „Jsem rád, že to tak vidíš a že s těmi třemi nešťastnicemi z tohoto důvodu přehnaně nesoucítíš.“ „Soucítím s nimi přiměřeně a vzhledem k tomu, že už jsou jistě všechny dávno po smrti, myslím, že to stačí.“ Pokrčila Elena rameny, jenže náhle se zarazila. „Ale počkej, jak se třemi? Mluvil jsi o čtyřech svatbách, ne? Neříkej, že sis jednu vzal dvakrát?“ Uchechtla se Damon jí tentokrát napodobil, protože poslední případ byl vážně směšný a věřil, že pobaví i Elenu. „Ne, neboj, žádnou jsem si nebral dvakrát. Akorát ta čtvrtá, to nebyla svatba z rozumu, to byla…He, spíš svatba z nerozumu.“ „A to mám chápat jak?“ Zpozorněla Elena, protože už jí zase mírně polechtal osten žárlivosti, ale Damon jen stěží potlačoval smích. „Ale slib, že se mi nebudeš škodolibě smát.“ Vybídl jí a ona nechápavě přikývla. „Slib to!“ Dožadoval se však její přítel slovního potvrzení, přesto, že nekontrolovatelně cukaly koutky i jemu a Elena si podrážděně povzdychla. „Slibuju!“ „Dobře. No víš… Počtvrté to bylo tak nějak nedopatřením.“ „Jak se může někdo oženit nedopatřením? A zvlášť ty?“ Vyhrkla nechápavě, a on nahodil na oko tragický výraz. „Věř mi, jde to. A roli v tom hraje jedna mírně vyšinutá koketa, nesmírné množství alkoholu a kaple lásky v Las Vegas.“ „Cože?!“ vyhrkla Elena a hlavou jí bleskla kýčovitá stavba s oddávajícím v kostýmu Elvise, kterou spatřila v televizi v jednom dokumentu o městě hazardu a měla co dělat, aby nezalapala po dechu. Ne, tam si Damona opravdu představit nedokázala! Ale bohužel jí ani tentokrát nelhal. „No jo, už to tak bude. Prostě jsem si trochu užíval v kasinech a jelikož jsem hrál zhruba tak, jak jsem tě učil hrát na lodi, tak jsem… No, řekněme, že jsem byl celkem v balíku. A to vždycky přitahuje jistý typ žen. A Sydney…“ „Tak Sydney, jo…?“ Opakovala po něm tázavě Elena a nevěděla, jestli má být dřív naštvaná, nebo pobavená. „Ano, Sydney. Tanečnice v jednom luxusním klubu. Tak ona se do mě a nejspíš také do těch mých hromad vyhraných žetonů bláznivě zamilovala. A pak už to šlo ráz na ráz. Chtěl jsem si s ní jen trochu užít, ale tak nějak jsme to asi přepískli no a… Takhle to dopadlo.“ „Ona tě přemluvila ke svatbě?“ Zamračila se Elena, protože tohle se jí tedy ani za mák nelíbilo, že nějaká sprostá striptérka (OK, tanečnice) ukecala jejího přítele ke sňatku, ale Damon jen mávl rukou. „“Přemluvila“ není to správné slovo. Spíš mě totálně opilého dovlekla do kaple, což mimochodem nevím, jak udělala a ani nevím nic z obřadu, protože poslední co si pamatuju já je třetí lahev whisky, kterou jsem dopil.“ Povzdechl si při vzpomínce na následující ráno, kdy se sice jako upír vyhnul kocovině, ale už ne své novomanželky, kterou našel spát vedle sebe ve svém apartmá.. Brr… Otřesný zážitek! Od té doby se na veřejnosti snaží pít jen do okamžiku, než se mu začne rozostřovat vidění (což je sice u upíra taky celkem dlouho, ale i tak se do té fáze dá propít). „A co jsi udělal?“ Zajímala se Elena, pro kterou byl jeho otřesený výraz, který se mu při vzpomínce na Sydney mihl ve tváři dostatečnou satisfakcí, takže se rozhodla, že se bude historkou z Damonovy minulosti skutečně raději bavit, než rmoutit a její přítel nahodil nevinný výraz.

„Utekl jsem od ní tak rychle, jak jsem jen mohl!“ „A nehledala tě, tvoje ženuška?“ Dobírala si ho Elena, ale on naštěstí úlevně zavrtěl hlavou. „Ne! Nejspíš už dávno lovila ve Vegas nějakého jiného troubu. A navíc jsem si jí bral na falešné doklady, takže technicky vzato ani nikdy nebyla paní Salvatorovou. To jsi jen ty, lásko.“ Naklonil se k ní a škádlivě jí políbil na rty, čímž doufal, že rozhovor o bývalkách ukončí. Ale Elenu zajímala ještě jedna věc. „A proč ses jí…no, nezbavil?“ naznačila obezřetně, že myslí zbavil, jako definitivně, a Damona její otázka upřímně řečeno trochu zaskočila. Elena nikdy na vraždění nebyla. Ale možná proto se ho ptala, a on byl rád, že jí může její zjevné obavy vyvrátit. „Proč bych to dělal, miláčku? Vždyť ona dělal jen to, co já-lovila chlapy pro peníze. To jen sobě a jim tvrdila, že je to láska.“ Řekl jemně a Elena byla vážně ráda, že i přes svou šílenou pověst nevraždil na potkání. „Tak to jsem ráda.“ Políbila ho tentokrát ona, ale jejímu příteli zasvítily oči uličnickým světlem. „A navíc měla fakt parádní prsa, takže by to byla škoda. Nemluvě o tom, že jsem se mohl škodolibě bavit tím, kolik moulů jí asi naletělo tak jako já.“ Popíchl Elenu na oko vážně, ale tam moc dobře pochopila, že to myslí jen v žertu (no, to o těch dalších Sidniných obětech asi ne, ale tamto ano!). A proto nasadila na oko dotčený výraz a hravě šťouchla Damona ukazováčkem do prsou. „Tak prsa, jo?! Já ti dám prsatý tanečnice!“ Za trest mu ukořistila z talíře kousek slaniny a pomstychtivě si jí strčila do pusy. „To máš za to!“ „Hej, to je moje snídaně!“ Bránil se se smíchem a marně se pokusil chňapnout po její nenechavé ruce. Ale minul… „Já vím…“ Vyplázla na něj navíc jeho milovaná sprostě jazyk a znovu sáhla do jeho talíře. „Nech toho…“ Popadl jí konečně za zápěstí a ona jen potěšeně vypískla. „Nenechám!“ „Varuju tě, nezlob mě, nebo uvidíš!“ Zúžil zdánlivě vztekle oči, ale jí nevystrašil. „A co uvidím?“ Škádlila ho rozverně a on se hluboce zamyslel. „To ještě nevím, ale věř mi, že to bude speciální pomsta.“ „Nevěřím, ukaž…“ Prala se vesele s jeho pažemi a on s potěšením kvitoval, že nepříjemné téma je u konce.

Ostatně bylo na čase, protože vzápětí se ozvaly na chodby kroky a do kuchyně nahlédl čerstvě probuzený Stefan, kterého jejich pošťuchování, které neměl problém slyšet i seshora vytrhlo z krásného snu o tom, jak udělal maturitu z geometrie na jedničku. „Co tu blbnete?!“ Zívl ospale a otráveně si prohrábl rukou rozcuchané vlasy. „On mi vyhrožuje!“ Žalovala Elena na oko ublíženě, ale Damon se ihned se smíchem bránil. „A ona mi krade snídani!“ „Hm, to je moc pěkný.“ Okomentoval jejich dětinské chování nevzrušeně Stefan a klesl na volnou židli. “V kolik jste proboha vstávali?“ Dodal s dalším polovičním zívnutím, protože na to, že bylo teprve tak brzy ráno se mu zdáli obě nějak moc probuzení, ale Elena jen mávla rukou. „Brzo! Damon mě vzbudil svou snahou přerovnat skříň.“ Informovala Elena svého druhého miláčka, ale pak se k němu natáhla a pohladila ho no kratičkém strništi na bradě, které jasně říkalo, že je venku z postele teprve pár minut. „Ale to je fuk, chceme dneska jet do té svatební agentury. Pojedeš taky?“ Navrhla nadšeně, ale Stefan, kterého víc zajímala čerstvá káva, než nějaká svatební agentura jí věnoval zmatený pohled. „Proč?“ „Musíme vybrat prostírání a dort.“ Odpověděl mu místo Elena Damon a on nechápavě zamžikal. „A to to nemůžeme udělat přes ty katalogy?“ „Ach jo, připomínáš mi tvého drahého bratra.“ Odfrkla Elena, protože tohle byl jasný důkaz, že Salvatoři mají skutečně společné geny, ale Stefan pořád nic nechápal. „Proč?“ „Protože jsem řekl to samé, ale nemůžeme musíme ten dort ochutnat!“ Uchechtl se Damon a Stefan té podobnosti nasadil korunu. „Od kdy se dorty ochutnávají předem?“ Namítl téměř totéž co předtím jeho starší sourozenec a Elena se chytila za hlavu. „Bože, já se z vás zblázním! Ještě mi řekni, že ses taky ženil opilej ve Vegas a možná přehodnotím své nadšení ze sňatku s tebou!“ Dodala, sice žertem, což Stefan pochopil, ale zbytek věty ho znovu zaskočil.

„Jakej zas sňatek ve Vegas?“ Zamumlal zaraženě a Damon pozdě vysíl k Eleně odmítavé signály, protože tohle byla další věc, kterou Stefanovi nikdy neřekl a ani nikdy říct nechtěl, jelikož top bylo pro někoho jeho formátu značně ostudné. A Elena naštěstí pochopila, protože jeho otázku ignorovala a vrátila se k praktickým věcem. „Tak pojedeš? Prosím…!“ Nasadila stejný výraz, jaký předtím zabral na Damona a ani Stefan jí neodolala. „No jo, pojedu. Sice jsem si dneska plánoval poklidné odpoledne nad knihou, ale když má milovaná tak hezky prosí.“ Políbil Elena ruku s galantní miniúklonou a ona se rozzářila nadšením. „Tak bezva. Uvidíte, bude to super!“ „Jo, to jistě bude…“ Ušklíbl se Damon a konečně se pustil do své snídaně, protože z těch všech řečí o dortech dostal hlad (no spíš mu to zesílilo žízeň, ale na krev si zakázal myslet, protože ho sice těšilo, že se Eleně libí i v oplácanější verzi, ale dál rozhodně už zacházet nechtěl!). „Nebuď pesimista, třeba to fakt bude super.“ Popíchl ho Stefan a Damon byl vlastně rád, že bratr pojede taky. Jednak by to vážně mohla být zábava trávit den společně při takové činnosti a jedna byl rád, že ho bude mít po ruce, kdyby přeci jen zahaprovalo jeho sebeovládání. Ale to se nestane! Nařídil si v duchu a odměnil Stefana bezstarostným úsměvem. „No tak super, tak vyrazíme hned po snídani? Chceš taky?“ Mrkla Elena na mladšího Salvatora, aby se necítil odstrčený, ale to byly plané obavy. Stefan se ve společnosti svých dvou nejbližších cítil báječně a snídani k tomu skutečně nepotřeboval. „Dám si jen kávu, díky.“ „Fajn.“ Vydala se Elena ke kávovaru, ale po cestě ještě jednou mrkla na sporák a znovu se ke Stefanovi otočila. „Vážně si nedáš omeletu, nebo třeba vajíčka?“ „Ne, díky… Tohle mi stačí.“ Odvětil však a než se Damon nadál, spokojeně mu ukradl kousek omelety z jeho talíře. „Hej! Copak mám někde cedulku „Švédský stůl, obslužte se sami?““ Protestoval jeho bratr ukřivděně a kousek si od Stefana odsedl, ale ten se jen ušklíbl.

„Však ono tě neubyde! A když už o tom mluvíme… Ztišil hlas, aby to Elena, která mu se smíchem připravovala kávu, nemohla slyšet. „…Co jinak, jak to jde ohledně apetitu?“ Naznačil, že má ne mysli něco zcela jiného, než je omeleta se slaninou a Damon na okamžik zaváhal. Asi by měl bratrovi říct pravdu, ale když… On mu nechtěl dnešní ráno i den kazit. Věděl, že mu slíbil, že mu nebude nic tajit, ale tohle je pro jeho dobro! Takže… „Celkem to jde.“ Odvětil stejně tiše a Stefan ho za tu lež odměnil zářivým úsměvem. „Tak to je super…“ Zamumlal upřímně a Damona píchlo u srdce, když viděl Stefanovo nadšení. Jo, kdyby jen věděl… Ale nedozví se to! Alespoň dnes rozhodně ne. Možná až zítra a nebi pozítří… A nebo, taky nikdy, protože on tu posedlost krví co nejdřív hodlal zvládnout. A dnes měli před sebou krásný den, který si nebudou kazit! Sklopil oči ke snídani a skutečně se na výlet se svojí atypickou rodinou těšil. Potřeboval celodenní rozptýlení a tohle by mohlo být dostatečné i pro jeho žíznivou stránku!

 



4 reakce na FF: „Volba-část IV“-16.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Super jako vždy, ale čekat na další díl týden…… už do neděle to bylo dlouho:-(
    Co se dá dělat, doufám, že bude třeba delší:-) .
    A těším se na novou povídku.

  2. mona 1995 napsal:

    Perfektne teším sa na pokračovanie a som velmi zvedavá na novú poviedku.

  3. kiiki napsal:

    Moc se těším na další, píšeš krásně!:)

  4. terulka napsal:

    Perfektní!:) Těším se na novou povídku♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich