TVD Nový Příběh – 14.Naplněná hrozba

Opět vám přidávám zcela nový díl.Jelikož minulý díl byl krátký tento je delší.Hezké čtení.

Vymyslet plán.Vymyslet plán – opakovala jsem si ve své mysli.Musí to být sakra dobrý plán,nesmí se nic pokazit.V tuhle chvíli jsem si víc než kdykoliv jindy přála být obyčejná holka v obyčejném městě a prostém domě,kde by každý večer povečeřela s normálními rodiči,napsala si úkoly ,uklízela,myla nádobí,scházela se se svými přáteli.Ale můj život nikdy nebyl obyčejný.Od narození jsme se točila pouze kolem nadpřirozených věcích.Vlastně jsem vždy byla jednou z nich,i když jsem o tom neměla sebemenší tušení .Kéž bych se teď mohla vzbudit a zjistit,že vše byl pouze sen vyvolaný mým podvědomím,které si přehrávalo obsah jedné z knih nad kterou jsem usnula.Byla jsem si jistá,že kdybych  o svém životě napsala knihu,vyšplhala bych se na žebříček nejúspěšnějších spisovatelů dvacátého prvního století.Jenže bych nemohla napsat konec,protože nevím jak můj život,nebo můj životní příběh skončí.Pravděpodobně nebudu ani naživu,abych mohla něco takového sdělit světu.

„Meredith!“ vytrhla mě Bonnie z mých myšlenek. „Ano?“ „V pořádku.“ „Jo,jen jsem přemýšlela.Damon má dobrou otázku jak to provedeme!“ „Květen.Tenhle měsíc se považuje nejen za měsíc lásky,ale také za měsíc ve kterém všechny síly a více ty dobré než ty špatné nabírají síly.Duchové ,mají-li čisté úmysly ,se dokážou spojit s lidskými bytostmi.A překvapivě o né během úplňku ale zatmění.“ „Které je pozítří.Poslední květnový večer.“ upozornil Damon. „Takže já dostanu ten  kámen a potom ho zničím.“řekla jsem. „Lehce řečeno.Ano“ potvrdila mi Bonnie. Bonnie se mnou zůstala přes noc.Probírali jsem se různými knihy kouzel.Vyrušilo nás vyzvánění telefonu.Obě jsem na sebe pohlédli a zjistili,že je něco kolem půlnoci. „Kdo to může být?“ vytáhla Bonnie z kapsy telefon. „Matt“ přečetla jméno na obrazovce. „Ahoj,co se děje?“.Napínala jsem sluch jak nejlépe jsem dokázala,ale z Mattova nevýrazného hlasu jsem nedokázala vyluštit jediné slovo.Bonnie chvilku pilně poslouchala.Mojí pozornost upoutala až když vykřikla „Panebože ,ne!“ a obličej se jí zkroutil bolestí.Druhou rukou na kterou jí skapávaly slzy, si zakrývala ústa.To už jsem vyskočila ze svého místa,vytrhla ji z telefon z ruky. „Matte? Co se stalo?“ vyhrkla jsem ze sebe.Mattův rozechvěný hlas se trochu zadrhával „Anna a Jenna oni ,oni prostě….Já musíte přijet k Eleně domů..my tu.“.Víc jsem slyšet nepotřebovala,v krku se mi udělal knedlík,ale nevěděla jsem,co se přesně stalo,i když neblahé tušení mě trochu tísnilo.Rychle jsem popadla Bonnie za ruku a táhla ji směrem k východu.Cestou jsem si stačila všimnout,že v domě nejspíš nikdo není.Potom se vše seběhlo tak rychle.Cesta autem trvala asi deset minut.Jakmile jsme dorazili všimli jsme si ,že před domem stojí  čtyři auta.Vyskočila jsem z auta nestarajíc se o Bonnie.Do domu jsme vtrhla bez zaklepání. Jakmile jsme to uviděla,sevřelo se mi hrdlo.Spolkla jsem bolestný výkřik.Slzy,které mi stékaly po tvářích jsem nevnímala. Přiskočila jsem k Annině tělu,které Matt tiskl jako malé dítě plyšové zvířátko.Ostatní jsme nevnímala.Všechno mi bylo v tu chvíli jedno. „Co..co se stalo?“ vykoktala jsem ze sebe. Všichni mlčeli jako zařezaní.Porozhlédla jsem se,všimla jsem si,že jsou tam všichni,dokonce i Bonnie objímající Elenu.Matt mi podstrčil kus přeloženého papíru.Chvějícími se prsty jsem ho rozevřela.Stálo v něm- Drahá Meredith,tvoje kamarádka se mi připletla do cesty,a když se mi něco připlete do cesty nedokážu se ovládat. Doufám,že spolu žádné další  problémy mít nebudeme  ,a že uděláš vše tak,abys mi vyhověla.Pokud ne mohl by někdo přijít o život.Třeba Damon.

XOXO    P

„Je to kvůli mě.Zabila jsem Annu.“ vzlykala jsem.Opatrně jsem se zvedla a zavrávorala.Kousla jsem se do rtu a opatrně couvala ke dveřím.List mi vyklouzl z ruky a vznesl se k zemi. „Je mi to moc líto.Strašně mě to mrzí.Já….“nedokončila jsem větu.Vyběhla jsem ven.Před domem jsem si otřela z očí slzy.Vzedmul se ve mně strach,hněv i odvaha“.Rozeběhla jsem se.Nejdříve jsem nevěděla kam poběžím,nakonec jsme zamířila k parku.Tam,kde nestáli lampy tma pohltila i obrysy.Běžela jsem a běžela.Hlavou se mi honili nejrůznější  myšlenky.Máma s tátou,Prave,Damon,Elena…Matt.Bolest v Mattově tváři mě sžírala zaživa.S Annou jsem neměla takový vztah jako s ostatními,ale měla jsem ji ráda.Ach Matte,vdychla jsem.Běžela jsem cestičkami až do středu parku.Tam jsem se opřela o nejbližší strom.Vydechovala jsem.Po té jsem  se o něj opřela zády a začala plakat.Nikdy jsme nedokázala potlačit svoje pocity.Vždy jsme řekla ,co jsem si myslela.Teď se mé emoce doslova hádali.Mezi vzlyky jsem se snažila nadechnout.Sklouzla jsem k zemi a svila se do klubíčka. „Není to tvoje vina.“zaslechla jsem.Ale hlavu jsem nezvedla.Něčí ruka mi sjela na holé rameno.Zatřásla jsem se zimou.S překvapením jsem vzhlédla. Přede mnou se rýsovali tři postavy Damon,který klečel přímo u mě a za ním stáli Caroline se Stefanem. Samozřejmě ,že mě našli,byli to upíři.Damon se vysvlékl ze své kožené bundy a přehodil ji přese mě. „Ale ano.Prave by to neudělal,kdybych udělala to oč žádá a kdybych vás neznala.“ Caroline se ke mně sedla a objala mě kolem ramen. „Matt mě nesnáší!“ . „To přeci není pravda.Je jen rozrušený.“ Vyzradil Stefan svou přítomnost. „Tak pojď vrátíme se!“ pomohla mi Car na nohy.Něžně do mě strčila,abych se pohnula,ale já se zapřela „Ne!Nikam nepůjdu!Poslouchejte mě!Jděte domů a nevycházejte ven!Moje hrozby se naplnili.Nebudu riskovat,že se někomu něco stane.“vykřikla jsem. „Teď není čas na scény!“ zaprotestoval Damon. Přejela jsem všechny tři pohledem,do očí se mi nahrnuly nově slzy a začala jsem zaříkávat „Absconde me sub velamento invisibilitate Absconde me sub velamento invisibilitate Absconde me sub velamento invisibilitate „.A bylo to.Neviděli mě.V obličejích měli zmatený výraz.Nečekala jsem ,znovu jsem vyběhla.

Tentokrát jsem potřebovala sehnat nějaké auto.Zamířila jsem ke Grillu. Nějaký pán zamykal svoje auto a s klidem si to kráčel dovnitř.Připlížila jsem se a vytrhla klíčky z ruky.Otáčel se,ale nedokázal nikoho najít.Vklouzla jsem do auta nastartovala.Projížděla jsem prázdnými ulicemi.Jakmile jsem se konečně dostala k neobývanému penzionu.Veliká budova penzionu tyčící se na koci města.Zdál se skoro opuštěný,lemovaly jí prastaré cedry a javory.Všechny okna kromě jednoho byla temná.Patřil jedné zvláštní stařence paní Flowersové.V autě jsem zrušila kouzlo.Nemusela jsem ani klepat,paní Flowersová čekala na prahu a mile se na mě usmívala. „Pojď dál drahoušku.“.Ani se mě neptala proč tu jsem,věděla to.Byla jsem přesvědčená,že je to taky čarodějka,hodně stará.Přímo do mě nacpala bramborovou kaši s řízkem.Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení,ale paní Flowersové se nedalo odporovat.V pokoji jsem měla naskládané oblečení.Bylo zcela nové.Osprchovala jsem se,převlékla a vrátila se dolů do salónu. Na stole voněl čaj.Posadila jsem se ke stolu naproti paní Flowersové. Předsunula přede mne můj telefon „Tohle ti vypadlo zlatíčko.“. „Ou.Děkuji.“poděkovala jsem.Deset zmeškaných hovorů a jedna přijatá zpráva. Byla od Eleny „Pohřeb je dnes v jedenáct dopoledne na starém hřbitově.“.Mrkla jsem na hodiny a všimla si,že už je jedna hodina ráno. Podepřela jsem se lokty o stůl „Jak jste věděla,že sem přijdu?“ „Myslím,že ti nemusím odpovídat.Vím o tobě hodně Meredith. Měla by ses jít vyspat,černé oblečení máš ve skříni,až se vrátíš promluvíme si.“ .Odešla. Chvíli jsem  tam zůstala ještě sedět,nedokázala jsem únavou ani brečet.Doklopýtala jsem do pokoje,ulehla ke spánku.Kupodivu jsem usnula velice rychle.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich