FF: „Volba-část IV“-5.Kapitola

Tak a máme tu neděli a s ní i další kapitolku mé povídky Volba. Doufám, že se vám bude líbit a že budete komentovat a další kapitolu čekejte zase ve středu. PS: A na nové povídce už pracuju :-)

5.

„Takže… Na zdraví našich středoškolských absolvent!“ Pozvedl Damon štíhlou křišťálovou sklenku s perfektně vychlazeným šampaňským a Elena si s ním nadšeně přiťukla. Ostatně měla důvod! Z literatury dostala pochopitelně za jedna, z historie taky a ty dvojky z ostatních předmětů jí opravdu nemrzely. Vyznamenání nakonec měla a i kdyby ne, hlavní bylo, že to celé ve zdraví přežila a zvládla. To Stefan byl na tom hůř… Sice si domů nesl ukázkové maturitní vysvědčení se samými jedničkami, jenže jeho to nijak zvlášť netěšilo. Jak by taky mohlo, když ta jednička z geometrie byla… No prostě měla k realitě hodně daleko!

A proto si teď s Damonem a Elenou přiťukl jen tak symbolicky a raději se choulil zpět na pohovku. „Ale no tak, tak si to tak neber. Hlavní je, že to máš zdárně za sebou.“ Snažil se ho Damon všemožně povzbudit, jenže to moc nezabíralo. „Hm…“ „Mohl by ses proboha aspoň usmát?“ „Mohl, ale nechtěj, aby to bylo upřímné.“ Odfrkl Stefan a otráveně odložil téměř nedotčenou sklenku šampaňského na stolek. „Hele, tak to ne. Koukej to vypít. Za prve, budeš mít lepší náladu a za druhé, mi dalo docela dost práce tyhle křišťálové starožitné skleničky najít!“ „No jasně, když ty pije šampaňské vždycky rovnou z flašky, ty neznabohu!“ Zamručel Stefan a Elena se upřímně rozesmála. Ty dva jí vážně nikdy nepřestanou bavit! „Ha, ha, fakt vtipné. A náhodou je to docela šikovné, odpadne tím nutnost tenhle křišťál ručně cídit. A navíc tobě by celá lahev taky bodla! Třeba by ses přestal tvářit, jako když tě někdo mučí!“ „Jak se tvářím je jen a jen moje věc, takže mě radši nech být, jo? To si nemůžeš najít jinou zábavu, než do mě rýpat?“ „Ale já do tebe nerýpu, snažím se tě vytrhnout z deprese.“ „Třeba chci mít depresi!“ „A proč proboha? Protože jsi ovlivnil pár blbců z komise? Ale jdi ty, za to se nestřílí.“ Zasmál se Damon a povzbudivě poplácal Stefana po rameni. „A navíc…“ Naklonil se k němu a spiklenecky se zašklebil. „Ti povím tajemství.“ „Jaký?“ Zbystřil Stefan pozornost, ale vzápětí měl co dělat, aby se i přes svou blbou náladu, nerozesmál. Damon se totiž zatvářil na oko vážně a seriózně ztišil hlas: „Deprese, už dávno není v módě.“ Informoval svého mladšího sourozence s hranou přesvědčivostí a Elena vybuchla v další záchvat smíchu, který byl tak nakažlivý, že měl Stefan vážně co dělat, aby se k ní nepřipojil. Ale rozhodl se nepodlehnout a na oplátku Damona taky trochu potrápit.

„Jasně, jen si ze mě utahuj!“ Durdil se na oko, ikdyž už mu bylo vážně o hodně líp, a naklonil se k bratrovi stejně jako předtím on k němu. „Já ti taky řeknu tajemství, chceš?“ „No jasně…“ „Deprese je možná nemoderní, ale nemít ani střední školu, to je moderní ještě míň!“ Rozhodl se poukázat na bratrovo chybějící vzdělání, ale Damona tím rozhodně nezaskočil. „Ale nepovídej… Tak to je fakt dobře, že já mám dávno hotovou už i vysokou.“ Pokýval vážně hlavou a Eleně, která nemusela vůbec nic říkat a přesto se královsky bavila, bylo Stefana málem líto, když protáhl obličej nad nepovedeným popíchnutím. „To teda nemáš!“ Bránil se okamžitě, ale Damon jen pokrčil rameny. „Promiň bráško, ale mám.“ „Stopadesát let starej diplom se nepočítá!“ „ Vždyť ten sem taky nemyslel, mám i jeden mnohem novější. Chceš ho vidět?“ „No schválně…“ Doufal Stefan, že Damon jen blafuje, protože tohle dohadování rozhodně nechtěl prohrát, ale bohužel. Dneska měl prostě den blbec… Damon totiž s úsměvem vstal a vyrazil směrem k nedaleké komodě. Chvilku se přehraboval v jejích přecpaných šuplících, ale pak vítězoslavně vylovil list papíru a podal ho překvapenému Stefanovi. „Prosím, bratře.“ Neodpustil si ironickou úklonu a Stefan mohl jen zatnout zuby. To, co mu Damon podal, byl totiž skutečně vysokoškolský diplom vystavený na jméno Damon Salvatore, a to na jakési Delawareské univerzitě v oboru… „Zemědělství a přírodní zdroje?!“ Vyhrkl Stefan šokovaně a Damon se zatvářil poněkud dotčeně. „Co se ti na tom nelíbí?“ „No nic, jen že… Si tě nějak nedovedu představit, jak v rámci diplomové práce někde pěstuješ a zkoumáš odrůdy pšenice.“ Rozesmál se Stefan při té představě a najednou už mu dnešní den nepřišel až tak černý. Ale Damon jen zvedl oči vsloup. „Na pšenici kašlu, ale víš kolik je na tomhle oboru holek? Všechny chtějí zachraňovat svět a když to na ně správně zahraješ…“

„Ehm, ehm…“ přerušila ho však důrazným zakašláním Elena, a on jako na povel zmlkl. „No, ale jinak je to…fakt zajímavý obor.“ Snažil se po chvilce ticha všechno zahrát do autu, ale Elena se rozhodla ho kapku potrápit. Jako pomstu za popichování Stefana, když tomu se to zrovna dvakrát nepovedlo. „Ale nepovídej…“ Zatvářila se schválně uraženě a Damon v tom zmatku, který u něj její zakašlání vyvolalo, nějak neprokoukl, že to nemyslí vážně. „No, vážně. Všechna ta témata jako potraviny, životní prostředí, ekologie, mezinárodní obchod,… biotechnologie,… život rost…lin…“ Nechal svůj hlas vyznít do ztracena a Stefan, kterému bylo jasné, že Elena se nezlobí doopravdy, měl co dělat, aby nad bratrovým zoufalým pohledem nevybuchl smíchy. Ale držel se a Eleně se také podařilo zachovat káravý výraz. „Vážně jsem netušila, že jsi odborník na ekologii? Nebo spíš na… ekoložky?“ Schválně zdůraznila poslední slovo a Damon jen naprázdno polkl. „Ale já…“ „Copak, chceš se s námi podělit o nějaké zajímavé informace z…jak jsi to říkal? Biotechniky?“ „To už si Stefan musel zakrýt pusu, aby Damon neodhalil jeho potlačovaný smích, ale ten stále nic nepochopil a náhle byl ještě mnohem bledší, než kdykoliv jindy (a to je na upíra co říct). „No?“ Pozvedla Elena zvědavě obočí, ale on jen klesl vedle ní na pohovku a tvářil se tak, až jí ho bylo skoro líto. „Ale no tak, víš přeci, jak to… No se mnou…bylo. Ale to přece nic neznamená. Byla to jen taková…legrace.“ „Věřím, že tem studentkám, co jsi jim zlomil srdce, to vtipné nepřipadalo.“ „To asi ne, ale… Vždyť jsi přeci říkala, že ti to nevadí. Že co bylo, bylo, nebo…tak nějak.“ Znovu se odmlčel a vypadal tak provinile, že se ho Elena konečně rozhodla přestat trápit a její přísný výraz se jako mávnutím kouzelného proutku změnil v pobavený. „Vždyť jo, ale provokovat tě snad můžu, ne?“ Zamrkala koketně a Stefan se konečně mohl rozesmát nahlas. „Výborně, díky.“ Mrkl pak na ni, aby jí dal najevo, že pochopil, proč si jeho bratra dobírala a že tím důvodem nebylo nic jiného, než jeho popichování a Damon byl chvíli značně zmaten. „Ale…“ Zakoktal, protože pár vteřin nechápal, která bije, ale pak mu to celé došlo a zatvářil se velmi dotčeně. „Ale no tak! To není vtipný! Proč se proti mně vy dva spolčujete?“ Brblal ukřivděně, ale ve skutečnosti se mu ulevilo. Doopravdy si chvíli myslel, že se na něj Elena zlobí (A ne že by nebylo proč-vážně si s těmi holkami na vysoké občas dost nepěkně hrál, ale nikdy žádné fyzicky neublížil, ehm tedy nějak vážně.). „Ber to jako trest za popichování svého nebohého mladšího bratra.“ Zasmála se Elena, ale pak k němu smířlivě natáhla ruku a přitáhla si ho blíž k sobě. „A neboj, to, co jsem řekla, platí. Co bylo, bylo.“ Zašeptala pak a něžně mu přejela rty po tváři, což mu připadalo jako dostatečná satisfakce. Zvlášť, když se tentokrát zatvářil ukřivděně Stefan. „A já pusu nedostanu?“ „Ne, ty zlobíš! A příště zapomeň, že ti budu po telefonu s něčím pomáhat, když se mi takhle mstíš.“ Odpověděl však místo Eleny Damon, ale vysloužil si od ní akorát plácnutí. „Nemluv za mě! Nezlobí a dostane a ty sis pomstu zasloužil.“ „A za co? Že jsem mu ukázal svůj vysokoškolský diplom? No jo, to je hrozná tyranie!“ „Ne, to není tyranie, to je tak maximálně trapas, chlubit se titulem z pěstování brambor.“ Uzavřel diskusi Stefan a odstrčil Damonův diplom co nejdál od sebe.

Jenže tomu se tenhle směr hovoru docela líbil. „Tak v tomhle máš trochu pravdu. Sice to není titul z pěstování brambor, ale nic moc to skutečně není, tak co kdybych to teď zkusil napravit?“ Nadhodil nenápadně a Elena i Stefan na něj nejistě pohlédli. „Jak napravil?“ Nebyl si Stefan jistý, jak to jeho bratr myslí, ale on měl jasno. „Že bych si jako zkusil vystudovat něco…prestižnějšího.“ „Ty? Ty půjdeš na vysokou?“ Rozesmál se Stefan, ale Damon ho nepatrně opravil. „Omyl, bratříčku. MY půjdeme na vysokou. Nebo vy si snad nechcete prodloužit bezstarostná studentská léta?“ Mrkl na Elenu, ale ta byla až příliš šokovaná tím co řek, aby se zmohla na nějakou odpověď. „Počkej, ty jako myslíš, že bysme…Všichni tři?“ Ujišťoval se Stefan a Damon nadšeně přikývl. „No jasně. Nebo vy…Jste s tím fakt nepočítali?“ Zaváhal a dočkal se sborového pokrčení ramen. „Aha. A já myslel, že to je jasný. Všichni jdou přeci na vysokou. Bonnie, Caroline, Tyler, dokonce i Matt, ačkoliv tam to moc nechápu, k čemu bude umývačí nádobí vejška, ale budiž. Takže, co byste nešli vy?“ „No, já spíš myslela, že budeme…“ Začala nejistě Elena, ale pak se zarazila. „Že budeme co?“ „Já…vlastně ani nevím. Nepřemýšlela jsem o tom, ale nenapadlo mě, že by tu byla taková možnost. Tedy…Napadlo. Pochopitelně, že napadlo, ale myslela jsem, že zrovna ty…“ šťouchla do Damona ukazováčkem. „…nebudeš chtít o studiu ani slyšet.“ „Ale to snad ne?“ Zatvářil se na oko zhrozeně. „Já? Já, takový nadšenec do vzdělání? To sis přeci nemohla myslet.“ „Ale jo, myslela.“ Rozesmála se Elena a najednou se cítila podivně uvolněná a dokonce ještě šťastnější, než před chvílí. Vlastně o tom, co bude dál, vážně moc nepřemýšlela. Prioritní pro ní momentálně byla maturita a pak… nechtěla na to myslet, protože Damon měl pravdu. Všichni její přátelé vysokou plánovali a ona by moc ráda nebyla vyjímkou, jenže jí vážně nenapadlo, že by vysokoškolačkou mohla být i ona. Jasně, upírství by jí v tom nijak nepřekáželo (koneckonců Caroline to taky nevadilo a dokonce i hybrid Tyler se chystal nastoupit na univerzitu), ale nedokázala si představit, že by měla opustit Damona a Stefana a zvlášť u prvního jmenovaného si byla téměř stoprocentně jistá, že on se univerzitám vyhýbá obloukem, ale teď když to sám navrhl… No, proč ne? S bratry Salvatory bude studium jistě zábavným ukrácením společné věčnosti.

„Tak fajn, půjdeme na vysokou. Vlastně se mi ten nápad líbí.“ Zatleskala jako malé dít, kterému rodiče dovolili koupit si zmrzlinu a Damon i Stefan jí věnovali souhlasný úsměv. Rádi jí viděli šťastnou a přesto, že Stefan o dalším studiu taky momentálně neuvažoval (zvlášť po tom dnešním fiasku), pro Elenu byl ochotný se přemoct. „No jo, ale na jakou univerzitu půjdeme? A na jaký obor? Měla bych zavolat Bonnie a Caroline, vlastně ani nevím mezi čím se rozhodují ony! Páni, to je vážně super…“ Nadchla se a Damon musel krotit její nadšení, protože tak velkou odezvu a nadšenou reakci od ní skutečně nečekal. Chtěl to jen nadhodit, jako možnost k prodiskutování do budoucna a ne začít hned shánět prospekty ze všech možných univerzit na území USA. Zvlášť když zítra měl být ten očekávaný maturitní ples a na něm…Překvapení pro Elenu. A on byl rád, že k němu Stefana přesvědčil a nechtěl to tímhle vším pokazit. Takže se zhluboka nadechl a jemně Elenu objal kolem ramen. „Ale to nemusíme přeci řešit hned teď. Zvlášť když zítra vás dva čeká další velký den.“ Mrkl nenápadně na Stefana a ten mírně zbledl. Jo, Damonův nápad se mu zamlouval, ale byl z něj pekelně nervózní. Ale nahlas řekl jen „Jasně.“ A dokonce vykouzlil celkem přesvědčivý úsměv. „No jo, ples! Málem jsem na něj zapomněla!“ Nadchla se Elena pro změnu pro tohle a Damonovi se trochu ulevilo, že to celé nepokazil. Jenže vzápětí tu byl další problém, na který ohledně plesu museli narazit a přesto že na něj byli Damon i Stefan připraveni a dávno se dohodli, jak ho budou řešit (zvlášť s ohledem na to překvapení), Elena o tom neměla pochopitelně ani tušení. A proto se náhle zatvářila trochu nejistě a těkala pohledem mezi oběma svými vyvolenými. „Ale… Jak to vlastně s tím plesem bude? Je tam slavnostní předtančení a další akce, které vyžadují jít v páru a my jsme jaksi…Tři.“ Vykoktala nervózně, přesto, že bylo vlastně směšné se toho obávat. Zatím přeci neměli se soužitím ve třech žádné zásadní problémy, ale… Ona se tak trochu bála, aby teď náhodou nepřišly. Ještě měla v živé paměti, jak v minulosti dopadla většina Mystic Fallských tanečních večerů a ty kromě dalších katastrof téměř vždy také obsahovaly nevraživost mezi Damonem a Stefanem pramenící z toho, že na tyto akce mohla jít pouze s jedním z nich (a obvykle to byl Stefan). Ale tentokrát se kupodivu žádné drama nekonalo. Naopak…

„Říkal jsem si, že když jste tu oba maturanti…Ehm, pardon, absolventi. Měli byste jít spolu.“ Nadhodil Damon to, na čem se se Stefanem pečlivě dohodli a Elena překvapeně zamrkala. „Ale…Co ty?“ Najednou jí bylo Damona líto. Na ples se rozhodně těšil, to věděla velice dobře a nechtěla, aby šel sám (protože ona na něj skutečně nebude mít čas, program pro ty, co právě odmaturovali, byl skutečně nabitý). Jenže… Stefana taky nechtěla nutit jít samotného! Kruci, co má dělat! Ale Damon jí nedal čas na přemýšlení a nenápadně mrkl na Stefana, aby se také zapojil do hry. „Neboj, brácha to zvládne. Ale já bych to rozhodně sám nezvládl.“ Nahodil psí oči, ale Elena pořád ještě váhala. „A nevadí ti to?“ Obrátila se zpět na Damona, ale ten rozhodně zavrtěl hlavou. „Ani v nejmenším. Jen si to se Stefanem užijte, já vám budu rád sekundovat.“ Opravdu nevypadal nijak dotčeně a zdálo se, že z toho, že půjde sám a oni dva spolu si skutečně nic nedělá, jenže Elena se přesto obávala, zda to tak trochu nehraje. „Já nevím…“ Zamumlala a nešťastně pohlédla na oba své potenciální doprovody. „Možná… Bysme tam neměli chodit vůbec, nechci, aby se jeden z vás cítil odstrčený.“  „Ale ne, to ne!“ „V žárném případě!“ Promluvili Damon se Stefanem téměř současně a oba byli jejím rozhodnutím značně zaskočeni a také jim dost nemile křížilo plány. „Eleno, zcela jistě se nebudu cítit odstrčený a rozhodně nechci, abyste kvůli mně byli všichni doma.“ Vzpamatoval se první Damon, ale Elena se nemínila jen tak vzdát, ikdyž pochopitelně na ples jít chtěla. „To je dobře, že se tak nebudeš cítit a fakt si vážím toho, že chceš mě a Stefanovi umožnit jít na náš maturitní ples společně, ale to nic nemění na tom, že tam opuštěný budeš.“ Snažila se mu vysvětlit, co jí na tom vadí a Damona už nenapadlo nic jiného, než lhát. „Nebudu, protože… Já partnerku mám!“ Vyhrkl bez rozmyslu a Elena i Stefan na něj vykulily oči. „Máš?“ Ujišťoval se Stefan, že slyšel správně (protože na tomhle se rozhodně nedohodli, jen na tom, že s Elenou půjde on) a Elena se zatvářila, jako by jí dal facku. „Ale to…“ Zakoktala a Damon pochopil, že tohle říkat neměl. Evidentně jí to ranilo a to ani v nejmenším nechtěl! Jenže… Jak z toho ven? Horečně přemýšlel, jak to napravit a ujistit Elenu o tom, že jediná dívka v jeho životě, je jen a jen ona a bude to tak ještě hodně moc dlouho (ideálně navždy!), ale nic moc ho nenapadalo. A Elena se zatím pomalu vzpamatovávala ze šoku a v mysli jí kromě žárlivosti hlodaly i nepříjemné obavy. Ještě před chvílí si s Damonova sukničkářství dělala legraci, ale teď jí to vůbec vtipné nepřipadalo. Jak to, že jde s jinou? Kdo to je? A kde jí vzal? Byli přeci skoro pořád spolu, tak kdy proboha našel čas na nějaké nové seznámení! „A kdopak to je?“ Rozhodla se ho přímo zeptat a přitom se vší silou snažila udržet neutrální výraz, ale její oči se na něj dívaly, až příliš zraněně. A jeho napadla další totální hloupost, jenže nic lepšího prostě nevymyslel…

„Bonnie!“ Vypálil první jméno, které ho napadlo a o kterém věděl, že Elenu rozhodně uklidní a to se…Skutečně stalo. Její oči opět zazářily a ona v duchu vynadala sama sobě, za tu chvilkovou nedůvěru. „Ach, Bonnie… A já myslela…“ „Cos myslela, že jsem si místo tebe našel jinou? Ale miláčku, víš, že to se přeci nikdy nestane.“ Zahrál to Damon chvatně do autu a jemně Elenu objal kolem ramen. „Ne, to rozhodně ne. Promiň.“ Lhala Elena a nechala se od něj obejmout, zatímco Stefan vedle nich jen zíral. Bonnie do plánu rozhodně zasvěcená nebyla a jemu bylo navíc jasné, že jejich malá čarodějka nemá ani tušení o tom, co tu Damon vykládá. Sice se její vztah k jeho bratrovi dost zásadně zlepšil, ale že by s ním šla na maturitní ples, to byla víc, než úsměvná představa. A to došlo po chvilce samozřejmě i Eleně… „A proč zrovna Bonnie?“ „Proč?“ zaváhal Damon, ale pak si řekl, že když už lže, může klidně lhát i víc. Je to přeci pro dobrou věc… „No, ona neměla nějak s kým jít a tak mě napadlo… Že bych mohl já…“ Zamotal se do vlastních slov a neřekl vlastně nic, ale Eleně to kupodivu stačilo. Po tom šoku jí asi mozek trochu vypověděl službu. „Aha, no mě to rozhodně nevadí. Jen se divím, že mi o tom neřekla, ale to nic. Bylo toho teď na nás moc. Ta maturita a všechno… Ale vy dva budete rozhodně hezký pár..“ Usmála se vstřícně a Damon jen zaraženě přikývl. „Jo, to budeme…“ zamumlal pak a už teď věděl, že z tohohle asi nevycouvá. Na ples jít pochopitelně chtěl a po tomhle výstupu se tam prostě nemohl objevit sám, to by Elena nezkousla. Tak se bude holt muset zařídit podle své lži… Akorát že neměl nejmenší tušení, jak přinutit Bonnie aby fakt šla s ním! To nebude zrovna snadný úkol… Kruci! Lhát se asi opravdu nemá…



4 reakce na FF: „Volba-část IV“-5.Kapitola

  1. Osteo napsal:

    Super:-)

  2. terulka napsal:

    Sem zvědavá na to překvapení!:)
    A jinak moc hezká kapitolka jako vždy…

  3. Osteo napsal:

    Že by žádost o ruku, když s Damonem se už,, jako“vzali:-)

  4. Mája napsal:

    Osteo: už mě to taky napadlo :)

    jinak fakt pěkná kapitola :) už se těšim na další.. a docela mě zajmá jak bude Damon přesvědčovat Bonnie aby sním šla :D :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde