Povídka: „Zázraky sa dejú“ – Kapitola 30 – Trucovanie

Po dlouhé odmlce pro vás máme pokračování povídky, na kterou jste se už delší dobu ptali. Za odmlku se omlouvám. Autorka mi dodala kapitolu už dříve, ale mě se to ztratilo mezi ostatními emaily, ocitlo se to v úplném „Bermudském“ trojúhelníku.  :-) Nedorozumění se už vyřešilo a vy si můžete užít pokračování příběhu.

Dnes máme pro vás další kapitolku povídky “Zázraky sa dejú“ s dnešním názvem Trucovanie. Autorkou příběhu je Laurika. Pokud jste neměli možnost přečíst si předchozí díly, tak to můžete dohnat zde. Nové díly u nás na webu najdete vždy v úterý a pátek. Přejeme příjemnou zábavu a těšíme se na vaše komentáře.


 

O 2 ROKY NESKôR:

„Mami!“ zakričala malá modrooká hnedovláska, ktorá má síce len dva rôčky, ale vyzerá ako 3 až 5 ročné dievčatko. Moje mále dievčatko, pomyslela som si.

„Čo sa deje zlatko?“ pribehla som k mojej malej princeznej do izby.

„Som hladná aj smädná,“ sťažovala si Nina.

„Dobre zlatko a čo by si si dala?“ opýtala som sa jej.

„Kakao a palacinky.“ Rozhodla napokon s krásnym úsmevom podobným ako má jej otecko.

„Ahojte,“ privítal nás Stefan, keď prišiel do kuchyne, kde som ja robila palacinky a moja dcérka si kreslila.

„Ahoj, ocko,“ usmiala sa Nina a skočila na Stefana. Ten ju poriadne vyobímal.

„Ahoj,“ povedala som aj ja. Stefan prišiel ku mne a pobozkal ma. Voľky – nevoľky som mu bozk opätovala.

DAMON:

„Choďte si umyť ruky a pôjdeme jesť!“ rozkázala Katherine dvojičkám.

„Prečo by sme ťa mali počúvať! Nie si naša mama!“ kričala Lilly. Katherine je s nami už dva roky a dvojičky si na ňu aj tak nevedia zvyknúť. Musel som zasiahnuť lebo niekto by neprežil: „No ták Lilly. Správaj sa slušne.“

„Čo? Veď je to pravda,“ zastal si ju jej brat. Lilly s Damonom naštvane odišli do izby.

„Damon, ja to tu asi už dlho nevydržím,“ vybuchla Katherine.

„Ale no ták zlatko kľud. Ich to prejde,“ ukľudňoval som ju. Potom som si ju k sebe pritiahol a vášnivo ju pobozkal. Bozk sa stupňoval a Katherine ma už stihla vyzliecť s trička: „Katherine, musím ísť za deťmi,“ prerušil som ju a odtiahol sa na odchod. Katherine si povzdychla.

„Deti,“ začal som, keď som vošiel do ich izby. Sedeli na parapete a smutne sa dívali von oknom.

„Už si sa domuchloval s Katherine?“ opýtala sa ironicky Lilly.

„No ták, to vám Katherine až tak vadí?“ opýtal som sa.

„Áno! A mimo toho je to tvoja a jej vina, že tu mamička není. Keby tu nebola tá tvoja Katherine mohla byť teraz tu s nami,“ rozkričala sa Lilly.

„Tak, ale toto vôbec nie je pravda. Vaša matka odišla s vaším milovaným strýkom!“ kričal som už aj ja. Nechcel som, ale naštvalo ma, že si ešte aj deti myslia o mne to najhoršie. Celý čas som pred deťmi tajil, že matka ich opustila.

„To nie je pravda!“ zakričal malý Damon a spolu so sestrou odišiel. Zavreli sa do pivnice a celý deň sa odtiaľ ani nepohli.

„Ale no už dosť trucovania. Ste ako vaša matka. Tá, keď sa naštvala dokázala sa s človekom nebaviť aj mesiac. Viem to lebo som to zažil,“ uškrnul som sa nad dávnou minulosťou. Už sú to celé dva roky čo som ju nevidel.

„Deti prosím. Teraz nie je čas na žarty. Keď sa v rodine ako sme my naskytne problém ako napríklad ten, že odíde mamička, deti a ocko musia držať spolu. Veď viete, že vás mám rád a že vás vždy budem mať rád. Nech sa deje čo sa deje. A Katherine sa tiež veľmi snaží, aby vám bola dobrou aspoň náhradnou mamičkou. Tak prosím vylezte. Chcem vás poriadne objať,“ nevedel som či to zaberie, ale za pokus to stálo a … zabralo to. O chvíľku už so sklonenými hlavičkami a opuchnutými očami od plaču otvorili dvere. Vydýchol som si a poriadne ich oboch objal. Keď som sa pozrel na malú Lilly pár slz vyskočilo aj mne. Keď som videl tie jej krásne veľké hnedé očiská a dlhé hnedé vlásky spomenul som si na ňu. Na jej dotyky, bozky, úsmev. No zhrniem to asi tak, že… dnes neboli deti jediné, ktoré plakaly ako malé deti. Na mňa to prišlo tiež.

„Ocko neplač. Veď my ťa máme radi. My sme sa proste len trocha nahnevali, prepáč,“ ospravedlňovala sa mi Lilly a hladkala ma po líci.

„Ja viem zlatíčka moje. Aj ja vás mám rád a veľmi. Teraz musíme byť silný.“

„A myslíš, že mamička sa už nevráti?“ opýtal sa Damon.

„Neviem zlatíčko, ale na sto percent viem, že na vás nezabudla, a že vás má stále veľmi rada.“

„Myslíš?“ opýtala sa znova tentoraz Lilly.

„Jasne, že áno. Ste jej detičky,“ usmial som sa na nich a pobozkal na čelo.

ELENA:

„Elena idem do Mystic Falls,“ oznámil mi Stefan.

„Tak ideme s tebou,“ pokrčila som plecami.

„No určite, aby si mohla ísť za Damonom. Ani náhodou ty aj naša dcéra ostaneš tu!“

„Dokedy chceš predstierať, že je tvoja? Robí ti dobre, že dcéru svojho brata vydávaš za svoju?“ opýtala som sa s provokatívnym úškrnom.

„Proste ostanete tu!“

„Však jasne, keď nemáš čo povedať proste rozkazuješ. Chcem ísť do Mystic Falls, ale nie preto, že chcem ísť za Damonom, ale preto lebo sa tu už príšerne nudím. Dva roky v kuse som zavretá v tomto dome,“ rozhodla som.

„Proste musí byť po tvojom všakže?“ opýtal sa.

„Stefan ak si si nevšimol som tu už dva roky zavretá s tebou, stále nie som upírkou, vychovávaš moju dcéru a som na inom konci sveta ako môj manžel a deti. Takže prepáč, ale keby bolo po mojom som teraz vo vašom krásnom veľkom penzione, ležím na Damonovej krásnej a vypracovanej hrudy, vychovávame spolu naše deti a som nesmrteľná. A ešte samozrejme čo sa týka sexu bol by aspoň štyrikrát do týždňa, kdežto teraz, som poriadny sex nemala už dva roky.“ Oslnivo som sa usmiala a šla za Ninou.

Laurika



2 reakce na Povídka: „Zázraky sa dejú“ – Kapitola 30 – Trucovanie

  1. Kamilka napsal:

    Hnusnej hnusnej hnusnej blog :D debilní stránka :)

  2. Nika napsal:

    Kamilka: opravdu by mě zajímalo o, co ti jde těmi urážkami. Být tebou bych těch nadávek radši nechala jelikož se tím akorát sama ztrapňuješ. Máš malou slovní zásobu a tím, že budeš chrlit nadávky to nezpravíš. V jedné jednoduché větě tvořené celými šesti slovy použiješ 3x „hnusnej“, u té minulý nadávky (k povídce Buď mojou princeznou) jsi měla sice tři jednoduché věty, ale zase jsi tam použila 3x slovo „fakt“. Dál to rozebírat raději nebudu. Sečteno, podtrženo – tvoje urážky jsou akorát tak k smíchu, ale všichni se smějí akorát tak tobě, ne tomuhle webu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich