Smrt nepřelstíš – 4.díl

Máme tu další páteční díl. Nakonec jsem se rozhodla, že tato povídka bude zveřejňována 2x týdně, takže na další díl se nebude muset čekat až do dalšího pátku. Na další díl se můžete těšit už v úterý. Společně s autorkou Altheou vám přejeme příjemnou zábavu.

Předchozí díly:

4.

„Takže ty po mě chceš, abych ti pomohla přivést zpět dívku, která zemřela?“ Řekla nevýrazně Bridget a Damon jen roztržitě přikývl. Seděli spolu na nevysoké zahradní zítce a on jí právě poměrně chaoticky dovysvětlil, o co mu jde. „A jak dlouho je po smrti?“ Zeptala se ho po chvilce ticha a přesto, že se pořád tvářila nevyzpytatelně, Damon věděl, že je jeho poslední nadějí. „Tři dny.“ Odvětil dutě a Bridget si jen povzdechla. „No, to není zrovna málo.“ Zamračila se pak a Damonovi bylo jako by mu uštědřila ránu. Na čas nepomyslel! Ale to přeci nemohlo vadit, ne? Nebo mohlo?
„Prosím, musíš mi pomoct.“ zašeptal a bylo mu jedno, že se on, upír doprošuje sotva dospělé čarodějky. Všechno mu bylo fuk!


„Proč já?“ Pokračovala Bridget po další odmlce a tázavě zvedla obočí. Damona její otázka překvapila. Připadala mu totiž naprosto nepodstatná! Měla by už něco udělat a ne se takhle hloupě vyptávat! „Protože jsi jediná, kterou znám a která to může zvládnout.“ Odvětil nervózně a ani ho nenapadlo jí lhát. Bridget se po jeho slovech na rtech objevil trochu povýšený úsměv, ale vzápětí pohasl. „A kolik jiných čarodějek ses na to už ptal?“ Zajímala se zvědavě a Damon jí opět raději řekl pravdu. „Žádné, ale ta co znám k tomu zaujala jasný postoj.“ Odvětil při vzpomínce na Bonnino: „Já nemůžu.“
„Místní?“ Odfrkla Bridget a on přikývl. Bridget se sice narodila už v USA, přesto stejně jako její matka dělila čarodějky na „ty místní“, což byly vesměs afroameričanky jejíchž síla pocházela ze starodávného učení woodoo a na „cizí“, do který počítala kromě ostatních Evropanek vzešlých z plémě druidů i svou rodinu.
„No ovšem, ta by ti asi těžko pomohla. Jsou až příliš posedlé svými historkami o rovnováze. Učení jejich předků bylo vždycky až přehnaně svázáno konvencemi. Oproti tomu ti mí, zvládali jisté věci poněkud… No řekněme jinou cestou.“ Damonovi na okamžik svitla naděje, ale Bridget mu jí v zápětí zase sebrala. „Ale ani oni si se smrtí nezahrávali.“ řekla to jasně a nekompromisně a Damon měl co dělat aby se udržel a neskočil jí po krku. Měla mu přeci pomoct! Musí mu pomoct!
„Dlužíš mi to.“ Procedil skrz zatnuté zuby, ale Bridget se ani nehla. Znala ho a věděla, že by si na něj měla dát pozor, ale současně nehodlala nic riskovat. Věděla co má dělat…
„Ano dlužím ti.“ Začala pomalu a naklonila se blíž k němu. „A taky jsem neřekla, že ti nepomůžu, ale….“ Damon napjatě čekal a neodvažoval se znovu začít doufat. „Ale než to udělám, chci tvé slovo, že mi dáš pokoj. Už napořád! Můj dluh vůči tobě bude splacen a už se tu nikdy neukážeš! Nikdy!“ Když spatřila nadšení v jeho očích bodl jí osten viny, ale nezaváhala. Věděla, že to, co se chystá udělat je špatné, ale ona neměla na výběr! Pokud chtěla sebe i celou svou rodinu vyvázat z jakéhokoliv vztahu s upíry, byla tohle báječná příležitost.
„Takže mi pomůžeš? Přivedeš ji zpět?“ Vyhrkl Damon když pochopil, co mu řekla, ale Bridget jen zavrtěla hlavou. „Ne. Já ne. Uděláš to sám. Já ti jen řeknu, jak na to.“ Odvětila stroze a vstala. Damon byl zmatený, ale nehodlal si jí proti sobě poštvat. Hlavní byl přeci výsledek!
„Slibuješ, že mi dáš pokoj, až to udělám.“ Přerušila jeho úvahy a on honem přikývl. „Slibuju! Udělám všechno, co chceš. Cokoliv! Jen mi ji vrať…“ Bylo mu jasné, že před ní odhaluje svou největší slabost, ale bylo mu to jedno. Najednou se mu při myšlence na Elenu oči zalévaly slzami, které k němu v nemocnici odmítly přijít a on si nepřál nic jiného, než znovu držet svou lásku v náručí. Živou a zdravou…
„Dobrá,“ souhlasila Bridget a obrátila se k domu. V mžiku zmizela uvnitř a Damon zůstal poslušně sedět na zahradě. Ona to opravdu udělá? Pomůže mu? Opravdu mu to vyšlo? Nemohl ani uvěřit tomu, že by se na něj konečně jednou usmálo štěstí!
Bridget nebyla pryč dlouho. Vrátila se dřív než se mohl úplně vzpamatovat a natáhla k němu ruku s útlou, v kůži vázanou knihou… Podle toho, jak vypadala, musela být stará… Hodně stará. Zaraženě si ji od ní vzal a zvědavě nahlédl dovnitř. Byla psaná starou francouzštinou, které naštěstí Damon díky původu své matky jakž takž rozuměl, přesto nějak nechápal, proč mu jí Bridget dává. Než se ale mohl zeptat, ozvala se sama.
„Je to nejstarší dochovaný zápis rituálu, který ti může pomoci.“ Informovala ho na oko nezúčastněně, ale ve skutečnosti se už nemohla dočkat, až odsud zmizí. Damon i tahle kniha! Vždycky jí děsila… „Ale k čemu mi bude rituál bez čarodějky?“ Zeptal se zaraženě ale Bridget jen zavrtěla hlavou. „K tomuhle žádnou nepotřebuješ. Zvládne ho každý. Ale ne každý… K němu má odvahu.“ poslední větu řekla nějak divně a Damonův upíří instinkt mu okamžitě oznámil, že by si měl dát pozor, ale on ho nechtěl poslouchat. Musel to udělat ať to bylo jakkoliv nebezpečné! Pro Elenu!
„Odvahu?“ Zopakoval po ní a Bridget došlo, že mu bude muset říct pravdu. Nebo alespoň část pravdy. „Víš, to všechno co ti jistě o umírání řekla ta tvoje čarodějná známá odkojená woodoo kouzly, je jen jeden pohled na věc. Nejspíš tě krmila řečmi o rovnováha života a smrti, ale mí předci a lidé, kteří napsali tuhle knihu to viděli jinak. Pro ně nebyla smrt jen abstraktním pojmem označujícím konec pozemské existence. Ne. Pro ně byla víc. Mnohem víc. A tohle…“ Ukázala na knihu. „Je rituál jak jí přivolat.“ Damon šokovaně vykulil oči. „Přivolat smrt? Proboha proč? Já chci Elenu oživit, ne na někoho přivolat smrt!“ Najednou mu to celé připadalo jako snůška nesmyslů a jeho nově nalezená naděje opět pohasla. Bridget si ale jen povzdechla nad jeho omezeností. „Ne přivolat na někoho. Ale přivolat k sobě. Přilákat ji. A…spoutat.“ A bylo to venku! Řekla mu všechno co věděla a teď už to bylo na něm. Ale on jí evidentně nevěřil. „Přilákat a spoutat smrt? Smrt jako osobu? Jako nějakou babku s kosou přes rameno?“ prskl vztekle a měl co dělat aby po té zrzavé potvoře ten její v kůži vázaný blábol nemrskl! Taková hloupost…
Ale Bridget se tvářila vážně! Až moc vážně… Přeci to nemůže být… Pravda?! Napadlo ho, a ona mu jeho podezření okamžitě potvrdila.
„Babka s kosou to nejspíš nebude, ale ano. V podstatě je to tak! Smrt není jen okamžik, kdy ti přestane bít srdce! Je tady a je skutečná a tenhle rituál ti jí pomůže přilákat a ovládnout. A pak… pak už bude na tobě co po ní budeš chtít. Mí předci ho používali když chtěli smrt na někoho poštvat, ale nevidím důvod proč by to nemohlo fungovat i opačně. Takže vem, nebo nech být! Ale náš dluh je tímto vyrovnán!“ Dodala tvrdě a natáhla k Damonovi ruku, kdyby jí chtěl svazek vrátit.
Ale to on nechtěl… Moc tomu co řekla sice nevěřil, ale pomalu mu docházelo že nemá na výběr. Bude to muset s tímhle druidským hokusem pokusem zkusit! Pokud má dát nůž na krk samotné smrti, aby dostal Elenu zpět, udělá to! To věděl jistě!
„Beru to.“ zašeptal odhodlaně a Bridgetina ruka klesla. „Pak ti pomáhej sám bůh.“ řekla tiše a její slova mu ještě dlouho zněla v uších…

„Jak se cítíš?“ Vytrhl Damona z přemýšlení známý hlas a on překvapeně zvedl hlavu. Před ním stál Rick se dvěma sklenkami burbonu v ruce a tvářil se soucitně. Kdyby měl Damon čas a energii o tom hlouběji uvažovat, nejspíš by ho dojalo, že si Rick ve svém vlastním žalu a při pečování o Jeremyho vzpomněl i na něj, ale momentálně mu to bylo jedno.
Přesto mu bylo jasné že na sobě nesmí dát nic znát. Nikdo se nesměl dozvědět, že místo toho, aby spořádaně truchlil, jako všichni ostatní, přemýšlí o rituálu, který by měl celé tohle šílenství posledních dní definitivně ukončit. Proto se pokusil o smutný úsměv a sklenku od Ricka bez reptání přijal. Byl by sice raději, kdyby ho všichni nechali na pokoji a on se mohl dál zaobírat tím, co ho čekalo, ale Rick by nejspíš začal něco tušit, kdyby teď nereagoval.
„Nic moc.“ Odpověděl trochu unaveně a vděčně se napil. Rick jen chápavě přikývl a napodobil ho. Burbon mu příjemně otupoval smysly a po pravdě, to bylo to jediné, co ho ještě drželo nad vodou. Bez notně vysoké hladiny alkoholu v krvi by totiž dnešek nejspíš neměl šanci přežít. Celé to začalo už ráno dalším Jeremyho hysterickým záchvatem a pokračovalo jako na horské dráze, která se řítí pořád jen dolů! Ať už šlo o ten podivný telefonát do penzionu, kdy se ani nedozvěděl jak je na tom Stefan ale od Damona si vyslechl dlouhý zmatený monolog o tom, že musí něco udělat a přivést Elenu zpět (jako by to šlo!), nebo o smutné přípravy pohřbu, které nakonec zůstaly na něm a na Caroline. Kdyby neměl po ruce lahev, nejspíš by musel zešílet už v poledne, kdy se všichni sešli na hřbitově a vyslechli si dlouhou nesmyslnou řeč neznámého ceremoniáře, který nejspíš Elenu nikdy neviděl a který akorát opakoval klišé typu „Odešla na lepší místo.“ Kdyby to tak alespoň byla pravda! Ale v tomhle kontextu to znělo spíš jako špatný vtip a Rick byl nakonec rád, když celý ten tiátr, kterému i přes skromné přípravy nakonec přihlíželo na jeho vkus až moc lidí (nechápal, proč tu byla například starostka, nebo členové rady!) konečně skončil! Stejně ho on, ani ostatní, kterých se Elenina smrt dotkla nejvíc, moc nevnímali. Jeremy, utlumený léky sotva stál na nohou, Stefan vedle něj vypadal, že každou chvíli omdlí a Damon dokonce přišel pozdě. A přesto to byl právě on, jehož chování Ricka děsilo asi nejvíc. Kdyby třeba plakal, jako Jeremy, nebo byl v šoku jako Stefan, uvítal by to víc, než ten jeho pološílený a přesto soustředěný pohled. Rick si nebyl jistý proč, ale něco ho na něm znepokojovalo! Ne, že by měl strach, že Damon vybuchne a udělá nějakou hloupost, jak bylo dřív jeho zvykem. To už měli snad za sebou a navíc by to možná nebylo ani z poloviny tak děsivé jako to jeho neustálé mlčení. Proto za ním přišel a proto se s ním nyní snažil mluvit. Potřeboval ho z téhle podivné fanatické letargie nějak vytrhnout, ale nejspíš se mu to moc nedařilo, protože Damon se ani nyní k nějaké další komunikaci neměl. Už už chtěl Rick odejít a vzdát to, ale pak se rozhodl dokončit, co začal a opatrně se posadil na pohovku vedle Damona. Chvíli tam jen tak seděl a sbíral síly k nějaké akci, ale pak se zhluboka nadechl a lehce položil Damonovi ruku na paži. „Bude to lepší, uvidíš.“ Vpravil ze sebe tiše, to, co opakovaně sliboval Jeremymu a čekal. Damon k němu naštěstí zvedl zastřený pohled a krátce přikývl.Alespoň něco…
Napadlo Ricka, který bohužel netušil, co přesně se odehrává v Damonově mysli…
Ano. Bude to lepší. Hned jak ji přivedu zpátky. Napadlo totiž Damona, hned jak Rick domluvil, ale nahlas raději neřekl nic. Nechtěl aby o jeho plánu někdo věděl. Nebyl si jistý proč, ale měl pocit, že by mu to rozmlouvali. A navíc nikdo z nich nevypadal, že by mu při jeho realizaci k něčemu byl.
Jeremy byl stála napůl omámený sedativy a Bonnie s Caroline měli oči opuchlé od pláče tak, že nejspíš skoro nic neviděli (a to si Damon do nedávna myslel, že upírům oči nepuchnou, no Caroline byla nejspíš výjimka). A na Stefana raději nechtěl ani pomyslet. Pokaždé když to totiž udělal, bodl ho osten viny. Měl by být s ním! Měli by se to snažit překonat společně! Nebo by měl Stefanovi alespoň říct co chystá, ale předem věděl, že to neudělá. Ani jedno z toho. Měl bratra i po tom všem co mezi nimi byl rád a trhalo mu srdce vidět ho ve stavu v jakém teď byl, ale přesto, nebo právě proto věděl, že bude mlčet i před ním. Pokud mu totiž všechno vyjde tak jak si plánoval, bude tohle všechno už zítra za nimi! Ano! Už zítra! Ale to se musí soustředit na svůj plán, ne tu klábosit (nebo spíš mlčet) s Rickem! Neměl na výběr, ale musel se ho zbavit! Musel se zbavit všech! Nemohl svůj plán začít uskutečňovat dokud měl penzion plný truchlících! Proč jen musela být „smuteční hostina“ zrovna tady! Nejspíš to byl Carolinin nápad, ale jemu se to tak zoufale nehodilo…
No, ale nejdřív toho Ricka. Znovu k němu zvedl tvář a otevřel pusu, ale než ho mohl požádat, zda by ho nenechal o samotě, něco ho napadlo. Něco skvělého! Napadlo ho, jak s Rickovou pomocí zabít dvě mouchy jednou ranou. Protože až konečně všichni odejdou, stejně tu zbyde jeden nepohodlný svědek… Stefan. Ale kdyby mu Rick nevědomky pomohl…
Než o tom mohl začít víc přemýšlet, jeho mysl rozhodla za něj. „Ricku, mohl bych tě o něco poprosit….“ Vypadlo z něj málem proti jeho vůli a Rickovi oči se rozzářily. Nejspíš byl nadšený už jen z toho, že s ním Damon mluví.“Samozřejmě.“ přikývl vstřícně a Damon okamžitě pokračoval. „Jde o Stefana. On… Je to s ním zlé. Určitě sis všiml sám a já se o něj teď nemůžu starat. Chtěl bych, ale nemůžu, chápeš?“ Rick vědoucně přikývl. „Tak mě napadlo, jestli bys ho na chvíli nemohl vzít k sobě. Jen na pár dní. Tak jako Jeremyho.“ Překvapilo ho jak věrohodně jeho nepřipravená lež zněla a Rick nejspíš neměl žádné podezření. „Ovšem.“ Přikývl a vlastně byl rád, že nebude ve svém bytě jen s Jeremym, kterého tam hned ten první den po nehodě téměř násilím přesídlil. Ale nemohl ho nechat v domě, kde na něj všechno padalo a kde na každém kroku leželo něco připomínající mu jeho sestru. A když tam bude i Stefan, bude jim společně líp. Byl to vlastně skvělý nápad. Tak proč měl přeci jen takový zvláštní pocit? Když se díval Damonovi do očí, neviděl tam žádnou lež, ale přesto měl neodbytný pocit, jako by se chtěl Damon svého bratra zbavit. Ale to byl nesmysl! Proč by to dělal? „A co ty?“ Zeptal se tiše a doufal, že Damon mu jeho nesmyslné podezření vyvrátí. A dočkal se! „Já bych za vámi mohl přijít později. Možná zítra. Musím tu uklidit.“ Odvětil totiž Damon logicky a ukázal na hromadu trosek, které dřív bývaly vybavením salonu a na jejichž původ se Rick ani nikdo jiný raději neptal.
„Dobře, budeme na tebe čekat.“ Usmál se na něj Rick a vstal. „Můžeme spolu něco podniknout, třeba někam zajet, nebo tak něco. Uvidíš, bude nám líp.“ Dodal ještě a s pocitem uspokojení se vydal za Stefanem aby mu řekl, že se bude stěhovat.
Damon ho tiše sledoval a v hlavě mu doznívala Rickova slova. „Bude nám líp…“ Ano, to bude. Ale teprve až bude Elena zpět. Do té doby ho Rick ani Stefan neuvidí. A pak? Pak už jim bude jedno, že jim lhal… Až budou moct Elenu znovu obejmout. A to oni budou! O to se postará!



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde