FF: „Volba-část IV“-20.Kapitola

Tak a máme tu středu (sice opět dost pozdní večer, ale dřív jsem to nestihla :-) ) a já mám pro vás další kapitolku Volby! Takže doufám, že se Vám bude líbit a že budete komentovat! Další díl zase za týden a v neděli zase další část „Autonehody snů“ :-)

20.

„Jak „ne“?“ Zamumlal nechápavě Damon, ale Stefan si za tím bohužel musel stát, protože to co vymyslel, skutečně nebude pro jeho bratra (a ani pro něj samotného) příliš příjemné. Ale vyzkoušet to prostě musí! Sice předem věděl, že na něj by tohle rozhodně nefungovalo a naopak by to u něj mohlo napáchat těžko napravitelné škody, ale Damon byl prostě jiný než on a na to hodlal hrát. Protože pokud se mýlí … No, tak to bude docela jízda! Ale snad to vyjde.

A aby to vyšlo, nesmí Damona vyděsit předem, jinak by mu na takový experiment vůbec nekývl. A proto se pokusil nahodit neutrální výraz a posadil se vedle svého bratra na pohovku. „No…řekněme, že mě napadlo určité řešení, nebo lépe řečeno jistá terapie, která by ti snad mohla pomoct. Ale…“ Odmlčel se a hledal nejadekvátnější slova, která by byla pravdivá, ale současně jeho bratra neodradila. A bylo to docela těžké, ale nakonec se rozhodl mluvit tak otevřeně, jak jen mohl. „Prostě to asi nebude procházka růžovým sadem.“ Dodal tiše a Damon, který něco takového tak trochu očekával, mu pátravě pohlédl do očí. „A pro tebe, nebo pro mě?“ Zajímal se a Stefan se musel jeho obezřetné otázce smutně pousmát. „Vlastně tak trochu pro oba.“ „Aha…“ Přikývl Damon chápavě, ale pak se mu v očích na okamžik mihl strach. „A to to jako bude ještě horší, než je to teď?“ „Svým způsobem…ano.“ Přiznal Stefan, přesto, že to, co na Damona chystal byl v podstatě tak trochu opak toho, k čemu ho nutil teď, ale líp formulovat to prostě neuměl. Damon se ovšem po právu vyděsil. „Ale nechceš mě přivázat k židli ve sklepě a bodat do mě kolíkem, jako Lexi do tebe, že ne.“ Zamumlal a přesto, že se snažil podat to jako ironický žert, příliš se mu to nepovedlo. Ale jeho mladší bratr ho naštěstí ihned uklidnil. „Ale ne, neboj. To by na tebe stejně nejspíš nefungovalo.“ „Tak to jsem rád. No a co tedy přesně chceš dělat?“ Pokusil se zjistit víc, ale Stefan neměl moc chuť mu to líčit dopředu. Za prve by, to pak ztratilo jistý vedlejší léčebný efekt a za druhé… By na to Damon nejspíš nikdy nepřistoupil! Nemluvě o tom, že Stefan mu k tomu nejdřív potřeboval říct pár věcí, které bylo třeba si předem ujasnit. Bez toho by do něčeho takového nikdy nešel, protože nechtěl, aby se to mezi ním a Damonem zase pokazilo. A tohle by to bohužel pokazit mohlo, kdyby si to jeho bratr celé nějak špatně vyložil. „To ti řeknu až… Prostě až to bude nezbytně nutné. Věř mi, bude to tak lepší. Ale nejdřív…“ Zaváhal a dodal si odvahu tím, že zlehka položil Damonovi ruku na paži. „…potřebuju, abys měl v pár věcech jasno. Než se do toho pustíme. Souhlasíš?“ „No…ano.“ Zatvářil se Damon mírně nechápavě, ale Stefanovi takový souhlas stačil. „Fajn, takže… Chci, abys věděl, že cokoliv, co spolu budeme dělat, nebo… spíš co s tebou já budu dělat, dělám jen pro tvoje dobro.“ Začal a bylo vidět, že svého bratra takovým prohlášením mírně zaskočil. „Ale to já přece vím…“ Začal mírně, ale Stefan ho zvednutím ruky zarazil. „Ne, počkej. Myslím to vážně! Cokoliv se tu dneska stane, se stane jen proto, že ti chci pomoct! Rozumíš?“ Zoufale potřeboval bratra co nejvíc ujistit o tom, že to všechno myslí dobře a to ještě dřív, než se do toho experimentu pustí, ale Damona tím spíš trochu děsil. Jeho tón byl tak naléhavý a to co říkal, to znělo, jako by… Mu snad měl ubližovat! A to se mu pochopitelně moc nelíbilo, přesto, že i ty ostatní Stefanovy řeči k tomu vedly. „Rozumím, ale… Kam tím přesně míříš?“

Vydechl zaraženě, ale Stefan jeho otázku ignoroval. „Damone, potřebuju, abys mi slíbit, že ať už se odehraje cokoliv a bude ti to jakkoliv nepříjemné, tak mi budeš důvěřovat. Ano?“ „Nepříjemné?“ opakoval po něm bratr šokovaně a Stefan začal upřímně pochybovat o tom, že mu tohle vyjde. Možná měl vážně vybalit na rovinu, oč jde, ale teď už bylo pozdě. „Ano.“ Povzdechl si odevzdaně a Damon chvíli mlčel. „Jak moc nepříjemné to bude?“ „No…docela dost.“ „A bude to bolet?“ „Bohužel trochu ano.“ Nehodlal lhát, protože tím by to všechno jen zkazil a udělal ještě mnohem těžší, než už to i tak bude a to nebylo u tak nejistého podniku moc dobré. A to mu Damon navíc vzápětí položil tu nejpalčivější otázku a navíc tak ustrašeným a přitom nadějným tónem, že měl co dělat, aby to rovnou celé nezavrhl. „A pomůže mi to?“ Šeptl totiž jeho bratr po další chvilce ticha a on byl nucen jen pokrčit rameny, protože tohle vážně nevěděl. „Těžko říct, ale já doufám, že ano.“ Vyslovil nahlas své nejtoužebnější přání a znovu se mezi nimi rozhostilo ticho. „Takže ty se mi chystáš ublížit, abys mi pomohl, přičemž nevíš, jestli to vůbec k něčemu bude a chceš, abych ti věřil?“ Zrekapituloval pak pomalu Damon a Stefan musel uznat, že to zní vážně dost neomaleně. Ale bohužel výstižně. „Více méně..“ Připustil a jeho bratr si zamyšleně promnul bradu. „No, to nezní moc hezky…“ Promluvil nakonec, po dlouhém rozvažování, ale přitom měl jasno. Byl ochotný podstoupit cokoliv, aby se té protivné a nebezpečné žízně zbavil a koneckonců, zavírat ho ve sklepě a mučit Stefan v plánu snad skutečně nemá, tak to nemůže být zase tak moc hrozné. Nebo může?

Patrně mohlo, ale on si na to prostě zakázal myslet a konečně definitivně přikývl. „Tak fajn, jdu do toho.“ Souhlasil a trochu tím vyrazil Stefanovi dech, protože ten čekal další vytáčky a moc nedoufal v to, že Damon řekne nakonec ano. „Opravdu?“ Ujišťoval se proto omámeně, ale jeho bratr byl pevně rozhodnutý. „Ano!“ „Dobře…“ Usmál se Stefan, ale pak ještě naposledy zvážněl. „Ale slib mi, že to mezi námi nic nezmění, protože to vážně nic neznamená! Jak jsem říkal, bude to nepříjemné, a jak jsi říkal ty, nejspíš ti u toho budu ubližovat a rovnou říkám, že použiju veškerou svou sílu, abych tě donutil k dokončení celého experimentu. A bude to dlouhé a nepříjemné a nejspíš i bolestivé a já rozhodně nebudu brát zřetel na to, že se ti to nelíbí. Jasný?“ „Jasný, i když se mi to už teď ani trochu nelíbí.“ Ušklíbl se Damon, ale Stefan zůstával vážný. „Prosím, opravdu to dělám pro tvoje dobro a proto, že ti chci pomoct. Věříš tomu?“ „Pane bože, ano Stefane! Věřím tomu!“ Došla, však Damonovi trpělivost a bez zaváhání položil bratrovi obě dlaně na ramena, takže mu mohl upřeně pohlédnout do očí. „Hele, vím, že mi chceš pomoct a nebudu se za to na tebe zlobit. OK?“ Probodával ho neochvějně odhodlaným pohledem a Stefanovi se konečně trochu ulevilo. „Dobře. Já jen, že bych byl nerad, kdyby sis myslel, že se ti chci nějak mstít a užívám si to, že ti můžu ubližovat.“ „Neboj, to si už vážně hodně dlouho nemyslím.“ „Určitě?“ „Přísahám!“

„Tak fajn…“ Rozhostilo se ticho a Damon Stefana s povzdechem pustil. „Tak a teď, když jsme si to ujasnili, už mi vysvětlíš, o co vlastně jde?“ Požádal odevzdaně, ale Stefan měl jiný plán. „Ještě ne. Ale půjdu připravit vše potřebné, takže teď si tu sedni a počkej, až tě zavolám, dobře?“ „Dobře, ale kde to připravíš?“ „Asi nahoře u tebe.“ „A to jde?“ Nechápal už Damon vůbec nic, protože předpokládal, že se to bez zamčení ve sklepě neobejde, ale Stefan chtěl, aby to alespoň mělo nějakou úroveň. Ne, že by to ve sklepě nešlo (možná by to bylo i bezpečnější a praktičtější), ale tam se mu bratra už znovu opravdu zavírat nechtělo. Vždyť už tam byl tolikrát! „Ano jde.“ Řekl pevně a než se Damon nadál vyrazil ho haly, aby přichystal vše, co bude potřeba k jeho šílenému experimentu.

A nakonec mu to ani netrvalo moc dlouho, takže za slabou půlhodinku mohl pro Damona, který si zatím v salonu dal pár panáků na kuráž, dojít a odvést ho nahoru do jeho ložnice. „Fajn a co teď?“ Zajímal se starší Salvatore, když si pozorně prohlédl místnost, a zaskočeně zjistil, že se v ní vůbec nic nezměnilo, ale Stefan mu naznačil, aby se posadil na postel, protože se mu konečně rozhodl odhalit své úvahy, které ho k celé téhle akci dovedly. „Takže, nejdřív bych ti chtěl vysvětlit, jak jsem přesně přišel na to, co se s tebou chystám udělat.“ Začal trochu nejistě, ale Damon ho povzbudil svým typickým úsměvem. „Jen do toho, bráško. Umírám zvědavostí, co a jak sis na mě vymyslel.“ „OK. Čili primárně jsem vycházel ze svých vlastních zkušeností a toho, že ty a já máme sice společný problém, ovšem s přesně opačným průběhem a vším co se toho týká.“ „Ehm, nechápu…“ „Neboj, pochopíš. Prostě oba máme problémy s žízní a sebekontrolou, ale já se svými rozparovačskými choutkami a ty s touhle neovladatelnou žízní, to ani zdaleka není totéž. A já k tomu doteď totožně přistupoval a nutil tě k tomu, co funguje na mě, takže jsem byl vlastně idiot, protože je pochopitelné, že to na tebe nemůže zabírat. Doufal jsem, že může, ale prostě ne, takže je třeba jít na to jinak. A já jsem právě dnes po cestě domů přemýšlel, jak na to a došel jsem k závěru, že to musíme zkusit přesně opačně, než jak to platí na mě.“ „Pořád nechápu, jak to myslíš.“ Přerušil Damon jeho výklad znovu a Stefan si jen povzdychl. Nemohl být konkrétnější, protože to by pokazilo výsledný dojem. „Vydrž, dostaneme se k tomu, ale nejdřív vysvětlím to, k čemu jsem dospěl.“ „No, dobrá.“ Připustil neochotně Damon, který už by vážně rád začal, než ztratí i ty poslední zbytky odvahy, a Stefan se zhluboka nadechl, protože to nebylo nijak snadné vysvětlení a on si jím navíc nebyl vůbec jistý! Byla to pořád jen teorie… A ještě k tomu teorie, která se mohla pěkně zvrtnout! No, ale musí to už dotáhnout do konce, takže… „Prostě jsem si v duchu porovnal tem můj krevní rauš a tvůj včetně všeho kolem i toho, co předcházelo a zjistil jsem, že je to vážně přesně naopak! Zatímco já se do rozparovačského módu propadl vždycky potom, co jsem jednorázově uklouzl a dostal se k většímu množství lidské krve, ty jsi do toho padal naopak postupně a poměrně dlouho. Konstantně jsi zvyšoval dávky krve, až jsi začal ztrácet sebekontrolu a jejich postupné omezování a nahrazování, které vždy platilo u mě, a pokaždé mi pomohlo se z toho dostat, nebo si na lidskou krev dokonce začít zvykat, jako když jsem pravidelně pil trochu od Eleny, u tebe nefungovalo. Takže zatímco já, si způsobil ztrátu sebekontroly náhle a léčil se z ní dlouho a postupně, ty sis jí naopak způsobil dlouhým, postupným procesem a tím pádem si říkám, že by ti možná mohlo pomoct radikální řešení! A jelikož nechat tě vyhladovět, tak jako někdy nechávala Lexi mě, což mi pomohlo, by tím pádem u tebe zákonitě udělalo ještě větší paseku, rozhodl jsem se pro opačný postup.“ Odmlčel se, ale Damon na něj pořád zíral dost nechápavě. „Pořád mi to moc neříká, i když tohle zní logicky, ale… Jaký opačný postup?“ Vypravil ze sebe rozpačitě, protože se trochu styděl za to, že pořád ničemu nerozumí, ale Stefan ho povzbudivě poplácal po rameni. „No a to právě teď zjistíš, takže připravený?“ „Ehm, no… Já doufám, že ano.“ Zamumlal Damon a Stefan hbitě vstal. „Tak jdeme na to. Jen doufám, že nemáš k tomu oblečení, co máš zrovna na sobě, nějaký citový vztah.“ „A to jako proč?“ „Protože to možná nepřežije.“ „Cože?!“ Vyhrkl Damon s pohledem upřeným na své nové džíny a tmavě šedé domácí tričko, ale Stefan jen mávl rukou. „Nech to plavat a pojď.“ Sevřel bratrovo zápěstí a táhl ho do vedlejší místnosti

„Do koupelny?“ vyhrkl Damon, ale Stefan bez zaváhání přikývl. „Jo, přesně tam…“ odvedl udiveného sourozence do jeho vlastní koupelny, která mu pro to, co se chystali dělat, připadala nejpraktičtější a nasměroval ho k obrovskému sprchovému koutu, do kterého by se pohodlně vešlo deset lidí a který byl nyní otevřený dokořán a na jeho podlaze leželo kromě velké sportovní tašky i několik složených froté osušek, protože posadit bratra jen tak na dlaždičky připadalo Stefanovi zbytečně nepohodlné. Stačilo to, co pak mělo následovat…

„Na zem…“ Ukázal proto na osušky, když ke koutu dorazili, ale Damon byl s každým krokem vystrašenější. Co to chce sakra Stefan vyvádět? „Proč tady? A proč na podlaze?“ Zamumlal zaraženě, ale Stefan ho nekompromisně stáhl dolů a usadil se vedle něj. „To poznáš. Takže začneme…“ Zavelel a vážně pohlédl bratrovi do očí. „Jen upozorňuju, že odteď neberu ohled na žádné tvoje protesty, sliby, ani prosby, abych přestal a bez váhání zlomím veškerý odpor, který mi budeš klást. Jasné? Jsi na to připravený, protože jak začneme, tak to dotáhnu do konce.“ Varoval bratra bez špetky ironie a Damon se musel hodně přemlouvat k tomu, aby přikývl. Stefan ho docela děsil… Ale už jednou řekl ano a navíc se vší silou snažil myslet na to, co mu říkal v salonu. Dělá to pro jeho dobro! „OK…“ zamumlal a Stefan sáhl do tašky, kterou měl připravenou po ruce. „Takže na…vypij to.“ Vtiskl šokovanému bratrovi do ruky transfuzní sáček plný karmínové tekutiny a sobě si nařídil odpoutat se od vlastní žízně. Což byla taky věc, která ho trochu strašila a která by se mohla zvrtnout, ale on si ještě před Eleniným odchodem ke Caroline odskočil na lov a byl připravený nepodlehnout. Zato Damon vůbec nechápal, kam tímhle míří. „Proč mi to dáváš?“ „Proto. Vypij to!“ „Ale já už jsem dneska měl celou povolenou dávku a pak ještě ta pokousané dívka…“ protestoval starší Salvatore chabě, ale Stefan jen mávl rukou. „Na to zapomeň. Prostě mě poslechni. Myslím, že jsem ti dal jasně najevo, že mě budeš muset poslouchat“. „No dobře…“ Odfrkl Damon, přesto, že ničemu nerozuměl a hladově se na sáček vrhl, což znamenalo, že za několik desítek vteřin ho měl prázdný. „Výborně a teď tenhle…“ Vyměnil mu ho Stefan hbitě za další a Damonův šok z jeho chování se ještě prohloubil. Co tímhle Stefan jako sleduje? To ho chce posílit na to, co se mu chystá udělat? To snad proboha ne! Ale znovu už neprotestoval a za chvilku odkládal na podlahu i další prázdný obal. Ovšem k jeho nezměrnému překvapení mu Stefan obratem podal další. Sakra, kolik jich tady vlastně má? „Proč mi tu krev dáváš? Vždyť…“ Začal nejistě, ale Stefan se zatvářil velmi přísně. „Mlč a pij!“ „No jo…“ Odtrhl pojistku z dalšího sáčku a musel říct, že konečně po hodně dlouhé době ta protivná žízeň zmizela, což bylo příjemné, ale samozřejmě to nemělo vydržet dlouho. Avšak teď se cítil dobře, takže když prázdný sáček odložil vlastně byl Stefanovi v hlouby duše vděčný, že mu tu krev donesl ať už to dělal z jakéhokoliv důvodu, jenže pak… Ztuhl.

„Vidíš, jak ti to pěkně jde…“ pochválil ho totiž Stefan a než se Damon nadál držel v ruce další, v pořadí už čtvrtý sáček, což mu už připadalo vážně zbytečné. „Ale já už…“ Začal opatrně, ale Stefan ho ignoroval a sám odtrhl pojistku. „Hej, to už je vážně zbytečně moc…“ bránil se zaraženě, ale nakonec podlehl Stefanovu naléhavému pohledu a s povzdechem přitiskl sáček ke rtům a s vzrůstajícím sebezapřením ho vypil. „Tak, spokojenej?!“ Odfrkl potom a měl krve pro dnešek už vážně plné zuby, ale to pro Stefana nic neznamenalo. „Ani ne..“ odvětil totiž nevzrušeně a Damonovi přistál v klíně další sáček. „Ale no tak! Co tímhle sleduješ?“ „Nic moc, jen potřebuju, abys vypil i tenhle.“ Načnul mu bratr pohotově další dávku lidské krve a Damon se do ní neochotně pustil. To vážně asi bude něco, když toho do něj Stefan předtím lije tolik. Vždyť kolik už jí v sobě vlastně měl? Uf… Ani to neuměl spočítat, ale každopádně to bylo víc, než dost! A proto se mu podařilo vypít ten pátý sáček jen do půlky a pak nechal ruku i s ním unaveně klesnout zpět do klína. „Promiň, ale já už nemůžu.“ Povzdychl si a čekal, že si od něj Stefan sáček přebere a začnou konečně něco dělat, jenže to se zmýlil…

Jeho bratr mu totiž zcela nečekaně sáček přitiskl zpět ke rtům a než se Damon nadál donutil ho ten zatracený pytlík vypít do dna. „Hej!“ Lapl po dechu, když ho Stefan pustil, ale než se nadál, měl v ústech další krev z dalšího sáčku! „Stefane, přestaň! Já už nemůžu!“ Prskal, když mu bratr dovolil se mezi doušky nadechnout, ale ničeho tím nedosáhl. Ostatně přesně, jak Stefan říkal! Nebral na jeho protesty zřetel a za chvíli se válel na zemi i šestý vypitý kus. „Co to sakra děláš!“ Zlobil se Damon ihned, jak měl možnost a ublíženě si utíral krev ze rtů. „Pomáhám ti.“ Informoval ho však Stefan zcela nevzrušeně a sáhl do tašky, odkud k Damonově hrůze vylovil hned dva další sáčky najednou. „Kolik jich tam proboha máš?“ Vyhrkl zděšeně, a Stefan naklonil tašku tak, aby do ní Damon viděl. „Tolik, kolik jich budeme potřebovat.“ Informoval bratra, který při pohledu na nacpané zavazadlo, obsahující snad třicet sáčků, zbledl hrůzou a konečně mu začala ta Stefanova slova z ložnice dávat smysl! „…rozhodl jsem se pro opačný postup…“ řekl mu před chvílí bratr a jemu se až zatmělo před očima, protože opačný postup u hladovky byl přeci… Ale ne! To snad ne! „Potřebovat na co?“ pípl zmučeně, protože tomu odmítal uvěřit, avšak dočkal se bohužel jen potvrzení své hrůzostrašné úvahy. „Na tvoji terapii! Protože když tě nemůžu nechat vyhladovět a nezabírá na tebe omezování, jako na mě, tak ti tu krev budu muset naopak znechutit. A teď koukej pít…“ hodil mu Stefan prudce další sáček. „Ať tu nejsme do rána!“

 



2 reakce na FF: „Volba-část IV“-20.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Super, já to do dalšího týdne nevydržím. Nešlo by to 2x týdně,alespoň po dobu vysílací pauzy, aby nám rychleji utekla. Prosím, prosím:-)

  2. terulka napsal:

    Úžasný!:) A souhlasím s osteo!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde