FF: „Volba-část IV“-24.Kapitola

Zdravím všechny své čtenáře a mám tu pro vás další kapitolu povídky Volba.Takže doufám, že se Vám bude líbit a že budete komentovat! Další díl zase za týden ve středu a v neděli zase další část „Autonehody snů“ :-)

24.

„Ano, jistě… Takže dnes odpoledne? Dobře, děkuju… Cože? Promiňte, ale mám špatný signál. Co jste říkala? Cože? Omlouvám se, já jsem…v tunelu! Vydržte vteřinku.“ Mumlala Elena do mobilního telefonu, protože a lince měla (tak jako poslední dobou téměř vždy) svatební agenturu, ale ve skutečnosti tak trochu lhala. V tunelu rozhodně nebyla.

Spíš hluboko v lese se Stefanem a Damonem na lovu snídaně a špatný signál byl tím pádem spíše způsoben vzdáleností od města, než čímkoliv jiným. „Nahoře na kopci by měl signál být.“ Informoval jí proto Stefan, když viděla její zoufalé snahy najít místo, odkud by mohla hovor plynule přijmout a Elena mu poslala děkovný vzdušný polibek. „Hned jsem zpátky.“ Naznačila pak rty a zmizela mezi stromy tak rychle, jako by se vypařila. Což se Stefanovi skutečně hodilo, protože se nutně potřeboval věnovat svému bratrovi, který se sklesle opíral o nedalekou skalku a s odporem si prohlížel čerstvě uloveného králíka, který se mu vyděšeně vzpouzel v rukou. „Jsi v pohodě?“ přešel k němu Stefan, ale Damon na něj jen nešťastně pohlédl. „Ani ne.“

„A co je?“ Opřel se Stefan vedle něj, jenže Damon se jen ušklíbl a dál probodával nebohého králíka nevraživým pohledem. „Ty víš, co…“ „Ale no tak, vždyť už jsou to víc, než tři dny. To pořád nemáš žízeň?“ „Ne!“ „Aha, no to je…“ Začal Stefan zaraženě, ale Damon za něj se smutným úsměvem větu dokončil „…přesně to, co jsme chtěli, ne?“ „No jo, to jo, ale musíš přeci nějakou krev pít.“ „Já vím, připomínáš mi to desetkrát denně! A taky to dělám!“ Naježil se Damon, ale do králíka se stále ještě nezakousl. „Vždyť jo, já ti to přeci nevyčítám. Jen, že jsem nechtěl, aby ten tvůj odpor byl zase až tak moc silný.“ Povzdechl si Stefan a soucitně bratrovi položil ruku na předloktí. „To není tvoje vina. Já prostě tak nějak… Nefunguju tak, jak bych měl.“ Posteskl si Damon, ale znělo to tak absurdně a vtipně, že se Stefan musel chtě nechtě uchechtnout. „To není sranda!“ „Já vím, ale když tys to řekl tak, jako bys byl porouchanej.“ Nemohl se Stefan přestat culit a bratr na něj jen otráveně protočil oči. „Vždyť si taky tak připadám!“ Dodal pak, ale už i jemu cukaly koutky, protože představa, že by se upír mohl porouchat, byla vážně úsměvná. „Ale neboj, to se všechno zpraví. A teď…“ Ukázal však Stefan nekompromisně na králíka a Damon se s otráveným úšklebkem do nebohého ušáka zakousl. Brr, chutnalo to odporně i na běžně smýšlejícího upíra a on měl navíc krve pořád plné zuby, takže mu dalo hodně práce, aby se na místě nepozvracel. Ale už v tom měl docela cvik, takže to zvládl a podle Elenina dávného přání pustil králíka přesně ve chvíli, kdy měl, takže se zvíře malátně odebralo do křoví. „No vidíš, jak ti to jde. Ještě dva a máš dnešní snídani z krku.“ Pochválil ho Stefan a Damon jen znechuceně zatnul zuby. Kruci, proč Stefan pořád trvá na těch nesmyslně vysokých dávkách krve? Půl litru třikrát denně mu prostě přišlo hrozně moc! I když… To bylo vlastně docela ironické, protože ještě nedávno mu to zase připadalo zoufale málo. Vážně byl nějak porouchaný! Ale snad se to časem zpraví, teď ještě vystopovat další dva zatracené králíky a konečně mohl jít domů, a až do oběda, který bude mít nejspíš podobu lišky, nebo něčeho podobně otřesného mít klid. Ovšem opak byl pravdou…

Damon klid rozhodně mít neměl, protože když se po k nim po chvilce opět připojila Elena, nadšeně jemu i Stefanovi oznámila, že odpoledne jsou očekávání v jednom luxusním krejčovství a butiku, se kterým má jejich svatební agentura smlouvu ohledně pánských a chlapeckých svatebních obleků. „Ale no tak, to to nemůžeme vybrat přes katalog?“ Lamentoval Damon tiše, když se nenápadně plížili podrostem za dalším chodem jejich snídaní, ale Elena rázně zavrtěla hlavou. „Ne! Chci vás v těch oblecích vidět!“ „Ale já myslel, že máme obleků dost. Teda můj bratr rozhodně.“ Přidal se na Damonovu stranu Stefan, kterému se taky nechtělo nikam jezdit (nemluvě o tom, že se trochu bál přivést Damona tak brzy po terapii do lidské společnosti, protože kdo ví, jak daleko ten jeho odpor ke krvi sahá a jak rychle může zmizet!), ale Elena měla jiný názor. „Chci, aby všichni muži účastnící se obřadu měli obleky stejné! A nějaké co se hodí k celému ladění svatby, takže ty co už má kdokoliv doma nemůžeme použít.“ „Ježíš! A to s námi pojedou i Rick, Jeremy a Matt?“ Zděsil se upřímně Stefan, protože ti všichni měli mít důležitou roli při oddavkách, ale Elena k jeho nezměrné úlevě zavrtěla hlavou. „Ale ne, pojedeme jen my, ostatní mi jen pošlou míry. A dostaví se až jednotlivě na zkoušky. Termín si mohou vybrat.“ „No ti budou nadšení…“ Odfrkl Damon, ale pak zahlédl na nedaleké mýtince stádo divokých králíků a s povzdechem se přeladil do loveckého módu. Přeci jen to bylo příjemnější, než myslet na svatební přípravy, které ho momentálně dost štvaly. No, ale co by on a Stefan pro Elenu neudělali, že?

A tak po návratu z lesa oba poslušně nasedli k Eleně do auta a přesunuli se do přepychového Salonu „Vagaro“, kde je uvítal osobně pan majitel a vrchní prodavač v jednom: „Dobrý den, vy jste od Angely, že? Vítejte v mém obchodě!“ Věnoval jim hned při příchodu tak široký úsměv, až jim to připadalo trochu nevhodné, ale na druhou stranu vypadal docela mile a jeho nepatrně zpěvavý hlas zněl příjemně, takže mu Stefan úsměv oplatil. Jenže to nejspíš neměla… A vzápětí toho také litoval, protože chlapík si všechny příchozí jednoho po druhém pečlivě prohlédl, a nakonec se zastavil u Eleny, kterou však příliš nehodnotil a rovnou jí oslovil: „Vy budete jistě slečna Gilbertová, že ano? Nevěsta…“ Rozzářil se při tom slově, jako vánoční stromeček a když Elena rozpačitě přikývla, vysekl před ní teatrální úklonu. „Výborně! Vítám vás. Jmenuji se Frederico Rambaudi, ale klidně mi můžete říkat Fredy. Vedu tento skromný obchod a bude mi skutečně ctí, představit vám své nejlepší zboží, aby bylo ve váš velký den vše perfektní. Takže… kdepak máme ženicha?“ Obrátil se lačně k Salvatorům a Stefan, který ho dost ohromeně pozoroval, nejistě zvedl ruku. „Ehm, tady…“ „No ovšem!“ Šokoval ho však Frederico ještě víc, protože to vyslovil s takovým nadšením, jako by právě vyhrál milion dolarů a doslova okouzleně si Stefana prohlížel. „Skvělé! Máte dokonalou postavu, mladý muži. Na vás se bude šít jedna báseň! Je vidět, že slečna nevěsta…“ nečekaně se vrhl k Eleně a galantně jí políbil ruku. „…si umí vybrat!“ Rychlostí blesku se vrátil ke Stefanovi, který v šoku ustoupil o krok zpět, ale nijak si tím nepomohl. „Vydržte minutku, chlapče, hned jsem zpátky…“

Informoval ho totiž Frederico důvěrně tlumeným hlasem a než stihl Stefan cokoliv říct, jemně mu oprášil neviditelné smítko z klopy sportovního saka a vzápětí už pospíchal kamsi do nitra obchodu. A ohromeného Stefana stát a ztuhle zírat před sebe, zatímco Damon a Elena marně skrývaly pobavený smích. „Teda brácho! Teď nevím, jestli se mám jen urazit, že mě Fredy přehlédl jako krajinu, nebo jestli ti mám rovnou závidět, protože ten Ital po tobě evidentně jede.“ Popíchl Damon svého zaraženého mladšího bratra, a nenápadně tak naznačil, to co už dávno všichni poznali. Že Fredy je poněkud… Specificky orientovaný, což ale nebylo u majitele luxusního pánského salonu zas až tak překvapivé. A Elena tomu ještě nasadila korunu, protože mezi smíchem se jí podařilo Damonovi přizvukovat: „No jasně, řekla bych, že máš obdivovatele.“ Dodala laškovně a Stefan měl pocit, že se asi propadne hanbou. „No, taky mám ten pocit!“ Vypravil ze sebe tragicky, ale Damon i Elenu tím spíš víc pobavil. „Ale jdi ty, kdyby to byla sličná prodavačka, jsi na vrcholu blaha a půl roku si mě dobíráš, že o mě nestála.“ Pokračoval v dobírání Damon, ale Stefan se jen ušklíbl. „No jo, jenže není! Je to…“ „Sličný prodavač, no. Musíš být kapku tolerantní.“ Doplnila Elena a zatvářila se na oko zachmuřeně. „Hele, já to nevím, ale já asi začnu žárlit.“ Pokračovala šibalsky a Damon vážně přikývl. „No jasně, to bys měla.“ „Hele, nechte toho!“ Durdil se Stefan, avšak vzápětí byl nucen zmlknout, protože Fererico se vrátil dřív, než čekal a v ruce třímal dvoje kožené desky s nějakými listinami. „Prosím, posaďte se panstvo. Angela mi poslala mailem detaily vašich svatebních příprav, tak se na to podíváme.“ Ukázal k nedaleké kožené sedací soupravě, ze které přepych přímo odkapával. „Jistě, díky…“ Usmála se vstřícně Elena, protože i když poučovala Stefana o toleranci, byla docela vděčná, že na jejího snoubence dělá oči právě Fredy a ne nějaká sexy prodavačka, a usadila se na dvojkřesle naproti Frederickovi, který se ležérně spustil na pohodlnou pohovku. A než se Stefan vzpamatoval a mohl se posadit vedle ní, Damona napadl velice škodolibý vtip, který spočíval v tom, že bratra předběhl a vedle Eleny se hbitě posadil on, takže Stefanovi nezbývalo nic jiného, než se zdráhavě usadit vedle Frederica, který mu za to věnoval mnohoslibný úsměv. „Výborně, takže… Vidím, že jste si vybrali zlatorudou barevnou kombinaci, je to tak?“ Sklopil pak oči k informacím, které si přinesl v prvních deskách a zatímco Stefan se snažil vtisknout do vzdálenějšího rohu pohovky a probodával pobaveného Damona nevraživým pohledem, Elena s úsměvem přikývla. „Ano, máme v té barvě zatím všechno od pozvánek, přes prostírání až k dortu.“ „Ovšem, ovšem, vidím to tu… Vybrali jste si skutečně nádherné věcičky, vaše svatba bude jistě dokonalá!“ Rozplýval se Frederico při zběžném pohledu na zvolené zboží, ale pak si zamyšleně poklepal ukazováčkem na rty a nakonec otevřel druhé desky s mnoha návrhy obleků na první dvojstraně. „No, já myslím, že pro tento typ svatby bude ideální jeden z těchto nejprodávanějších druhů svatebních obleků.“ Posunul desky blíž k Eleně a ta zvědavě nahlédla dovnitř.

A že bylo na co se dívat! Oba modely byly totiž více než zajímavé a přitom každý zcela jiný. Zatímco ten první se skládal ze sněhobílé košile, černých oblekových kalhot, nepatrně prodlouženého černého saka se širokými klopami a šerpy, motýlka a kapesníčku ve volitelné barvě, druhý byl ještě složitější. K němu totiž kromě sněhobílé košile, tmavých kalhot a saka protaženého do dvou cípů patřila ještě vesta a kravata opět v libovolném barevném provedení. „No… to je… Vážně nádherné.“ Hledala Elena těžko slova a Frederico se tvářil jako kocour lízající smetanu. „Já nabízím vždy jen to nejlepší! Pro ty nejlepší, samozřejmě…“ Znovu šlehl očima po Stefanovi a ten byl vážně vděčný za to, že upíři se nemohou příliš červenat. Ještě by si to Fredy špatně vyložil! Ale Elena momentálně na jeho trable nemyslela a nerozhodně těkala očima mezi oběma modely. „Ale…jak si mám vybrat?“ Povzdechla si po chvilce marného rozhodování a očima hledala u Frederica radu. „Je to jen na vás slečno nevěsto, ale pokud můžu radit…“ Mrkl na ní. „Máme tu oba obleky v různých velikostech na přímé předvedení, čili by si je mohl váš snoubenec a…“ Konečně se taky obrátil k Damonovi a zajímal se, co tady dělá on. „Jeho bratr.“ Informoval ho starší Salvatore se smíchem a byl vážně vděčný za to, že není Fredyho typ, protože Stefan se snažil tvářit, jako by tu vůbec nebyl. „Ach ovšem, bratr. No prostě pánové, by si je mohly oba vyzkoušet a vy se pak podle toho budete moci rozhodnout.“ Navrhl a Elena nadšeně přikývla. „To je skvělý nápad! Co vy na to?“ obrátila se k Salvatorům a těm nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Ovšem vzápětí toho oba litovali (Stefan o něco víc!) Frederico totiž hbitě vyskočil a ukázal směrem ke zkušební místnosti. „Výborně, připravím vše potřebné, ale nejdřív budu potřebovat vaše míry.“ Zamrkal na Stefana svýma nevinně působícíma očima a tomu zmrzl nucený úsměv na rtech. „Cože?“ „No míry… Ale nebojte, aby to bylo přesné, rád si vás přeměřím osobně.“ Vylovil Frederico k jeho hrůze z kapsy krejčovský metr a Stefanovi vyschlo v krku. Moc dobře věděl co všechno je třeba pro padnoucí oblek měřit a rozhodně nestál o to, aby to na něm zkoušel právě Fredy! Ale Elena jeho rozpaky smíšené s děsem snadno odhalila, a rozhodla se být na něj hodná. „Já to měření klidně udělám. Jen mi řekněte co a jak?“ Nabídla se a Fredericovy oči zářící očekáváním pohasly. „No, pokud chcete… Tak prosím.“ O něco méně nadšeně odvedl své zákazníky do nevelké místnosti oddělené od zbytku salonu rudým závěsem a tam Eleně metr neochotně předal. „Tak, tady máte formuláře, které vyplníte. Máte tam podrobně popsáno co, kde a jak je třeba změřit.“ Ukázal pak ke stolku, na kterém ležel štůsek papírů a s posledním smutným pohledem věnovaným Stefanovi, ze kterého se snadno dala vyčíst lítost nad tím, že nebude moci měření provést sám, nechal celou trojici zákazníků o samotě. „Uf, díky za záchranu! Asi bych s křikem utekl, kdybych s ním měl být o samotě.“ Oddechl si Stefan, když Frederico zmizel, ale Elena na něj káravě pohlédla. „Ale no tak, vždyť je milý.“ „No, to jo! Prosím tě radši pojď na to měření, ať tu nejsme do rána!“ Mávl Stefan rukou, odložil sportovní sako na židli a zaujal místo před obrovským zdobeným zrcadlem. „Fajn, jen se musím v tomhle trochu zorientovat.“ „Mrkla Elena na formulář a přelétla očima všechny položky, kterých vážně nebylo málo. A ona vážně nechápala, k čemu potřebuje krejčovství věk a váhu zákazníka. Jméno a výšku by pochopila, ale to ostatní radši přeskočila, protože napsat tam, že ženichovi je 165 a jeho svědkovi 170, jí přišlo nevhodné a na váhu se s ohledem na to, jak se Damon před pár dny po ránu choval u sebe v ložnici, raději ptát nechtěla. Ať si to hoši vyplní sami! Ono jí totiž bude stačit to přeměřování, protože i toho bylo víc, než dost. „OK, tak jdeme na to.“ Chopila se metru a každému Salvatorovi strčila do ruky formulář a propisku. „A psát pravdu!“ Pohrozila jim pak oběma, přesto, že to spíš patřilo Damonovi, protože moc dobře znala jeho marnivou povahu a opravdu nechtěla, aby pak oblek neseděl! „Jasně…“ Zabručel starší Salvatore a zatím co poslušně vyplňoval hlavičku, Elena se pustila do přeměřování Stefana. „Tak nejdřív ramena. Otoč se a připaž.“ Nařídila mu jemně a když jí poslechl pečlivě provedla první z měření a nahlásila mu čísla, která měl za úkol zapsat. Pak udělal totéž u Damona a opět se vrátila ke svému snoubenci. „A teď hrudník a břicho… Takže zvedni ruce.“ Dodala a za splnění povelu odměnila Stefana něžným polibkem na rty, protože jí pořád ještě připadal hrozně vyděšený. „Hm, tohle se mi líbí…“ Okomentoval Stefan její počínání, a vychutnával si její opatrné pohlazení po hrudi a téměř mazlivé doteky krejčovského metru. „Od Fredyho by se ti to třeba taky líbilo.“ Popíchl ho Damon, a Elena měla co dělat, aby se nerozesmála. „Ale dej pokoj!“ Odbyl ho Stefan a doplnil poslední z rozměrů, který mu Elena nadiktovala. „Jo, dej mu pokoj a nežárli. Fredy o tebe možná nestojí, ale já ano, takže když budeš hodnej, tak taky dostaneš pusu.“ Přešla Elena ke staršímu Salvatorovi a nadiktovala mu rozměr jeho hrudníku. „Ale já jsem hodnej…“ Bránil se Damon, ale Elena s tím moc nesouhlasila. „Nejsi! Zadržuješ dech…“ Pokárala ho, když mu ovinula metr kolem pasu a hravě ho dloubla pod žebra, čímž ho donutila vydechnout. „Au… To není fér! On dostane pusu a mně ubližuješ.“ „Tak koukej spolupracovat, nebo ti ten oblek nebude sedět.“ „No jo…“ Znělo to dost otráveně, ale Elena byla nekompromisní. Bez zaváhání nahlásila poslední číslo a vrátila se ke Stefanovi, který pokorně držel, když mu přikládala metr k pažím a měřila jejich délku, stejně jako délku celého trupu. A taky si za to vysloužil další letmé políbení, tentokrát na tvář, ale když se pak Elena vrátila k Damonovi, nemohla už ten jeho smutný pohled vydržet. „No tak, netvař se tak. Ty chudáčku…“ Objala ho kolem krku a zlehka mu přejela rty po krku. „Spokojenej?“ „Víc, než to…“ Usmál se na ní potěšeně, protože už si vážně začínal myslet, že se na něj zlobí a dovolil ji dokončit měření kvůli saku. „Tak a teď kalhoty.“ „Jo, to přesně mě ve vztahu k Fredymu děsilo.“ Poznamenal Stefan a Elena se musela smát, přesto, že to naprosto chápala. Kromě pasu, boků a délky se totiž musel změřit i obvod stehna a hlavně délka rozkroku a to by jistě nebylo pro Stefana od pana majitele příliš příjemné. Od ní to, ale bylo oběma Salvatorům víc, než jen příjemné….

 



Jedna reakce na FF: „Volba-část IV“-24.Kapitola

  1. Veronika napsal:

    Mooooc pekny …Cela povídka moc pekna…;0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde