FF: „Volba-část IV“-2.Kapitola

Ahoj, všichni! Máme tu opět středu, čili den patřící mé povídce Volba. Takže vám přináším další její kapitolu a budu moc ráda, když se vám bude líbit a budete komentovat. Takže přeju pěkné počtení a další kapitolu opět v neděli :-)

2.

Elena pečlivě urovnala na talíře čerstvě upečené palačinky a sáhla pro misku s domácí šlehačkou. V kuchyni penzionu se už vyznala dokonale a měla to tu moc ráda. Sice tu nebývala zase tak moc často, protože upíři, jak známo, nepotřebují lidské jídlo, ale někdy se i jim nějaké to obyčejné sousto hodí. Tak jako dnes! Tedy… Dnes se jí spíš hodil ten proces přípravy, než samotná opulentní královská snídaně, která jí vznikala pod rukama. Alespoň při jejím chystání měla dost času na přemýšlení. Nutně si totiž potřebovala po probdělé noci pročistit hlavu. Nejdřív sice bděla z velice příjemného důvodu, kterým byla Stefanova společnost, jenže Stefan pak usnul a ona ne na ne zabrat. Pořád musela myslet na to, co jí zítra čeká a vůbec se na to netěšila! A to si před pár dny, když tu byli Bonnie a Caroline myslela, že jí něco tak obyčejného, jako maturita nemůže nijak zásadně rozházet. Hm, omyl…

Vážně se asi měla líp a systematičtěji připravit, ale na to už bylo pozdě. Zítra musí předstoupit před komisy a ukázat jim, co všechno se za ty roky na střední škole naučila a ona přitom trávila mnohem víc času hašením nadpřirozených katastrof, než sezením u učebnic. Jo, kdyby se skládala zkouška z magických rituálů, kleteb a hybridů, zvládla by jí levou zadní, ale to vážně nehrozilo. Ach jo! Určitě to všechno zvorá! Dokonce i Stefan byl viditelně nervózní (vlastně jeho nervozita nějak podivně stoupla po tom nákupním mejdanu s Damonem) a to měl na kontě již tři zdárně složené maturity z uplynulých let a mnohem prestižnějších středních škol, než byla ta v Mystic Falls. Tentokrát měl ale nějaké potíže s geometrií, kterou si neuváženě zvolil jako maturitní předmět a hořce teď svého výběru litoval. Provedl ho totiž ještě v době, kdy byl trochu mimo díky svým rozparovačským kouskům a tenkrát mu byla maturita tak volná, že prostě zatrhl to, co bylo u kraje, a teď by si za to s chutí nafackoval! Jenže ona si zvolila dobrovolně a příčetně a i tak se toho teď děsila. Kruci! Tu maturitu jí byl vážně čert dlužen a ona ani nechtěla domyslet, co se stane, když jí náhodou neudělá. Ani na ten ples, který měl následovat den po ní se netěšila.

„Dobré ráno, miláčku. Hm, tady to voní…“ Vyrušil jí náhle z nepříjemných úvah Damonův hlas a vzápětí jí jeho paže lehce objaly zezadu kolem pasu. Jo, Damon se měl z nich tří stejně nejlíp! Žádný strašák maturity ho neděsil a on si tak mohl bezstarostně užívat jejich společnost. A rozhodně si ji vychutnával plnými doušky i teď, takže jeho obětí bylo víc než příjemné. „Ahoj.“ Povzdechla si Elena, a i přes svou mizernou náladu se k němu vděčně přitiskla. „Copak je, stalo se něco?“ Damon vždycky spolehlivě poznal, když s ní nebylo něco v pořádku. Jenže Elena ho nechtěla svými obavami otravovat. „Ne, nic. Jen mě napadlo, že bych mohla připravit báječnou snídani a tak…“ „Jsi vstala už ve tři, abys tohle všechno stihla.“ Dokončil se smíchem Damon a nenápadně poukázal na to, že to Elena skutečně trochu přepískla. Kromě palačinek s čokoládou a šlehačkou tu totiž měla i vejce na několik způsobů, pudink, slaninu, párky a spoustu dalších snídaňových pochutin, jejichž množství by odpovídalo spíše tak tuctu lidských strávníků, než třem upírům. „Ha, ha, no jo asi jsem to trochu přehnala, ale vstávala jsem až v šest, abys věděl!“ „Aha, tak to promiň…“ Obrátil jí Damon se smíchem k sobě a něžně přitiskl své rty na její. Elena si ten polibek vychutnala doslova s nadšením a konečně se jí zdálo, že celá ta její tréma ohledně maturitní zkoušky trochu povoluje. Ale všechno krásné musí jednou skončit a tak i Damon ten polibek nakonec přerušil a se smíchem se protáhl kolem Eleny k bohatě prostřenému kuchyňskému stolu, kde se pohodlně usadil. „Ukaž…“ smočil opatrně prst v misce se šlehačkou a zkušeně jí ochutnal. „Hm, chutná to skvěle.“ „Vem si na to aspoň lžíci!“ Plácla ho Elena žertovně utěrkou, ale on se jen zakřenil. „Na co?“ „Aby bylo alespoň zachováno zdání nějaké etikety u stolu.“ „Ale, ale tobě se ten život v luxusu nějak zalíbil. Ale doma nemusíme dodržovat žádnou etiketu, víš. Takže…“ Nečekaně popadl Elenu za ruku a se smíchem si jí přitáhl na klín. „Hej!“ Bránila se v první chvíli, protože měla ještě v plánu dodělat ty palačinky, ale brzy jí došlo, že u Damona v náručí je to mnohem pohodlnější, než u sporáku. Spokojeně se k němu přitulila a s úsměvem sledovala, jak svědomitě ochutnává ode všeho, co připravila. „Tak co? Jaká jsem kuchařka?“ „Naprosto skvělá.“ Ujistil jí, když zvládl otestovat téměř vše a ona se spokojeně zapýřila. „Tak to je dobře. A jen tak mimochodem, jak se cítíš?“ Zavedla však náhle téma trochu jinam a Damon jen zvedl oči vsloup. „Už zas? Cítím se naprosto normálně a cítím se tak už hodně, hodně, hodně moc dlouho. Nemusíš se mě na to každý druhý den ptát!“ „Já vím, promiň. Mám o tebe starost…“ Sklopila zahanbeně oči a moc dobře věděla, že má Damon pravdu. Vážně ho s touhle otázkou otravovala téměř denně od okamžiku, kdy se vrátili z Anglie, ale ona si nějak nemohla pomoct. „Ale to já přeci vím, lásko. A věř mi, že mě to neskutečně těší, ale opravdu jsem naprosto v pořádku. Nebo na to nevypadám?“ „Vypadáš…“ Připustila trošku neochotně, ale stejně jí bylo jasné, že se ho na to nejpozději pozítří zeptá znovu. Jistota je jistota! Už nikdy nechtěla zažít to, co museli snášet v Heat House. Další takový strach o něj by asi nepřežila…

„Tak vidíš. Kdyby mi něco bylo, budeš první, kdo se to dozví, slibuju. Ale teď bysme si mohli konečně pořádně vychutnat tu snídani, ne? Když už ses na ní tolik nadřela. A jen tak na okraj, už mi povíš, proč ses s ní vlastně dělala? Jen tak bezdůvodně to asi nebude…“ „Potřebovala jsem si trochu vyčistit hlavu.“ „Aha, a od čeho?“ Nedal si Damon pokoj a Elena se rozhodla mu to prozradit, když o to tolik stál. „Od myšlenek na maturitu.“ Přiznala neochotně, ale Damon se jen teatrálně chytil za hlavu. „Ty už taky? Jako by nestačilo to Stefanovo brblání o geometrii! Neříkej, že se bojíš!“ „Fajn, neřeknu to, ale bojím.“ Pohodila Elena vzpurně hlavou. Jo, jemu se to mluví, když ho žádná maturita nestraší. „Ale vždyť nemáš čeho, miláčku. Zvládneš to, uvidíš. Jsi přeci chytrá a šikovná holka.“ Znovu jí něžně políbil na tvář a škádlivě sjel rty až na krk. Rozhodně nechtěl, aby se jeho milovaná trápila kvůli takovému nesmyslu, jako je maturitní zkouška! A Elena se s ním sice nejdřív chtěla hádat, že to není tak snadné ikdyž je chytrá a šikovná, ale jeho polibky jí v tom nakonec zabránily. Měl pravdu! Zvládne to a teď si užije krásné ráno. Slastně přivřela oči a vychutnávala si jeho pozornost.

„Tak co, už se nebojíš…“ Zašeptal jí Damon po chvilce nevinného mazlení do ucha a ona energicky zavrtěla hlavou. „Ne!“ „Tak to bychom se už mohli věnovat té snídani, ne?“ „Vlastně… Možná se ještě trochu bojím.“ Uchichtla se a přitáhla si jeho ruce, kterými bezděčně zatápal směrem ke stolu, zpátky k tělu. „Aha, tak to se asi dneska ráno nenajím.“ Povzdechl si na oko ukřivděně a vysloužil si další plácnutí. „Ty! Snídaně je ti milejší, než já, jo? No, hlavně, že to vím!“ „Ale není miláčku, jenže to všechno vypadá tak lákavě… „A já snad ne?“ „Ty samozřejmě taky…“  Snažil se z toho Damon nějak šikovně vybruslit, ale Elena se náhle zasmála a jemu došlo, že se na něj nezlobí doopravdy. „No proto!“ Upravila mu škádlivě límeček další nové košile a sklouzla na vedlejší židli, aby měl volné ruce a mohl konečně plně docenit její kuchařské umění. A nemusela ho dvakrát pobízet. Rozhodl se to testovat skutečně důkladně…

Takže o několik desítek minut později, když se v kuchyni objevil i Stefan, měl ještě plné ruce ochutnávání. „Ahoj, bráško.“ Mrkl na svého mladšího sourozence, ale ten jen mávl rukou. „Nazdar.“ „Dobrá ráno, miláčku.“ Ozvala se i Elena, ale Stefan jí odbyl jen roztržitým polibkem na čelo a nepříliš nadšeně se svezl na volnou židli. „Moc dobré mi nepřipadá.“ Odfrkl pak a na stůl před sebe položil opět tu samou knihu o geometrii, kterou s sebou tahal poslední týden snad úplně všude (popravdě řečeno Elenu docela překvapilo, že s ní i nespí). „Ach ne, už zas tahle bichle!“ Odfrkl Damon, ale pak postrčil ke Stefanovi talíř s míchanými vejci. „Hele, co pro nás Elena připravila.“ „Hm, dík. Ale nemám hlad.“  „Ale no tak, už nech ty úhly, vektory a kuželosečky plavat a uvolni se trochu. Co kdybychom si dneska někam vyrazili?“ Snažil se Damon svého bratra trochu povzbudit, ale moc se mu to nepovedlo. „Vy si vyrazte, kam chcete, ale já se musím učit. Ještě jsem to celé ani nedočetl, natož abych to uměl, nebo si z toho třeba jen něco pamatoval!“ Odfrkl Stefan otráveně a jediné po čem na stole sáhl, byla konvice s kávou. „A to mě se ten nápad náhodou líbí.“ Chopila se však Damonova spontánního návrhu Elena a vyskočila od stolu. „Skočím se převléknout a můžeme odtud vypadnout. Stejně bychom tě akorát rušili při studiu, že ano?“ Obrátila se na Stefana s mírnou ironií v hlase, protože ve skutečnosti moc chtěla, aby šel s nimi a doufala, že ho svým postojem přesvědčí, ale ten tu ironii ani nepostřehl. „Jo, to bude nejlepší.“ Odvětil jejím směrem jen tak na půl úst a Eleně tak nezbývalo nic jiného, než skutečně vyrazit pro něco jiného na sebe a na výletě se spokojit s Damonovou společností. Ne, že by jí to nestačilo, ale mrzelo jí, že tu bude Stefan sám. No, ale byla to jeho volba, že. A navíc už jí taky tak trochu štval. Geometrii si zvolil z vlastní blbosti a teď kvůli tomu na ni ani nemá čas! A navíc dnes nechtěla na maturitu myslet a Damonovi se už málem podařilo ty její chmurné úvahy rozehnat a Stefan s tím začne nanovo! Ale ona se prostě už stresovat nebude a hotovo! S hrdě vztyčenou hlavou zmizela v patře penzionu a Stefan s Damonem v kuchyni osaměli.

„No tos to vymňouk, brácho. To ti teda povím.“ Povzdechl si Damon, protože jemu na rozdíl od Stefana došlo, jak to Elena celé myslela, ale jeho sourozenec jen nejistě vzhlédl od opět otevřené knihy. „Cože?“ „Nic! Jen že Elena chtěla abychom s ní šli ven oba a tys jí to zkazil!“ Přeložil mu to Damon do řeči osob s delším vedením a Stefan se nervózně ošil. „Myslíš?“ „Nemyslím, vím!“ „Aha. No, ale já se vážně potřebuju učit. Nebo, se jí mám za to omluvit?“ „Teď už to moc nevylepšíš, radši mlč a koukej tu maturu zejtra dát aspoň na čtyři! Ať můžeme začít pracovat na tom překvapení k Eleniným narozeninám. Nebo sis to rozmyslel?“ Poslední větu řekl trochu nejistě, protože pořád nějak nevěřil tomu, že mu Stefan na ten jeho šílený nápad fakt kývl, ale bratr se zatvářil velmi odhodlaně. „Samozřejmě, že ne! Jsem z toho sice pekelně nervózní, což mi momentálně moc nepřidává, ale je to dobrý nápad. A když to tobě nebude vadit…“ „To víš, že nebude, jinak bych to nevymyslel, ne? Elena si to zaslouží a ty… No, ty sice moc ne, za to jaký jsi v poslední době otravný šprt, ale svezeš se s ní.“ „Ha, ha… Nejsem šprt, jen zoufale geometricky nenadaný upír!“ Odfrkl Stefan, ale ve skutečnosti byl víc, než šťastný z toho, že Damon pro něj a pro Elenu vymyslel něco takového a přitom ani trochu nežárlí a ještě se na to evidentně těší. O tom si mohl ještě nedávno dát leda tak zdát. Jen nějak uhrát tu zatracenou maturitu!

„No, to já jsem taky a žiju s tím docela dobře.“ Zasmál se Damon a jelikož Elenu stále ještě slyšel, jak se nahoře převléká, sáhl pro další palačinku. Ta než si vybere něco na sebe, to bude trvat! Má ještě času na snídani moře a když Stefan nechce… „Jo, jenže ty nejsi takovej idiot jako já, kterej si něco, na co nemá buňky, zatrhne jako hlavní předmět!“ Znělo to téměř plačtivě, ale Damona to stejně pobavilo. Nebylo to zas tak dlouho, co se Stefanem řešili otázky života a smrti a teď tu polemizují o geometrii. Neskutečně ironické… „Jasně, jen se mi směj!“ Prskl Stefan, a rozhodl se to Damonovi vrátit. Jeho si sice kvůli maturitě dobírat nemohl, ale kvůli dalším věcem klidně ano! „A nech mi taky něco z té snídaně!“ Přitáhl si provokativně talíř se zbytkem palačinek. „Stejně jsi říkal, že držíš dietu, ne?“ „To jsem za prve nikdy neřekl a za druhé i kdyby náhodou jo, tak tohle mi fakt neublíží, spíš naopak.“ „Jak naopak?“ „Do toho ti nic není a dej to sem, stejně jsi snídat nechtěl!“ „Ale teď chci!“ Chvíli se o ten talíř přetahovali, ale nakonec vyhrál Stefan. „No tak si je nech!“ „Buď rád, alespoň tě nebudou lákat.“ „Hele neměj péči, jo?“ „Ale to víš, že mám, alespoň už nejsem nudnej šprt.“ Zasmál se Stefan a schválně zdůraznil poslední slova. „To jsi pořád!“ Vrčel Damon, a nevraživě sledoval bratra, jak se cpe ukořistěnou snídaní. „No tak, jak jsi to myslel s tím „naopak“? Neříkej, že ses rozhodl praktikovat Carolinin způsob zvládání žízně?“ Došlo konečně Stefanovi mezi jednotlivými sousty, o co Damonovi nejspíš šlo, ale ten neměl náladu se s ním o tom bavit. „I kdyby jo, tobě do toho prostě nic není!“ „Jo, to už jsem slyšel, ale radši moc neblbni, abys na tom výletě s Elenou nakonec někomu neskočil po krku.“ „Tak to se neboj, nejsem ty!“ „No to sice nejsi, ale žízeň je mrcha, věř mi. A Elena by s tím rozhodně nesouhlasila. Myslím, že ti dala dost jasně najevo, co si myslí o tom, že se chceš dobrovolně trápit žízní.“ „Hm…“ Na to Damon víc raději neřekl, protože Stefan měl pravdu. Elena mu dala dost jasně najevo, že mu žádné sebetýrání rozhodně neschvaluje, ale on na to měl kapku jiný názor. Když se vrátili z Anglie, zjistil totiž dost nemilou věc. Zatímco dřív mu pohodlně stačil jeden až dva transfuzní sáčky krve denně (popřípadě jeden dobrovolný dárce), po té hloupé sázce, kterou uzavřel se Stefanem ohledně držení kroku s Elenou a pak hlavně po té zkušenosti s tou mrchou Kate, která ho kradením energie nutila pít mnohem víc, než je na upíra běžné, si jeho tělo na zvýšený přísun krve nějakým podivným způsobem zvyklo. A nejen zvyklo, ale také ho dost nepříjemně vyžadovalo, takže se v žízni hravě vyrovnal Eleně a to se mu vůbec nelíbilo! S nutnou výměnou šatníku se už jakž takž srovnal, ale rozhodně v tomto trendu nechtěl pokračovat, nemluvě o tom, že s takovou spotřebou konzervované krve by museli vykrádat krevní banky v okolí mnohem častěji a to vážně nebylo moc vhodné. A taky to bylo dost otravné, mít pořád žízeň. Na to nebyl za celou svou století a půl dlouhou upíří existenci zvyklý a zvykat si na to rozhodně nechtěl! Takže logicky došel k závěru, že když to šlo se spotřebou krve nahoru, půjde to i dolů. Musí to jít! Stačí se nějakou dobu krotit a jeho organismus se přizpůsobí. Koneckonců Stefan to tak měl pořád (nakonec budou mít přeci jen nějaké společné geny). Jeho bráška se chvíli v lidské krvi doslova utápěl a chvíli mu stačilo pár veverek, k čemuž se tedy on sám snižovat nechtěl, ale když to zvládal on, zvládne to taky! A ten Carolin způsob ohledně zahánění žízně lidským jídlem mu v tom celkem pomáhal (konečně ta bárbí taky k něčemu byla!), akorát nebyl moc nadšený z toho, že ho Stefan odhalil.

„Tak co kdybychom o tom před Elenou nemluvili?“ Ošil se nervózně a Stefan toho rýpání radši nechal. „Jak chceš, je to tvoje věc, ale vážně to nemusíš dělat.“ Hodil radši trochu zpátečku, protože mu bylo jasné, že Damona tím svým věčným popichováním k té jeho pochybné krevní dietě spíš postrkuje a to vážně nechtěl. Jeho bratr sice s krví nikdy problémy neměl, ale kdo ví, jak by to mohlo dopadnout? Po svých vlastních zkušenostech to rozhodně nechtěl riskovat. Jenže Damon si s tím evidentně starosti nedělal. „Já vím, že nemusím, ale já chci. Je to OK, fakt.“ Uklidnil Stefana mávnutím ruky a aby znovu uvolnil atmosféru, sebral mu z přivlastněného talíře poslední palačinku. „Ale tohle si s dovolením beru.“ „No jo, nech si jí, když si myslíš, že ti to pomáhá.“ Pokrčil Stefan rameny, ale to už oba zaslechli na schodech Elenu a radši zmlkli. „Tak jsem připravená, takže kam vyrazíme?“ Předvedla se jim ve dveřích ve velice slušivých jarních šatech a Damon se k ní ochotně připojil. „Sluší ti to. A kam půjdeme, nemám tušení. Navrhni něco.“ „Co takhle procházka k lomu?“ „Jak si přeješ.“ Mrkl na Stefana, jako by říkal: „Vidíš, tam těžko někomu půjdu do krku.“ A provokativně mu zamával na rozloučenou. „Hezky se tady uč.“ Mrkl na něj a už následoval Elenu do haly. Jistě je čekal hezký den…



3 reakce na FF: „Volba-část IV“-2.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Hezké jako vždy :-)

  2. barča napsal:

    zatiaľ neprekonateľne najlepšia séria poviedok na aké som na slovenských a českých stránkach natrafila :) som hrozne zvedavá na ten darček pre Elenu… žeby sa vydala aj za Stefana? :D to by Caroline už nepredýchala :D

  3. mišule napsal:

    taky jsem zvedava na darek.. aby z toho nebyla takhle nahodou svatba.. :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich