FF: „Volba-část IV“-9.Kapitola

Tak a máme tu neděli a s ní i další v pořadí již devátou kapitolku mé povídky Volba IV. Konečně jsme se v ději dostali k tmu kýženému překvapení, tak doufám, že se vám bude líbit a že budete komentovat! Další část zase ve středu :-)

9.

„Nechceš něco k pití?“ Nabídl Stefan úslužně, když si s Elenou dostatečně užili tanečního veselí, ale ona jen nezúčastněně pokrčila rameny. „Klidně. Ikdyž… Nejradši bych už jela domů.“ „Dobře, jak chceš, tak… Poslední skleničku?“ Snažil se Stefan zuby nehty držet toho všeho, co si na dnešek předsevzal a šampaňské k tomu rozhodně patřilo, jenže Elena mu to pořád nevědomky kazila. Na plese se viditelně nudila (ikdyž kdo by se nenudil s takhle nezvládnutou organizací) a teď navíc chtěla odejít, což Stefana značně znervózňovalo, protože to znamenalo, že dnešní večer pomalu končí a okamžik, ze kterého byl tak rozechvělý, se nebezpečně blížil.

A on se ještě necítil připravený na Elenu to překvapení skutečně vybalit a přesto, že Damonovi tvrdil, že všechno je OK a všechno má promyšlené, ve skutečnosti to zas tak moc promyšlené neměl a pořád si ještě nebyl jistý, které místo pro tak velkou událost by bylo to pravé. Původně myslel, že to udělá tady a až pak pojedou domů, jako vrchol úžasného maturitního plesu, jenže ten se jaksi nekonal a tak bude nejspíš muset improvizovat. A on improvizoval vážně nerad, takže tu poslední skleničku, na kterou mu Elena nakonec kývla, doopravdy akutně potřeboval! Odhodlaně se vydal k barovému pultu, kolem kterého se táhla nepříjemně dlouhá fronta a ponořen do svých neveselých úvah málem nadskočil leknutím, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Ale byl to jen Damon. „Kruci, vyděsil si mě! Co se tu plížíš?“ Odfrkl Stefan, ale byl docela rád, že ho vidí. „Schovávám se před Bonnie.“ Odvětil šeptem jeho starší bratr a on jen překvapeně pozvedl obočí. „A to jako proč? Že by se tě naše malé čarodějka konečně rozhodla adekvátně potrestat za zničení svých šatů?“ „Ne, pořád chce se mnou tančit!“ Žaloval Damon ublíženě a Stefan stěží potlačil smích. „A co jsi čekal, jsi její plesový doprovod, ne?“ „To sice jsem, ale na parket už mě nikdo znovu nedostane. U baru je to rozhodně bezpečnější!“ Znělo to nesmlouvavě a Damon to navíc ještě potvrdil rázným dopitím posledních několika kapek whisky, kterou tu naštěstí podávali a bez které by to tu těch několik předešlých desítek minut nejspíš vůbec nepřežil. A bohužel nešlo jen o to, že se tu pekelně nudil, nebo o Bonniiny nářky, že s Jeremym by si to tu užila mnohem víc. Opravdu ne…  Kdyby ho trápilo jen tohle, bylo by to skutečně skvělé a nejspíš by se tady v těsném okolí baru tolik nezdržoval, ale jemu to tady bohužel celkově příliš nesvědčilo. Na jeho vkus tu totiž bylo až moc lidí a jemu to tentokrát, na rozdíl od všech jeho předešlých upířích let, prostě vadilo! Slyšel tlukot desítek srdcí a všude kolem sebe cítil jindy příjemnou, dnes však velmi dotěrnou, vůni čerstvé lidské krve a to ho zneklidňovalo. Kruci, nečekal, že to bude tak… Nepříjemné! Možná se měl pro dnešek na tu svou krevní dietu vykašlat a dát si doma o jeden nebo dva transfuzní sáčky víc, ale to už bohužel napravit nemohl. Musel tu nějak vydržet, a jelikož měla Caroline ohledně zdejšího nechutného občerstvení přeci jen pravdu, alkohol byl pro něj jasnou volbou. Tedy… Ne, že by se obával, že tu nějakému nevinnému studentovi skočí po krku, to vážně ne, ale jistota je přeci jen jistota. Je lepší být opatrný. O nic víc, než o opatrnost nejde, ale teď… By potřeboval co nejdřív dalšího panáka! Rozhodl během několika vteřin ticha a jako by nic vklouzl do fronty vedle svého bratra.

„Hlavně to s tím schováváním moc nepřeháněj.“ Varoval ho však nečekaně Stefan, narážeje na jeho mírně rozostřený pohled, a Damona se trochu dotklo, že bratr tak snadno odhalil, že whisky, kterou před ním právě dopil, nebyla dnes ani zdaleka jeho první. „Neboj, tolik jsem toho zase nevypil.“ Bránil se chabě, přesto, že to nebyla tak docela pravda, ale on v tom žádný problém neviděl. Kdyby chtěl, zvládl by udržet sebekontrolu i bez jediné kapky alkoholu! Ale proč to neudělat pohodlněji? A Stefan mu do toho nemá co mluvit, jeho čeká dneska jiný úkol! „A jen tak na okraj, jak pokračuje tvoje dnešní mise?“ Změnil tudíž raději téma, a Stefan se zatvářil dost útrpně. „Moc dobře ne. Celý tenhle ples je totiž dost na nic! Možná bychom to celé měli odpískat a přesunout na jindy.“ Pokusil se z toho všeho ještě naposledy vycouvat, ale Damon mu to okamžitě zatrhl. „Žádné odpískávání. Pěkně jdi na to a na ples se vykašli. Hlavní jste vy dva a já do tebe vkládám veškerou důvěru.“ „Tak to ti vážně děkuju.“ Odfrkl Stefan, ale pak si vzpomněl na vzkaz, který od Damona obdržel a na okamžik zvážněl. „A mimochodem děkuju za to, cos mi po Eleně vzkázal. Vážně to pro mě hodně znamená.“ „Nemáš vůbec zač.“ Odvětil s úsměvem Damon, ale přitom se cítil trochu nesvůj. Nechtělo se mu teď probírat vážná témata a tak využil toho, že na něj právě přišla řada a odvrátil se, aby mohl požádat dívku za barem o další sklenku whisky. „Já myslím, že mám, ale…Necháme toho.“ Pochopil Stefan, že bratr se o tom prostě dál bavit nechce a sám si objednal dvě sklenky šampaňského. „Jistě, hned to bude.“ Usmála se na ně na oba sličná barmanka a skutečně to netrvalo ani dvě minuty. „Já to zaplatím. Ber to jako talisman pro štěstí.“ Chopil se peněženky Damon a Stefan jeho štědrost rád využil (zas tak častá nebývala). „Díky, štěstí budu fakt potřebovat, protože jdu za Elenou, tohle dopijeme a pak už chce jet domů, takže…“ Nedořekl, ale Damon ho povzbudivě poplácal po rameni. „To zvládneš, bráško. Já ti věřím a přesně jak jsme se dohodli, se vrátím domů až hodně pozdě.“ „Fajn.“ Vydechl Stefan a váhavě zmizel v davu, aby našel Elenu, která na něj čekala na okraji tanečního parketu a neměla nejmenší tušení, co pro ní chystá. Ale Damon to věděl a opravdu to Stefanovi nijak nezáviděl. On by to dneska večer asi nezvládl, ale naštěstí nemusel. Mohl si v klidu vychutnat další porci otupujícího alkoholu. Usmál se pro sebe a vděčně upil pár kapek ze své sklenky. Whisky sice nebyla nejlepší, ale svůj účel plnila celkem obstojně a on se proto rozhodl vrátit zpět do přítmí, které panovalo kolem barového pultu a objednat si ještě jednu, jenže to jaksi nestihl… „Tak tady jsi!“ Ozval se za ním totiž náhle Bonniin hlas a on si v duchu vynadal za to, že nebyl hbitější. „Ehm, ano.“ Víc, ze sebe nedostal a Bonnie se do něj okamžitě zavěsila. „Kam jsi mi zmizel, doufala jsem, že když ti na ten doprovod kývnu, budeš se mi věnovat.“ „Věnuju se ti…“ Plácl Damon, ale Bonnie ho sjela pohrdlivým pohledem. „To se spíš věnuješ tomu pití než mě.“ Ukázala na sklenku v jeho ruce a ušklíbla se. „A neříkej, že to já jsem tě dohnala do spárů alkoholismu!“ „Ne, ty ne. Jen ta tvoje bezuzdná vášeň pro společenské tance!“ Bránil se zoufale, protože už ho zase směřovala na taneční parket, ale ona jen nakrčila nos. „Slíbil jsi mi doprovod? Slíbil! Tak šup! Dnešní večer je sice na pendrek, ale já si ho chci užít.“ Rozhodla nesmlouvavě a Damonovi nezbývalo nic jiného, než jí poslušně následovat do kola…

„Uf, dnešní večer byl vážně na nic.“ Povzdechla si Elena, když Stefan zaparkoval před penzionem (díky bohu jejím autem, protože do jeho sporťáku by se s rozměrnou sukní nikdy nevešla) a Stefan jen naprázdno polkl. Nejen, že to nezačalo dobře, ale bohužel to tak ani nepokračovalo… Jenže Damon na něj spoléhal a on ho nechtěl zklamat. A navíc se na to překvapení vlastně taky těšil, tedy pokud bude Elena souhlasit, jen by k tomu ocenil romantičtější atmosféru. Ale co není, může být, takže by se neměl flákat a naopak se spíš snažit všechno vylepšit. Povzbuzoval se v duchu a vyrazil za Elenou, aby jí otevřel dveře do haly. „Díky.“ Usmála se na něj a měla v plánu pokračovat ke schodům, jenže on jí nečekaně zastoupil cestu. „Počkej, něco pro tebe mám.“ Vyhrkl tak rychle, že si to ani nestihl připravit a Elena překvapeně pozvedla obočí. „Vážně? A co?“ „No… takové překvapení.“ Koktal Stefan a nenápadně nasměroval Elenu do salonu. Ano, u krbu to bude romantické, ikdyž… Kruci, zapomněl, že v něm teď na sklonku jara těžko bude hořet oheň a vyhaslý krb už mu tak romantický nepřišel. No jo, ale kde tedy… Přemýšlel horečně, zatímco Elena ho nechápavě pozorovala a čekala, co z něj vypadne, protože opravdu netušila, k čemu se chystá. Najednou jí připadal tak hrozně nervózní! A vlastně když o tom tak přemýšlela, byl dneska nervózní celý večer. Původně si myslela, že má trému z nástupu a předávání maturitního vysvědčení, ale to bylo dávno za nimi a nijak se to nezlepšilo, spíše naopak. A teď má pro ní  ještě nějaké překvapení? Vážně? Tak na to byla skutečně zvědavá, ikdyž ještě před chvílí se cítila spíš unavená a zralá do postele. Stefan jí však místo do ložnice směřoval do salonu (Hm, škoda. Překvapení v ložnici by mohlo být zajímavé.) ale teď si to najednou zase rozmyslel a roztržitě ukázal na prosklené dveře dozadu na terasu. „Nepůjdeme na chvíli ven?“ Navrhl a ona už vůbec nechápala, oč jde. „Ven? Proč ven?“ „Jen tak… noční zahrada je romantická, ne?“ Koktal zmateně a jí ho bylo najednou až líto. Vypadal jako malý ztracený kluk. „To rozhodně je.“ Souhlasila, aby mu udělala radost a nechala se vzít za ruku a odvést ven na terasu. Opravdu byla krásná noc, to se muselo uznat a kvetoucí zahrada dokonce i teď za tmy vypadal nádherně a téměř nadpozemsky, ale ona pořád nerozuměla tomu, proč jí sem Stefan vlastně bere. A kde je to překvapení? Někde tady? Stefan byl ale na svůj nápad hrdý, protože zahrada plná spících květina a stromů mu skutečně připadala jako skvělá kulisa k tomu, na co se chystal a Elena vypadala celkem zvědavě a okouzleně. Fajn, takže dál… Pokračoval v duchu s povzbuzováním a schválně odvedl Elenu do středu terasy, odkud byl nejkrásnější výhled na tu nádheru kolem, která ve stříbrném měsíčním světle vypadala jako krajina divů. Ano, lepší místo opravdu nemohl vybrat! „Tak…kde je to překvapení?“ Přerušila mu jeho další odhodlávání Elena tichým, láskyplným hlasem a najednou jí to ani moc nezajímalo. Byla ráda, že tu spolu jsou, co víc si mohla vlastně přát…? A zvlášť teď, když jí vzal Stefan něžně za obě ruce a tak zamilovaně se jí díval do očí, až jí srdce udělalo několik nadšených kotrmelců. „Je přímo tady, lásko.“ Zašeptal pak a ona se na něj laskavě, ale mírně zmateně usmála. „Kde?“ „Všude kolem a hlavně…“ Snažil se Stefan donutit sám sebe k poslednímu kroku, jenže… Najednou nějak nevěděl, jak dál. Tedy věděl a vlastně to vůbec nebylo složité, jenže jeho tréma právě dostoupila vrcholu a on měl obavy, že tu poslední rozhodující větu ze sebe vůbec nedostane. Sakra!

„Já…Já…“ Koktal zmateně a Elena se na něj pořád tak krásně usmívala. „Já co?“ „Já…sakra, to je tak…těžký. Vypadlo z něj neplánovaně a ona se zatvářila ještě překvapeněji. „Co je těžký, miláčku.“ „No, tohle… Myslel jsem, že není, ale je! Damon říkal, že není, jenže fakt je!“ Plácl další věc, která se do téhle romantiky zrovna moc nehodila, ale naštěstí jednou věcí, kterou na Eleně miloval, byla její trpělivost, takže to s ním stále nevzdávala, ikdyž opravdu nechápala, co se to děje. Začalo to tak hezky-zahrada, romantická vlahá jarní noc, zamilované pohledy a teď? Teď to pokračovalo nějak podivně. „Ale co, Stefane?“ Zopakovala znovu pomalu a opatrně a to ho konečně nakoplo k nějaké další akci. „Já…Chci se tě na něco zeptat.“ Posunul se trochu blíž k jádru pudla a Elena se na něj vstřícně usmála. „Tak se ptej.“ „Jasně… jo. Já…se snažím, víš, jen…“ Zaváhal a znovu mu z pusy vyletělo něco jiného, než zamýšlel. „Miluju tě.“ Znělo to hrozně naléhavě a Elena překvapeně zamrkala. „Já tebe taky, to přeci víš. Ale to není otázka, miláčku.“ „Ne, není! Jasně, že…že není, ta otázka je… S tím souvisí, já…“ Tak dost! Ozval se mu však náhle v hlavě rázný hlas, který ho donutil přestat koktat a on se zhluboka nadechl. Už teď to zvoral víc, než dost! Musí se sebrat! Hned! Do toho!

Rozkázal sám sobě, a rozhodl se rozkaz okamžitě splnit, což ale způsobilo, že nečekaně rychle klesl před Elenou na jedno koleno a ona sebou šokovaně cukla. „Co je? Co to děláš? Je ti dobře?“ Nechápala, proč se tak náhle vrhl na studenou kamennou terasu a téměř násilím vyškubla ruce z jeho sevření, aby mu mohla případně nějak pomoct (pokud mu je třeba špatně, nebo něco takového-vypadal na to!). Ale než se k němu stihla pořádně sklonit, Stefan odhalil, o co jí jde a v panice vystřelil dlaněmi k jejím bokům. „Ne!“ snažil se jí v jejím úmyslu kleknout si naproti němu zabránit a znovu se zhluboka nadechl. „Nic mi není! Ty…ty ale musíš, stát, víš.“ Podařilo se mu jí nakonec přeci jen donutit neklesnout k němu na zem a využil jejího dalšího šokovaného zaváhání, aby sáhl do kapsy svého saka. Teď nebo nikdy! Nařídil si v duchu a hbitě vylovil na měsíční světlo sametem potaženou krabičku, kterou dnes i se vzácným obsahem vyzvedl u místního klenotníka.

„Eleno Gilbertová…, vezmeš si mě?!“ Vyhrkl pak možná až zbytečně nahlas a Elena rázem pochopila veškeré jeho podivné chování. To že si před ní klekal, že koktal a zatáhl jí sem a všechno ostatní najednou dávalo smysl, ale ona… Nějak nemohla uvěřit, tomu, co slyšela! „Cože?!“ Vyhrkla a Stefanovo nadšení pramenící z toho, že konečně dokázal tu otázku vykoktat, ihned ochablo. „Ne cože… Měla jsi říct ano, nebo ne.“ Plácl zmateně, ale jeho šok se tomu jejímu zdaleka nemohl vyrovnat. „Já vím, jak to funguje, ale…“ Zamumlala po další chvilce překvapeného ticha a pak se rozhodla na to jít přímo (protože ne, že by jí Stefanova žádost nepotěšila, ale co si proboha myslí?). „To myslíš vážně? Opravdu jsi mě právě požádal o ruku?“ Ujišťovala se a on němě přikývl. „Aha… A opravdu máš na mysli svatbu?“ „Ano.“ „Skutečnou svatbu? Se závojem, drůžičkami a pětipatrovým svatebním dortem?“ „Klidně s šestipatrovým, když budeš chtít.“ Nechápal Stefan, kam tím míří a dál k ní vzhlížel s obavami v očích a krabičkou s překrásným diamantovým prstenem, v ruce. Ale Elena už toho měla právě dost! „Zbláznil ses?“ Vyštěkla na něj, až sebou Stefan poplašeně škubl a ona si nervózně prohrábla složitý účes. „Copak se ti nelíbí, to, jak to mezi námi třemi teď je?“ Balancovala někde na pomezí nadšení z jeho otázky a zoufalství z toho, že chce zničit jejich poklidného soužití ve třech a on byl z její reakce ještě zmatenější. „Ale líbí, proč si myslíš, že se mi ne…“

Nedořekl, protože Elena ho rázně přerušila. „Tak proč to chceš sakra, zkazit touhle zbytečnou žádostí o ruku? Kruci Stefane, víš, že tě strašně moc miluju a nejradši bych okamžitě řekla ano, ale Damona miluju úplně stejně a tohle mu přeci nemůžeme udělat! Nechci mu to udělat! A myslela jsem, že ty taky nechceš!“ To poslední byl málem vzlyk a Stefanovi konečně došlo, že Elena nemůže vědět, jak to s touhle žádostí o ruku vlastně ve skutečnosti je a čí to byl vlastně nápad. Ano, došlo mu to a srdce mu poskočilo radostí. „Ale ne!“ Rozesmál se s úlevou a ona opravdu nechápala, co mu na tomhle přijde vtipné. „To není legrace!“ Zpražila ho ostře, ale on měl co dělat, aby se dokázal přestat uculovat. „Ale je, miláčku. Takhle to přeci vůbec není. Já nechci Damona zradit a ani tě nechci mít sobecky jen pro sebe! Brácha o tomhle všem ví. Vlastně…to byl tak trochu jeho nápad, že bych se tě měl zkusit zeptat. Říkal něco o nějaké svatbě na pláži, nebo co a že by byl rád, kdybys to mohla prožít i se mnou. Tedy…Pokud budeš chtít.“ Poslední větu řekl s jasnými obavami a konečně se přestal smát, zatímco Elena na něj znovu šokovaně zírala. „Damon to ví?“ „No jistě, proč myslíš, že to nahrál tak, abych šel s tebou na ples já? Mělo to být překvapení k maturitě a taky… K tvým narozeninám, protože jejich datum je pro svatbu jako stvořené. Jenže…ty jsi pořád ještě neřekla ano.“ Znovu zesmutněl a Eleně to konečně do sebe celé zapadlo. „Ach  pane bože…“ Vyhrkla a zahanbeně si dala dlaň před pusu. Měla radši mlčet! Jak jen si mohla myslet, že by Stefan chtěl Damonovi takhle ublížit?! Po tom všem… Je pitomá, pitomá a pitomá! „Ach pane bože, co?“ Dožadoval se však Stefan neúnavně své odpovědi a provokativně zakýval krabičkou s prstenem. A ona se mohla jen rozesmát. „Pane bože ano!“



3 reakce na FF: „Volba-část IV“-9.Kapitola

  1. Nya napsal:

    aaaaaaa já to věděla, že přesně na toto se hodlá zeptat :) jinak parádní kapitolka jako vždy a už se těším na další. :) jinak doufám, že tu bude ještě zmínka o Caroline a Klausovi, protože minulá zmínka o nich mě vážně bavila a taky doufám, že Damon se z té své věčné žízně dostane bez toho, aby někoho rozcupoval :) jen tak dal ;)

  2. Osteo napsal:

    Krasny :-)

  3. KIlok napsal:

    Elena dvojí salvatorová. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich