FF: „Volba-část IV“-17.Kapitola

Tak a máme tu středu a já mám (kromě narozenin, které dnes náhodou slavím :-) ) pro vás další kapitolku Volby! Takže doufám, že se Vám bude líbit a že budete komentovat! Další díl zase za týden a v neděli další část „Autonehody snů“ :-)

17.

„Dobrý den, vítejte u nás v Dazzling affairs. Jmenuji se Angela a budu vám k ruce. Vaše jméno, prosím?“ Přivítala je pohledná černovláska v luxusním šedomodrém kostýmku, když vstoupily do nenápadné pobočky renomované svatební agentury a Elena jí ochotně sdělila své nacionále. „Ach ovšem, slečna Gilbertová a pan Salvatore. Mám vás přímo tady.“

Usmála se Angela, když zkontrolovala v počítači potřebné údaje a sjela oba mladíky, kteří pohlednou tmavovlásku doprovázeli, zkoumavým pohledem. Většinou byla zvyklá, že k nim přicházejí buď mladé zasnoubené páry, nebo sama budoucí nevěsta s rodinou, či družičkami, ale dva mladé muže a jednu dívku tu snad ještě nikdy neměla. Ale Elena její zvědavý pohled zachytila a ihned ukázala na Stefana. „Tohle je můj snoubenec a tohle…“ Představila i Damona. „…je jeho bratr.“ „Aha… No ovšem, moc mě těší!“ Vzpamatovala se Angela z překvapení, protože od ženichy tu vídala maximálně tak matku, nebo sestru, ale bratra nikdy, jenže to nebyla její starost. Ať si tam slečna Gilbertová klidně přivede tetu od sousedů, hlavně, že z ní budou mít tržbu! Rychle se proto přeorientovala zpět k profesionálnímu vystupování a ještě jednou zkontrolovala počítač. „Jak se tak dívám na vaše záznamy, tak svatba je už méně, než za měsíc v hotelu Plaza a vy máte teprve vybrané pozvánky. To není moc.“ Zamračila se na monitor, ale pak se znovu vlídně usmála. „Ale jistě jste tu proto, abyste to napravili, takže… Co budete vybírat dnes?“ Dostala se konečně k tomu co jí zajímalo a Elena bez váhání předložila svůj návrh, ohledně výběru propriet na svatební hostinu. „Výborně! Pojďte prosím za mnou.“ Vyzvala je Angela, když si vše pečlivě vyslechla a odvedla všechny tři své hosty dozadu, do vzorkovny.

„Páni…“ vydechla Elena, když vstoupily do poměrně rozlehlé místnosti, která byla doslova nacpaná všemi možnými i nemožnými svatebními věcmi vystavenými většinou v přepychových osvětlených skřínkách. A to od porcelánu, přes květiny a celkovou výzdobu aut, stolů i svatebních prostor, až k fontánkám a skleněným sochám, které měly v teplejších částech Ameriky suplovat led. Bylo to prostě… Kouzelné! A zírat zůstali i Damon se Stefanem, protože mohli oba svorně přísahat, že v místě podobném tomuto ještě nikdy v životě nebyli! „No, to je tedy…“ začal Stefan, ale nějak nemohl najít správná slova a navíc se musel smát, protože Damon vzápětí velice tiše zašeptal „Svatební peklo“ a Elena ho sjela tak přísným pohledem, že se divil, že všechny kytky v dosahu rázem neuschly strachy! „Ano, je to působivé, že…“ Vychutnávala si Angela jejich ohromení a nasměrovala je k přepychové sedací soupravě uprostřed celé té nádhery. „Takže, já půjdu zařídit ochutnávku dortů a tady…“ ukázala na skřínku s pořadači. „Jsou veškeré katalogy a vzorníky, mapující veškerý náš sortiment. Předměty, které jsou zde k vidění na vlastní oč, jsou zeleně podtrženy, takže je můžete podle katalogového čísla najít a prohlédnout si je přímo tady. Kdybyste cokoliv potřebovali, zavolejte.“ Dodala ještě a než se všichni tři nadáli, byla pryč. „Páni, to nikdy všechno nemůžeme projít!“ Vyhrkl Stefan při pohledu na množství pořadačů, ale Elena byla ve svém živlu. „Ale můžeme! Na to jsme tu přeci tři, ne? A když půjde do tuhého, ovlivníme ji, aby tu s námi byla přes noc!“ uzavřela nesmlouvavě a nedočkavě se vrhla k prvnímu pořadači, který v sobě ukrýval vzorníky porcelánu. A Damon se Stefanem jí následovali na pohovku, ale jejich přesvědčení, že to bude dnes zábava, začalo pomalu skomírat…

„Až do dnešního dne jsem netušil, kolik existuje na světě druhů svatebního porcelánu…“ Brblal Damon, když Elena se stále stejným nadšením otevírala v pořadí již třetí vzorník a Stefan mu útrpně přizvukoval. „A to jsi ještě neviděl ubrousky!“ Stěžoval si a pozvedl katalog ukrývající v sobě právě tuto nedílnou součást svatební tabule. „Ale no tak, vždyť je to legrace…“ Odbyla je ale Elena a nerozhodně těkala očima mezi dvěma vzory, které jí zaujaly zatím nejvíc a které si už prohlédla i naživo v nedaleké vitríně a pořád si nemohla vybrat. Obojí byl prvotřídní sněhobílý Anglický porcelán značky „Roy Kirkham“, ale zatímco ten první zdobily něžné zlaté lístečky s něžnými kvítky růží, na druhém byl pouze lehce vytlačený bezbarvý vzor. „Tak já nevím, Stefane. Který se ti líbí víc?“ Ukázala porcelán svému značně přepadlému snoubenci a doufala, že jí pomůže to dilema vyřešit. Jenže bohužel… „Já vážně nevím, zlato. Vyber ten, který se líbí tobě.“ „Ale mě se líbí oba…“ protestovala zbytečně zoufale a Stefan se musel hodně držet, aby na ní neprotočil oči. Její starosti by vážně chtěl mít! „Tak je zkombinuj, ne?“ navrhl navíc Damon totéž, co už měl na jazyku on sám, ale Elena na něj vrhla šokovaný pohled, který jako by říkal: „Zbláznil ses?!“ „To nejde, vypadalo by to hrozně nevkusně!“ Vyčetla mu odměřeně a Stefan se vážně musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál. Ještě nedávno bojovali všichni tři o život a teď bojují o porcelán. Neskutečné…! A Damon to evidentně vnímal stejně. „Ale no tak, vždyť je to jen porcelán. Komu záleží na tom, jaký vlastně bude?“ vyjádřil konečně to, co si oba mysleli už dávno a Elena marně hledala zastání u mladšího Salvatora, protože ten jen vážně přikývl. „Damon má pravdu, Eleno. Co na tom záleží?“ „Jo, stejně na tom bude jídlo a to je přeci hlavní?“ Měl jeho starší bratr skutečně radost, že má na to Stefan rozumný názor, ale Elena si jen odevzdaně povzdychla. „Ovšem, že na tom záleží! Já chci mít perfektní svatbu a chci, aby na ní bylo perfektní úplně všechno! I porcelán!“ Zněla jako tvrdohlavé děcko a Salvatoři to s ní raději svorně vzdali. „No jak myslíš, tak vezmi ten s tím zlatým zdobením. Když už stojí tak nekřesťanské peníze, tak ať je to na něm taky vidět!“ Ukončil debatu Damon, kterému se z ceny v rohu obrázku dělalo mírně nevolno a Elena jeho poznámku o penězích ignorovala. „Dobře, tak já ho zapíšu.“ Zaznamenala číslo do archu, který si vzala ze stojanu a označila ho svým a Stefanovým jménem a sáhla po katalogu s ubrousky. „Tak, co líbili se ti nějaké?“ Mrkla na Stefana, který katalogem listoval před ní a ten jen pokrčil rameny. „Všechny jsou pěkné…“ „To jako i tyhle?“ Uchechtl se však nečekaně Damon, neboť zvědavě nahlédl Eleně přes rameno a hned na druhé straně zaznamenal kýčovité ubrousky zdobené modrými ptáčky, kteří jako by vypadli z Disneyho Sněhurky a Stefan se musel rozesmát s ním. „No, tyhle jsem zrovna nemyslel. To už bychom tam rovnou mohli mít královnu s otráveným jabkem!“ „Nebo krásku a zvíře, to by se hodilo k nevěstě a ženichovi.“ Pokračoval Damon v popichování, ale jeho bratr se jen tak nedal. „To si pleteš, žením se já, ne ty. Takže žádná kráska a zvíře, ale vždycky Růženka a spanilý princ.“ „No nepovídej… A co takhle tam dát Drákulu, to by bylo takový stylový.“ „No dovol!“

„Ha, ha…“ Ohrnula však Elena nos, nad jejich nemístným vtipkováním a znovu sklopila oči k ubrouskům. „Nechte toho pošťuchování a radši vybírejte. Pozvánky máme zlatorudé, porcelán se zlatým zdobením, tak co tyhle?“ Ukázala na karmínové ubrousky s bezbarvým vzorkem stylizovaných růží, které se podobaly pozvánkám a Damon ani Stefan neměly námitky. Ostatně jim bylo vážně fuk, čím si budou hosti při hostině utírat pusu. „Dobrá, tak to máme kód KL109S.“ Zapsala Elena další položku a přešla ke sklu a příborům, aby měli tuhle část hostiny z krku, a mohli se konečně věnovat ochutnávání dortů, jejichž vzorky už jistě brzy přinesou a taky že přinesly… Hned potom, co se rozhodla pro bohatě vytepávané křišťálové sklenky (několik různých sad) se zlatou obroučkou a stylovým pozlaceným příborům (patrně čtyřiadvaceti karátovým zlatem, jak podotkl Damon při pohledu na jejich cenu!).

 

„A co tohle?“ Strčila Elena Damonovi do pusy další vzorek, ale on se jen zašklebil. „Brr, to ani omylem! Ten krém chutná jako vazelína!“ „Odkud prosím tě víš, jak chutná vazelína?“ Popíchl ho Stefan, ale raději se tácku s dalšími vzorky stejného dortu, který jeho bratr právě okomentoval, vyhnul. „Typuju!“ Odfrkl Damon a sáhl po dalším kousku. Ostatně měl z čeho  vybírat. Angela jim totiž spolu s nějakou svou asistentkou přinesla přesně čtyřicet tácků s různými kousky těsta a krému, v různých kombinacích a k tomu ještě celou řadu jedlých zdobných prvků, jako byly růžičky, lístečky, ptáčci, holubičky a kdo ví co ještě! Tak skutečně nevěděli, co mají testovat dřív! Nemluvě o tom, že obdržely i katalog hotových dortů, ze kterého si měly vybrat, jak by měl výsledný zákusek vypadat vizuálně. Ale toho se chopila zatím jen Elena, protože Damonovi a Stefanovi hlavně záleželo na tom, jak bude ten dort chutnat. Vzhled byl skutečně až na druhém místě! Ale i tak to bylo pekelně těžké vybírání, protože těch otřesných tam bylo vážně poskromnu. „Uf, jsem celkem rád, že upíři nemůžou dostat cukrovku…“ Povzdechl si Stefan, po dalších několika ochutnávkách a jeho bratr s ním nemohl jinak, než souhlasit. I on měl toho ochutnávání už plné zuby, protože čtyřicet druhů dortů, vypadá napsáno na letáku fakt dobře, ale ve skutečnosti už to takové terno není. „To mi povídej, mě se bude o dortech a krémech asi i zdát!“ Postěžoval si a otráveně žvýkal další kousek, který sice chutnal dost dobře, ale klidně by so ho už odpustil. „Vy jste teda pomocníci!“ odfrkla Elena, a s potěšením kvitovala, že se k nim opět blíží Angela. Opravdu by její rady teď ocenila, protože fotografie v katalogu je jedna věc, ale praktické hledisko, je věc jiná. „Můžu s něčím poradit?“ Vytušila nejspíš Angela její nerozhodnost a posadila se na pohovku vedle své zákaznice. „Ano, potřebovala bych trochu vysvětlit, jak to u těch dortů vlastně funguje. To si opravdu můžu z katalogu vybrat jakýkoliv typ dortu a k němu jakoukoliv příchuť?“ Zajímala se Elena a vážně nerozuměla tomu, jak můžou bát třeba kakaové dorty vesměs bílé, ale Angela ihned přikývla. „Ovšem slečno. Všechny druhy dortů, které nabízíme, se dají přizpůsobit jakékoliv zvolené příchuti, kterou tu máte před sebou.“ Informovala jí laskavě a Elena nedůvěřivě ukázala na jeden, který jí zaujal nejvíc a který byl klasicky kulatý, několikapatrový, celý jednolitě bílý a zdobený perličkami, žlutou stuhou a bílo-žlutými růžičkami, které se po něm ve spirále vinuly, spolu se zelenými lístky. A byl prostě…dokonalý! „I tenhle?“ Doufala, že Angela řekne ano a dočkala se. „Jistě, můžeme na něj použít jakékoliv těsto i krém, a to dokonce několik druhů najednou podle poschodí, protože tohle…“ Poklepala na bílý povrch zákusku. „…je jednolitá mandlová hmota, takže je jí možné aplikovat na všechny barvy korpusu.“ „Aha, to jsem nevěděla!“ Vyhrkla Elena nadšeně, ale pak se ještě jednou zarazila. „A tohle jsou mandlové růže?“ Ukázala na zdobení a Angela s úsměvem pokrčila rameny. „To je taky jen na vás a na vašem snoubenci. Tady je máte…“ Ukázala na tácek s růžičkami, které mohly ochutnat. „…můžou být buď mandlové, nebo marcipánové a tady na té fotografii, jsou proložené živými květy.“ „A tak… A mohly by ty živé růže být červené a ty stuhy a perly zlaté?“ „Samozřejmě.“ Souhlasila Angela a ukázala na arch. „Jen to tam prosím poznamenejte, pokud si ho vyberete. A kdybyste ještě něco potřebovala, zavolejte.“ Opět se vzdálila a Elena ukázala vybraný dort Damonovi a Stefanovi. „Hm, ten je super.“ Ohodnotil ho Stefan a Damon mu ochotně přizvukoval, protože by velice uvítal, kdyby už nemusel nic ochutnávat! Ale to se bohužel přepočítal. Elena sice zapsala příslušné číslo a připojila i informaci o zdobení, aby se jim dort co nejvíc hodil a vrátila se zpět k ochutnávce. „Tak a co ty příchutě, která se vám líbí nejvíc? Mě asi tahle.“ Ukázala na tácek s klasickým světlým piškotem, ozdobeným lehkým, našlehaným jahodovým krémem, ale oba Salvatoři jen ohrnuly nos. „Jahody nemám rád.“ Stěžoval si Stefan a dychtivě ukázal na jiný tácek, na kterém trůnil vzorek ořechového korpusu s čokoládovým pařížským krémem a jeho mechově zelené oči se rozzářily nadšením. „Tenhle je mnohem lepší!“ Ovšem i on se dočkal dvojího otráveného odfrknutí. „Ořechy a čokoláda mě moc nebere.“ Protestovala Elena, ale Damon nebyl nadšen z jiného důvodu. „To je strašně fádní a obyčejný! Ořechovej dort s čokoládou má každej druhej!“ Předvedl svou touhu po vyjímečnosti a nadřazenosti a přistrčil k Eleně podnos s čokoládovo-karamelovým korpusem a banánovým krémem, což byla sice exotika a nechutnala nejhůř, jenže Elena se nechtěla jahod vzdát. „Ne, já chci tenhle!“ Bránila svůj nápad, ale Stefan i Damon dělali totéž. „No tak, banán je lepší.“ „Ne, nejlepší je klasika s ořechy a čokoládou!“ „Já chci jahody!“ „A já ne!“ „No tak, lidi. Vemte ten banán, budete světoví…“ „Ne…“

Dohadování pokračovalo ve stejném duchu ještě několik dalších minut, ale pak už to Elena nevydržela a rozhodně zvedla ruku. „Tak dost! Nemá to smysl, hádáme se tu jako trhovci. A já mám navíc nápad!“ Vzpomněla si na Angelin výklad a Damon se Stefanem zpozorněli. „Nemysli si, že nás přebiješ jahodami!“ Varoval jí jako první Stefan, ale ona měla co dělat, aby nevybuchla smíchy. Vážně to bylo legrační a ona vymyslela dokonalé řešení, které nádherně ilustrovalo jejich netypické soužití. „Ne, to si vážně nemyslím, vás nepřebije nic, ale víte co?“ Odmlčela se a záhadně se usmála. „Co?“ Pobídl jí Damon a Stefan byl taky docela zvědavý, jaký kompromis jejich milovaná vymyslela. „Něco velice jednoduchého, co je pro nás tři zcela typické. My jsme vlastně taky takový dort. Každý jiný a přeci spolu a já vás miluju oba a mám vás oba a tak budeme mít na svatbě i to všechno, co chcete vy.“ Přednesla hrdě svůj návrh, ale oni jen nechápavě vykulili oči. „Ale nechceš všechny ti příchutě smíchat, že ne?“ Ozval se opět jako první mladší Salvatore a při pomyšlení na piškotovo-čokoládovo-karamelo-ořechový dort s jahodovým, čokoládovým a banánovým krémem, mu nebylo zrovna nejlíp, ale Elena si naštěstí nechtěla hrát na pejska a kočičku. I když… „Vlastně chci, ale tak, aby zůstaly zachovány, tak jako my. Taky jsme pořád sami sebou a přeci spolu. A Angela říkala, že klidně můžeme mít každé patro dortu s jinou příchutí a tak budeme mít jedno moje, jedno tvoje…“ Ukázala na ohromeného Stefana a pak mrkla i na Damona. „A to vrchní nejmenší tvoje, protože je to přeci jen hlavně můj a Stefanův den.“ Rozzářila se nadšením, pramenícím z jejího dokonale diplomatického řešení a Stefanovi i Damonovi chvíli trvalo, než si to srovnaly v hlavě. Pak ale oba souhlasili a museli uznat, že je to vskutku šalamounské řešení, které zní velice lákavě a také pro ně skutečně typicky. Proč mít jen jednu příchuť? Čím víc jich bude, tím líp! A v jejich vztahu to platilo vlastně o všem…



6 reakce na FF: „Volba-část IV“-17.Kapitola

  1. Nya napsal:

    Úúúúúúúúžasně napsaná kapitolka. :) Musím se přiznat, že jsem se smála od začátku až do konce, až mě teď bolí bránice. :D A samozřejmě se těším na další :)

  2. elisa napsal:

    souhlasim :) taky se těšim na další a přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám :)

  3. Althea(Abs) napsal:

    elisa: Díky :-)

  4. terulka napsal:

    Nádherná kapitola :) sem ze zasmála :D A všechno nejlepší!:*

  5. Osteo napsal:

    Je to vážně super a též přikládám gratulaci :-)

  6. Amitiel napsal:

    Všechno nejlepší k narozeninám naše spisovatelko :-) Hodně štěstí, zdraví a hlavně té inspirace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde