FF: „Volba-část IV“-8.Kapitola

Zdravím všechny ty, kdo čtou mé povídky a má tu pro vás další kapitolku povídky Volba. Doufám, že se vám bude líbit a budu moc vděčná za komentáře. Další kapitolu zase v neděli! :-)

8.

„Odkud že jsou ty šaty?“ Opakovala Caroline svou otázku již nejméně po třetí a Elena se k ní s povzdechem otočila. „Jak jsem říkala, z Vídně. Damon je nechal objednat u nějaké návrhářky na zakázku speciálně na Vídeňský maškarní ples. No a já je teď trochu upravila a…vuala.“ Rozpřáhla paže, aby si jí mohla Caroline znovu pečlivě prohlídnout a ta jen přimhouřila oči. „No, jsou vážně…neobvyklé.“ Přiznala po chvilce ticha, ale Elena nemohla přehlédnout mírně závistivý podtón. „Ale ty tvoje jsou taky krásné.“

Ukázala na Carolininu róbu pošitou stovkami duhových flitrů a její kamarádka na oko pookřála. „Díky. Pomáhala mi s jejich výběrem máma, takže jsou…no prostě klasičtější, než tvoje.“ „Klasičtější si mám přeložit, jako méně divné?“ Pousmála se Elena a Caroline konečně hodila zpátečku, protože poslední věta už vážně vyzněla trochu moc žárlivě a to neměla v úmyslu. Tedy…tak moc to neměla v úmyslu, ale prostě si nemohla pomoct. Elena vypadala naprosto dokonale a ona si vedle ní připadala jako nějaká chudá příbuzná. Na to nebyla zvyklá! Ale vážně by se ais měla omluvit… „Ne, tak jsem to nemyslela. Jsou vážně krásné, promiň já jen… Ou podívej, Bonnie konečně dorazila!“ Uvítala s nadšením možnost trochu náhle, ale šikovně změnit téma, jenže vzápětí mírně zbledla (což byl na upírky s přirozeně bledou pletí celkem úctyhodný výkon). Spatřila totiž Bonnin naštvaný a současně raněný výraz a pak i důvod proč tomu tak je a zalapala po dechu. „Proboha, co se stalo!“ Vyjekla při pohledu na kamarádčinu orvanou sukni a Bonnie jen vztekle mávla rukou. „To bys neuhodla!“ Pak ale spatřila Elenu a stejně jako každý, kdo měl tu čest jí dnes v její róbě potkat na okamžik oněměla a pak uznale pokývala hlavou. „Krásné šaty, mimochodem.“ „Díky, Damon mi je koupil.“ Oznámila Elena ten večer již po několikáté, ale tentokrát dostala nečekanou odpověď. „Ale, nepovídej. To mě ty moje jenom zničil!“ Zavrčela totiž Bonnie a Elena nechápavě sjela pohledem k jejímu odtrženému kanýru. „Cože? Jak to myslíš, že ti je…“ Začala zmateně, protože ničemu nerozuměla, jenže nedořekla. „Ale nechtěl jsem!“ Přerušil totiž její překvapenou otázku Damon, který se konečně skrze lidi v sále probojoval za Bonnie a v ruce pevně svíral chybějící část její garderoby. „Ale jak se to…?“ Začala Caroline s mírnou hysterií v hlase (ty šaty totiž pomáhala Bonnie vybírat právě ona a byla na svou asistenci velmi hrdá!), ale Bonnie sama jí ihned utnula. „Nehoda na parkovišti. Ale to teď není důležité, vyřešíme to po plese. Teď musíme tohle nějak napravit! A honem, za chvíli začíná slavnostní nástup!“ Snažila se vší silou nepropadat panice a Caroline okamžitě znovu nalezla svůj nadpřirozený smysl pro organizaci a řešení problémů. „Jasně. Půjdeme na toaletu, mám s sebou pár špendlíků a nůžtičky na nehty, něco s tím provedeme. A tohle… Dej sem a opovaž se přiblížit na dva metry k mým šatům!“ Natáhla se k Damonovi a dost nešetrně mu Bonniin kanýr odebrala. „Neboj, nebudu se k nim přibližovat, dokud v nich budeš ty, to ti přísahám!“ Odfrkl Damon, ale Caroline už ho neposlouchala. Co nejrychleji totiž postrkovala Bonnie směrem k dámským toaletám a Damon tak s Elenou osaměl.

„No, řekla bych, že Bonnie teď trochu lituje, že sem šla zrovna s tebou.“ Začala Elena mírně káravě, ale Damon nahodil tak útrpný výraz, že jí to až rozesmálo. „Ale já to fakt neudělal schválně! Zachytila se jí sukně do dveří a já chtěl jen pomoct. Vážně…“ „Ale vždyť o nic nejde.“ Chlácholila ho Elena a pak si neodpustila malé rýpnutí. „Jen jsem se na okamžik obávala, zda jsi se z ní ty šaty nepokoušel servat.“ „No dovol!“ Znělo to dotčeně, ale Elena si nemohla nevšimnout, že ve skutečnosti měl Damon co dělat, aby se nerozesmál. Evidentně se mu ulevilo, že to bere s humorem. „No co já vím, vzpomeň na Bree. Čarodějky tě vždycky přitahovali.“ Pokračovala Elena v nevinném popichování a Damon si na oko povzdychl. „To nepopírám, lásko, ale má to celkem ti háčky. Za prve, opravdu nejsem ten typ, co zatahuje nevinné středoškolačky do temnoty parkoviště a tam z nich rve hlava nehlava svršky. Za druhé, bych si ani ve snu nedovolil cokoliv zkoušet zrovna na Bonnie Bennetovou, protože bych nerad skončil proměněný v hlodavce, nebo něco podivně ponižujícího…“ Vypočítával pečlivě a Elena už se ani nesnažila skrýt hihňání. „A za třetí…“ Zvážněl a s okouzlujícím úsměvem jí nenápadně nasměroval do nedalekého tmavého zákoutí, kde si jí bez váhání  přitáhl do náruče. „…miluju jen a jen tebe.“ Dodal šeptem a láskyplně jí políbil, bez ohledu na to, že i tady mimo hlavní proud lidí by je mohl někdo sledovat a vidět, jak intimně se chová k partnerce svého bratra. Lidi mu byli vážně volní, ať si myslí, co chtějí…!

„Tak to už jsem zcela bez obav.“ Zavrněla Elena, když jí pustil a on se rozhodl jí taky maličko poškádlit. „Ale když už jsme u toho…“ naklonil se těsně k jejímu uchu, aby to, co se jí chystal říct, slyšeli zcela jistě jen oni dva. „Z tebe bych tyhle šaty na parkovišti serval velice rád.“ Dodal roztouženě a vysloužil si od Eleny nepatrné plácnutí. „Ale jdi ty, na strhávání šatů nemám čas, za chvilku začíná nástup.“ „Hm, škoda…“ nahodil zklamaný výraz, a naposledy Elenu škádlivě políbil. „Možná příště.“ Ujistila ho mnohoslibně a šikovně vyklouzla z jeho náručí. „Žádné možná! Určitě!“ Opravil jí rozverně a oba se vrátili zpět mezi nervózně postávající davy. „A jen tak mimochodem, kdepak je můj mladší bratr, že si tě nehlídá a nechrání tě před eventuálním sváděním cizími muži?“ Změnil téma a Elena se znovu rozesmála. „Ty nejsi cizí, miláčku. A Stefan šel napřed na parket, připravit se na ten nástup. Jelikož on je Salvatore a já Gilbertová, stojíme tak trochu na opačných stranách sálu, víš.“ „No nepovídej, abeceda je pro mě novinkou.“ Popíchl jí ještě naposledy, než mu uteče na parket, ale pak ho napadla ještě jedna věc, kterou by mohl (nebo spíš měl) udělat a jemně sevřel Elenino zápěstí. „Už vážně musím jít, chci se ještě podívat za Bonnie a Caroline, jak zažehnali tu oděvní katastrofu.“ Pokusila se mu Elena vymanit, ale pak zmlkla, protože Damon se najednou tvářil nějak vážně a taky trochu nervózně. „Copak?“ „Nic, jen… Mohla bys za mě něco vyřídit Stefanovi? Myslím, že ho i přes ty rozpory v abecedě uvidíš dřív, než já.“ „Samozřejmě.“ „Mohla bys mu prosím říct, že…“ zaváhal, ale někde hluboko uvnitř věděl, že je správné to vyslovit. „Že jsem na něj vážně hrdý? On už bude vědět, oč jde…“ Na konci se mu trochu zachvěl hlas a Elena na něj okouzleně pohlédla. Sice jí trochu vadilo, že se jí Damon evidentně nechystal zasvětit do toho, o co tu tedy vlastně jde, ale i přesto to bylo vážně krásné. „To víš, že ano.“ Zašeptala a Damon jí konečně pustil. „Díky.“ Vrátil se zpět ke svému typickému úsměvu, ale byl opravdu rád, že to řekl. A že se to Stefan dozví…

A Elena, která zatím zmizela v davu, byla moc ráda, že může Stefanovi něco takového vyřídit. A to co nejdřív, proto nechal kontrolování Bonnie a Caroline plavat a vyrazila rovnou na parket, kde už nervózně postávalo několik studentů, včetně jejího doprovodu. „Ahoj, zlato, neměla bys být tak trochu na opačné straně abecedy.“ Přivítal jí Stefan, když k němu dorazila, a ona s úsměvem přikývla. „To měla, ale mám pro tebe vzkaz od Damona.“ „Vážně? A copak mi vzkazuje, že mu Bonnie způsobila kvůli devastaci jejích šatů, tak vážné krvácení do mozku, že okamžitě odchází?“ Zasmál se Stefan a Elena se musela chtě nechtě smát s ním. „Aha, tak ty už jsi o té malé nehodě slyšel?“ „Lamentující Caroline a vzteklá Bonnie se nedaly přeslechnout. Ani jsem k tomu nepotřeboval upíří smysly.“ „No jo, ale to nic. Ony to nějak zvládnou.“ „Jistě, že ano. Natržené šaty jsou vážně to poslední, čím si hodlám dnes lámat hlavu.“ Zamručel Stefan při pomyšlení na to, co ho dnes večer s Elenou mělo čekat, a právě proto byl zvědavý, co mu má od bratra vyřídit. Zvlášť když už se v sále pomalu začínalo měnit osvětlení, což znamenalo, že za chvilku už budou všichni zaneprázdnění nástupem a předáváním vysvědčení. A proto nechal vtipkování a zvědavě pozvedl obočí. „Tak co, že mi to můj mírně nešikovný starší bratr vzkazuje?“ Mrkl na Elenu a ta se zhluboka nadechla. „Mám ti od něj vyřídit, že je na tebe hrdý.“ Informovala Stefana co nejupřímněji a ten překvapeně zamrkal. „Cože?“ „Slyšel jsi. Tohle mi řekl, ať ti vyřídím a ikdyž nevím přesně, co to znamená, myslím, že je to hezké ne?“ „Ano to…Je.“ Vydechl Stefan, kterému konečně plně došlo, že Damon jeho zmatené plácání v penzionu poslouchal velice pozorně a najednou měl sto chutí z parketu zmizet a dojít svému bratrovi za tahle slova poděkovat osobně. Jenže to nemohl a tak jen krátce přikývl a stiskl Eleně ruku. „Díky za vyřízení.“ „Nemáš zač, ale teď už musím jít.“ Protáhla se skrz mírně chaotickou skupinku lidí, postávajících na parketu a on se pro sebe usmál. Vida, tohle od Damona nečekal, ale bylo to… Prostě si nějak nedokázal představit nic, co by ho teď potěšilo víc. Snad jen, kdyby přeskočily tu stupidní řeč konferenciéra, na kterou se právě u pultíku připravoval. Nejradši by měl nástup i vysvědčení už za sebou!

Ale nakonec to musel Stefan i ostatní vydržet víc než hodinu. Konferenciér mluvil a mluvil, profesoři rozdávali vysvědčení neskutečně pomalu a než se skrz tohle všechno probojovali k předtančení a pak  k volnější zábavě, byli z toho všichni málem na prášky. Ale zvládli to a konečně oficiální část plesu skončila a Stefan se s úsměvem naklonil k Eleně, která si právě upravovala předtančením pocuchanou sukni (jedna spolužačka jí ji totiž přišlápla, trdlo jedno!). „Smím prosit?“ „Teď?“ Odfrkla otráveně a s hrůzou kontrolovala, jestli nebude stejně jako chudinka Bonnie potřebovat pár zavíracích špendlíků. „No ovšem, nebo máš něco proti.“ „Ne, jen… Ale to nic. Ovšem, že smíš. Dobrovolně se mnou netančíš zase tak často.“ „Ale dneska je výjimečný večer.“ Naznačil Stefan nenápadně směr, kterým si přál, aby se jejich konverzace, která měla vyvrcholit (naštěstí ještě za dost dlouho) oním překvapením, ubírala, ale Elena mu to ihned nevědomky překazila. „Ano, výjimečně nudný, večer.“ Odfrkla při pohledu na konferenciéra, který všechno neskutečně protahoval a mlel jen samé nesmysly, přičemž teď rozdával úsměvy, jako by právě úspěšně odmoderoval předávání oskarů a Stefan se pro jistotu na okamžik stáhl. No, to nezačalo zrovna dobře. „Nudíš se?“ Pokračoval ve zdánlivě nevinné konverzaci a opatrně se s Elenou proplétali tančícími páry do středu parketu, ale ona jen pokrčila rameny. „A kdo ne? Je to maturitní ples, na něm se máš nudit. A taky brečet a vzpomínat a tak… Vždyť to znáš.“ Ukončila svou řeč mávnutím ruky a nechala se od Stefana konečně sevřít do tanečního postoje. „Znám, ale s tebou je to jiné.“ „Nepovídej.“ „No vážně, lepší ples jsem ještě nezažil.“ „Tak to… Mě těší.“ Zamumlala Elena zaskočeně a raději se věnovala valčíku, protože nevěděla, co víc by na tohle měla říct.

To naopak u nedalekého stolu s občerstvením konverzace nevázla. „To je vážně otřesné! Nechápu, proč mě nepřizvali na pomoc, když sami neumí uspořádat slušný ples!  Právě mi ruinují nejdůležitější společenskou událost mého života!“ Lamentovala Caroline při pohledu na nepříliš strhující organizaci všeho kolem (hudbou počínaje a výzdobou konče) a otráveně odložila talířek s nedojedeným chlebíčkem a pozvedla sklenku se špatně vychlazeným šampaňským. „Navíc tohle je prostě odporné! Horší občerstvení jsem snad ještě na žádné akci neviděla““ „Mě přijde celkem OK.“ Odporoval jí nesoustředěně Damon a přesto, že vyjma jednohubek skutečně nebylo moc o co stát, alespoň mu to pomáhalo s tou nepříjemnou žízní, které ho opět v přítomnosti tolika lidí přepadla. Vážně to bylo k zbláznění! A vlastně celé to dneska bylo nějak špatně! Ani ještě neměl čas mluvit se Stefanem a zjistit, jestli mu Elena vyřídila jeho vzkaz (tedy, ona ho určitě vyřídila, ale on by rád znal bratrovu reakci na něj). A k tomu navíc celý tenhle nepovedený ples, to nebyla moc romantická předehra k tomu překvapení, které pro Elenu chystali. Prostě den blbec! „Hele, mohl by ses už konečně pustit toho jídla a alespoň jednou si se mnou zatancovat, když už jsi na mě vyškemral ten doprovod?“ Přerušila mu navíc jeho neradostné úvahy Bonnie a on jen zvedl oči vsloup. „Mohl, ale netušil jsem, že bys o to po té scéně na parkovišti stála.“ „Ovšem, že ano! Je to můj maturitní ples a předtančení mi tedy rozhodně nestačilo. Když už jsem musela nechat Jeremyho doma, kde teď nevyužitě čučí do počítače, zasloužím si od tebe alespoň nějakou kompenzaci!“ „No jo, fajn. Za chvíli.“ Pokoušel se jí Damon zklidnit, aby něco neprozradila, ale Caroline měla na drby nejspíš radar. „Počkat, jak vyškemral doprovod a co je s Jeremym? Tys chtěla jít s Jeremym? A proč jsi tu teda s ním?“ Zasypala Bonnie tolika otázkami, že ta by si za svou prostořekost nejradši nafackovala, ale naštěstí byla odpovědi ušetřena, protože se náhle stalo něco, co nikdo z nich nečekal.

„Ehm, nerad vás ruším, ale smím prosit? Ozval se totiž za nimi Klausův tichý hlas a všichni tři málem nadskočili leknutím. Jenže on mluvil primárně ke Caroline a ta okamžitě nakrčila nos. „Ty? Ani omylem! A co tu vlastně děláš? Myslela jsem, že náš maturitní ples je jen pro zvané!“ „Však taky je, lásko. Ale já jsem velmi vážený sponzor tohoto města, víš.“ Mrkl na ní a Caroline znechuceně zvedla oči vsloup. „No jo, promiň, já zapomněla. Pořád tě mám hlavě zařazeného spíš pod pojmem „šílený psychopat“, než „čestný občan“.“ „Tak to bys mě měla přeřadit, lásko.“ „Neříkej mi tak!“ „Dobře, tak ne, ale co bude s tím tancem?“ „Nic, už jsem řekla. Jdi si zadat nějakou hybridní slečinku, ta ti musí vyhovět už z principu!“ Odpálkovala ho znovu a pak se ještě zatvářila povýšeně. „A navíc, já tu mám svůj vlastní doprovod.“ Dodala a Klaus zvědavě pohlédl na Damona, který honem zvedl ruce v obraném gestu. „Na mě nekoukej, já tu jsem s ní.“ Ukázal na Bonnie a Caroline jen pohrdlivě odfoukla.  „Samozřejmě jsem nemyslela jeho, s ním bych nešla nikam, ještě by mi orval šaty! Mluvila jsem o Tylerovi!“ „Ehm, tu poznámku o šatech sice nechápu, ale musím říct, že pana Lockwooda tu nikde nevidím.“ Poznamenal celkem logicky Klaus a Caroline si znovu okatě povzdechla. „No fajn, možná už tu není, ale byl! Musel ihned po oficiální části pryč, ale to pořád neznamená, že s tebou půjdu tančit.“ „A proč ne?“ Nevzdával to Klaus a zdálo se, že ho tato nevinná slovní přestřelka s Caroline enormně baví, přesto, že jí lezla spíše na nervy! „Proboha Bonnie, nemůžeš na něj seslat nějaké kouzlo, aby šel pryč.“ Zasténala směrem ke své kamarádce, ale ta neměla náladu se do toho plést. „Promiň, ale na něj kouzla moc dobře nefungují a navíc kdybych znala zaříkávání proti neodbytným loudilům, věř mi, že už bych ho dávno sama použila!“ Pohlédla významně na Damona, který její poznámku velice dobře pochopil a měl právě dost jejího naléhání i Klausova svádění Caroline. „Tak pojď tančit, no.“ Svolil neochotně a než mohla Caroline zasáhnout, odvedl Bonnie na parket, takže s Klausem osaměla. „No, vypadá to, že už jsme tu jen my dva, lásko. Takže…?“ Nadhodil nevinně a Caroline konečně došla trpělivost i urážky (ono taky hádat se s někým jako je Klaus je nejen únavné, ale i riskantní-kdo ví, kdy mu dojde trpělivost). „No dobře! Jeden tanec! A neříkej mi lásko!“ Vyštěkla a odložila zpola dopitou sklenku šampaňského. „Jak si přeješ, lá… ehm, Caroline.“ Chopil se Klaus nadšeně její nabízené ruky a maturitní ples pokračoval dál ve svém mírně nudném duchu, jen se dvěma neochotně tančícími páry navíc…



4 reakce na FF: „Volba-část IV“-8.Kapitola

  1. elisa napsal:

    super kapitolka :) moc se mi tam líbil Klaus :) těšim se na další

  2. barča napsal:

    tak Klausa a Caroline si úplne geniálne vystihla :) hrozne sa teším na prekvapenie pre Elenu, snáď sa ho v najbližšej časti dočkáme :)

  3. terulka napsal:

    Úžasná kapitola jako vždy.. Taky se mi tam moc líbil Klaus:)
    Těším se na další..:)

  4. kiki napsal:

    Bazva!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich