Smrt nepřelstíš – 5.díl

Pokračování povídky jejíž autorkou je Althea. Další pokračování můžete očekávat v pátek.

Předchozí díly:

5.

Postarší muž v nevýrazné černé mikině právě dokončil ten večer první pracovní obchůzku a s vidinou vychlazeného piva a nepříliš kvalitní televizní zábavy, zapadl do poměrně skromně zařízeného domku na okraji Mystic Fallského hřbitova. Kdysi nejspíš toto stavení patřilo hrobníkovi, ale nyní, v době moderní techniky, kdy nebylo již třeba, aby v něm nastálo někdo bydlel, sloužilo jako přechodné útočiště pro nočního hlídače.
A tím on také byl. Noční hlídač na krchově! Přitom co by tu kdo mohl ukrást? Těch pár kytic a váz za tu námahu ani nestálo, nadával v duchu a těšil se až bude moct jít ráno domů. Nesnášel to tu! Přišlo mu zbytečné být tu ostražitý! A tak nebyl…
A možná právě proto si nevšiml postavy ve stínu vysoké hřbitovní zdi, která ho tiše pozorovala. Ale možná si jí nevšiml spíš proto, že dotyčný prostě nechtěl být spatřen. A když upír nechce být spatřen, málo kdy mu to nevyjde…
A Damonovi to tentokrát naštěstí vyšlo. Neměl totiž chuť se s hlídačem potkat. Ne, že by si s ním neporadil, ale bylo lepší se ničím nerozptylovat!
To, co ho dnes v noci čekalo, bylo totiž nejspíš to nejnáročnější do čeho se kdy pustil. Počínaje tím, proč byl vlastně tady. Ano tady… Na místě, jenž společně s ostatními opustil teprve před několika hodinami jako truchlící pozůstalý, kterým naprosto zoufale nechtěl být! A byl tu právě proto aby s tím něco udělal! Jenže na to potřeboval čas. Potřeboval aby ten protivný dědek, který to tu po nocích hlídal, konečně někam zapadl a on se mohl pustit do práce. Bylo sice teprve něco kolem desáté večer, ale on to tu všechno musel zvládnout do půlnoci!


Konečně hlídač zmizel uvnitř nedalekého domku a on tak mohl vyrazit splnit první část toho, co si na dnešek předsevzal. Pečlivě se rozhlédl kolem, využívaje své kočičí smysly a když nezaznamenal žádnou cizí přítomnost, sebral ze země u svých nohou poměrně objemnou sportovní tašku s náčiním a vyrazil vpřed.
Obezřetně se proplétal mezi náhrobky a neomylně mířil k západní části hřbitova. Vůbec se netěšil na to, co ho teď čeká, ale jinak to nešlo… A přitom by bývalo stačilo tak málo a vůbec tu teď nemusel být! Kdyby byl od Bridget přijel jen o pár desítek minut dřív, mohl to vyřídit ještě před pohřbem a nikdo z přítomných by se nikdy nedozvěděl, že tam, pod náhrobek se jménem Elena Gilbertová pohřbívají jen prázdnou rakev! Jenže on to kvůli pitomé dopravní zácpě nestihl, a to, co podle jeho soukromého mínění potřeboval k dnešnímu večernímu rituálu úplně nejvíc ze všeho, tak nyní leželo několik stop pod zemí!
Jenže on to tak nenechá! Elena si nezaslouží takhle skončit. Zavřená v rakvi! Zaslouží si žít! Žít s ním! Dostane jí ven a pak jí dostane zpátky a je mu fuk, co kvůli tomu bude muset obětovat!
Dokonce je mu i fuk, že se kvůli tomu stane vykradačem hrobů!
Konečně dorazil na místo a aniž by byť jen jedinkrát pohlédl na žulový náhrobní kámen zalitý měsíčním svitem, sáhl do tašky pro skládací rýč… Přesto, že byl hrob zasypán teprve dnes odpoledne, byla zemina na něm poměrně dost zmrzlá. Ale jemu to nevadilo. S jeho silou mu trvalo jen pár minut dostat se ke skromné dubové rakvi a alespoň mu mráz dal jistotu, že Elenino tělo bude stále v „použitelném stavu“. Ani nechtěl pomyslet na to, jak jiná by byla situace, kdyby nebyla zima, ale léto…Jenže naštěstí nebyl čas o něčem takovém přemýšlet. Damon pečlivě odstranil posledních několik hrstí temně hnědé hlíny ve kterých tu a tam zazářil narůžovělý okvětní plátek pocházející z těch několika málo růží, které přímo na rakev hodili postupně Bonnie, Caroline a Jeremy a zhluboka se nadechl.
Jeho dokonalý sluch mu jasně říkal, že široko daleko není ani živáčka a on tak mohl přistoupit nejspíš k nejtěžší části celého tohohle nočního hřbitovního dostaveníčka… K otevření rakve!
Rakve, která se měla stát věčným vězením jeho milované a která měla kromě jejího těla pohřbít i veškeré Damonovi naděje, že jednou bude Elena jeho! Bez problémů vsunul prsty pod okraj víka, a jediným nepatrným trhnutím ho i přes masivní zámek nadzvedl. Pak se ještě jednou zhluboka nadechl a rakev rozhodně otevřel.
Nevěděl vlastně přesně co by měl uvnitř čekat, ale to, co tam spatřil mu vehnalo slzy do očí. Snažil se dokonce v duchu připravit na to, že by Elena mohla po té nehodě vypadat dost zle, ale nic nemohlo být realitě vzdálenější. Na světlé krajce vyplňující vnitřek rakve leželo nádherné, neporušené tělo mladé dívky s temně hnědými vlasy a zavřenýma očima a jeho majitelka vypadala jako by jen spala… Krásné světle růžové dlouhé večerní šaty, které měla na sobě, dodávaly její strnulé kráse mnohem hlubší rozměr a vypadala spíš jako by se chystala na nějakou jarní slavnost, než na věčný spánek… Pleť měkla sice o dost bledší, než jak si ji Damon pamatoval a vlasy, dřív jemné a lesklé, vypadaly hrubě a neživotně, ale jinak působila dojmem, že každou chvíli otevře oči a usměje se na něj… Damon si bolestně vzpomněl na všechny ty noci, kdy se neslyšně vkradl do její ložnice a pozoroval jí, jak spokojeně sní a bylo mu čím dál tím hůř. Jestli dnes v noci uspěje (a on si neúspěch vůbec nepřipouštěl!) už nikdy jí neopustí! Už nikdy nedovolí aby se jí cokoliv stalo a zabije každého, kdo by jen pomyslel na to, že by jí ublížil! Jenže k tomu aby to mohl všechno splnit jí odsud teď musí dostat! Silou vůle stáhl ruku, kterou jí už už chtěl pohladit po tváři, tak jak to někdy dělal, když neměla ani tušení že v noci postává u její postele a opatrně jí zvedl do náruče.
Její kůže byla mnohem studenější, než ta jeho a celkově mu její tělo připadalo nepřirozeně strnulé, ale on nesměl zaváhat. Opatrně, jako by snad mohla něco cítit jí odložil do trávy kousek od hrobu a pak hbitě uvedl vše do původního stavu. Během několika málo minut už jen mírně nakypřená hlína napovídala tomu, že byl hrob nedávno otevřen. Damon hodil rýč zpět do tašky, která mu náhle připadala s těmi ostatními nástroji úplně zbytečná a znovu zvedl Elenu do náruče. Musel si pospíšit. Bylo už skoro jedenáct. Ten protivný hlídač brzy vyrazí na další obchůzku a on nestál o to aby ho tu našel s mrtvou dívkou v náručí… Ale přesto se ještě na krátký okamžik zastavil a se slzami v očích hleděl na Eleninu nehybnou tvář. Ani smrt jí nemohla vzít její krásu a on teď tu samou smrt donutí aby mu jí vrátila! „Bude to dobré…“ zašeptal něžně, jako by ho Elena mohla slyšet a pevněji ji k sobě přitiskl. „Miluju tě.“ Dodal naléhavě a nedoufal v nic jiného, než že jí to už brzy bude moct zopakovat a ona mu na to bude moct odpovědět… Ale už nebyl čas na sentiment! Musel si pospíšit! Rituál nepočká!

Damon dorazil do penzionu něco po jedenácté a získal tak téměř hodinu na přípravu rituálu. Nebylo to zase tak moc, ale on už předem věděl, že to bude stačit. Všechno potřebné, jako byly černé svíce, několik druhů koření, sláma a podobné nezvyklé věci si totiž připravil už předem a celý ten předlouhý seznam psaný starou francouzštinou si přečetl a zkontroloval snad stokrát, aby mu v rozhodující chvíli něco nechybělo! Takže teď, když opatrně složil Elenino tělo na pohovku u krbu, stačilo už jen všechno správně rozmístit a dotvořit základní atribut celého rituálu. Panenku ze slámy, vyrobenou přesně podle návodu v knize.
Damon sice nic podobného nikdy nedělal, ale dal si záležet aby nic nepokazil, takže poměrně brzy měl hotovou i tu. Měla k němu poutat smrt a byla proto ověnčená i prodchnutá desítkami snítek koření, ale i kameny, mušlemi a dalšími někdy i dost nechutnými komponenty, které mu dalo opravdu hodně práce nashánět. Ale podařilo se a jemu už stačilo jen počkat až hodiny na krbové římse budou ukazovat dvanáctou. Rituál měl započnout s prvním úderem půlnoci a on to rozhodně nehodlal prošvihnout! Čas se však vlekl neuvěřitelně pomalu, a Damonovi dělalo pořád větší problémy nebýt nervózní. Ale nesměl být! Musel to zvládnout! Závisel na tom Elenin život!
Konečně velká ručička zakryla malou a kdesi v domě se ozvalo odbíjení hodin. Jejich první úder ještě ani nedozněl a Damon se s hlubokým nádechem pustil do přeříkávání magických formulí. Byly sice psány nějakým mnohem starším jazykem, než byla stará francouzština, takže jim Damon ani za mák nerozuměl, ale od Bonnie už dávno věděl, že je to jedno. Když provádíte rituál, nemusíte mu rozumět aby zafungoval… Jenže tenhle nějak nefungoval! Půlnoc dávno odbila a Damon stále svědomitě recitoval zadané formule, ale ono se nedělo vůbec nic! Sakra! Copak ho ta mrcha Bridget podvedla?! Nebo někdo podrazil už ji a tahle staletá bichle se svými směšnými kouzly, byla dobrá tak jedině do krbu?! Damon cítil, jak na něj útočí panika a beznaděj, ale pořád to nevzdával. Nesměl to vzdát! Muselo to přeci fungovat! Byla to jeho poslední naděje! A pak… se náhle něco změnilo… Z ničeho nic ucítil jak mu v dlaních, kterými křečovitě svíral slámovou pannu začíná proudit cizí, neznámá energie a srdce mu vyskočilo až do krku. Dokáže to! On to dokáže! Plameny svící kolem něj náhle vystřelily ke stropu a on jasně cítil jak se ztemnělým pokojem prohnal ledový vichr… A pak… Pak jako na povel svíce zhasly a všude kolem se rozhostila tma. Zlověstná tíživá tma, kterou ani jeho upíří oči nedokázaly prohlédnout… Damon ztichl a zděšeně se rozhlédl kolem.Věděl, že pokud to vyšlo, nesmí za žádných okolností pustit z rukou onu slámovou pannu představující smrt, ale ať se rozhlížel sebe víc neviděl vůbec nic… Snad to nebyl jen průvan! Napadlo ho zoufale, jenže pak málem nadskočil! Přímo před ním se totiž v temnotě něco pohnulo a v tomtéž okamžiku se všechny ty svíce kolem něj znovu rozžehly… A v jejich mihotavém světle spatřil něco co opravdu nečekal! Ani ne dva metry před ním stála vysoká, černovlasá dívka s krémově světlou pokožkou a hlubokýma tmavýma očima. Na první pohled z ní vyzařovala podivná nepopsatelná síla, ale přitom vypadala celkem normálně. Potkat jí ve dne na ulici, kdo ví, zda by se za ní Damon vůbec otočil. Oděná v jednoduchých černých šatech na úzká ramínka vypadala spíš jako nějaká emo-tanečnice, než jako… Ale ne, přeci tohle stvoření před ním nemohla být Smrt! Bylo směšné si něco takového myslet! Ne že by zrovna očekával nějakou babku s kosou přes rameno, nebo seschlého staříka v kápi, ale tohle… Jenže byla tu! Stála tu a v jejích očích byla vidět zloba a nevole… A Damona z toho pohledu až zamrazilo. „No?! Co?!“ Oslovila ho navíc ledovým, nepříjemným hlasem a on měl co dělat aby naprázdno nepolkl. „Kdo… kdo…“ Začal ale dívka jen obrátila oči v sloup. „Ale no tak! Moc dobře víš kdo jsem! Zavolal jsi mě, ne? Tak co ode mě chceš? A pohyb, nemám na to celý den!“ Její slova zněla sarkasticky a kdyby z ní Damon necítil tak podivné vibrace, nejspíš by se ho svou strohostí dotkla. Ale takhle… Copak to ale mohla být skutečně… Smrt? Nebo to byl celé nějaký nejapný žert? Ale i kdyby byl, byla jeho jedinou nadějí a on jí nesměl promrhat. Takže se v mžiku rozhodl přistoupit na její hru a zhluboka se nadechl.„Chci abys mi pomohla!“ Řekl pevným hlasem, ale neznámá se jen ušklíbla. „No jistě, to mi došlo! Proč jinak bys podstupovat riziko spjaté s takovýmto rituálem… Ale jen tak mimochodem, na druida zrovna nevypadáš! Tak kdo k čertu jsi!“ Poslední věta byla spíš nepříjemným zasyčením, ale Damon nehodlal ukázat strach. „To není důležité!“ Odvětil pevně ale ona najednou naklonila hlavu na stranu a pak se tak nějak podivně usmála. „Upír?“ Vypadlo z ní pobaveně a Damon jen zatnul zuby. Jak to mohla kruci poznat! „To je zajímavé. Řeknu ti, že jsi hochu první svého druhu, který se mě kdy rozhodl přivolat. Gratuluju ti k prvenství.“ Pokračovala pobaveně a Damona její krutý úsměv snad děsil ještě víc, než její vztek! „Ale zajímalo by mě jak se upír dostal zrovna k tomuhle rituálu.“ Dodala trochu zamyšleně, ale on okamžitě věděl, že její nepřímou otázku nezodpoví. Bridget z toho musí vynechat. Splnila svůj slib! Pomohla mu! Tím to pro ní končí! „Tak dost řečí,“ přerušil nastalé ticho příkře a pevněji sevřel slaměnou pannu. „Mám tohle, takže mě musíš poslechnout!“ Zamával pannou před dívčinýma očima a ta na okamžik ztuhla, ale pak se znovu ušklíbla. „A jak víš, ty nemrtvý ubožáku, že jsi ji udělal správně.“ Damonovi na chvíli zatrnulo, ale pak si dodal odvahy. Byl to od ní jen trik! Věděl že jí udělal správně! „Prostě to vím, a taky vím, že dokud jí mám, musíš mě poslouchat!“ V dívčiných temných očích se zablesklo ale on věděl, že nemůže nic děla. Měl jí v šachu a hodlal toho naplno využít. „Dobrá. Dostals mě! Sice jsem si vždycky myslela, že upíři si dokáží s něčí smrtí poradit sami, ale budiž. Tak koho mám pro tebe odpravit?“ Povzdechla si otráveně a Damon se rozhodl jít rovnou k věci. „Nechci abys někoho zabíjela!“ Odvětil pomalu a dívka pozvedla obočí. „Ne? A co tedy ode mě chceš?“ v hlase jí zazněla zvědavost. Nejspíš jí zaujal. „Chci abys někoho přivedla zpátky.“ udeřil Damon drsně a nesmlouvavě a vpíjel se dívce do očí, jako by jí chtěl ovlivnit. Okamžitě věděl, že to nejde, ale nemohl si pomoct! Musí mu vyhovět! Prostě musí! Ale pak ho znovu zamrazilo. Čekal další sarkasmus, nebo výsměch, ale rozhodně nečekal to, co spatřil. V dívčiných očích se totiž objevil strach! Sice jen na okamžik, ale byl tam! Ona se bojí? Smrt má strach? To nebylo dobré… Jenže on okamžitě věděl, že ani to ho nezastaví! Nesmí ho to zastavit! „Ty chceš abych pro tebe někoho oživila?“ protáhla pomalu a bylo vidět jak najednou pečlivě skrývá všechny své emoce. „Ano!“ Odvětil neochvějně a čekal. Jenže dívka si jen povzdechla a sklopila oči. „Je mi líto, ale to nemohu!“ Vypravila ze sebe dutě a Damona na okamžik polila hrůza. Jak nemůže! Musí! Ale pak se vzpamatoval a znovu se zhluboka nadechl. „Musíš mi vyhovět! A já vím že to je v tvých silách. Jsi Smrt! Kdo jiný než ty by o tom měl rozhodnout!? Chci abys vrátila do života támhletu dívku.“ mávl rukou k pohovce u krbu. „Elenu Gilbertovou. Zemřela před třemi dny při autonehodě a já ji chci zpět!“ Věděl že jeho hlas zní poněkud fanaticky, ale nemohl si pomoct. Jenže dívka před ním mu předvedla další emoci, kterou by u ní nečekal. Zatvářila se totiž přímo zoufale. „Ale ty to nechápeš, já jí opravdu nemůžu přivést zpět. Nejde to!“ Damon to ale odmítl vzdát. „Tak to tě tu budu pomocí tohohle…“ znovu zvedl slaměnou pannu. „..držet navěky! A nezapomeň, že já nestárnu, takže když řeknu navěky, piš si, že to nebude ani o minutu míň!“ nepřestával se vpíjet svýma modrýma očima do jejích a ona jen vztekle rozhodila rukama. „Vyhrožuješ mi? Klidně! Ale já to dělám pro tebe! A pro ni!“ pohlédla výmluvně na pohovku. „Věř mi! Ty tohle nechceš!“ Damon jí ale vlastně neposlouchal. On si uvědomil jediné… Tohle už neznělo jako „nemůžu“! „Nechci?!“ opakoval po ní se stopami hysterie v hlase. „Samozřejmě že to chci! Miluju ji! A chci svoji lásku zpátky!“ Jenže dívka se po jeho slovech zatvářila spíš soucitně. „Právě proto, že jí miluješ bys to neměl chtít! Copak tebe nikdy nenapadlo, že je jí možná dobře, tam kde teď je? To jí chceš z toho všeho násilím vytrhnout a uvrhnout jí zpátky sem? Do světa plného bolesti a nenávisti? A co když to nevyjde?“ Poslední věta Damona konečně trochu zaujala. „Jak nevyjde? Ty jí přeci dokážeš vrátit, že mám pravdu?“ Zeptal se obezřetně a dívka znovu rozhodila rukama. „Ano i ne! Je to moc riskantní, proto to nemůžu udělat. Pochop to! Co když už nebude taková jakou jsi jí znával? I to se může stát! Prosím! Prosím, nech to být! Kvůli jí i sobě! Nech to být!“ Hlas už najednou neměla rozkazovačný ani vzteklý… byl prosebný! Téměř na kolenou žadonila aby to po ní nechtěl, ale jemu to bylo fuk! Musí Elenu dostat zpátky! Samozřejmě, že to bude ona! Musí být! Miluje ji a nikdo a nic nemá právo mu jí brát! Jeho mysl zamlžená žalem a zoufalstvím se už dávno rozhodla… „Je mi to fuk! Vrať mi ji! Přikazuju ti to!“ Zařval zoufale i vztekle zároveň a dívka před ním jen sklopila oči. Pak k němu ale znovu zvedla hlavu a ve tváři měla zvláštní, nečitelný výraz. Damon čekal další odmítnutí ale ona k němu náhle nečekaně přistoupila a prudce mu položila ruce na ramena. „Jak chceš!“ Zasyčela ublíženě a jemu se náhle zatmělo před očima. Byl to jen mžik… vteřina, ale když se svět znovu rozjasnil, dívka byla pryč. Svíčky už zase hořely normálním plamenem a všude kolem bylo ticho a klid… Damon zamrkal a vyskočil na nohy, ale ať se díval jak chtěl ta mrcha zmizela! Zmizela a nevyhověla mu! Nebo… V náhlé předtuše se prudce vrhl k pohovce u krbu a klesl vedle ní na kolena. Elena ale vypadala pořád stejně. Bledá pleť. Oči zavřené… Damon už už chtěl definitivně propadnout zoufalství, ale pak se něco stalo… Něco, co ho donutilo zalapat po dechu… Elenino tělo se totiž náhle zachvělo a pak… Pak jeho láska prudce otevřela oči!



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain