TVD Nový příběh 12.Nápověda

Všem mým čtenářům se omlouvám,přes vánoční svátky jsem neměla čas psát.Ale jsem zpět,zde je nový díl.Pomalu se dostáváme k poslání,které má Meredith.Do komentářů můžete napsat,jak se vám tento díl líbil :-) .

Přijeli jsme na starou známou příjezdovou cestu.Vystoupila jsem z auta a strnula jsem ,když se přede mnu objevil Damon. Naštěstí pro mě mi nevěnoval nejmenší pozornost. „Kde jsi byla tak dlouho? I srnka by tu byla rychleji než ty!“ vyčítal mé kmotřičce. „Kde je Caroline?“ přehlížela jeho nevděk.Proč se ptá na Caroline?Jak o ní vůbec ví?V tu ránu se vedle mě objevila Caroline. „Meredith!“ skočila mi po krku. „Musíš vyrazit!“ pošťuchoval ji nervózně Damon.Vytáhla z kapsy nůž. Zamračila jsem si.Vzala mi ruku a řízla mě. „Co to děláš?“ zděsila jsem se.Potom mi ruku otřela do bílého ručníku a na kus mého trička,které mi utrhla a zmizela. „Co to..Kam to..“vykoktávala jsem ze sebe.

 

„ Šla je navést na špatnou stopu.Já zatím  očarovala mapu,tak aby nikdo nezjistil,že jsi tady.Teda myslím tím žádná čarodějka.“ Vysvětlila mi kmotřička. „Jo a mimochodem jmenuji se Elizabeth.“ .Damon mě vzal za rameno a vláčel dovnitř se slovy „Chcete tu stát jako na výstavišti nebo půjdete dovnitř.“.Uvnitř mě posadil na pohovku a odešel.Samozřejmě tam byl Stefan ,Rick a Bonnie. Bonnie se posadila vedle mě a soucitně mě hladila po rameni. Ani mě nemuseli vyzívat a já začala mluvit „ chtěl abych mu přinesla ten kámen.Chce dokončit ,co ona začal..zřejmě tím myslel   jeho stvořitelku.“ .Mé vyprávění přerušil příchod Tylera ,Matta,Jeremyho  a Eleny.  Oči se mi zalily slzami. Elena mě objala energicky jako Caroline.

„Máme plán.“ Vřítil se do pokoje i Damon. „Najdeme ten kámen ,a potom ho zničíme.“ Pokračoval. „Jo a co Prave? Myslíš si ,že se nebude mstít?A jak ho asi najdeme?!“ vychrlila jsem nedutklivě. „ No podle toho ,co jsem stihla zjistit.Prave je jako každý jiný upír.Dá se zapít obyčejným dřevěným kolíkem.Akorát je silný. A ty jsi ta,která ten kámen může najít „ sdělila mi Bonnie. „A taky máme někoho ,kdo nám dluží laskavost.“ Usmál se Damon. Zatvářila jsem se nechápavě. „Elijah“ řekl s chutí nalívajíc si wisky. „A jak ho najdete?“ byla jsem stále zmatená. „No zkontaktoval jsem pár lidí.“ Chlubil se Damon.  „Ano a já jsem ta,co ten kámen zničí,s pomocí Bonnie.“ Vklouzla do konverzace Elizabeth. Caroline se vrátila udýchaná.Přisedla si k Bonnie „Už ji hledají.Nechápou jak jim mohla utéct.„. „Zřejmě vyslala ochranné kouzlo a ani o tom nevěděla.Když jsem totiž jela,také jsem nic nespatřila,a prolomilo se když upadla.“ Konstatovala Elizabeth. To dokážu?Tedy to jsem dokázala? „No pro dnešek toho bylo dost,jdi si odpočinout!“ vysvobodila mě Bonnie z rozhovoru.Se souhlasem jsem odešla do pokoje.Jakmile jsem se převlékla do pyžama vklouzla do mého pokoje Bonnie,Caroline  a Elena. „Ty se nedokážeš vyhýbat problémům viď?Stejně jako já!“ vtipkovala Elena. „Já nedokážu ten kámen najít…nevím jak?“ svěřila jsem se. „Stačí jenom chtít.ale dnes to hoď za hlavu.Zbytek dramatu si necháme na zítra.“ Uklidnila mě Bonnie. Chvíli jsem si povídali a když přišel do pokoje Damon ,odešli.

„Přišel si mi vynadat?Nebo zkontrolovat jestli neutíkám?“ ušklíbla jsem se ironicky. „Vlastně ani jedno.“.Přešel v klidu k oknu. Po pěti minutách jsem se zvedla a stoupla si vedle něj. „Víš ..“spustila jsem „ když jsem tě tam uviděla strašně mě to vyděsilo.Musela jsem něco udělat doufám,že to chápeš.“. „Co myslíš,že nechápu na tom,že by si obětovala svůj život za ten můj ?!“ řekl s ironickou odezvou. Trochu mě to zaskočilo. „Stejně jako bys udělal totéž pro mě!“ vrazila jsem mu svůj argument do tváře. „A to jsem já kdo nechápe ,proč by jsi to vůbec dělal!“ přidala jsem k tomu. Začal se mi vpíjet do očí a cítila jsem jeho dech na svém obličeji. Ani jsem se nepohnula,i když jsem měla sto chutí něco udělá. Něco,co jsem vůbec nechápala.Proč?Proč bych chtěla políbit Damona,proč se mi po něm stýská? Jak to,že bych raději zabila sebe než abych ho viděla trpět?!Nevím,proč už mi jeho přítomnost bývá příjemnou.Dospěla jsem k názoru,že bude lepší,když řekne ,co má na srdci on ne já.Mezi našimi ústy zbýval milimetr. „Protože tě miluje“ uslyšela jsem ve své hlavě.Ale určitě to nebyla moje myšlenka!A určitě to nebyl můj ani jeho hlas! A věta se na konci zlomila v pískání,takové  vysoké a nepříjemné.Mnula jsem si bolestí spánky a sesunula sek zemi.Moje mysl se stala přehrávačem obrázků.Zahlédla jsem les ,krajinu ,skálu.Nerozuměla jsme jim,hledala jsem souvislosti,ale nic.Všechno v mžiku skočilo,stejně rychle jako to začalo.Zvedla jsem se ze země s pomocí Stefana a Damona. Projížděli mě podezřívavým pohledem. „Co to bylo?“ znepokojoval se Damon. „Nějáký hlas a pak obrazy.“ koktala jsem. „Jaký hlas?“ napadlo Bonnie. „Já,já nevím,ale byl mi tak povědomý.“ přiznala jsem. „Myslím.že by ti prospěl spánek!“ pohladila mě Elizabeth po vlasech.Všichni ,i když nechtěli odešli z pokoje.Damon to odmítl svým  pohledem. A když elizabeth pochopila,že nikam nepůjde,pošeptala mi do ucha „Vrať se ve snu zpět.“.Odešla.Damon stál jako přibitý na tom samém místě mračíc se na mě.Jakmile jsem se vrátila z koupelny,do kterém jsem vyrazila ihned po tom dramatu,Damon ležel u mě na posteli.Klidně jsme li lehla vedle něj zachumlaná do peřin.Vzhlédla jsem k němu a on řekl „Budu tady ,neboj.“ .V klidu jsem tedy ulehla do spánku.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde