FF: „Volba-část IV“-18.Kapitola

Tak a máme tu středu (sice už pozdní večer, ale dřív jsem to nestihla :-) ) a já mám pro vás další kapitolku Volby! Takže doufám, že se Vám bude líbit a že budete komentovat! Další díl zase za týden a v neděli zase další část „Autonehody snů“ :-)

18.

„Takže dort máme, porcelán a sklo taky, ubrousky taky…“ Rekapitulovala Elena záznamový arch a pečlivě prohlížela katalogy, zda na něco nezapomněli. „Můžu poradit?“ Nabídla se opět příchozí Angela, která nejspíš ovládala umění čtení myšlenek, protože kdykoliv Elena potřebovala nějakou radu, byla po ruce. „Ach ano, nevím, jestli jsme na něco nezapomněli?“ Předvedla jí Elena arch a Angela ho zběžně zkontrolovala. „Nemáme tu nic z výzdoby tabule?“ Nabídla pak, ale Elena jen zavrtěla hlavou a na katalog, který obsahoval všechny možné mašličky, sošky, extra kytice, květináče, poházené konfety a podobné věcičky, kterými se dala dozdobit slavnostní tabule, se ani nepodívala. V tomhle měla jasno. Nic kýčovitého a přeplácaného nechce!

„Ráda bych jen květiny a možná pár poházených okvětních lístků, ale to jsem chtěla vybrat až příště dohromady s další květinovou výzdobou.“ Informovala Angelu, jako zkušená svatební profesionálka a dočkala se obdivných pohledů od obou Salvatorů, protože nečekali, že to bude mít tak perfektně nastudované. Ale měla a Angela jí volbu ihned pochválila. „Výborně, přesně jak říkáte, uděláme to tedy příště. Čili teď už vám zbývá jen vybrat menu. Takže pokud dovolíte, přivedu vám sem Megan. Je to naše odbornice na slovo vzatá a spolupracuje právě i s hotelem Plaza, čili si můžete vybrat jednotlivé chody z pohodlí od nás a nemusíte se domlouvat s hotelovou kuchyní zvlášť.“ „Děkujeme, to bude skvělé!“ Nadchla se Elena a Damon jen zachytil Stefanův útrpný výraz, protože jeho bratr se nejspíš domníval, že tím dortem celý ten cirkus pro dnešek skončilo. Ale bohužel… Neskončil. A on z toho vypadal vážně zdrcený.

„Vydrž…“ Šeptl mu proto Damon povzbudivě do ucha, ale Stefan se jen ušklíbl. „Jo, to se ti řekne! Ale já nemám momentálně náladu na dohadování o jídle. Nestihl jsem si ráno vyrazit na lov, takže mám žízeň a takováhle rozmluva tomu moc nepomůže!“ Sykl Stefan a Damon měl co dělat, aby se hystericky nerozesmál. „Jo, to mi povídej…“ Ujelo mu, protože on měl úplně stejný problém, jako jeho sourozenec (akorát neprahl po králíkovi, ale po kapce čerstvé lidské krve, což byla ve městě daleko horší patálie) a Stefan ihned zbystřil. „Dobrý?“ Ověřoval si honem bratrův stav, ale Damon se rozhodl držet dnešního plánu s názvem „Nebudu Stefanovi kazit přípravy na velký den!“ A věnoval mu statečný úsměv. „Neboj, zvládám to.“ Dodal co nejpřesvědčivěji, přesto, že to nebyla vůbec pravda, ale Stefana tím  naštěstí bez dalšího podezření uklidnil.

Ostatně bylo na čase, protože za chvilku už se objevila Angela s mladou, krátkovlasou ženou, ve vínovém kalhotovém kostýmku, která se představila jako Megan Danrigová a Stefan se musel soustředit na desky s nabídkou jídel, které jim přinesla ukázat. „Takže, podle toho, co už jste si vybrali to vypadá na poměrně klasickou romantickou svatbu, čili podle mých dosavadních zkušeností by i menu mělo odpovídat tomu to stylu. Ale je to pochopitelně na vás, já vám ukážu náš sortiment a můžeme si o tom promluvit.“ Usmála se mírně a otevřela desky na první stránce, která byla nadepsána slovem „Předkrmy“. „Tak, tady máme kompletní nabídku předkrmů, které jsme schopni dodat, a já bych vám z nich doporučila například…“ odmlčela se a pečlivě vybírala ze seznamu, který zabíral skutečně celou stránku a to byl napsán velice drobným písmem. „…ach ano, takže nejlepší by podle mě bylo, něco z tohoto: Andalůzská paprika nadívaná pařížským salátem s jemnou majonézou s vaječnou sedlinou a šunkovými vlásky, Anglický roastbeef podávaný na římském salátu přelitý holandskou omáčkou s sherry rajčátky, Pyramida z rajčat a Mozzarelly s bazalkou a olivovým olejem, Šunkové taštičky plněné rokfórovou fáží s kružinkami kiwi na ledovém salátě, Chlazený kuřecí koktejl s ananasem podávaný na celozrnném pečivu, nebo Uzený losos se slzičkami jogurtového dipu s lunetkou a polníčkem.“ Vyjmenovala Megan nevzrušeně a Elena už si zase připadala, jako úplný idiot. Přesně jako tenkrát na lodi ve vířivce! Kruci, co je to andalůzká paprika, nebo lunetka? Neměla bohužel nejmenší tušení a proto hledala očima pomoc u Stefana. „Já nevím, co myslíš, že by bylo nejlepší?“ Mrkla na něj a její oči jako by přitom říkaly: „Prosím, řekni, že tomu rozumíš.“ A naštěstí se jí nevyřčená modlitba vyplnila, protože Stefan víceméně věděl, co co je i co jak chutná a po chvilce uvažování se rozhodl vybrat něco klasického, co navíc věděl, že bude Eleně jistě chutnat. „No, ty máš přeci ráda mozzarellu, ne? Tak co tu rajčatovou pyramidu?“ Navrhl a Eleně spadl kámen ze srdce, Díky bohu, že on ví co je co a tohle navíc znělo vážně dobře. A mozzarellu milovala a skutečně jí těšilo, že si to Stefan pamatuje. „OK, bereme pyramidu. Co ty na to?“ Obrátila se pro jistotu i k Damonovi, ale ten ani v nejmenším neprotestoval. Jednak měl mozzarellu taky celkem rád, ale hlavně mu všechny ty řeči o šunce a roastbeefu nepříjemně rozvibrovaly chuťové buňky a přesně jak říkal Stefan, podpořily jeho už tak dost nesnesitelnou žízeň. A to byl k tomu všemu jen začátek, protože Megan si spokojeně zapsala zvolený předkrm a přešla k další dvoustraně, na které byly polévky. A on měl chuť odsud okamžitě utéct, ale bohužel nemohl! A tak zatnul zuby a snažil se to vydržet, jenže bylo to zatraceně těžké, protože i teď bylo z čeho vybírat. „Tak a teď polévku…“ Usmála se totiž nic netušící Megan a sklopila oči k nabídce. „Tady bych vám doporučila tyto: Brokolicový krém zjemněný smetanou, Chřestový krém s bílým vínem, Hovězí consommé s játrovými knedlíčky, Dvojitý telecí vývar se zeleninou, nudlemi a jemnými sýrovými knedlíčky, Kalifornský škeblový krém s rozmarýnem a vařenými brambory, nebo Zelená špenátová polévka se strouhaným parmezánem.“ Navrhovala Megan nadšeně a v tomhle měla Elena naštěstí jasno. Brokolici, chřest ani špenát zrovna nemusela, a Kalifornský škeblový krém kdysi jedla a moc jí nenadchl, takže… „Já bych byla pro tu telecí. Sice nevím, proč je to „dvojitý vývar“, protože mě by stačil jednoduchý, ale zní to nejlíp. Co vy na to?“ Obrátila se k Salvatorům a zatímco Stefan s í souhlasil, Damonovi to bylo fakt jedno, takže jí jen věnoval neutrální úsměv a ona to vzala, jako „ano.“ „Fajn, takže telecí…“ Zapsala si Megan a přelistovala k hlavním jídlům. „No a pokud jde o hlavní chod, tak toho tu máme vážně hodně. Ale já bych si dovolila vzhledem k tomu, co už jste vybrali navrhnout toto: Kuřecí prsíčka protýkaná mandlemi s máslovou brokolicí, Jehněčí kotletka s rozmarýnovým glazé a růžičkami brokolice a květáku, Filátko z norského lososa na estragonové omáčce dekorované lunetkou, dušená rýže s hříbky, Plněná vepřová panenka s bylinkovou omáčkou, gratinované brambory,…“ Vyjmenovávala Megan další a další jídla, ale Elenu zaujal ten losos. Lososa měla vždycky ráda a navíc to mělo jistý punc luxusu, jen… „Co je to ta lunetka?“ Šeptla tichounce Stefanovi, protože teď už to potřebovala nutně vědět a on se jen pousmál. „To je druh citrusu, podobný citronu, miláčku. A je to cekem dobrý, fakt.“

Ujistil jí, že nejde o nic děsného a Elena se trochu uklidnila. To neznělo špatně, citrusy byly fajn. „Aha, tak co, bereme toho lososa?“ Pokračovala tudíž tak tiše, že jí Megan patrně vůbec neslyšela a Stefan přikývl. „Jestli chceš…“ „OK…“ Zamumlala a zarazila Megan zvednutím ruky. „To stačí, bereme toho lososa s lunetkou.“ „Výborná volba.“ Dočkala se spokojeného uznání a Damon, který to celé jen z povzdálí sledoval a doufal, že tím už to skončilo si oddechl. Na kososvi mu houby záleželo, ale vůně Meganini krve už prosytila vzduch natolik, že měl co dělat, aby se udržel a nevrhl se jí po krku. Už jdi, prosím… Modlil se v duchu, ale bohužel mu nemělo být vyhověno. Megan se totiž nikam nechystala, spíše naopak…

„Takže teď už jen zákusek a pak drobné pohoštění, jako jsou chlebíčky, jednohubky, studené mísy a tak… A na to má další katalog.“ Vylovila zezadu z desek zbrusu nový vzorník a zatímco Elena byla nadšená a Stefan jen nenápadně protočil oči, Damon toho měla akorát tak dost. Ne! Víc už nezvládne! Musí odtud vypadnout a hned, jinak provede něco, čeho bude hořce litovat! „Pokud budete chtít, můžeme vám na příští ohlášenou návštěvu tohle všechno nechat přichystat, abyste ochutnali, včetně toho občerstvení na švédské toly a kdyby se vám něco nezdálo, bude čas to ještě změnit, a…“

Vysvětlovala právě ochotně Megan, ale Damon už jí neposlouchal. Musel ven! Hned! A musí zadržet dech, jinak jí vážně skočí po krční tepně! Nařídil si a prudce vstal, čímž na sebe ovšem přitáhl pozornost jak Megan, tak i Eleny a Stefana. „Co je?“ Zajímala se jako první Elena, ale on se vší silou pokusil nasadit úsměv a na Stefana se radši vůbec nedíval. „Nic, jen… Jsem si vzpomněl, že jsem asi nechal klíče v zapalování!“ Plácl první blbost, která ho napadal, protože klíče měl bezpečně schované v kapse, ale kupodivu mu na to skočila nejen Elena, ale i Stefan, protože Megan mu nechtěně nahrála do karet. „Ach to není dobré, v téhle čtvrti se dost krade. Nejspíš byste to měl jít zkontrolovat.“ Vyhrkla a on by jí nejraději objal, kdyby tím neriskoval, že jí rozerve hrdlo. „Ano, to bych měl. Ale klidně pokračujte beze mě, jsem zvědavý co vyberete.“ Procedil skrz zatnuté zuby a než se nadáli, byl venku v recepci a pak konečně na ulici!

Uf, to tedy bylo něco! Ta úleva, když vůně krve zeslábla na únosnou míru… Sakra, nikdy v životě se takhle necítil, ale už naprosto chápal Stefana, že se při odvykačkách stranil lidí. Tohle bylo tedy dost drsné! Hlava mu třeštila a bolela ho celá čelist od toho, jak se snažil udržet upíří tesáky pod kontrolou, ale venku to bylo vážně lepší. Musí dýchat zhluboka a bude to OK… Přesvědčoval sám sebe a skutečně to bylo o něco lepší, jenže pak… „Je vám dobře?“ Ozval se za ním Angelin hlas a jemu došlo, že nejspíš musela být v recepci a tím pádem jí jeho útěk a následné vydýchávání před budovu neunikly. Sakra! „Ano…“ Vyhrkl, aniž se na ní podíval a zoufale se snažil soustředit na popraskanou dlažbu chodníku. Nesmí se na ní podívat! Nesmí! A ona musí vypadnout. A hned! Jinak se stane neštěstí a on provede něco, co ještě nikdy v upířím životě neudělal! A to nesmí! Nesmí zklamat sebe ani Stefana! No tak, není to tak těžký! Jen ať už ta holka proboha vypadne!

Jenže to Angela bohužel netušila. Nevěděla, že před ní nestojí pobledlý mladík, kterému se uvnitř nejspíš udělalo zle (ani se tomu nedivila, trochu je zlobila klimatizace), ale nebezpečný predátor, který balancuje na okraji totální ztráty sebekontroly a proto k Damonovi pomalu přistoupila a jemně mu položila dlaň na paži… „Opravdu se cítíte dobře? Vypadáte dost hrozně.“ Zašeptala soucitně a Damon byl náhle díky její blízkosti totálně v koncích. Její krev voněla snad ještě líp, než ta Meganina! Dokonalá železitá vůně s jemným květinovým nádechem, která mu zcela omámila smysly a zaplavila ho, jako vlna tsunami, před kterou není úniku! A on… se k mladé, nevědoucí ženě proti své vůli otočil! Ano, otočil se k ní a chtěl jí ovlivnit k tomu, aby ho nechala být… Vážně chtěl! Nesměl jí ublížit a měl v plánu jí do sebe odehnat co nejdál, ale když jeho oči našly její a jeho uši zachytily ten nádherně pravidelný tlukot jejího srdce, které pumpovalo tu životadárnou tekutinu do celého jejího těla… Tak prostě prohrál! Prohrál boj sám se sebou i svou vůlí a než se mohl zastavit a zděsit toho, co dělá, upřel své lačné modré, jejichž nadpozemskou modří nebezpečně probleskovalo divoké rudé světlo, do jejích a místo věty: „Nechtě mě být a vraťte se dovnitř!“, kterou měl na jazyku mu z úst vyšlo: „Pojďte se mnou a buďte zticha!“ A ovlivnění mu vyšlo na výbornou, takže zatáhnout Angelu do vedlejší tmavé uličky, to už bylo vážně dílem okamžiku… A zahryznout se jí do hradla bohužel taky!

„Takže další schůzku bychom dohodli za tři dny, vyhovuje vám to?“ Usmála se Megan a Elena souhlasně přikývla. „Naprosto nám to vyhovuje, že ano?“ Obrátila se ke Stefanovi a ten ihned přikývl, protože jemu to bylo vážně jedno. Sice by se další návštěvě tohoto místa velice rád vyhnul, ale to bylo bohužel asi nereálné. „OK, zapíšeme to. Angelo!“ Zavolala Megan směrem k recepci, jenže žádné odpovědi se nedočkala. „Ale ne, kde se zase toulá.“ Povzdechla si, ale pak jen bezstarostně pokrčila rameny. „Nevadí, asi je vzadu v kanceláři. Půjdu to zaznamenat do našeho harmonogramu a pak budeme hned pokračovat ve výběru.“ Vstala a Elena se nadšeně obrátila ke Stefanovi. „Už se nemůžu dočkat! Chci mít tu nejúžasnější svatbu na světě.“ Vykládala zasněně, jenže budoucí ženich jí příliš neposlouchal. A to vlastně ani přesně nevěděl proč, ale cítil se… nějak divně! Jeho instinkt mu z ničeho nic rozsvítil varovnou kontrolku v mysli a přitom se vlastně nestalo nic, co by ho znepokojilo. Ovšem to se brzy mělo změnit… „Ona není ani v kanceláři!“ posteskla si totiž Megan, která se vrátila zpět k nim o několik desítek vteřin později a Stefana kdo ví proč, zamrazilo. Zrovna si říkal, jaké je Angela ochotná a všudypřítomná a teď… Jasně, nemuselo to vůbec nic znamenat, ale… „Omluvte mě na chvilku, půjdu se mrknout, jestli bratr našel ty klíčky. Nebo jestli už volá policii nad prázdným parkovacím místem.“ Usmál se prkenně, ale Elena ani Megan si ničeho zvláštního nevšimli. Byli totiž právě plně zabrané do diskuse o jednohubkách a on tak mohl bez problémů proklouznout do recepce a odtud i ven. A celou dobu byl přitom jako na trní a současně netušil, proč se tak sakra cítí! Vždyť vážně o nic nešlo!

Angela si asi jen odběhla a Damona zdrželo, kdo ví co a možná se jen schovává, aby nemusel dál nic vybírat, ale jemu se prostě v mysli propojilo to, jak si stěžoval na žízeň i to, jak rychle a s dost podivnou výmluvou zmizel a vzápětí mu srdce sevřela ledová hrůza, protože pro jeho citliví smysly nebyl problém zachytit na chodníku před vchodem nezaměnitelnou vůni čerstvé krve, která se linula z nedaleké temné uličky „Ne…“ zamumlal vyděšeně a v duchu se modlil, aby se tam jen někdo normálně zranil, nebo aby tam klidně někoho přepadli a pobodali, ale přitom v to nedoufal. Ne, tohle měl na svědomí někdo jiný, než zloděj… A on bohužel věděl kdo, protože Damonovo Camaro bylo zaparkované na protější straně ulice a jeho bratr u něj bohužel nebyl. „Ne!“ Vyhrkl Stefan už hlasitěji a rozběhl se tak rychle, jak dokázal, protože tady rozhodovala každá minuta. A čím blíž byl zdroji krvavého odéru, tím víc proklínal sám sebe, že nebyl opatrnější a n Damona nedohlížel tak jak měl. Tohle by se Lexi s ním nikdy nestalo! No jo, jenže on neměl zkušenosti z druhé strany barikády a proto ho nenapadlo kontrolovat každý bratrův krok! A teď se mu to vymstilo, protože v okamžiku, kdy vstoupil do špinavé potemnělé uličky, spatřil přesně to, co čekal… A čeho se děsil! Angela skutečně nebyla v kanceláři… Byla tady a Damon tu byl s ní! A bohužel v té nejhorší situaci, ve které si ho Stefan dovedl představit, protože právě sál krev z jejího hrdla a ona mu bezvládně ležela v náručí. „NE!“ Zařval Stefan a vrhl se vpřed tak rychle, že jeho náraz odhodil Damona až na druhou stranu uličky, a Angela, kterou jeho bratr při střetu pustil, skončila v bezvědomí ve Stefanově náručí. A přesto, že zatím žila, mladší Salvatore, to rozhodně nemohl považovat za výhru! Byla totiž porvaná skutečně dost a život z ní utíkal tak rychle, že přijít o pár vteřin později, už by jí ani on nepomohl. Ale on to naštěstí stihl, takže si hbitě prokousl zápěstí a zatímco jí ho přitiskl ke rtům, jeho oči zapátraly po Damonovi. Ten se ale naštěstí stále ještě válel přesně tam, kam dopadl, a ke Stefanově úlevě nejevil známky toho, že by mu chtěl ránu, kterou mu uštědřil v dohledné době vrátit. Naopak. Jeho bratr se nejspíš praštil do hlavy tak silně, že ho to probralo z krevního rauše a jeho zvířecí tesáky i upíří rysy, okamžitě zmizely. „Stefane…?“ Zamumlal, jako by se probudil z nějaké příšerné noční můry, která ale byla bohužel skutečná a zděšeně zíral na krvácející dívku v bratrově náručí. To udělal on? Ale ne…! Zmateně pohlédl Stefanovi do očí a s hrůzou v nich spatřil zlost a odsouzení, kterému se tak moc chtěl vyhnout. Chtěl, ale bohužel… Nevyhnul!



3 reakce na FF: „Volba-část IV“-18.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Super, vůbec by mi nevadilo, kdyby byla ještě delší , když je nejednou týdně :-) Už se těším na další

  2. Osteo napsal:

    Ach ta T9 v mobilu….. Má tam být, když je jen jednou týdně :-)

  3. mona 1995 napsal:

    Chudačik Damon dúfam že sa s toho už čoskoro dostane.Tešim sa na pokračovanie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich