Smrt nepřelstíš – 1.díl

Každý pátek nás čeká nejenom filmový tip, ale jak jsme slíbili, tak i povídky od vás fanoušků. První povídku pro vás napsala Althea. Udělá radost, když jí její dílo okomentujete.

Pokud píšete povídky i vy a chtěli byste, abychom je zde zveřejnili, tak se mi ozvěte na email: vampire-diaries@tym.cz

Přejeme příjemnou zábavu s první dílem této povídky.

Povídka se odehrává po skončení celé záležitosti s Klausem. Týmu z Mystic Falls se podařilo ho porazit a nikdo přitom nepřišel k úrazu. Klausovo ovlivnění zmizelo a Stefan je zpět takový jaký byl, ale on a Elena se ze všeho teprve vzpamatovávají a jejich vztah-nevztah se v tomto okamžiku pohybuje na bodu mrazu.Oproti tomu vztah Eleny a Damona je zhruba ve stejné situaci jako nyní v seriálu. Tolik pár slov úvodem :-)

1.

„Eleno? Ty mě vůbec neposloucháš!“ Carolinin hlas vytrhl Elenu z nepříliš veselých myšlenek o její současné situaci, ale přesto to kamarádce neměla za zlé. Caroline měla totiž pravdu. Neposlouchala ji a neposlouchala ani Bonnie.

Konečně se jim jí podařilo vytáhnout do Grillu na malou dámskou jízdu a ona místo toho, aby se jim věnovala, myslí na Stefana. Okamžitě se zastyděla a pokusila se usmát.

„Promiň,“ vypadlo z ní roztržitě, ale Caroline se tvářila spíš chápavě, než dotčeně. Věděla, že toho všeho teď bylo na Elenu moc. Ale právě proto se s Bonnie snažily jí nějak rozptýlit! Jenže když už jim v tom nepomáhaly ani její oblíbené nealko-koktejly, ani dívčí rozhovory, bylo to s ní nejspíš opravdu zlé…

„To nic, právě jsme řešili tu jarní školní slavnost.“ Uvedla jí Bonnie rychle do obrazu a Elena povytáhla obočí. „Ale ta je přeci až za dva měsíce?“ Nějak nechápala, proč se o ní baví zrovna teď.

„Ano, ale já mám už teď jako organizátorka práce nad hlavu.“ Odvětila trochu dotčeně Caroline. Vždycky jí vadilo, když ostatní její organizátorskou činost podceňovali!

„Ovšem, promiň.“ Omluvila se znovu Elena, ale to poslední na co měla teď náladu bylo řešit nějakou hloupou slavnost. Najednou se cítila nějak unavená.

„Myslím, že už půjdu…“ Řekla co nejsmířlivěji, ale Bonnie a Caroline k ní přesto zvedly překvapené pohledy. „Už? Vždyť je teprve devět?“ Pokusila se jí to rozmluvit Bonnie, ale Elena už byla rozhodnutá.

Chtěla být sama. Tak moc se na tuhle akci s kamarádkami těšila, ale najednou by byla nejradši někde úplně jinde. Jako by jí odsud něco hnalo pryč…

Nedokázala vysvětlit co, ale měla pocit, že by odsud měla co nejdřív odejít… Zvláštní.

„Já vím, ale jsem unavená. V noci jsem špatně spala.“ Vysvětlovala Elena a vstala od stolu. Vlastně to ani nebyla lež. Opravdu dnes v noci špatně spala a navíc jí pronásledovaly nepříjmené noční můry, které si ráno nebyla schopná vybavit. Nejspíš následky nedávných stresů…

„Dobrá, ale jeď opatrně, před chvílí hlásili ve zprávách námrazu.“ Povzdechla si Bonnie, když viděla, že Elenu nepřesvědčí a ta krátce přikývla. Pak se na obě kamarádky usmála a otočila se k odchodu. Už byla skoro ve dveřích, když jí ale něco zastavilo… Nedokázala přesně říct co to bylo, spíš jen takové zvláštní, nepopsatelné nutkání se ještě jednou ohlédnout. Naposled…

Neuměla ten pocit vysvětlit ale nedokázala se mu ubránit.

Obrátila se a aniž by věděl proč, při pohledu na Bonnie a Caroline, sklánějící se nad Carolininým zápisníkem jí bodlo usrdce. Jako by je už takhle nikdy neměla vidět… Napadlo ji, ale honem tu myšlenky zaplašila. Jsou to jen nervy! V posledních týdnech se pořád jen obávala o něčí život, takže je pochopitelné, že se teď takhle cítí… Bonnie a Caroline budou v pořádku! Určitě!

Sebrala veškerou sílu, kterou měla, aby od kamarádek dokázala odtrhnout pohled a vyšla z Grillu. Její auto stálo u krajnice přesně tam, kde ho nechala a ona s úlevou vklouzla za volant.

Bylo příjemné být sama a nemuset nic předstírat. Opravdu jí dneska bylo mizerně!

Spokojeně vychutnávala ticho lednového večera, když ho ale náhle přerušilo pípnutí jejího mobilního telefonu ohlašující příchozí zprávu. Elena po něm automaticky sáhla ale pak si povzdechla. Informace o odesilateli ji totiž příliš nepotěšila. Neměla chuť se Stefanem mluvit, natož si s ním psát! Ale nakonec zvědaovost zvítězila. Copak jí asi chce? Předevčírem se nerozešli zrovna v dobrém. Sice se nehádali, ale přesto mezi nimi vládlo napjetí. A Elena se přitom tak moc snažila ho pochopit a tu cestu zpět z jeho ripperského období mu nekomplikovat. No, nešlo to moc hladce…

Ale obsah zprávy nebyl nijak hrozný, spíš naopak:

Mohli bychom se zítra ráno sejít v Grillu? Zvu tě na snídani. Musíme si promluvit. Stefan“

Stálo v ní a Elena věděla, že by nejspíš měla odmítnout a dát tomu čas, jak jí všichni radili, ale nakonec to nedokázala.

„OK. V osm u Grillu. Těším se.“

Odeslala odpověď a chtěla mobil odložit, ale pak si to rozmyslela. Už zase měla takové zvláštní neodbytné nutkání něco udělat! Co to s ní kruci je! Ale nemohla si pomoct!

Po paměti nacvakala telefonní číslo a zvedla přístroj k uchu. Zazvonilo to jen jednou.

„Ano?“ Ozval se na druhé straně Damonův hlas a Elenu až překvapilo, jak moc jí potěšilo, že ho slyší.

„Ahoj, to jsem já.“ Řekla tiše a najednou nevěděla jak dál.

„Děje se něco?“ Damon nebyl zvyklý aby mu volala jen tak, takže jeho hlas zněl okamžitě ostražitě.

„Ne. Nic.“ Uklidňovala ho honem Elena a přemýšlela co by měla říct. Volám ti proto, že jsem si nemohla pomoct? No, to asi ne…

„Aha, a proč mi tedy voláš?“ Damon vždycky věděl na co se nemá zeptat!

„Já… Jen tak. Právě jsem utekla z dámské jízdy, tak mě napadlo…“ Co jí mělo napadnout jí najednou nějak nenapadalo.Kruci!

„Tak tě napadlo že bys mi mohla zavolat a říct mi, že se nic neděje? No, to je od tebe milé.“ Úplně viděla jak se u toho usmívá, zmetek!

„Ne, jen jsem chtěla vědět jak je na tom Stefan.“ Napadlo Elenu konečně něco uvěřitelného. Když jí Damon naštval, dokázala vždycky něco vymyslet.

„Pořád stejně. Sedí u sebe v pokoji a je s ním neuvěřitelná nuda. Ale alespoň mi po baráku netrousí vysáté mrtvoly, takže tu nudu beru jako nutné zlo v rámci ochrany perských koberců.“

Z hlasu mu čišela ironie, ale Elena moc dobře věděla, že i on je rád, že se z toho Stefan dostal.

„Dobře, zavoláš mi kdyby se něco změnilo.“ Požádala ho a jeho nemístné vtipkování nechala bez povšimnutí.

„Jistě… Hele, jsi v pořádku?“ Damonův hlas najednou zvážněl. Nejspíš si nemohl nevšimnout napjetí v Elenině hlase. A ona navíc ani nevěděla proč je nervózní! Zatracené nervy!

„Je mi fajn, jsem jen unavená.“ Odvětila možná až moc rychle a rozhodla se hovor co nejdřív ukončit. Ale ten podivný pocit tu byl znovu! Jako by jí něco hluboko v hlavě našeptávalo, že by měla Damonovi ještě něco říct… Ale co? Možná i věděla, ale to nemohla!

„Dobře, tak jeď domů a odpočiň si, já na něj dám pozor.“ Vycítila že Damon se chystá zavěsit a ona tomu podivnému pocitu nedokázala odolat.

„Počkej“ Vyhrkla málem proti své vůli a honem přemýšlela co má ještě říct.

„Ano?“ Damon zněl dost překvapeně.

„Jsem ráda, že… Že tu pro Stefana jsi. A pro mě…“ Vypravila ze sebe tiše a byl to dokonalý kompromis mezi tím, co její podvědomí chtělo aby řekla a co říct dokázala. A i to evidentně stačilo aby Damona vykolejila, protože chvíli bylo ve sluchátku ticho a ona už se začínala bát jestli se hovor nepřerušil, ale pak se přeci jen odpovědi dočkala.

„Kdykoliv.“ Odvětil Damon trochu nepřítomně a ona se musela pro sebe usmát. Naprosto přesně si dokázala představit, jak se teď tváří.

„Dobře. Dobrou noc.“ Dodala ještě a to zvláštní nutkání zmizelo.

„Dobrou noc.“ Damonův hlas zněl pořád ještě nepřítomně, ale víc už se nedozvěděla. Ozvalo se cvaknutí a hovor byl ukončen. Elena tak mohla mobil konečně odložit a nastartovat.

Najednou netoužila po ničem jiném, než být doma a moct zalézt do postele…

Šlápla na plyn a automaticky vyrazila směrem ke Gilbertovic domu…

Jenže tam už nikdy nedojela…

Bonnie měla s tou námrazou totiž pravdu…

Ale řidič dodávky na vedlejší silnici tu zprávu v rádiu nejspíš neslyšel. Kdyby jí slyšel, možná by si přezul sjeté letní pneumatiky, nebo by možná nejel tak rychle…

Každopádně by nejspíš dokázal dobrzdit na červenou a zabránit tak boční srážce s Eleniným vozem…

Ale on ty zprávy bohužel neslyšel…

Líbí se vám tato povídka?

View Results

Loading ... Loading ...


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich