FF: „Volba-část IV“-4.Kapitola

Zdravím všechny! Předem moc děkuju za chválu a komentáře k minulé kapitole i mimo a jsem vážně moc ráda, že se vám líbí, to co sesmolím a pořád vás to ještě baví :-) . Dne mám pro vás opět další kapitolku Volby IV a můžu vám prozradit, že k tomu ještě pracuji na další minipovídce, kterou bych možná mohla začít zveřejňovat už příští víkend (ale Volby se to nijak nedotkne-v neděli čekejte jako vždy  pokračování podle plánu :-) ). Takže se dnes zase těším na komentáře a přeju pěkné počtení  a doufám, že se i pobavíte! PS: A vlastně ještě o něco jsem vás chtěla poprosit-myslím že tu máme na stránce hodně povedených povídek a hlavně těch nových od nových autorek a tak si myslím, že by bylo fajn, kdyby se o tom víc vědělo. Takže pokud máte některá vlastní blog týkající se TVD, upírů obecně, nebo FF, nebo třeba na facebooku znáte další lidi, které by mohly zdejší povídky zajímat a bavit, klidně jim je doporučte, myslím, že můžu říct za všechny autorky, že by to bylo fajn, psát pro ještě širší čtenářstvo. Ale pokud ne, nevadí-hlavně, že máme vás, co si tohle teď čtete! Takže ještě jednou díky :-)

4.

„Ty máš na drátě Stefana?“ Vyhrkla Elena šokovaně a Damon nesměle přisvědčil. „No, tak trochu mám.“ „A ty mu radíš u maturity, nebo co?“ „Zatím ještě ne, teprve si šel losovat otázku, ale jinak by se dalo říct, že ano. Jsem jeho přítel na telefonu.“ Znělo to docela zoufale a Eleně bylo obou jejích miláčků upřímně líto. „Ale vždyť jsi říkal, že geometrie ti nejde!“ „Však mi taky nejde! Ale to vysvětluj mému skvělému bratrovi, který mi tady úpěl do telefonu, že to nezvládne a vůbec tam nepůjde! Tak co jsem měl dělat?“

Elena si jen povzdychla. „No tak zlomte vaz.“ „Jo, ten mu zlomím hned, jak přijde domů! Měl si ten předmět změnit, když na to nemá a ne do toho zatahovat mě! Jak já k tomu přijdu?“ Zoufal si Damon a nejradši by to položil Eleně i Stefanovi. „Ale no tak, uklidni se, to zvládnete, jste na to přeci dva. Nebo mám pro jistotu zůstat na telefonu i já? Jsou tu i Bonnie a Caroline, můžeme pomoct.“ Mrkla Elena na své kamarádky a ty ihned ochotně přisvědčili. „No… Možná radši jo, ale Stefanovi to říkat nebudu.“ Rozhodl okamžitě Damon, že jemu se další pomoc hodí, ale Stefanovi by to zbytečně snižovalo sebevědomí a to je vážně to poslední, co teď jeho mladší sourozenec potřeboval. „Ne, neříkej mu to a držte se. Oba! Jsem tady, kdyby něco…“ Souhlasila Elena a další pípnutí jí informovalo o tom, že Damon opět přepnul na první hovor. A ona tu pěkně zůstane a bude čekat… Ikdyž z geometrie toho ví možná ještě míň, než Damon! Paráda…

A starší Salvatore to přepnul právě včas, protože Stefan právě rozklepaně dosedal k lavici u okna s obálkou v ruce. Vylosoval si číslo 13, a zatím ho neotevřel. Třináctka, no to to pěkně začíná! Lamentoval v duchu a položil si na lavici telefon tak, aby ho zkoušející nemohli vidět. Ikdyž ti stejně neměli čas, protože měli právě před sebou studenta, který něco zuřivě sepisoval na tabuli a vůbec, ale vůbec se mu to nevedlo. Stefan při pohledu na utrpení svého spolužáka znovu naprázdno polkl a pak se sklonil k telefonu. „Jsi tam?“ Zašeptal tak tiše, že to mohl slyšet jen Damon na druhé straně a ten mu stejně tichounce odpověděl (díky bohu, za upíří sluch!). „Jo, jsem tady. Tak co?“ „Už mám otázku.“ „No a?“ „Je to třináctka!“ „To jsi mi výrazně pomohl, spíš mě zajímá co v ní je! A hlavně nebuď pověrčivej.“ „Nejsem…“ „No tak co v ní je?“ Stefan roztřesenou rukou obálku rozlepil a nakoukl dovnitř. „Ach ne…“ „Ach ne, co?!“ „Je to Konstrukce elipsy.“ „Cože?! Je to co?!“ „Konstrukce elipsy.“ Hláskoval potichu Stefan a zoufale se snažil vylovit z paměti něco o elipsách. No, moc tam toho zrovna nebylo! „Aha…“ Vypravil, ze sebe Damon a nejistě se posadil na postel ve své ložnici, kde ho Stefan se svým telefonátem zastihl. „Elipsa, to je… Takovej ten šišatej kruh, ne?“ Pokoušel se rozpomenout na svá školní léta (a že jich za sebou taky neměl málo, o čemž ale neměl Stefan tušení), jenže matematika, geometrie a analytika nikdy nebylo to, co by ho lákalo. To spíš historie, literatura, nebo filozofie! „Jo, to je přesně ono brácho! To jim tam řeknu a letím jak namydlenej blesk!“ Prskl Stefan a nenápadně mrkl přes rameno na komisi. Nic, nikdo se na něj nedíval. Všichni sledovali studenta u tabule, jehož místo měl Stefan již brzy zaujmout a dokonale se před nimi ztrapnit! „Počkej, tak kde máš učebnice? V pokoji? Vydrž a zatím dělej, že něco píšeš, já tam jdu.“ Napadla Damona spásná myšlenka a vyrazil hbitě do bratrovy ložnice. „Prosím tě pospěš, si.“ Zamumlal ještě Stefan, ale pak už se poslušně sklonil k papíru a začal na něj sepisovat všechny informace o elipsách, na které si dokázal vzpomenout. Moc jich sice dohromady nedal, ale aspoň něco. Damon zatím vběhl do jeho ložnice a pozorně se rozhlížel. Kruci, ten tu má ale binec! Nadával v duchu a pozorně prohlížel všechny knihy, které spatřil různě poházené po podlaze a po nábytku a kterých bylo nejméně dvacet. „Geometrie pro střední školy“, no sláva! Našel konečně to, co hledal a spustil se s otrhanou bichlí na Stefanovu postel. „Mám to!“ Oznámil pak vítězoslavně do telefonu a Stefan s nadějí přestal psát. „Tak se mrkni do obsahu. Elipsy byly až někde vzadu.“ „Hm, tady to je…“ Listoval Damon co nejrychleji a celkem ho těšilo, že může bráškovi pomoct, jenže jeho nadšení vzápětí ochablo. „Kruci…“ Vyhrkl, když se dostal na patřičnou stránku a místo slušně vyhlížejícího textu tam našel jen kupu rovnic a znaků, které v životě neviděl. „Co?“ „Vypadá to, jako by to bylo napsáno čínsky!“ „Ach ne, to je geometrický zápis rýsovacího postupu. Vyznáš se v něm?“ „Já?! Promiň, ale to fakt ne!“ „Tak to je v háji!“ Měl Stefan chuť něčím praštit a odejít, ale Damon mu to nemínil dovolit. „Počkej, počkej, nevzdávej to! Vydrž chviličku, ještě máme pár minut času.“ „A co chceš dělat, prosím tě?“ Nechápal Stefan, jak by jim těch pár minut, které mu zbývaly na přípravu, mohlo asi pomoct, ale Damon měl ještě v rukávu trumf v podobě Eleny a jejích věrných kamarádek. A když někoho jistí dvě upírky a čarodějka, musí to přece nějak dopadnout!

Elena nervózně přecházela po chodbě s mobilem v ruce a Bonnie i Caroline tam stepovali s ní. „Možná už se neozve…“ Naznačila nejistě Bonnie, ale přesně v tom okamžiku se opět ozvalo pípnutí a Elena honem přitiskla mobil k uchu. „Ano?“ „Potřebuju vědět, jak se konstruuje elipsa, ale fofrem!“ Vychrlil na ní Damon bez dalšího úvodu a ona nervózně zamrkala. „Elipsa?“ „Jo, takovej ten šišatej kruh s ohniskama.“ „Já vím, co to je, ale já… Nevím! Nemáš tam někde učebnici, Stefan by jí měl mít v pokoji…“ „Učebnici dávno mám, a je mi absolutně na houby! Místo textu tam jsou jen nějaká písmena, číslice, čárky a tečky, takže tomu vůbec nerozumím a nejsem ani schopen to interpretovat, potřebuju to anglicky a hned!“ „Aha, tak vydrž…“ Ani jí moc nevadilo, že jí Damon sekýruje, protože poznala, že je stejně nervózní jako ona a vážně chce Stefanovi pomoct, což jí velice těšilo, jenže ona vážně nevěděla! Třeba by mohly Bonnie a Caroline… „Honem holky, jak se konstruuje elipsa!“ Vyštěkla na ně, ale vzápětí jí došlo, že tady pomoc asi nenajde. „Elipsa? Ježiši, to nevím, asi kružítkem ne?“ Plácla Caroline a Elena jen zvedla oči vsloup. „Ne asi, motorovou pilou! To víme taky, ale Stefan potřebuje mluvit o postupu!“ Jenže na to už Caroline odpověď neměla a Bonnie taky jen krčila rameny, ale pak… „Počkat, mám tu notebook! Mrkneme na internet!“ Vyhrkla náhle a Elena jí málem skočila kolem krku. „Jasně, google ví všechno!“ Zaradovala se i Caroline a honem pomohla Bonnie s notebookem na nedalekou lavičku. „Něco máme, mrkneme na síť. Vydrž ještě.“ Informovala zatím Elena Damona, ale ten vůbec nevěděl, která bije. „Na jakou síť?!“ „Na internet, Bonnie má notebook.“ „Aha, tak honem.“ Svitla Damonovi opět maličká naděje a v duchu si nadával, že na to nepřišel sám. Měl přeci internet i v mobilu! A Stefan taky! Vážně jsou oba pořád jak z předminulého století a to, že skutečně jsou, je nijak neomlouvá! „Mám to!“ Ozvala se však v té chvíli Bonnie a Elena se okamžitě vrhla k ní. „Počkej minutku, pošlu ti to na mail!“ Informovala Damona nadšeně a on si oddychl. Dokážou to! „Díky!“ Vyhrkl ještě a honem se vrátil k hovoru se Stefanem (i e-mailovou schránku si stihl otevřít). „Něco mám!“ Informoval svého k smrti vystresovaného sourozence a hbitě začal diktovat všechno to, co mu Elena přeposlala. Bylo toho hodně a on ničemu z toho nerozuměl, ale Stefan snad trochu ano, protože jen přitakával a nejvyšší možnou rychlostí zapisoval na papír všechno, co mu Damon radil. Jenže pak…“

„Pane Salvatore, prosím jste na řadě.“ Ozvalo se za ním a on měl přitom napsanou teprve maličkou část první, takzvané „trojúhelníkové“ konstrukce. „Sakra!“ Zasyčel potichu, ale zdržovat už si znovu nedovolil. Hbitě schoval mobil do náprsní kapsy, aby ho měl co nejblíž a mohl dál komunikovat s bratrem a s papírem v ruce se vydal ke komisi. „Ani si nesedejte. Zaujměte prosím místo u tabule, pomůcky vám jsou k dispozici a můžete začít. Takže to máme číslo třináct, „Konstrukce elipsy“. Tak prosím…“ Uvedl ho hlavní zkoušející a Stefan nervózně dovrávoral k tabuli. „Ehm, elipsy jsou… jsou uzavřené křivky v rovině. Všechny body elipsy mají stejný…ehm, součet vzdáleností od dvou pevně zvolených bodů, takzvaných ohnisek. Úsečku spojující libovolný bod na elipse s…“ Koktal nejistě to, co vylovil z paměti ještě před Damonovou asistencí, jenže zkoušející ho téměř okamžitě přerušil. „Ano, to ano, ale to je jiná otázka. Obecné informace o elipsách a jejich definice a rovnice jsou otázka číslo dvanáct, vy však máte třináctku-jejich konstrukci.“ Připomněl mu chladně a Stefan měl chuť mu na místě rozervat krční tepnu (a výjimečně to nemělo co dělat s jeho žízní!).

„Jistě…“ Vydechl mírně hystericky a pevněji sevřel papír, který mu sloužil jako tahák. Bohužel ale tahák celkem k ničemu, protože na něm byl jen zlomek informací. „Takže… Elipsu je možné sestrojit několika způsoby. První se nazývá trojhranná, ehm…pardon trojúhelníková konstrukce.“ Bezva, ještě to po sobě ani nepřečte! Blesklo mu při chybě hlavou, ale honem se rozhodl pokračovat. „V tomto případě je zadán střed S, osy o1 a o2, velikosti poloos „a“ a „b“, což je hlavní a vedlejší osa.“ Odmlčel se a nejistě pohlédl na zkoušejícího, ten se ale tvářil neutrálně. „Ano, správně a samotný postup konstrukce?“ Pokusil se Stefana dotlačit k tomu, co chtěl slyšet a ten znovu sklopil oči k papíru. „Ano, postup konstrukce. Sestrojíme soustředné kružnice v bodě S kružnice k1 a k2, které mají poloměry velikosti „a“ a „b“. Vedeme libovolnou polopřímku p vycházející z bodu S. Pak bod M je průsečíkem přímek p1 a p2: zároveň platí, že…“

A konec! Jeho text tady končil a on neměl ani nejmenší tušení, co vlastně zároveň platí! Paráda! A Damon, který to přes telefon pochopitelně všechno slyšel, jen tiše zaúpěl. Měl před sebou všechno, co Stefan potřeboval, ale nadiktovat mu to vše prostě nemohl! Na to nebyl čas ani prostor, což věděli oba Salvatoři. A zkoušející si nedal pokoj a dokonce přistoupil ke Stefanovi o pár kroků blíž. „Platí, že…“ Zopakoval konec Stefanovy vlastní věty, ale on její pokračování bohužel neznal. „Pomoz mi…“ Zašeptal tudíž doslova zmučeně směrem k telefonu a Damon ho pochopitelně slyšel. „Ale jak?“ „Nevím…“ „Říkal, jste něco?“ Naklonil se navíc zkoušející ještě blíž, protože něco přeci jen zaslechl a Stefan by nejradši utekl pryč, jenže dveře mu připadaly strašně daleko…

„Tak dost!“ Došla však Damonovi právě trpělivost a vztekle opustil e-mail, který Stefanovi diktoval. Jsou snad upíři, ne? Nebezpeční noční dravci, před kterými se lidé mají třást strachy a ne je týrat u tabule! Hra na obyčejné smrtelníky právě skončila! „Ovlivni ho!“ Zasyčel do telefonu a Stefan ztuhl. „Ale to nejde, já…“ „Chtěl říct „já nechci podvádět“, jenže pak mu došlo, že už stejně dávno podvádí! Mobily a bratři s radami k maturitě fakt nepatřili a nějakou studentskou morálku vem čert, ikdyž… Pořád se nějak nemohl rozhodnout a zkoušející na něj zíral dost zmateně, protože on i Damon se dávno vykašlali na šeptání, takže teď všichni ve třídě slyšeli jejich malou výměnu názorů. A Damon měl navíc naprosto jasno v tom, co by měl Stefan teď udělat. „Pro boha živého, alespoň jednou v životě poslechni, co ti říkám a koukej tam všechny okamžitě ovlivnit!“ „Ale já…“ „Stefane Salvatore, neštvi mě, nebo vtrhnu do školy a ovlivním tam celé její vedení, aby ti tu maturitu nedali!“ „To bys neudělal!“ „Ale udělal, tak šup!“ „Co to…má znamenat?“ Vzpamatoval se konečně hlavní zkoušející a i ostatní členové komise se zvědavě nakláněli a natahovali krky, aby na Stefana líp viděli a jemu došlo, že teď už vážně nemá na vybranou. „Nic, to nic…“ Začal opatrně, ale pak se zhluboka nadechl a upřel pohled přímo do překvapených očí zkoušejícího. „Tohle vám stačí, je to v pořádku a já mohu jít.“ Řekl pomalu a důrazně a zorničky hlavního zkoušejícího se poslušně rozostřily (díky bohu, že nechodil do grillu na šerifčino kafe dopované sporýšem!). „Ano, jistě. Tohle mi stačí. V pořádku, můžete jít.“ Zopakoval mechanicky a Stefan se s povzdechem prosmýkl kolem něj ke stolu komise. Ta na něj koukala dost vyjeveně a všichni její členové těkali očima ze zkoušejícího na tabuli a pak zpět na něj, ale Stefan už znovu nezaváhal. Sice to nebylo ani trochu etické, morální, nebo dokonce fér a taky to byla celkem fuška, ale bez nějakých zásadních problémů se mu nakonec podařilo ovlivnit všechny přítomné (včetně studenta u přípravné lavice) a co nejrychleji vypadnout na chodbu. „Hotovo?“ Ozval se opatrně Damon, když už nějakou chvíli nic neslyšel a Stefan, který se venku zhroutil na prázdnou lavičku, zaraženě přisvědčil. „Jo, ale je mi dost děsně.“ „Mám tam přijet a s tím ovlivněním ti pro jistotu pomoct?“ Nabídl se honem Damon, protože moc dobře věděl, že bratrova zvířátková dieta jeho upíří schopnosti občas dost negativně ovlivňuje, ale tentokrát Stefan věděl, že to zvládl dobře (na rozdíl od té zatracené geometrie!). „Díky, ale ne. Myslím, že ovlivnění je dostatečně silné. Myslel jsem, že je mi děsně z toho, co jsem musel udělat…“ Opravil svůj předešlý výrok, aby Damon pochopil jeho pocity a tomu okamžitě došlo, že teď není správný čas na vtipkování ani rýpání. Stefan zněl skutečně zoufale. „Ale no tak, to bude dobrý. Víš kolik lidí u maturity podvádí? Mraky! A není nakonec fuk, jestli jsi použil tahák, nebo ovlivnění?“ „Hm, možná…“ „Určitě, bráško! Zvládnuls to a to je hlavní! Až budeš v budoucnu studovat něco dalšího, napravíš to. Věř mi, vždycky jsi byl přeci premiantem třídy!“ Připomněl mu nenápadně jeho předešlá školní léta (hlavně v době, kdy byli ještě oba lidmi) a Stefan se pro sebe pousmál „Díky.“ „Nemáš zač.“ Oddechl si Damon, že je Stefanova počínající deprese zažehnána, ale ten to myslel opravdu vážně. „Ne, fakt děkuju! Pomohl jsi mi.“ „No, spíš jsem chtěl, ale tak nějak…to moc nevyšlo.“ Snažil se Damon z toho všeho vybruslit, protože nebyl až tak zvyklý na to, že mu Stefan za něco tak vroucně děkuje, ale bylo nejspíš na čase si zvykat. „Ale za to jsi nemohl, to já. Prostě… Děkuju. Upřímně!“ „Fakt nemáš zač, bráško. A teď koukej najít Elenu, počkat si na výsledky a alou oba domů, ať můžeme začít slavit!“ Dodal natěšeně a už přemýšlel, kam uklidil ty basy šampaňského, co nedávno sehnal. „No, já sice moc nemám co slavit, ale Elena určitě ano, takže ahoj za chvíli. A ještě jednou dík.“ Ukončil Stefan hovor a s povzdechem vstal. Vlastně… Se na tu oslavu už docela těšil. Po dnešním dnu si dopřeje hodně, ale fakt hodně velkýho panáka!



4 reakce na FF: „Volba-část IV“-4.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Už se těším na neděli a jsem též zvědavá na minipovídku :-)

  2. barča napsal:

    super kapitola :) kiežby sa aj v reálnom živote takto dalo podvádzať… si skvelá autorka, tieto poviedky by si určite mala vydať, stačilo by len zmeniť mená aby si neporušila nejaké ich autorské právo alebo čo… bol by to bestseller!!! už som na tvoje poviedky nahovorila tri kamošky a tie ich hltajú snáď ešte viac ako ja :D a čo sa ostatných poviedok týka, za seba môžem potvrdiť,že ich čítam, hoci priznám sa, že tie nikdy nekomentujem… :)

  3. mona 1995 napsal:

    Perfektná kapitola už teraz sa teším na dalšiu.

  4. kaťul napsal:

    Úžasný!:*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain